R.JELEN.21

Dobře není to to nejlepší co jsem kdy viděla, ale rozhodně nelituji toho že jsem to viděla. Jen mě trochu mrzí, že soubor divadla dnes hrál ani ne pro polovinu diváků. V porovnání třeba s včerejším Hamletem je pro mě představení minimálně o třídu ne-li o dvě výše. Což hezky ukazuje rozmanitost v dívání se na různé hry. Já bych určitě radši šla znovu na tuto hru než na Hamleta (ŠD) nebo na inscenaci roku Něco za něco (Palmovka).
Třeba Dopisy Olze, které jsou žánrově to samé, mě tolik nezaujali :/

Já jsem byla velice spokojená.
Soubor se skutečně snaží, aby divák nelitoval ani koruny dané za lístek a v mém případě se to povedlo. Srovnám-li to třeba s inscenací roku Něco za něco, tak je pro mě daleko přijatelnější sedět na Zamilovaném Shakespearovi třeba 10 krát, než navštívit Něco za něco.
Jsem unesená z Kamily Trnkové a Tomáše Dianišky chemie mi tak krásně funguje. Upřímně jediné co mě mrzí je, že jsem neviděla pana Volejníka. Doporučuji

Na konci človek marně přemlouvá husí kůži, aby konečně zalezla ;) Obě dámy jsou neuvěřitelné, věříte jim každé gesto, každý pohyb. Celé si to i tak pro sebe svým výkonem ukradla Hana Seidlová a na autorce jde vidět, že osobu Edith Piaf miluje přece jen více než osobu Marlene Dietrich. Děkuji za další úžasný zážitek.

Čekate-li od toho hluboký divadelní zážitek s přesahem, budete zklamaní. Budete-li od toho chtít nenáročnou komedii o útrapách jedné předsvatební noci budete spokojení.

Krásná ukázka střetu analytického mozku s lidskou empatičností ;) Génia obdivujeme pro to co má v hlavě, vzhlížíme k němu a přitom to s ním lidsky nemusí být lehké. Pro samou vědu a fakta nevidí nalevo ani napravo, pokud to není faktické je to k ničemu. Co když se do toho připlete láska, cit a strach, které věda neumí přesně popsat a nemají přesně vytyčené proměnné? Co když je víc vstupu než výstupů? Jo ke to krásné, rychle to odsýpá a ve skutečnosti je to víc sranda. Než jak vážně jsem to napsala ;)

Nejsem zrovna muzikálový typ, ale zde to vůbec nevadí. Pěvecké a taneční pasáže jsou skvěle zvládnuté. Vata svou funkci plní obstojně, i když ten humor je někdo jednodušší. Z ústřední dvojice mě více zaujal Ivan Lupták, Berenika kohoutová mě příliš neoslovila. Stejně se člověk nejvíce těší na trio kytaristů.
Nákupem lístků prostě nikdo neprohloupí :) Poslouchat narážky na počasí v momentě kdy sedíte moknoucí pod pláštěnkou je prostě nejlepší :)

Tohle jsem potřebovala se od srdce nenuceně zasmát ;)
Co k tomu víc říct, je to vtipný, je to hravý, dobře se na to kouká, dobře se to poslouchá a mě to stačí.
Nehraje si to na mistrovství světa v poetice, mistrovství v klauniádě, je to co to je a je to tak nejlepší ;) Možná snad jen Triptychon di voce byl o kousek lepší ;)
Ještě by možná bylo fajn nějak lépe oddělit přestávku a konec je to zmatečné ;)

Ve finále to vůbec nebylo blbý. Já osobně mám z kusy Cirku La Putyky jeden problém, přijde mi, že samotné číslo mnohdy skočí dříve než pořádně vygraduje a než se začnu pořádně těšit.
Zde je ta řekněme výplňová část mezi samotnými čísly, dokonce možná ještě o fous lepší, než samotná akrobacie.
Konec konců doporučila bych to, jako nejlepší co jsem z La Putyky viděla, kdyby dnešní představení nebyla derniéra ;)

Byla jsem spokojená :) Fotografická sekvence cválajícího koně je poměrně známá, ale jméno autora už méně (jo je to E něco Helios a už nevím xD). Tady jsou podstatně lepší ta taneční čísla než činoherní část se dost vleče :(

protože vím, že za týden si její obsah až s výjimkou pár hlášek nevzpomenu. Na co si ale vzpomenu, je zvláštně dobrý pocit, že hry celkově (i když má vlastně dost hluchých míst) a úplně bezpečně si vzpomenu na geniální výkon Mileny Steinmasslové. Už jen kvůli ní se vyplatí inscenaci vidět.
Taky budu neustále dumat nakolik moc mi Jakub Špalek připomíná postavu ducha z metra ve filmu Duch.

Hra je velice dobře podána, má tempo jen škoda že v posledních části jí trochu dojde dech. Jsem nadšená z výkonu herců, propojení s živou kapelou vidím jako plus, jen sedět v předních řadách, tak by mě světla lampiček asi mírně stvala (viděno v Divadle v Dlouhé, takže nevím jak to vypadá na domácí scéně).

Děkuji za pozvánku na zkoušku.
Jedna rada, doporučuji si odskočit, protože zvuk deště je především v této věci dost nepříjemný.
K představení nemám výhrady, dá se najít poučení, zamyšlení, lehká sonda do každého z nás. Občas je na můj vkus gradace děje utnuta příliš rychle, ale k hercům nemůžu říci nic zlého, prostě hrají dobře.
Děkuji a doporučuji

Je ďábelské, že nám nebyla dopřána křídla. Tak jsme si vymysleli trampolínu :)
Je to výborné, priznám se, že i přestože jsem si četla popis inscenace, jsem tam jako správný technik hledala ještě větší pointu, přitom to je tak prostě jednoduché a krásné.
Jen jedna věčná, pomohlo by aspoň pro prostor La fabriky vyšší pódium, za zadu mnoho těch věcí nejde dobře vidět, narušuje to kontinuitu a ruší celkový zážitek.
Velice oceňuji živou hudební složku, část s označením trampolína je skvělá. Mohla by být delší, protože se na to tak dobře kouká.

Určitě, jedna z těch koukatelnějších her pod křídly národního divadla. Výprava je skromná a přesto účelná, projev protagonistů uvěřitelný a koukatelný i pro ty nejmenší. V mém případě nejvýrazněji se mi zapsal pes Pavla Baťka (vůbec bych ho nepoznala), kocour Saši Rašilova. Samozřejmě dobré výkony podává celý soubor, velice dobře se mi kouká na dvoumetrový cukr, uplakaný chleba i světlo (či tmu). Rozhodně jde o skvělou hru pro rodinu s dětmi, i když dítěti je 25. Děkuji

Předně je třeba říci úžasný Martin Hofmann!!
První čas nasadí neuvěřitelnou laťku, protože jeho opilec je směšný, politování hodný i morálně odpudivý a přestavení má skutečně náboj.
Bohužel po přestávce ta zvláštní magie je ta tam (dost možná je to i tím, že jsem neznalá knižní předlohy) a najednou je tu pořád výborný Hofmann (dokonce snad lepší než opilec) a taky jeden velký zmatek, jestli navazuje na první část opilcovu, nebo je vlastním příběhem a něž se to ujasní je skoro konec. Veliká škoda a proto 70%.
Každopádně představení je to určitě k doporučení.

Mnoho námětů k zamyšlení. Mému srdci je stále bližší hra Po Fredrikovi.

Dnešní optikou už dost papundeklovy příběh s happyendem na konci. Užila jsem si to!
Výkony rozhodně neuráží až na některé herce je všem krásně rozumět.
Daleko víc si vážím pak těch momentů, které se kolik nepovedou, ale představení dávají duši. Třeba opomenutí dítěte na jevišti (Ne, že by došlo k improvizaci, ale hezky na tvrdo přiznání. Mně to nevadí xD Nebo když vás E. Burešová zavalí balíkem slámy).
Poslední sekvenci ze sauny, už hodnotím jako zbytečnou.

Děvčata jsou skvělá a ten jediný mužský také. Celá hra je výborně pojatá i podaná. Ano, někdy by mohlo být lépe slyšet dialogy, ale prostor Anežskeho kláštera fungoval skvěle.
Jen asi nemáme s K. Tuckovou chemickou symbiozu. Stejně jako u Žítek (Divadlo pod Palmovkou) tam chybělo to NĚCO (je to čistě můj subjektivní pocit) . Každopádně látka k přemýšlení to je a já jsem ráda, že jsem inscenaci navštívila. Je určitě důležité si připomínat i tyto zvěrstva poválečných let, kdy se z tyranych stali tyrani.

Falešná nota se mi líbila o fous více. Výkony jsou uspokojivé, jen si bohužel z celé hry nejvíc zapamatuji paní co věčně chrastila náramkem ://
Je pravda, že tu chybí jakési závěrečné vyvrcholení.

Zjišťuji, že muzikály nejsou úplně můj cup of tea. Nicméně velice jsem toto představení užila.

Ze záznamu: Pobavilo :)

Že záznamu DRAMOX: Je to výborná oddechovka, u které i kdybyste o C Grodonim slyšeli jen ze záznamu Sluhy dvou pánů, tak vám musí do 15 minut dojít kdo je autorem,protože to vypadá, že na jména postav neměl zrovna představivost xD

Že záznamu DRAMOX: Tuhle partu nelze nemít rád. Je to milé a v této době to vyloženě sedne.

Ze záznamu DRAMOX: Vůbec to není zlý :) V téhle divné době, je to vlastně úplně ideální :)

Ze záznamu DRAMOX:
Jsem strašně na vážkách, jestli se mi podobně laděný Biograf od La Putyky líbí víc nebo méně než tato inscenace. No každopádně scéna a výprava -> skvělá. Hudební podklad -> strašně se mi líbí (krása jednoduchosti). Pořád nějak nevím, tohle se mi líbí více, co se týká celkového zpracování. Na Biografu zase větší zapojení s publikem.