Vladimír10

Dočkal jsem se absurdního dramatu ve velice neúměrně modernizované a aktualizované formě. Pojetí Vladimíra a Estragona jako současných bezdomovců bylo divné, a ani Pozzo toto nezachránil. Kostýmy všech herců byly moderně nemoderní a vůbec se k typu představení nehodily. Scénické zpracování nebylo výrazné ani zajímavé. Ale navzdory všem těmto výtkám o estetice hrají v inscenaci báječní herci a jejich výkony jsou stoprocentní. Nejlepší výkon podal dle mého soudu David Prachař. Závěr inscenace byl však velice pěkný a vyválení všech herců v hlíně (kromě pana Kačera) bylo velmi zajímavé.

Hra sama o sobě je velice dobrá a reaguje na současná témata v reklamě a lékařství, ale zpracování dramatika, který je v tomto případě i režisérem, je velice utahané. V druhé polovině mě však zaujalo zpracování tiskové konference, když se do zpola zaplněného hlediště posadí externisté a začnou se herců vyptávat na všemožné otázky. Kostýmy byly současné, ale scéna vypadala dost prapodivně, a to především dům Čejkových. Z herců byl zcela jednoznačně nejlepší Igor Bareš, ale podle mě i pan Štěpnička. Naopak se mi vůbec nelíbil výkon pana Dolanského, který až moc přehrával.

Další naprosto skvělá inscenace Divadla v Dlouhé, při níž diváci úzce spolupracují s herci při oslavách 1. máje. Činoherní složka je velice dobře prolnuta s hudebními čísly, které charakterizují styl muziky za socialismu. Scéna je nápaditá. Skládá se ze dvou otáčejících kol, která usnadňují změnu dějiště mezi scénami. Z herců u mě zcela jednoznačně zvítězili představitelé učitelského sboru (Hanuš, Wohanka, Turková, Sedláčková a Svobodová). Naopak představitelky hlavních rolí, paní Veliká a Lokajová, se do svých rolí vůbec nehodí, jelikož je neumí rozehrát tak, aby dostaly svůj pravý smysl.

Absolutně nechápu zdejší přehnaně nízká hodnocení, která si inscenace vůbec nezaslouží. K tomuto vysokému hodnocení sahám, protože se jedná o jednu z nejlepších inscenací DnV v této sezoně. Scéna byla na to, že se jedná o zpracování filmu, velice dobrá a kostýmy odpovídající. Z herců byl zcela jednoznačně nejlepší pan Preiss. Z další herců zaujmou pan Brousek, Meduna, Plachý a Rímský. Někteří herci mají pro své výkony moc malý prostor (Vlach, Žák, Vašák). Hudební složka byla poskládána z mnoha skladeb různých autorů. Jen se mi nelíbil ten dokument Pojdme za ptáky, ten skutečně trapný byl.

Další výjimečná inscenace DvD v režii Hany Burešové. Překrásná scéna, při které diváci sedí na jevišti a v první půlce se koukají na moře s vlnami z korábu, jenž jede do Číny. V druhé polovině se koráb promění v hřbitov a hlediště v hroby se svíčkami. Toto vše je zahaleno do magické koláže světel, která jsou propracována do sebemenšího detailu. Hudba je magická a tklivá a k této formě zpracování se velice hodí. Z herců dostala největší prostor H. Dvořáková v roli Ysé, která svou roli zvládla do nejmenšího detailu. Ale i výkony ostatních herců byly naprosto báječné.

Velice komediálně pojatí Naši furianti. Vedle naprosto skvělých hereckých výkonů (Táborský, Hanuš, Dvořáková, Vondráček, Zavřel), zde stály výkony velice trapné, takže celkově takový neutrál, který ovšem pobaví, i když výkony některých herců nebyly úplně dotažené (Doležalová, Matejka, Lokajová). Též se mi velice líbily nové texty písní a okořenění textu hry o vtipné narážky. Obdivuji výkon Jiřího Wohanky, který i ve svém pokročilejším věku dokazuje, že je stále ve formě. Toto představení vřele doporučuji, odromantizovaní furianti jsou občas lepší než ti klasičtí.

Další skvělá inscenace Divadla v Dlouhé v zajímavém pojetí scény, při které diváci sedí na jevišti. Scénické řešení zahalené do tajuplné magie světel bylo velice zajímavé, v pozadí průhledná stěna, za níž se zjevovaly představy Faidry a Hippolyta. Tradiční starověké kostýmy byly velice pěkné. Z herců bych vyzdvihl paní Dvořákovou a pana Táborského, kteří v této inscenaci předvedli celý svůj herecký rejstřík. Naopak výkon Miloslava Koeniga v roli Hippolyta byl až příliš nevýrazný a ničím mě nezaujal. Zpracování choru pod vedením pana Hanuše bylo zajímavé, zvláště konec s otáčejícím se hábitem.

Děti, ač se to může zdát, nejsou převažující diváckou skupinou této inscenace. V zákoutích Pratchettova textu nalézají svá mladá léta především jejich rodiče. Proč by se jinak dětsky rozverná Ježčí píseň stávala v jejich uších sondou do zcela jiné oblasti života? Udržet představení v pevném tvaru po více jak jedno desetiletí je úkol hodný režijního mistra. Všichni aktéři své role přesto stále kvalitně naplňují. Všudypřítomnou komickou magii upevňují výkony T. Turka, J. Pokorné i M. Táborského. V nejobtížnější poloze se ocitá však M. Hanuš, který se nedobrovolně stává roztomilým liliputem.

Zajímavá hra, která představuje Čechovovo dílo zcela jinou formou, a to pomocí jeho milostné korespondence s herečkou Knipperovou. Inscenace se do prostor nové zkušebny DnV více než hodí. Kdyby se uváděla na velkém jevišti asi by to nebylo ono. Herecké výkony jak pana Freje, tak paní Kolářové byly vynikající, až na to, že jsem moc nepochopil, proč seděla nápovědka přímo na jevišti (na jeho okraji) a neustále hercům potichu napovídala. Nevím, jestli se jedná o záměr, nebo jestli herci opravdu neuměli svoje texty. Scénické řešení se záclonami, které sloužily jako určité rekvizity, bylo zajímavé.

Dalo by se říci, že se jedná o jeden z nejlepších režijních výtvorů Ivana Rajmonta za posledních pět let. Herci podali poměrně slušné výkony. Zaujala mě paní Salzmannová, i pánové Maryška, Štrébl a Rajmont. Právě skrze postavu poslance Vojty došlo k přímé konfrontaci dnešní KSČM a bývalé KSČ. Hudební složka nebyla nijak výrazná. Scénu tvořila jedna veliká STBácká vyšetřovna, která když se otevřela, objevila se za ní slunná Austrálie. Nejhorší výkon předvedl Rudolf Stärz, který se do role drsného majora zcela nehodí, protože mu není v některých chvílích vůbec rozumět.

Skvěle inscenovaná hra, které hodně pomáhá strhující výkon E. Salzmannové. Především se mi líbil nápad s hlínou, kterou měli oba účinkující na obličeji. Ta postupně mizela po tom, co si Emil Hácha své výčitky svědomí vyříkal tváří v tvář s němým Tomášem G. Masarykem. Zpracování průvodců podsvětím nebylo špatné. Průvodci vítali diváky při vstupu do hlediště a byly jakýmisi vodiči T. G. Masaryka a E. Háchy. Nešikovné bylo však to, že diváci byli vpuštěni do hledišti až pět minut před začátkem představení. Na konci představení mě zaujalo rozhazování knih z polystyrenu a sušenek po scéně.

Zobrazení některých částí hry tzv. před oponou, v našem moderním světě, mělo snad naznačit rozpolcenost osobnosti Radúza ke konci představení. Jiný podstatnější význam však tato aktualizace neměla. Za chybu považuji též to, že mnoho pro děj důležitých okamžiků se odehrává v odlehlých částech jeviště a mnoho účinkujících mělo problém s ukřičením takového prostoru. Tímto vynikal zaskakující P. Pelzer, který nejen že neměl po dvou měsících precizně naučený text, ale též ho nesrozumitelně oddrmolil. Tajemné herectví nakonec předvedly jen J. Tesařová a P. Beretová. Orchestr byl špatně umístěn.

Inscenace sama o sobě je velice pěkná. Jedinou chybou je prostor, kde se uvádí. Je jím vstup na 1. balkon, kde je po téměř celou dobu představení vydýchaný vzduch a tvrdé židle, které jsou na sebe příliš namačkané, za účelem co největší tržby. Dále mohu však jen chválit. V kabaretu můžeme vidět báječné herecké, pěvecké i hudební výkony. Z herců bych vyzdvihl J. Vondráčka, který perfektně hraje na housle, a P. Tesaře. Chválím též výborný začátek s J. Vondráčkem, který si vymýšlí na každou reprízu zcela nový improvizovaný úvod a vždy dá jednomu divákovi program k inscenaci zdarma.

Až po druhém zhlédnutí této inscenace jsem dokázal ocenit její neutuchající kvalitu. Všechny metaforické prvky razantní úpravy J. Mikuláška v tomto skotském Shakespearově hlavolamu do sebe zázrakem najednou nádherně zapadaly. Herci předváděli takové výkony, ze kterých až běhal mráz po zádech a občas se do očí vháněly slzy. Duch alžbětinské Anglie na moderní scéně dokázali udržet výjimečným herectvím hlavně J. Vondráček, K. Sedláčková, M. Hanuš a T. Turek. To vše bylo zahaleno téměř omamujícím hudebním podkladem. Cigarety na jevišti mi však v klasickém dramatu stále vadily.

Skvělá inscenaci s báječnými herci, kteří vystihli komediálnost svých figur. Nejlepší herecké výkony podali asi pánové Tomáš Turek a Pavel Tesař. Velice zajímavé bylo prolnutí současné doby ve 2. povídce a začátku 20. století v povídce první. Hudba se mi velice líbila zvláště u druhé miniatury. Scénograficky se první a druhá povídka nijak nelišily. Avšak jejich rozdíl byl především v použitém nábytku. Typická režie Hany Burešové, která ničím neurazí, ale vždy dokáže nadchnout a rozesmát až k slzám celé publikum divadla, jak tomu bylo i v případě této na půl klasické inscenace.

Před osmi lety udělalo tehdejší dramaturgické vedení s touto inscenací tah na bránu. Již s prvními reprízami bylo jasné, že představení z repertoáru jen tak nezmizí. Inscenátoři měli totiž k dispozici nepřekonatelný satirický seriál, ze kterého se pokusili vytáhnout to nejpoutavější. A to se jim povedlo. Nekončící ovace patřily přednostně V. Preissovi a F. Němcovi. I když mě mrzí, že při mé druhé návštěvě neúčinkoval O. Brousek, zklamaný jsem rozhodně neodcházel. Zastupování Jaromírem Medunou dalo totiž textu opět něco nového a svoje repliky po dvou odehraných reprízách dokonale ovládal.

Neuvěřitelně trapná inscenace, podle mě jedna z nejhorších v posledních létech, která se na toto jeviště zcela nehodí. Blbé narážky především Vašáka, Polákové a Hobzové, ale také naprosto nevhodná slova dělají z inscenace propadák této sezony. Nechápu, proč na tomto serveru nenapíšete, že je tato Allenova inscenace nevhodná pro mládež, když už to nenapíší na stránkách divadla. 30% patří pouze Jiřině Jiráskové, díky níž jsem vydržel v divadle až do konce představení. Přesto nechápu, že souhlasila s účinkováním v této inscenaci, která byla bohužel její poslední na prknech DnV. Čest její památce!

Rytmus replik, které křičí svojí nadčasovostí, byl v Dlouhé patřičně rozpohybován, přestože se tvůrčí tým neuchyloval k trapným aktualizacím. Vhodně vybraný hráčský song z Polské krve se stal trefným motivem inscenace. Bujarý ruský temperament utužuje i přítomná vodka a matrjošky. Výjimečným komediálním umem se mohou herci pyšnit. Nosnými pilíři hry se staly výkony P. Tesaře, T. Turka a M. Táborského. Proměna Zamuchryškina ve figuru opačného pohlaví vnesla na jeviště ženský element, který byl však zcela postradatelný. Spolupráce s hledištěm zas napomohla odhalit Icharevovo karetní umění.

Jedna z nejhezčích inscenací ve zkušebně DnV s úchvatnými hereckými výkony všech účinkujících. Komorní zpracování této inscenaci prospělo, jelikož větší prostor Tanec smrti vůbec nepotřebuje. Kostýmy byly tradiční a dojemná hudební složka se k inscenačnímu tvaru hodila. Nejlepší herecký výkon podala H. Maciuchová, která postavu Alice zvládla jak po tragické, tak komické stránce. Jednoduchá scéna se třemi skříněmi, jedna patřící Alici, další Edgarova a třetí skříň nebyla ničí. Tato poslední skříň, byla jakýmsi otazníkem, který měl nejspíš znázorňovat promarněnost života.

Překrásná inscenace, která se stala hereckým koncertem Miroslava Táborského. Ten se u mě vyhoupl na přední příčku hereckého žebříčku, jelikož monolog Dona Guttiera v jeho podání byl dechberoucí. Zajímavá scéna s posuvnými zástěnami, které se přesunovaly a odhalovaly lože dony Mensíi, byla bez chyby využita. Většina kostýmů byla tradiční, ale do některých byly přidány znaky moderní doby, což hlavně v případě Dona Pedra neprospívalo celku. Hudba V. Franze dodávala inscenaci ponurou atmosféru. Hra světla a stínu se H. Burešové opět povedla. Z dalších herců zaujmou H. Dvořáková a M. Turková.

Velmi pěkné představení, ve kterém chtěl nejspíš Miroslav Hanuš přenést poetiku Divadla v Dlouhé na jeviště Městských divadel pražských. Různorodá písnová čísla byla dobře propojena s činoherními vstupy a tvořila spolu se všemi tanci kompaktní celek. Oldřich Vízner nedostal v inscenaci tolik prostoru, kolik bych vzhledem k jeho postavě očekával, naopak každá z figur měla stejný prostor k vyjádření svého charakteru. Z herců zaujmou pánové Vízner, Szymik a Písařík, též dámy Poláková, Gajerová a Smutná. Nejméně výrazný byl Jaroslav Vlach, který nejspíš nepochopil režijní záměr.

Tradiční Shakespeare, v neúměrně zkráceném pojetí DnJ. Kostýmy skvělé, hudba vystihující. Z herců podali nejlepší výkony pan Holub a Hruška, též paní Jeníková. Ústřední dvojice v podání Martina Sitty a Terezy Němcové mě naopak vůbec nezaujala. Výkon pana Sitty, který příliš přehrával, byl zcela jednoznačně nejhorší. Velice pěkné zpracování opilecké básně o krejčím v podobě písně. Ale inscenace je i přes některé oživující výkony nudná a místy i velice trapná. Příliš velké zkrácení hře vůbec neprospělo a duch této hry se na Jezerce zcela vytratil. Jedna z nejhorších režií pana Hrušínského.

Vladimír Morávek opět vytvořil velmi tajemnou inscenaci, která je jednou z nejlepších na scéně Divadla na Vinohradech. Písně Xindla X jsou vkusně zasazeny do přepracovaného Cyrana z Bergeracu od Pavla Kohouta. Z písňových čísel vyniká především Bída. Scéna, která zůstala celé představení téměř nezměněna, byla mnohoúčelně využita. Nejlepší herecké výkony podali pánové Stropnický, Vydra a Šťastný. Velmi dobrá byla i Dagmar Havlová. Kostýmy byly tradiční, ale i moderní. Tuto nádhernou inscenaci podpořil též téměř deseti minutový potlesk diváků ve stoje na představení 3. března od 14 hodin.

Další inscenace Divadla na Vinohradech, která diváka zaručeně pohladí po duši. Kostýmy byly klasické a k typu hry se více než hodily. Zajímavá scéna, vytvořená z posuvných bloků, napomáhala změnám mezi jednotlivými dějišti. Není proto divu, že se inscenace hraje již pět let. Nejlepší výkony podali Jan Šťastný a Jiří Dvořák. Dále vynikají J. Kepka, ale též Z. Adamovská a H. Maciuchová. Komická dvojice vznešených paní v podání Lucie Polišenské a Petry Hobzové též nebyla špatná. Přesto mě mrzí, že jsem neviděl v této roli Evu Režnarovou. P. Hobzová totiž jako obvykle příliš přehrávala.

Výstižná hra o dluzích, která by se klidně obešla bez sprostých, nevtipných a prvoplánových dialogů K. Roe a J. Skillinga. Poměrně zajímavá je odhalovací scéna, za níž se pokaždé objeví jiná dekorace. Skvěle provedené je i metaforické zpracování Raptorů, Správní rady a Lehman Brothers. Bez písní bych se raději obešel. Líbila se mi jen ta, kterou skvěle vystihla P. Špalková nejen výkonem, ale i svým kostýmem na motivy automobilu. Z herců mě nejvíce zaujal pan Postránecký a Dolanský, dobrý výkon podala i Petra Špalková. Hercům v menších rolích nebyl dán moc velký prostor.