Kateřina Vodáková

Je důležité tato témata rozkrývat v knihách i převádět na jeviště. Herecky nadprůměrné, celkově zdařilé. Vyzdvihnu I. Kristekovou a J. Koškovou.

Dramox

Herecky i pěvecky talentovaná K. Půčková - sametový hlas, jiskra v oku, netuctová. Délka přiměřená, scénicky minimalistické, neotřele zpracované. Spíše mi to připomínalo scénické čtení než klasickou inscenaci. Kvůli poetickému charakteru však nevhodné pro venkovní prostory (viděno v restauraci na velké zahrádce).

Dramox

Překrásný text a padnoucí obsazení.

Rodina nebo spravedlnost? Sophiina volba...

Ideální prostor pro velmi dobře vystavěný text s vícero silnými linkami. Bez hluchých míst, minimum rekvizit, vyrovnané herecké výkony. U J. Battěka jde hodně poznat dabingová praxe, má skvělou jevištní mluvu lahodící uchu. Další věc k vřelému doporučení na Studiové scéně DnV.

Neměla jsem popravdě vůči Lásce z mládí nějak velká očekávání, ale výsledek mě v dobrém překvapil. Titul s vtipným a hlavně současným textem ze života. Smála jsem se průběžně a bez pocitů nudy nebo trapna. Dvojice R. Zach a herecky i typově specifická L. Žáčková představuje nejsilnější trumf odlehčené hry. Scénografické provedení vietnamského bytu a situace v něm velmi pobaví. Z alternací doporučuji vychytat L. Žáčkovou a P. Zacha. S R. Zachem a H. T. Špetlíkovou jsou silně sehraní a funguje to. Na poli komedií, které je v divadlech extrémně těžké vkusně inscenovat, se opravdu jedná o lepší průměr, za který se DBz ani režisér nemusí stydět.

75 %. Monika Absolonová Judy nehraje, ona ji na prknech žije. Její pěvecké kvality jsou nesporné, milá energie výjimečná a vyzařující lidskost působí až jako neuvěřitelné pohlazení na duši diváka. Kvůli jejímu položení se do titulní role doporučuji Judy ve SD vidět. Čekala jsem ale propracovanější scénu a celkově víc písní. Proto se vzhledem k činohernímu charakteru a mnoha důležitým, tišším dialogům rozhodně přikláním k návštěvě velké scény, nikoliv k exteriéru s okolními ruchy. M. Němec a J. Nedbal herecky velmi dobří, zosobňují "kotvy" k její složité povaze a ať už v dobrém či horším tlumí rány osudu. Váš život dost určuje, koho potkáte...

85 %. Mnohovrstevnatý rozklad jedné rodiny... Pomíjivost života a tíže, kterou nelze unést.

Prosím, víc takto kvalitních počinů a typickému vinohradskému divákovi pořád nebude 80+. A DnV se kýženě znovu nadechne z inscenační hibernace...

Brilantní Lettsův text, dynamická režie P. Svojtky, výrazné herecké výkony, strhující hudba i 3D scéna. Švih, pohyb, vyostřené emoce! Výborní R. Rázlová, A. Elsnerová, Z. Vejvodová a D. Bambas. Naopak herecky nezaujmou E. Režnarová, A. Talacková, K. Rímský a T. Dastlík. Závěrečná scéna první poloviny u stolu je zlatým hřebem celé hry!

Ani vtipné, ani jsem nenašla náznak nějaké pointy, kvůli které by mělo vůbec smysl hru v roce 2024 uvádět. Dle mě titul této úrovně při všech dnešních možnostech a přemíře herců už na české jeviště dávno nepatří. Laciné kulisy, kýčové kostýmy, hysterické křičení stále dokola, samý afekt a soutěž, která postava více přehrává. Už chyběla jen plejáda dveří po obvodu. A snahou o jiné tóny hlasů u herců se to celé pohřbilo úplně. Pocity zmaru...

Když se dvě srdce spojí v jedno... Dokud je smrt nerozdělí.

Slovenské herecké legendy E. Vášáryová a M. Kňažko čtou na pozadí minimalistické rozhlasové scény dopisy plné lásky, nadhledu, životních zkušeností, humorného špičkování i znatelnějších rozdílů povah. Jsou autentičtí a slovenština malebná. Oba našli svou druhou půlku, která je doplnila. Kruh života uzavírá dojemný hudební doslov... A smíření.

Malá scéna SD se pomalu, ale jistě stává díky dramaturgickému směřování mým oblíbeným místem blízkých divadelních setkání.

Letní scéna s větší kapacitou a ruchy z okolí mi k tomuto bytostně niternému textu bohužel nesedí. Charakteru hry nesluší dle mě ani použité písně, průběžné potlesky a řehot... Ve verzi v H2O je fluidum, velká jemnost, křehkost, citlivost a obdivuhodná empatie k divákům. Dýchá tam jiná atmosféra a celkový přístup k tématu. D. Krejčík upozaďuje sebe a nechává vyniknout a znít poselství textu. Ta ale pohříchu zanikají pod nánosem exhibicionismu a showmanství R. Krajča, které si nese z koncertů. Staví sebe nad text a dětská fáze je ještě méně uvěřitelná než dospělá. Pro porovnání ale cenná zkušenost a obě verze VBV umí nadchnout jiné typy lidí.

O tenké hranici mezi dobrem a zlem... Viděno při hostování v pražském Činoherním klubu.

Z obsazení je herecky nejvyzrálejší P. Klimeš, zaujali mě i J. Hönig a P. Komínek. První půlka funguje méně soudržně a je obtížnější orientovat se v událostech, druhá je již celistvější. Zdařilé jsou projekce a hudba D. Fikejze. Celkově průměrná inscenace, ale neohrané a zajímavé téma. Myslím ale, že tvůrci z podmínek spojených s oblastním divadlem vytěžili maximum.

Případ je uzavřen...

Když máte štěstí kousek od konečků prstů, ale okolnosti hrají a dopadnou proti... Tento skrytý divadelní poklad jsem objevila až dnes. I. Kristeková a M. Steinmasslová jsou přesné jako ostré břitvy. Hrají i očima beze slov. Ničí se navzájem, ale není vyhnutí. Až mě z jejich ryzího herectví a tenze místy polilo horko. Minimum scénických prvků a komorní Klubovna mrazivé vyznění hry ještě zesiluje. Vyzdvihnu ale i výborného Š. Coufala - jako Pat nemá tolik prostoru, přesto je zvratově zásadní. Š. Coufal hraje s jistotou, jiskrou a zároveň až s uhrančivou jemností. Dialogy s I. Kristekovou a čtení dopisu patří k top strhujícím scénám. Zážitek!

Na zájezdy proč ne. Od kombinace skvělé H. Burešové a M. Isteníka (vynikající např. v Oblomovi) jsem však měla, přiznávám, zcela jiná očekávání. Čekala jsem chytřejší uchopení, režijně zajímavější než kancelář plnou chaosu, energeťáky, nereálné situace a karikaturní postavičky. Hra na mě působila povrchně a s nuceným, umělým humorem jako z jeviště DRB, nikoliv z Dlouhé, kde jsem zvyklá na jinou úroveň textů a hloubku inscenování. Přesto M. Isteník je i zde herecky nejvíce jistý a výrazný. Téma, ač velmi aktuální, mě v této podobě bohužel nechytlo. Smíchu od jiných diváků ale znělo hodně, příznivce si tedy Don Juan jistě najde.

Velice zvláštní, dějově abstraktní záležitost. Kontroverzní je hlavně linie slípka - pes. V hledišti nás bylo opravdu málo a tuším, že to tak bude bývat. I. Uhlířová a zejména T. Milostný jsou pro mě afektovaným projevem ve všem zcela nestravitelní, jak z jiné dimenze a amatérské sekce. Naopak M. Jindrová se mi zde herecky líbila snad nejvíce, co jsem ji kde viděla a také slušně zpívá. Dál z kladů vyzdvihnu zdařilou hudbu, light design, vítr i dynamiku způsobenou změnami igelitové scény. Většina jevištních situací je v TP sice mimo, ale některé mají překvapivě dobrý potenciál. Částečně přeobsadit, překopat text a hra by vlastně nebyla marná.

"Nejzajímavější" bylo v hledišti pozorovat okolní seniory a jejich vyděšené výrazy, kteří se vyfikli do Stavovského a pak se začal dít tento prapodivný útvar. Do této budovy je Cherry Man úlet, zejména poslední dějství. Nemá to hlavu ani patu. Viděla bych to spíš někam do Švehlovky nebo alespoň na Novou scénu. Byl to náraz zde pak vidět geniální Bílou Vodu. Nicméně pochválím scénu od J. Tereby, vervu R. Máchy, který vždy hraje jako o život a taky prvek ohlašování dějství, který jsem zažila poprvé. Chápu, že je hra raději bez přestávky a na konci vše lehne popelem. Jak prohlásil Daniel (Š. Krupa) - jsem mrtvý a nikoho to nezajímá?! No, ne.

Za mě bohužel ve ŠD repertoárový, nevtipný přešlap. J. Mansfeld je skvělý pěvecky i pohybově, ale jinak těžce hledám klady. Viděla jsem už hodně všemožného "bizáru" a naturalismu, že už by mě nešokovali nadneseně řečeno ani jódlující naháči metající salta apod., ale vše musí mít nějaký smysl, pointy a celek musí šlapat, držet. Ale Návrat krále podivně nudí. Tak nějak je zde všechno a nic. Co s tím? Motiv, že "doma je doma", mi přijde málo. Soubor ŠD mám ráda, je velmi dobrý, ale v tomto slepenci situací mi herců bylo až líto. A předělávat hymnu? Za mě ne. Ale prvenství za nápad rozdávat při odchodu WC papíry, to se mi ještě v divadle nestalo.

Narovinu veškerý děj by šel zkrátit do 10 minut, titul mi nepřijde do Rokoka zajímavý. Moc není co hrát. Půlku stopáže se prakticky nic neděje, až ke konci vybublá na povrch nadčasový motiv stalkingu. Kromě M. Donutila a M. Hanuše ostatní postavy jen tak existují, nejsou hybateli příběhu. Obsadit k M. Donutilovi reálnou manželku je dobrý nápad. Diváci na jakoukoliv přítomnost M. Hanuše reagují smíchem, ani nemusí promluvit, mně však přijde, že je ve všech rolích stejný. Všude ztvárňuje jen morouse bez jiných odstínů a úhlů. Z hlediska scény tvůrci pracují jen s umyvadlem, stolem a závěsem, jinak je statická. Souhrnně bohužel nevzrušivé.

65 %. Alespoň jednoho Kryštofa Krhovjáka a jednu Ninu Horákovou do každého divadla, prosím! Tahouni tohoto představení i celkově MDP. Výborní pěvecky, pohybově, zkrátka všestranní a v souboru výrazně zářiví. Hezký výkon také T. Rychlé. Děj swingu není nijak spletitý, mohl být promyšlenější, posuvná scéna docela otravuje, některé obrazy režijně nefungují a nezapadají (např. ring), přesto veskrze povedený titul, který padne do noty zejména starší generaci a jako celek neurazí. Kostýmy slušivé, délka přiměřená, kvituji živou hudbu a energické choreografie. Zde hojně citovaný M. Zbrožek (jako kdyby vypadl ze Sugar) mně osobně nevadil.

Tohle uhrát prakticky sám je prostě kláda. D. Krejčík exceluje a hraje až na dřeň. Přesněji až na krev. Je naléhavý, přesný, autentický, vážný, emotivní - všeho tak akorát, aby text dolehl a vynikl plnou silou. A. Mašura hraje beze slov, přesto promlouvá. Specifický rukopis režií a výrazové/rekvizitní prostředky J. Čermáka sice nesednou univerzální divácké mase, za mě ale "Kdo zabil mého otce" určitě stojí za vidění a zanechá nemalé pohnutky a otázky. Dobré divadlo by mělo nabourávat lidem jejich představy o světě, což zde dostanete.

"Děti mění rodiče, nikoliv naopak..."

65 %. Výborné herecké trio M. Steinmasslová, D. Syslová a J. Hána! Hrají sebejistě a skvěle spolu i zvlášť. Na ostřejší mluvu dam jsem si po počátečním údivu zvykla a má zde svůj význam, oceňuji rovněž krásné, slušivé kostýmy a množství vtipných, ale ne hloupých glos. Bavil mě vážný podtón v podobě ke konci více přiznaného přátelství konkurentek a také dojemná část s tragickou ztrátou syna. Hře v jejím žánru však ubírá na kráse a tempu přílišná scénkovitost kvůli častým přestavbám, větší plynulost plus nedoslovnost kulis by jí prospěla. A také více hudby. Celkově ale pro příjemný večer na Malé scéně SD fajn titul, který sem zapadá a netrčí.

NÁDHERA! Událost sezony, kus naší opomíjené historie. Pravé, velké Divadlo s velkým D se po letech s více či méně zdařilými experimenty konečně vrátilo do Staváku. Bílá Voda není jen inscenace, ale umělecké dílo - od impozantní scény s točnou, funkčními auty a padajícím listím, přes kostýmy, každý pohyb či gesto až po geniální obsazení, kde není slabší výkon. Přesto uchvátí hlavně J. Pidrmanová, J. Burýšek, V. Lazorčáková, V. Javorský a S. Rašilov. Postavy nejsou černobílé, hutnost tématu oživuje komika a naděje. Vše vás dokonale přenese do tíživé atmosféry doby. A hudební podkres?! Zřejmě nejlepší, co jsem v životě na divadle zažila. DĚKUJI.

Znepokojivé téma z historie, které je na jevištích ojedinělé, ale tyto hrůzy je důležité odkrývat a připomínat. D. Mišáka jsem v Bentu viděla hrát poprvé - v roli exceluje, bez debat převyšuje ostatní! O. Novák je jako tradičně dobrý a přirozený, společně s D. Mišákem tvoří funkční pilíř, na kterém hra stojí i padá. Sebejistým, výrazným výkonem mě zaujal i M. Kuboušek. Obsazení v menších rolích nepůsobí herecky vyzrále, ale vlastně mi to ani nevadilo. Ke konci se mi až zpotily dlaně, jak to se mnou celé hnulo. Závěr je patřičně intenzivní i překvapivý. Utkvěla mi v hlavě také myšlenka, že lidé ve vztazích ztratili schopnost něhy... Pravda.