Janis

Ač je inscenace skvěle herecky obsazena, úplně se nevyvedla. Hlavní vinu na tom má podle mého nejistá režie. Talentovaní herci a krásné herečky se snaží, Chmela místy přináší i svou "partičkovskou" polohu, přesto je 3x se opakující (a proměňující) záznam návštěvy dvou manželských párů trochu nad síly realizátorů. Ano, bylo to vtipné, jen jsme se do zábavy museli i lehce nutit. Taky ale roztržité, nedotažené, rozpačité. Rezovské struktuře i humoru tohle zpracování ublížilo.
Bohužel, musím hodnotit jako typické zájezdové představení. "Matoucí" je s ohledem na to jen obsazení.

Hudebně velmi vkusně napsané, režijně také vydařené, slušná scénografie.
Klasická pohádka, upravená a inscenovaná s humorným nadhledem. Ostatně ve kterém jiném muzikálu by mohly hlavní postavy, trpaslíci (i když tady jsou to spíš trpajzlíci), tak příšerně tančit, a ještě za to získat potlesk. I to, že nejzápornější postava macechy (při naší repríze v podání J. Apolenáře) sklidila největší ovace, svědčí o tom, že tenhle rodinný muzikál nezklame ani děti, ani rodiče.
Gratuluji MDB, že dokázalo vyprodukovat tak vydařenou věc jen z "domácích zdrojů." Oprávněně patří k doporučeným tipům.
75%

Vpodstatě se shoduji s názorem J. Pařízka.
Velmi podařená věc a ano, "postmoderní," jak si asi vytkli Burani za cíl (a jak z Isteníkových úst zaznělo). Syntéza různých pohledů a menších paralelních příběhů do jedné bohatší, ale měnlivé struktury.
Burani dokazují, s jak skromnými prostředky a s jakým (zdánlivým) málem lze dělat kvalitní a současné divadlo: herecký um a sebevědomí, společné zaujetí, jasná idea a zájem realizovat ji hravě, vizuálně poutavě, s použitím aktuálních postupů, pracujících mj. s přeskakující pozorností mobilové generace.
Nenechte si ujít, tahle parta si to zaslouží.

65%
Dobře napsaná situační komedie, která chce rozesmát a na nic jiného si nehraje. Oceňuji. Zdařile režisérsky zpracováno, nepochybně stojí za vidění. Humor není laciný a drží si úroveň. Velmi dobré herecké výkony, jak ženské (Kubálková, Riedlová), tak mužské (Skála, Mišurec, Ressler a Uličník). Vynikající komediální výkon předvedl především R. Musialek, dlužno říct, že ve velmi vděčné roli.
Vzhledem k tomu, že před námi seděla dvojice, která si už 1. část, jejíž humor je spíš jemnější, giganticky užívala, byl můj zážitek dost poškozen, a tak berte procentuální hodnocení s rezervou.

U téhle inscenace mě zklamalo režijní vedení, tak slušně napsaná předloha dává mnohem větší možnosti pro zpracování. Hnutí citů, vyjadřovaná konstantně halasným křikem a vzrušenou chůzí, to je pro mě osobně přiliš prvoplánový a ve své podstatě ne-uvěřitelný záznam lidského nitra.
Hudební motiv, scéna, kostýmy, propagační plakát... to všechno ale vkusné, povedené a líbilo se.

65%
I přes dílčí výhrady, které ke zpracování Mannova románu mám, je mi tahle "dramatizace nedramatického textu" v Mikuláškově režii a Cpinově výpravě se svou upřímnou, byť ne dokonalou snahou milejší, než většina jejich formálně i herecky cizelovaných póz a kašírovaných až sebestředných exhibic z Reduty/Zábradlí.
Dnes mě ale víc zaujaly ženy - G. Štefanová, I. Hloužková. A taky užití kamery zesilující detail, živá hudba, scéna, zajímavé a odlehčující režijní vtípky včetně nápadu "shrnutí děje předem,"... a další.
Bylo to fajn, díky.

Směs nesouvztažných scén. Pro mě bohužel jen prázdná exhibice, nuda, kýč.
Autorský tým Viceníková, Štědroň by asi objasnil (viz ČT), že to je jen "smutným obrazem toho, že tento divák není otevřený a není schopen přistoupit na jejich cestu," protože dělají výhradně "moderní, progresivní, konfrontační a angažované divadlo" a dělají ho "netradičně, tudíž se bohužel setkávají i s negativní kritikou" nebo s tím, "že se to nějaké babičce nelíbilo," protože je zvyklá konzumovat jen "chlácholivé inscenace většiny českých divadel.."
Ano ano, rozumím, dík za vysvětlení, to bude nejspíš můj případ.

Velmi zajímavá inscenace. Upozorňuji ovšem, že hodnotím pouze po shlédnutí tv záznamu (který většinu her poškodí, ubere jim autenticitu).

65%
K hodnocení J. Landy chci jen na okraj říct, že na mě působila Z. Adamovská suverénně a P. Štěpánek proti svému typu především na začátku představení. Pak se moje vnímání jejich postav postupně přetáčelo a Štěpánek mi připadal stále uvěřitelnější (spolu s tím, jak jeho postava obhroublého a nevzdělaného, zdánlivě primitivního týpka obnažuje svoje boly a ukazuje, že vnější buranství je taky obranná maska), Adamovská naopak méně... Její Betty byla příliš předvídatelná.
Jinak ale fajn věc, jen konec podle mého málo dramaticky vystavěný, příliš náhlý.

65%
Velmi náročná hra ve verších, divácky nevděčná. Přesto dobrá věc pro ND a velký krok Mah. činohry.
Režisér jinotajnou hru adresoval (i pražským) městským intelektuálům, ačkoli na ně (výslovně i na novináře) míří ostnem s výtkou spoluviny za současný spol. marasmus (kocovinu po předchozí veselce, nezřízeném hodování). Řeší i soudobé rozdělení měst a venkova jako nositele přirozenosti a tradice (i husitské), obojí ale selhávají v ochotě/síle situaci změnit. Symbol ztracených klíčů (k revoluci) je neméně hořký.
Velmi vizuální, hudebně, pohybově silné.
Rychlíkova hořká suplika národu.

Herecky ok, kostýmy taky. Pár výborných retro-gagů a nostalgických připomínek z minulosti. Nuda to asi nebyla, ale jinak slušnej bizár.
Jen musím přiznat, že mi pořád ještě nedošlo, o čem že to vlastně bylo, představení postrádalo dějovou linku...
Údajně faustovský příběh, hm. Navštívili jsme skutečně tohle představení?

75%
Z detektivky má tenhle psychologický příběh, vyprávěný z pozice dospívajícího školáka, jen málo. Vynikající V. Blahuta spolu s A. Antalovou (její ztvárnění matky např. ve scéně s vláčkem bylo pro mě tak emotivní, že ani těch slz už nebylo zapotřebí) a dalšími stvořili jímavý a důvěrný příběh, ve kterém komické situace vznikají přirozeně, z rozdílů mezi realitou viděnou očima dítěte s handicapem a očima dospělého.
Přímočaře realizované, podařené, silné představení.

Že tahle klasika bude servírována trochu jinak a režisér se rozhodl si z Tyla utahovat, je jasné od prvního komicky přepjatého výstupu Medvecké. Jeho přístup mě nakonec na Dudákovi z ND bavil asi nejvíc, spolu s návrhy kostýmů a snad i pelmelem vizuálních stylů, sestavených scénografií.
Přesto by inscenaci nejvíc ze všeho pomohlo prokrácení, aktualizace, idea. Už od poloviny se dost vleče, pro mě slušná nuda. Ani herecké výkony nezaujaly, dětem nedoporučuji.
Shrnuto: nejzábavnější je tady Pitínského pokus o "drábkovštinu," kterou nám hází jako udičku, na niž se máme chytit. Ale není to málo?

Takový reader´s digest z Juráčkových deníků v 90 minutách.
Pro ty, které zajímá, jak se tak PJ v 60. letech často cítil (ano, frustrovaně), číst se jim ale nechce a v zásadě jim ani nevadí, že se nedoví mnoho o tom, jak trávil čas, téměř nic o jeho profesním úsilí a nic o době 60. let.
Nepřijdou ovšem o směsku informací o post-alkoholových/ post-fermetrazinových stavech, o odhalená lidská těla, náznaky kopulace, a nakonec ani o detaily typu nakolik charakterní je Bobek, jak inteligentní Brejchová... prostě o své VIP zprávy, ač ukryté v intelektuálním, artistním hávu a pod hereckou perfekcí.

První část mystické feérie se děje za mrazivého prosincového večera, uprostřed hlučícího města, přesto ty chvíle působí magicky a intimně. Autoři vypráví instruktivně a přitom velmi působivě. Předkládají "lidovou" vánoční hru se zpěvy (koledami) a pro nás dnešní i s mnoha citacemi z výtv. umění, tak, abychom si i my připomínali novozákonní příběh se všemi symbolickými detaily a podobenstvími, vč. toho, co z nich vyplývá pro náš život.
Jak příjemný návrat k čisté zbožnosti a podstatě vánoc.
Na mně hodně zapůsobil prostor betlémského chléva - Červeného kostela, archandělův plamenný meč, aj.

Komorní verze tohoto stále velmi aktuálního příběhu (o skutečné svobodě ženy a o vyrovnávání se s jejím obětováním na oltář rodiny, respektive o smyslu téhož) mě úplně nebavila. Snad proto, že zúžením na dvě postavy inscenace nabrala i pár hluchých míst. Současně mi toto podání Ibsena připadalo ochuzené v dějové výstavbě i v pregnantnějším vysvětlení mezilidských vztahů, tak jak to autor umí. Např. by se mi líbila méně plochá charakteristika Torvalda.
Ale za vidění stojí.

Ačkoli zcela rozumím režisérově snaze krátit a "aktualizovat" Havlův text, myslím, že se zásahy úplně nepovedly a inscenaci v jistém smyslu i uškodily (skoro se mi zdá, že mladším mohly Havla víc vzdálit).
Javorského výkon byl ovšem dominantní a chvílemi mimořádný, pro mladého diváka ale věc zůstává těžko stravitelná. Jak se ostatně ukázalo při naší návštěvě ND, kdy třicátníci během(!) představení arogantně komentovali kvalitu inscenace, ostentativně odcházeli uprostřed děje i během děkovačky.
Jinak manipulace s publikem - připomínka nucené socialistické "zábavy" - mě slušně mučila...

Půvabný a lidsky vřelý příběh pro děti i rodiče, ve kterém nechybí Ježíšek, andělé, Pánbíček, který je současně Krakonošem, jeho sojka, Hanč, Vrbata a ani ta slavná Rybovka (mimochodem, výtečně hraná a zpívaná samotnými herci).
Velmi pěkné, skromné a vánočně kouzelné. 75%

Velmi koncentrované, groteskně inscenované divadlo, přesná režie, výborné a velmi vyrovnané herectví. Moc mě bavila působivá trojice "starých maškar," odlehčené detaily scény, velmi instruktivní kresba mezilidských vztahů... vlastně všichni herci hráli dost zdatně.
Bizarní groteska nemá slabá místa. Jedinou slabinou snad může být myšlenková vzdálenost autora našemu dnešnímu světu a tedy složitější možnost (pro nás) porozumět odtažitějšímu textu. Mě ale režie i herci celou dobu drželi v napětí.
Moc mě těší uvádění takových zapadlých her. Dobrá práce.
A dobrý přípis od M. Uhdeho v blogu.

Velmi zdařilé nastudování moderní Popelky, výjimečně dobrá scéna, režie, hudební čísla i choreografie, také tanečně dost vyrovnané.
I mě zaujala o něco víc vedlejší dvojice (A. Březinová, O. Slanina) než ta hlavní, ačkoli D. Vitázek jako Nick má roli téměř výhradně pěveckou. Ano, některé české texty mi neseděly. Nicméně jednoduchý příběh je dějově poměrně zajímavě vystavěn, nemá velké množství postav (určitě ku prospěchu věci), ty se střídají ve vyvážených partech a scénách...
Za dirigentku - ženu hodnocení zvýšeno o 5%.

Lidičky z obrazů H. Bosche a P. Breughela st. obživli, aby sehráli alegorii církevního roku a jeho svátků tak, jak ho přetvářela lidová zbožnost. Děje se tu zázrak vzkříšení, o pašijích prochází křížová cesta s detaily zastavení, připomínají se protagonisté evangelia. Vše smícháno s lidovými zvyky tak, jak si nečtoucí venkov předával (a celý rok žil) výklad Kristova mystéria...
Překrásné aluze na české prostředí (karnevalové postavy z Jasného Rodáků, slovenské plačky, Lucky, barokní "velebníček").
Pěkná masopustní, jarmareční (i tam se vykládaly příběhy) hudba. Pro mě mimořádné.

Studie jednoho charakteru a aktuální variace na typ Mefista spíš než výpověď o budoucím či přesněji současném Rusku (např. dle komentářů E. Lucase putinovská realita předčí (ale jinak) Sorokinovy obrazné vize).
Režisér je velmi náročný k herci: požadavky na text, fyzický výkon a ještě herecký výraz... nedovedu si představit sebe takto intenzivně "v práci." Dobrý stvořil zvrácenou figuru, ohyzdnost, která zcela ztratila vlastní lidství. Je otázka, nakolik i my ustupujeme ze svého, když sledujeme tenhle kus a vnímáme ho skrz negativní fyzické pocity.
Silné. Vlčí zpěv i scéna velmi působivé.

Po odmítavém přijetí Leara se asi Nebeský rozhodl pro vstřícnější, návodnou symboliku. Např. pro jedno z hl. témat Očisty užil jasné symboly: sprcha, úklid, krysařka, "praní špinavého prádla," bílé oblečení (černé=smutek, žluté žárlivost, červené láska, žena/páv). Či motiv vody, v níž se postavy skutečně (Eyolf) i obrazně (manželé žijící v bublině, v akváriu) topí.
Vše podstatné je zde ale říkáno: o vrstevnatosti lidských vztahů, citové fixaci, sexuální frustraci, smyslu tvorby, neschopnosti nést odpovědnost, maloměšťáckém egoismu, do něhož se manželé po intermezzu vrací.
Dobrý program.