MarekT

Křehké kouzlo Jiráskovy hry se podařilo zásluhou analyticky přesné režie Hany Burešové zhmotnit pro publikum 21. století. Podařilo se přesně vybalancovat lehkou nadsázku, aniž by sklouzla k parodii. Z lehce zaprášeného textu režisérka vydestilovala po všech stránkách (scéna, hudba) vyvážené představení, které notně posiluje jedinečná a dnes ojedinělá kolektivní souhra souboru Divadla v Dlouhé, kdy každý plnými silami slouží celku. Především vyzdvihnu nezapomenutelné výkony M. Hanuše, J. Vondráčka, E. Hacurové a T. Turka. Ukázkový příklad jevištní magie, který stojí i za několikeré zhlédnutí a zcela oprávněně inscenace roku 2017.

Zdařilý exkurz do nepřehledného 20. století typickou optikou T. Dianišky dokonale a nepodbízivě vystihuje emoce, jež se s výraznými dějinnými událostmi pojí.

Herecké výkony velmi dobré, ale člověk si říká proč. Proč se znovu rýpat soukromí P. Juráčka další inscenací v témže divadle, přičemž jsem stále přesvědčen, že životní osud tohoto umělce nemá divákovi příliš co předat. Jeho problémy byly především osobního rázu a přestože šikana totalitního režimu je vyhrotila a posílila, projevily by se tak jako tak. Proto nechápu, jaký význam má v roce 2024 další představení o stejném psychicky nemocném člověku, který nebyl sám schopen normálně fungovat. Zaujetí v hledišti bylo znát především při návodném a laciném používání jmen další populárních soudobých umělců. Doufám, že se nechystá Juráček 3.

Vkusná inscenace oživuje svět Škvoreckého hrdinů, snílků a zbabělců plastickým způsobem se zapojením značné části vinohradského souboru. Škvoreckého pohled na české dějiny 20. století je neotřelý, a proto osvěžující a lidský, už jen za nejspíše první uvedení jevištní podoby románu palec nahoru. Navzdory místy přílišné doslovnosti jako celek inscenace funguje a zhmotňuje nedávné dějiny sugestivním způsobem, navíc zdařile pracuje s temporytmem. Plejáda charakterů rozličných osudů a motivací umožňuje hlubší ponor a zamyšlení nad obecnými otázkami lidského chování v extrémních situacích. Herecky vyniká především S. Skopal, zpětně glosující dění.

Fortelná komedie respektující žánr s pěknými a důmyslnými výkony T. Pavelky. V. Vydry. A. Černé a V. Javoříka. Škatulku bulvární komedie přesahuje kromě herců jednak um Woodyho Alena budovat komické situace za použití inteligentního humoru (na první zhlédnutí nelze ani všechny narážky zachytit), druhak aktuální zastřešující motiv totalitního státu. Na pobavení dobrá volba.