Jaroslavz

Málo tance, špetka humoru, hodně slov, moc přehrávání a vagón uslzenosti. Divadelní zábava made in USA.

Takové herecké a režisérské vetešnictví už se nevidí ani na oblasti. Zkáza Dejvického divadla opravdu začala.

Mnoho povyku pro nic. Dejvické se zaseklo kdesi na přelomu devadesátek a nového tisíciletí. Co bylo cool, je dneska zívačka. Zelenkovi jdou dobře hry s přesahem k politice, Teremin, Molekula... Ale tohle hnípání se v krizi 50+ zavání doslovností. Jasně, Trojan, Neužil jsou úžasní hráči, ale potřebovali by posun, inspiraci, vývoj. Tak jak to uměl s Dejvičáky Krobot. Současné divadlo vypadá jinak.

Nechápu to všeobecné nadšení, místy inscenace působí jako desetkrát vyluhovaný odvar z legendárních Hvězd na vrbě brněnského HaDivadla. Vetšina postav není víc než křiklavě primitivní karikatura. Představitelka hlavní role nemá charisma ani adekvátní hlas, aby mohla zdárně ztělesnit legendární Věrku.

20 % za Orozoviče a místy vtipného Pavelku a Polišenskou. Jinak nebetyčná nuda. Blbá hra, nijaká režie.

Někdy jsou dvě hodiny k nepřečkání. Myšlenka na dramatizaci Haklovy povídky není špatná, ale když ji režisér zabalí do zbytečných akcí, bloudění zákulisím, grilování a požírání kuřat nebo zatloukání hřebíku do nosu, tak vám začnou být ukradené i všechny hezké postřehy o naší kocovině 30 let po převratu. Čtveřice herců (a jedena herečka a jeden muzikant) si to očividně užívají, ale bojím se, že víc oni, než diváci. A pozor, nejdřív půl hodiny stojíte, a když si konečně sednete, zjistíte, že ze stanu, kam je vháněna pára, není úniku. Naštěstí měl režisér tolik soudnosti, že zrušil děkovačku.

Propánoboha, hodně slabá inscenace o hledání Boha. I když se herci moc moc snaží, aby z toho cosi vykřesali. Skoro se nechce věřit, že Dejvičtí něco takového pustili na scénu.

Nuda k nepřečkání. O čem, pro koho, nač? Režijně bezzubé, herecky nepřesvědčivé.

Je to milé, je to české, je to hezké. Co to je? Kytice od Skútrů. Nenáročná vyprávěnka pro zlenivělé obecenstvo.

Vinohrady, Vinohrady...zkyslé vínko dáváte. Tohle fakt ne. Bezzubá zábava, co se tváří, jak moc je zubatá. A takový býval Aleš Procházka herec. Ale kde není trocha nápadité režie, tam ani výborný herec nic nezmůže.

Nuda, užvaněná nuda. Kdo měl tak nešťastný nápad svěřit hlavní roli nezajímavénu Donutilovi jr.? A proč tak zastaralá režie ala sedmdesátá léta? 20 procent za pana Bora a pana Vlasáka, i když výpadků textu mohlo být méně.

Chvílemi jenom víceméně trapné, chvílemi však až dalekou za hranou lascivity. Takovou řachandu vyrobit ze Shakespeara, no potěšpánbůh. Těch 20 procent za energii herců, ale v případě režie by bylo třeba záporné stupnice.

Je to jako by vám filmový režisér předložil film, který zapomněli ve střižně zpracovat. Vtip mají pouze nápadité kostýmy, jinak se představení táhne jak stokrát vyžvýkaná žvýkačka, od jedné těžkopádné akce ke druhé, ještě těžkopádnější. Herci se snaží, pitvoří, válejí po jevišti a šklebí, zkrátka dělají co můžou, ale k ničemu to není. Komedie, která nemá švih a tempo, se zákonitě stává tříhodinovým diváckým utrpením. Je mi líto, tohle loučení se Daniele vůbec, ale vůbec nepovedlo.

Tolik nápaditá, krásná scéna, a přesto tak zoufale nenápaditá režie! Herci se trápí odříkáváním předlouhých textů a opakujícími se sexuálními pantomimami, ale nikam to nevede.

Zdálo by se, že drama o relativitě pravdy nemůže být nikdy aktuálnější než dnes. Jenže kdo má sledovat tak úmorně pomalou, temnou a klopotnou inscenaci, která maže vše, oč se teď v činohře ND léta usilovalo? Návrat k vyčichlému psychologickému herectví, jaké nevidíte ani na oblasti, k doslovnosti, k nekonečným dialogům, k ilustrativnímu užívání hudby, brr. Skoro se zdá, že Národní zase vstoupilo do boje o vinohradského diváka... Jenže ten by vzhledem k přepálené délce představení usnul. Danielo, vše odpouštěno, vrať se!

To se tedy hodně nepovedlo. Vnejšková aktualizace apartní scénou a kostýmy bez pokusu o výklad. Žádná režijní koncepce, jen sbírka módních inscenačních postupů. Tragickým omylem je záměna pohlaví, mužská role hraná ženou a naopak. Za hranicí dobrého vkusu je pak ústřední dvojrole ve vyšeptalém ztvárnění Miroslava Donutila. Obě protikladné role jsou v jeho podání jen okoukaná šarže nejhrubšího zrna. Procenta jen za hudbu a výtvarný koncept, který ovšem není samospasitelný.

Hodně slaboučké komediální pásmo více či méně humorných scének. Herecky bravurní, zvlášť Plesl, Neužil a Babčáková, ale obsahově plytké, s řadou předvídatelných, infantilních point. DD zjevně ztratilo směr, ideu, o čem hrát.

Tak to se vážně nepovedlo. Slabý scénář, jenom volně pospojované ilustrace z Frantíkova pohnutého života, nulová dramaturgie. A spousta přehrávání ode všech.

Komedie bez humoru. Divadlo bez herce. Ať žije disko!

Další z beznadějných muzikálových pokusů o světovost.

Nejhorší Hamlet, jakého si snad ani nelze představit. Hluk z aut, mikrofony na pódiu, které zdůrazňují každý krok, snůška trapných vtipů. Plesl v křeči, ostatní herci chodící paňácové. Zklamání roku.

Všimli si na Vinohradech, jaké máme století?

Jedna z nejstupidnějších produkcí, jakou si můžete představit. Laciná zápletka, tisíckrát viděné vtipy s chlapy převlečenými za ženské. Mistře Etzlere, to jste dopadl! A do toho přehlídka nejprofláklejších, většinou vyoůjčených hitů Zazenity V. Never more.

Ha...ha...ha... Tak tenhle typ humoru už nikdy, prosím. Nudná, utrápená žvanírna a herecké pitvoření se. Autorská i režijní nemohoucnost. Dřív se tomu pohrdavě říkalo komunální satira.

Zbytečná inscenace, statická a užvaněná s tristním Donutilem v hlavní roli. Scéna neladí s tradicionalistickou režií. Pozitivem je jen Zuzana Krónerová, ale ta tuhle televizní žvanírnu nezachrání.