Guildenstern

skvělé DIVADLO v pravém slova smyslu neomezující se na jeden styl, žánr, polohu. hlavní výjevy ze Shakespearových tragédií střídaly komické (skvěle udělané!!) scény ze Snu noci svatojánské. do toho živá hudba... výborné výkony herců.. vyrovnané a na vysoké úrovni, nejlepší asi zase Jakoubek;-), pěkná zajímavá scéna... a hlavně jsme měli super místa, takže obrovský zážitek.

no, zvláštní hra plná vulgarismů a vůbec dost drsná, proměna z nány na uvědomělou matku, která chce rázem změnit svůj život (a zase zpět) v podání výborné Martiny Válkové, stejně dobrý i Richard Krajčo a všichni ostatní herci; první půlka by tam vůbec nemusela být, resp. dala by se zredukovat tak na čtvrt hodiny. jinak spousta vypjatých scén střídajících se s melancholickými pasážemi. možná trochu těžko uvěřitelné, nereálné, konec o pár scén dřív by neuškodil. téma a poselství hry možná rádoby hlubší než text doopravdy je.

velmi silná psychologická črta o člověku, který ve snaze vnutit svou představu o správném chování a nápravě společnosti svému okolí, pouze tyranizuje a psychicky týrá lidi kolem sebe? dlouhodobá nemoc a neschopnost pohybu z něj udělaly zahořklého samozvaného filosofa, který čeká, až ho rada univerzity a města ocení za jeho přínos světu, aby mohl konečně zemřít a tomuto světu ulehčit... zajímavé obsahově a syrové minimalistickým pojetím a výborným herectvím M. Fingera (cena A. Radoka)...

titulní I. Řezáč mě vskutku nezklamal, na něm to celé stálo a celé to utáhl, klobouk dolů za jeho paměť, takových rýmovaných replik si zapamatovat! ano, celá hra je ve verších, jako pěkně se to poslouchalo, ale něco mi na tom trochu nehrálo, nevím jestli je to věc překladu nebo už Moliérova textu, ale ty rýmy jsou takové dost říkankové, sice opravdu přesné (most-kost, růže-může), ale o žádnou velkou rafinovanou poezii nejde. ale určitě to muselo být strašně těžké poskládat z nich příběh, navíc v takovém rozsahu. děj je dost jednoduchý a prostinký (nezkušená žena a žárlivec a majetník, který ji chce pro sebe), asi se na tom už taky podepsal ten zub času. režie by mohla být mnohem víc invenční, takhle tam ti herci jen tak postávají a recitují, scéna taky nic moc. rozhodně ale nejde o představení, které by člověka nějak pohoršovalo (jako třeba Žebrácká opera(!?!)) a celkově celkem pěkně uplyne

od Mameta už jsem v ČK viděl Amer. bizona (příliš mě tedy neuchvátil) a autor se v mých očích nerehabilitoval ani touto hrou. spíš než o hru jde vlastně o sled scének a útržků na obligátní téma vztahy (chlápek se sblíží s ženou, bydlí spolu a pak se rozejdou, další postavy jsou kamarád toho chlápka, tak trochu děvkař, a mírně lesbická (žárlivá?) spolubydlící té dívky). přijde mi, že hře chybí obsah, má jen velké množství nápadů a občas i snad myšlenek, někdy lepších, někdy horších. celkově zoufale zapomenutelné a ke konci už trochu otravné (hlavně závěrečná scén(k)a vyloženě jalová). zajímavá scénografie slouží hře spíše medvědí službu, dlouhé a časté přesuny rekvizit mezi výstupy dost brzdí její tempo, vždy se to pak rozjíždí zase od nuly. i když jako publikum se docela dost bavilo (občas jsem fakt nechápal) a potlesk byl vážně hodně dlouhý! celkově určitě podprůměr v ČK.

ač je této hře už více jak 100 let, působí velmi svěže, vtipně, dost moderně, líbila se mi třeba mnohem víc než většina her Syngeova "nástupce" McDonagha. jednoduchá zápletka (lidé obdivují člověka, který jim vypráví, že zabil svého otce, a prohlásí ho za hrdinu západu) na sebe vrství tuny vtípků, překvapivé rozuzlení a dosti černého humoru, čehož zkušený O. Sokol dokázal bohatě využít a bavit publikum celou dobu (i přes delší stopáž). naprosto výtečný (a po zásluze oceněný) byl hostující J. Plesl, který nádherně barvitě vykreslil vývoj své postavy, navíc se na roli hodí i typově. V. Kratina se popasoval s rolí opilce opravdu se ctí! ostatní spíše průměrní, ale nikdo vyloženě špatný. dobrý nápad s živou irskou kapelou na jevišti. cena A. Radoka za nejlepší incenaci a myslím, že oprávněně, rozhodně o dost lepší než podobný Osiřelý západ od McDonagha (srovnání se vyloženě nabízí)

rozporuplné představení, osobně si myslím, že opravdu žádné hluboké myšlenky a umění v této hře netkví, navíc úpravy J. Suchého pro další zinscenování zřejmě nebyly nejšťastnější. vyskytuje se tam strašně moc zbytečných vulgarismů, které dokáží akorát tak zkazit náladu. asi tím chtěl autor pobavit dnešního diváka. to je vůbec velký nešvar celé hry - ač prezentována jako hud. komedie, není skoro vůbec vtipná, hlavně proto, že všichni většina herců není s to udělat jediný kloudný vtip a jsou strašně prkenní. když ovšem přijde nějaká písnička, nestačí se divák divit! ony prkenné herečky jsou totiž velmi dobrými zpěvačkami a Suchý velmi dobrým textařem a skladatelem hudby. vážně, písničky se mi v tom představení moc líbily, jejich podání bylo opravdu bravurní včetně živé hudby! škoda promarněné šance, pro mě by bylo osobně nejlepší, kdyby se tam od začátku do konce jen zpívalo.

někdo na ČSFD u hodnocení snímku Mamma mia! napsal, že měl pocit, že ho ten film chce zabít. něco podobného by se dalo říci i tady u této hry. začátek je vážně dost rozpačitý a rozpaky nezmizí až do přestávky, pak už to ale člověk začne brát s nadhledem a celkem se i bavit, rozhodně se vyplatí počkat si na druhou půlku! na konci jsme si říkali, že více smrtí toho fakana, bychom nepřežili, ale nebylo to vůbec marné na druhou stranu. vyřádili se tu herci, režisérka, hudebníci, kostyméři a asi celkem všichni, před tou dávkou fantazie je nutno smeknout, na druhou stranu by možná neškodil nějaký sjednocující prvek, pospolitější stylizace apod. takhle to byla zběsilá jízda a myslím, že studenti museli být během zkoušení permanentně sjetí, rozhodně to ale dopadlo nakonec lépe, než podobně laděný Čardym. nejvtipnější je, že tohle hrála činoherní katedra a ne alterna! potěš koště :-)

divák, který Bratry Karamazovy nečetl, příliš neporozumí. Špinar si Bratry přepsal po svém, což je sice skvělé a záslužné, ale spíše pro znalce Dostojevského, protože takhle tam dost věcí nedává smysl, nevěděl jsem moc, proč tohle bylo zrovna tak a tak a musel jsem si to po představení najít na netu. režisér má vážně dost invence, možná až moc, bylo tam tolik nápadů, že to jedno představení nemohlo unést, celek působil až dost přeplácaně a nesourodě, myslím, že si Špinar měl vybrat spíš nějaký spojující motiv nebo tematizaci, takhle to působilo jako změť až do extrému dovedených (svléknutí Chlestakova) výstupů. taky to bylo dost uřvané, trochu ztišit volume by neškodilo, uznávám ale, že to bylo zároveň působivé a přes delší stopáž jsem se vážně nenudil, herecké výkony skvělé, letošní činohra se vážně povedla! 3ice bratrů v hlavních rolích výborná. celkově lepší průměr DISKu

hlavní problém asi už ve hře samotné, chtělo by to škrtat, škrtat a škrtat! hlavně v druhé půlce, kde byly některé pasáže vyloženě k nepřečkání:-/ také herci nijak neoslnili, P. Špalková těžkou roli Lízy ještě celkem zvládala (i když ze začátku byla její prostá mluva spíše přehrávaná), vyloženě slabý byl ovšem I. Bareš v roli profesora, na tu roli prostě nemá, chtělo by to větší charisma, lepší dikci, takhle obsáhl ze své postavy pouze polohu neotesance. V. Beneš nebyl jako plukovník herecky špatný, režie mu ovšem předepisovala občas dosti laciné vtpky, které měly z představení udělat alespoň trochu komedii (asi aby lidi úplně neusnuli), ale moc to nevycházelo. mezi klady určitě patří komická scéna, kdy profesor učí Lízu poprvé správně mluvit, pěkná výprava (umělý déšť, taxík, velkorysé dekorace). jako zase za 30 korun, co bychom chtěli, že:-)

zvláštní hra s poetickým jazykem, vlastně úplně bez děje, spíš jen vzpomínky na dětství v divoké přírodě, děvčata, přátele. symbol řeky jako návratu... všechno se prolíná, některé symboly dost nesrozumitelné, určitě to není nic lehkého, holt alterna, mně se to líbilo hlavně kvůli té lyričnosti, atmosféře, herci zvládli své role velmi dobře, představení je to opravdu DOST alternativní... ale proč ne:-) občas mi to trochu připomínalo Svést sv. Vladimíra, ale tohle se mi líbilo víc, resp. bylo to schůdnější...;-)

pořádně nevím, co si mám o tomhle představení myslet? hlavní problém této inscenace bude pravděpodobně už v samotné hře, kde se střídají místa s výbornými myšlenkami, vyjádřenými v absurdní až dekadentní formě (tam je autorčina silná stránka) s místy naopak velmi slabými, rozvleklými a frázovitými... rádoby existencionální úvahy o životě, smrti a vztazích umístěné do prostředí hypermarketu často vyznívají naprázdno... herci Malého Vinohradského divadla nejsou vůbec špatní, ale tak trochu tam chybí osobnosti; hru si zvolili pro svůj soubor dobře, ale o žádný nezapomenutelný zážitek se nejedná... (zhlédnuto v divadle MINOR)

tady nemůžu napsat zrovna jednoznačné hodnocení - velký rozdíl mezi zážitkem v divadle přímo při sledování hry a názorem s odstupem (nebo vlastně hned po skončení). celé představení bylo víceméně postavené na hereckých výkonech - mimořádně dobré (a vyvážené!) obsazení zaručovalo, že jsem se opravdu skoro celou hru bavil a zároveň čekal na nějaké překvapivé rozuzlení nebo alespoň adekvátní zakončení... to se ale bohužel nedostavilo, takže po skončení jsem si nebyl zrovna dvakrát jistý, o čem ta hra byla:-( teď si pamatuju spíše dobře napsané dialogy, zajímavé postavy, ale celkové vyznění nic moc... dost rušivá pro mě jinak byla přílišná hlasitost (!?! - asi věc režie) dialogů a hudby a někdy příliš velké přehrávání, které někdy ale naopak bylo na místě. nevím, no. určitě ale nadprůměr!

uuuuuuuuf? tak tohle se vážně nedalo.. úplné antidivadlo, špatně bylo snad úplně všechno: od otřesné "dramatizace" (?) Steinbeckova textu, přes naprosto šílenou režii (lépe by to zvládlo i tříleté děcko), herci pak byli úplně bezradní, což ovšem nebyla jejich vina. no hrozné, vážně jak představení nějakého ochotnického souboru. nemám slov! víc už toho Ondřej Zajíc podělat nemohl, některé situace vyznívaly vážně dost komicky (u kováře), vše dokreslovala naprosto skvěle vybraná a přirozená hudba, prostě odešli jsme po první polovině (to se nám v Praze ještě nestalo), na celém představení není jediná věc, která by se dala pochválit. vážně: kondoluji divadlu ABC, jehož ředitelem je O. Zajíc, to co se tady uvádí, je opravdu otřes. 5% za snahu

hodně dobré! klasicky pojaté výpravné představení, režisérsky citlivé (tradičně skvělý Pitínský), skvěle obsazené. V. Chramostová si roli vyloženě užívá, je v ní hodně přesvědčivá, i ostatní hrají dobře (L. Žáčkovou mám strašně rád, ale sem jako by se úplně nehodila, trochu z jiné doby.) i Viktorka byla pěkně udělaná, možná by si ve hře zasloužila více pozornosti, text se omezuje spíše na fráze typu "ach ta ubožačka" nebo "podívejte na ni, nešťastnici" atd. u tohoto představení je asi hodně důležité mít koupená dobrá místa, protože je dosti dlouhé (přes 3 hod.), a při nedostatečném kontaktu s jevištěm by mohlo nudit. skvělá je hudba V. Franze, už zmíněné dekorace a lehce "punkové" kostýmy. ještě bych vyzvdvihnul konec hry (babiččina smrt), který není udělaný nikterak lacině a sladkobolně, ale naopak pěkně završuje povedené představení. vážně doporučuju!

klasická konverzační komedie plná nevěry, sexu, nedorozumění, trapasů

pěkné představení, skvělý herecký výkon Davida Prachaře (cena Thálie), velmi zajímavé spojení herectví a klavírního koncertu, ještě umocněné atmosférou divadelního sálu Violy, navíc jsme měli velmi interaktivní místa u 4. stolku (akorát je tam člověk trochu jak na obrtlíku:-P) první půlka hodně nadějná, člověk čeká, jak se to všechno vyvrbí, druhá ale bohužel dost zmatená, chvílemi jsem nevěděl, kdo kdy vlastně mluví a vůbec: kdo je kdo. konec tomu všemu moc nepřidal, poslední moment jsem jaksi nezachápal - nevím, jestli se to týká hry nebo výkladu režisérky. taky mi tak trochu vadil Prachařův vysoký hlas u některých postav (hlavně u Novecenta), který působil dost nevěrohodně a zvláštně. určitě ale velký zážitek, doporučuju vidět.

další z muzikálů, které stále vznikají jak houby po dešti, mě celkem mile překvapil. Bednárik je zkušený muzikálový režisér a je to vidět, trochu slabší byla hudba M. Davida, sice nechyběly nápady ani potenciální hity, nahrávka zněla ale strašně synteticky (nenahrál to celé David večer doma na klávesy?), největší slabina ovšem podle mě tkví v textech L.F. Hagena, některé perly, které bohužel tvořily i často refrény písní, se moc nedaly zkousnout (starý vitriol a spol.), pěvecké výkony byly ucházející, M. Absolonová má vážně krásný hlas, užívá si to, je vidět, že to bylo psané pro ni, jen by se neměla pokoušet hrát, protože to prostě neumí! J. Vojtek to tam celé nějak odchraplal a odkulhal. celému představení by prospělo o fous zkrátit, libreto v podobě příhod z jednotlivých dílů nedrží moc pohromadě a závěrečné scény u sultána jsou vážně navíc. katastrofální je cena lístků!

na to, jak je tato inscenace kritiky vychvalovaná a divácky úspěšná, celkem zklamání. slabý odvar z filmu, herecky je zvládnutá tentokrát celkem dobře, ti lidi očividně hrát umí, kdyby měli hrát co (šílená dramaturgie v divadlech ABC a Rokoko, pro mě nejhorší velká divadla v Pze.), bylo by to ještě lepší, mnohem horší je to ovšem po stránce pěvecké, většina z nich kromě světlých výjimek Písaříka a Říčaře (ten byl vůbec výborný a nesporný klad celého představení) prostě moc zpívat neumí, a hlavně prostinkých prašpatných choreografií. celkově pouze další nicnepřinášející chudý přepis známého titulu, kterým chce divadlo ABC nalákat diváky do svého hlediště. P.S. Květa Fialová už by možná konečně změnit typ postav, které hraje, aneb režisér přijde ke hře, vidí tam pomatenou strarou ženu a šoupne to Květě, protože tohle umí prostě nejlíp ona!

pěkně udělaná opereta! krásně s citem zrežírované a odehrané představení vážně potěší! radost se dívat na pěkné kostýmy, výpravnou zalidněnou scénu a skvělé pěvecké výkony (dvě nominace na cenu Thálie), já osobně mám jen trochu problém se zpěvem Sisy Sklovské, o které se sice říká, jaká je skvělá a všestranná zpěvačka, nicméně občas mi přijde až trochu neposlouchatelná, protože mění rejstřík svého zpěvu asi tak na každém druhém tónu, chvíli zpívá operně, chvíli zase civilně, zřejmě z obavy, aby divák při jejím zpěvu neusnul, to pořád střídá, rádoby dramaticky. ostatní ovšem skvělí! mně se líbili nejvíce představitelé vedlejších rolí, kteří se i na menším prostoru dokáží skvěle realizovat.

představní je strášně dlouhé, tváří se světoborně a přitom by mohlo už zhruba po půlhodině v libovolné minutě skončit a nic by se nestalo, resp. konec by vyzněl stejně jako ten autorův, jelikož hře chybí jakákoliv gradace a pointa na závěr. vůbec mi sem neseděl S. Rašilov, kterého mám jinak ale strašně rád! bohužel i projev I. Janžurové, výborné (komediální!) herečky, je dost nepřirozený, místy až neposlouchatelný (pochechtávání, různá citoslovce), takhle prostě lidi normálně nemluví. nejlépe si se svou rolí nakonec poradil F. Němec, který svou postavu hrál přesně, civilně, barevně, s hrdostí i s mnoha slabostmi. nevím, určitě to má něco do sebe, vidět takové hvězdy pár metrů od sebe (zajímavě řešená scéna, kdy sedí diváci proti sobě ve dvou blocích a herci hrají mezi nimi bokem k nim), bylo by ale fajn vidět je ve hře, která si neklade za cíl obsáhnout kdovíco, a ve které mají o čem hrát