Šípal

Hodně zajímavá záležitost. Asi to ocení hlavně znalci H. P. Lovecrafta. Nečekejte ale žádné chobotnicové godzilly, hlavním motivem této hry je tušení jakéhosi děsivého, nepochopitelného zla, ze kterého se dá jen zešílet. A nebo se na to koukejte jako na parodii na konzumní společnost a soutěžní pořady. Obojí je cajk.

Je to krásná a efektní podívaná, ale není to úplně sjednocené. Polednice je ilustrovaná recitace, Záhořovo lóže je recitace s nesouvisejícími ilustracemi. Vodník, Dceřina kletba a Svatební košile jedou jakous takous činohru, kdy se akorát neumí rozhodnout, kdo bude vypravěč. Zlatý kolovrat jede činohru s prvky černého divadla. Štědrý večer používá herecké dvojníky a Holoubek zase prvky baletu. Celkově z toho má divák pocit, že dramaturgem byli Pejsek a Kočička, když vařili dort. Dále tam byla spousta nápadů, které byly tak nějak omylem těsně vedle. Proč vodník znesvěcuje oltář a vysmívá se Kristu? Neměl to být ten milenec ze Svatební košile?

Jakoby je to dobrý, mám jen dvě formální poznámky. 1) Ta inscenace má tři hodiny. Všude se to píše špatně. Jsou to fakt tři hodiny s přestávkou. 2) Herci se i sedm let od premiéry pořád odbourávají. A diváci to milují. Mě osobně to hrozně štve. Asi to nemyslím vyloženě jako kritiku této konkrétní inscenace, ale spíš jako kritiku divadelní kultury v Čechách, kde jsou herci odměňováni a oslavováni za to, že něco pokazí. Odkdy je v pořádku někoho chválit za to, že něco neumí?

Je to trošku neladící a není úplně jasné, o čem to mělo být, ale pořád to má hafo skvělých nápadů a je to legrace

Jak řekl ten pán přede mnou ve frontě na kabáty - tohle je prostě "tutovka." Přesně ten typ inscenace, co člověk čeká, že v Národním divadle uvidí. Ale je to fakt dobrý, řemeslně moc hezky vymyšlený.

Ano je to trochu stručnější, než by mělo, ale aspoň je tam určitá žánrová čistota a tempo. A navíc je na konci pořádný šermířský souboj. Považte, kdy naposledy jste v Shakespearovi viděli, že by se v něm doopravdy šermovalo? Dneska je to samá symbolika a střílení z pistole. Takže je velmi osvěžující, když kluci popadnou meče a štíty a pořádně se do sebe pustí.

Je to moc hezký. Tomík Weisser se Samem Tomanem se znají už léta a jejich vzájemná chemie na jevišti je už téměř legendární. Všichni moji židovští přátelé říkají, že je to velmi židovská inscenace a že prostor synagogy je pro to ideální a jinde se to hrát nedá. Já se o tom s nimi hádat nesvedu, ale myslím si, že ten prostor je dost nešikovnej, protože žádný divák to představení neuvidí ze svého místa celé. Ale jinak dobrý.