Nikoss

Tento druh dramatizace (interpretace autentických vzpomínek aktérů) jistě není originální, což neznamená, že nemůže být osobitě uchopen. To se myslím povedlo. Velmi si cením snahy autorů vymanit se z policejně klímovsko kroupovského obrazu devadesátek. Ubohost a trapnost veksláckých hvězd v prostředí, které bylo periferií 90. let. Velký tunel probíhal úplně mimo ně (v režii jiných sekáčů). Vedle toho nutná selekce vzpomínek na mládí. Do toho zábavný kontrast této ubohosti - Brožíkův Jiří z Poděbrad, mužský akt v pozicích klasického malířství, Máchův Máj. Fakt jsem se bavil (feministický pohled na devadesátky raději pominu).