Profil uživatele

Janis

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Helena Grégrová: 12 % (102)
Jiří Landa: 12 % (164)
Lukáš Dubský: 12 % (102)
Michal Novák: 12 % (86)
Pavel Širmer: 12 % (139)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 28.4.2017)
Typická britská současná komedie, na níž se mi hodně líbilo výrazné typologické odlišení jednotlivých postav, i způsob, jak vstupují do děje. Naopak závěr nebyl (ze strany autora textu) úplně dotažený, ale režie se s tím vyrovnala ok. Herecky vyrovnané, např. Šulajův Čolki byl nejen divácky vděčný, ale i herecky velmi precizní. Jen mi nesedly hlučnější party postavy Carla, kdy v rychlosti mluvy už mu chvílemi přestávalo být rozumět.
Každopádně díky za večer, a myslím, že tahle pánská jízda je pro soubor velmi dobrou volbou. Kdo nemůže sehnat lístky do Dejvic, má tady rovnocennou náhradu.
(zadáno: 9.4.2017)
Oceňuji umně manipulativní provokaci autora textu, to, jak předjímá a distribuuje převzetí zodpovědnosti (za předvedení hry i přijetí textu diváky), jak si až jízlivě pohrává s protagonisty, diváky. Zdánlivě jsou tak před námi nejvíc exponováni (zde skvělý!) Majer a Zábranský, trochu v zákrytu je Polívková, o které se jakoby "dovíme" jen málo. Ovšem ona byla pův. hybatelem a sledujeme, jak výzvu DZ přijala. I ji tak DZ vtáhl na pódium (což ona jindy činí svým hercům, nutí je exponovat se až osobně).
O to víc jde o její typické totální divadlo, jdoucí na dřeň, provokující, jsoucí tady a teď.
(zadáno: 4.4.2017)
75%
Typická režie O. Havelky s akcentem na hudební složku, s jemným humorem, s příležitostmi pro mladé členy souboru. Hostování v NDB se povedlo, výborný byl I. Orozovič, nečekaně skvělá M. Borová ve vedlejší roličce. Musím ocenit, že autoři téhle zpěvohry přes lehce nostalgický podtón udrželi určitou atmosféru prvorepublikových filmů (jak už bylo jinými dobře připomenuto). A to nejen jejím tempem, které se zdá v naší vystresované době snad pomalé, ale i určitým barvotiskovým optimismem a lehkou šablonovitostí, též typickými pro pamětnické filmy.
Myslím, že tuhle "práci" si užívají i herci.
(zadáno: 7.2.2017)
Tematem aktuální hra, která ale - ač převedena do podoby zpěvohry - působí nesmírně rozvlekle až nudně. Vím, režisérka i herci se snažili, ale tentokrát hře nepomohl ani suchý humor, ani muzikálový háv (lehce jazzové motivy jsou mimochodem výborné), bohužel. Rozvleklé prokodrcávání se vším tím v zásadě očekávatelným (byť i zábavným) dějem diváka postupně uspává (což se v období všeobecné chřipkové únavy málem přihodilo i mně, za což se hercům omlouvám), takže tentokrát bohužel nemohu hodnotit příliš vysoko. Škoda.
(zadáno: 7.2.2017)
65%
Asi nejzajímavější věc z těch, co od Kašpara znám.
Herecky dominuje Milena Steinmasslová jako Raněvská, velmi na mě zapůsobila i Monika Zoubková svým nenápadným, ale propracovaným ztvárněním Varji. A vlastně i Petr Lněnička v menší roli Trofimova. Režijně také celkem vydařené, přiměřené i časově (např. pro unavené diváky), stojí za shlédnutí.
(zadáno: 20.12.2016)
Dramatizace vytáhla z knihy to podstatné a přetvořila tak smyšlený a trochu jednostranně vyprávěný příběh na silné drama odkazující k historii regionu a konkrétním lidským osudům.
Téma z knihy Tučkové tak bylo povýšeno na adekvátní úroveň. V Hadivadle se to navíc povedlo i režijně a herecky, takže tenhle večer za to zkrátka stál.
(zadáno: 13.11.2016)
Úplně jiné zpracování Oblomova, než bylo to Krobotovo (zbytečně idealizované), a to v mnohém i zajímavější. Určitě přímočařejší a otevřenější vůči divákovi, živější, bez ironického odstupu, nepochybně i aktuálnější. Třeba v tom smyslu, že tahle interpretace - např. na rozdíl od ztvárnění DD - neváhá vyvolávat otázky, které tam nepřicházely.
Herecky mě oslovil kromě Isteníka, chvíli melancholického a chvíli až extatického (který zjevně dobře plní režisérčino zadání) i výborný Jan Meduna. Vondráčkova postava se naopak držela hercovy (už poměrně časté) manýry, čímž mě nudila.
(zadáno: 13.11.2016)
Zvláštní, jak často šla hudba proti tomu, co a jak se hrálo...
A to ostatní: ano, jak už bylo řečeno - několikátá variace téhož. Takže kdyby vám předem neřekli, že to je o lásce, vůbec to nerozpoznáte....
(zadáno: 18.8.2016)
65%
Bylo to příjemné a uvolněné letní představení a milý, rozmarný večer.
(zadáno: 15.6.2016)
Herci hrají velice soustředěně a s upřímným respektem k městu i lidem, jimž bylo osudem. To je asi největší klad inscenace, tedy společně s intimní atmosférou, kterou se podařilo vytvořit, a také s námětem, jenž je výsekem lokální historie na pozadí středoevropských dějin.
Osobně opravdu oceňuji tuhle drobnou poctu básníkovi a jedné z neprávem upozaděných osobností Brna.
(zadáno: 31.5.2016)
Uvolněný a fajn večer. 75%
(zadáno: 27.5.2016)
Překvapení, o jak kvalitní a naléhavou inscenaci jde.
Autor skrz Eichmannův příběh nabízí paralelu k aktuální situaci v Evropě, kdy je tak snadné podpálit nenávist k k lidem jiného náboženství či jiné rasy. I připomínka nuceného exodu masy lidí je pro dnešek platná.
Současně zkouší hledat kořeny zla, když v Eichmannovi ukazuje na typy "obyčejných" a všedních lidí, "jedněch z nás," našich sousedů, kteří při znejistění společenských hodnot obnaží zcela odlišnou tvář, zvrátí morálku společnosti, manipulují emocemi většiny tak, že zvrhlé se stane akceptovanou (ač jimi vždy sdílenou) normou.
(zadáno: 27.5.2016)
(zadáno: 12.5.2016)
75%
Stěží lze uvěřit, že inscenace se hraje přes 15 let. Pořád je plná energie a hereckého nasazení, což je ostatně pro Slovácké divadlo typické.
Jen myslím, že ta lehce nostalgická parodie není úplně cílená na dětského diváka.
(zadáno: 1.5.2016)
65%
Upřímně oceňuji tuto poctu Radokovi, mísící divad. techniky, časové sekvence... a odkazující tak i k jeho postupům.
Výborné je především herecké ztvárnění, některé laškovné etudy manželů (např. Pan Knap a Knop, Vltava..) dokonce brilantní.
Ale letušky či Souvenirs mi připadaly jak vytržené ze Zuskova Sóla pro 3. A taky nesedělo užití neosobní, teskné scény z 1. části (v té je ok) v Otvírání studánek. Namísto aktuálního provedení Otvírání studánek se sborem a hudebníky by mi víc konvenovalo shlédnutí Radokovy pův. kompozice (krátce se objeví v projekci a působí v inscenaci jako zjevení).
(zadáno: 19.3.2016)
45%
Při vší úctě k výkonům souboru je pro mě Vlčí jáma zklamáním. Nejen proto, že při srovnání s předlohou Glazarové či Vláčilovým filmem neobstojí, ale i kvůli tomu, že případná pochvala za uvedení jedné české klasiky (a že jich je - jak ukazuje i Dlouhá) bohužel ztrácí smysl při pohledu na tvar, který si z z ní bere jen povrchní popis prostředí a postav, ale psychologický posun či svíravost prostředí či skutečné emoce divákům není schopna předat. Nemluvě o detailech, jako je slezské nářečí, obraz sprostého světa služek, vztah Roberta a Kláry či patologie Robertova úniku do lásky k Janě...
(zadáno: 1.3.2016)
Poutavě zpracovaný příběh, který si zaslouží divákovu pozornost, dramaturgicky dobře zvládnutý, navíc výborná volba pro Mahenku. (Osobně mi trochu chyběla ta zvláštní, osudová pointa s Pavlovým dítětem, ale kdo nezná předlohy, tomu jistě nechybí.)
Zdařilé a vyrovnané byly herecké výkony, např. ten Siničákův (a to nemám na mysli jen fyzické ztvárnění), pochválit musím tentokrát za drobnou roli i P. Doucka, nespoutaná Štěpka Hany Briešťanské mě chytla víc než ta od Janžurové.
Podařené kostýmy včetně klobouků atd.
A točna mně osobně nevadila, spádu děje totiž posloužila dobře.
(zadáno: 27.2.2016)
Vybrat si klasický, těžký a k tomu veršovaný kus a takhle se s ním poprat!
Buran znovu v plné síle hází rukavici všem divadlům s hereckými hvězdami, mediální popularitou či vysokými rozpočty.
Zdejší odvážná dramaturgie, herecké nasazení a spolupráce, nezbytný humor (i hudební) a hrátky s divákem... to oceňuji. Burani i v tomhle kusu, byť se skromnými prostředky či vlastně právě, že jen s nimi, jdou zas na dřeň a zase se svou typickou hrdostí ukazují, co že je pravou podstatou divadelnictví.
75%
A scéna s diváky v baru, ta mě uchvátila.
(zadáno: 13.2.2016)
Silné a po podstatě jdoucí herectví a k tomu humor černější než černý (který byl někdy hůř stravitelný i pro mně, pravda).
Přesto mi v druhé části (celkem 3:15h dlouhého představení vč. přestávky) připadalo, že by některé (policejní) scény mohly být prokráceny.
Ale rozhodně stojí za shlédnutí, jen přijdťe odpočinutí, vzduch bude těžký.
(zadáno: 12.2.2016)
Autoři představili Klímu v napínavém (krom poslední scény) tragikomickém zpracování, k němuž on sám jakoby vybízí.
Ten přístup je ale zavedl až k tomu, že trochu poťouchle či podvědomě učinili objektem odlehčení a zesměšnění i Klímovy zdánlivě vážné, ale vlastně jen naivně-filosofické úvahy (postava Odjinuda...) A jak vidno, tou potřebou dát najevo odstup a pobavený distanc vyprovokovali mnohé vášnivé a odsuzující reakce.
Myslím, že HB doplácí i na inspiraci režiemi Mikuláška. Ale ač je JM zesměšňování bez vl. názoru tolerováno, HB současně vyslovuje vlastní názor, a to pak bývá problém.
(zadáno: 27.12.2015)
(zadáno: 26.12.2015)
Rozšafný a hravý kus, úsměvné odlehčení v repertoáru Mahenky (s velkou hereckou příležitostí pro M. Siničáka), které stojí za vidění. Vynikající je hudební doprovod a jeho interpretace hitů prvorepublikové éry. Některé scény velmi vydařené (např. tenisový zápas). V přímém srovnání s tv verzí Saturnina (nedávno na ČT) mi připadá zdejší divadelní zpracování zdařilejší. A mile překvapí, kolik herců NDB (zvl. mužů) dobře zpívá. 65%
(zadáno: 11.12.2015)
45%
Mám podivný pocit, že ceny byly představení uděleny víc z přetrvávající devótnosti vůči zesnulému státníkovi, než kvůli jejím kvalitám.
Je to zvláštní shoda okolností, že právě před udílením (těchto) nových divadelních cen skončilo předávání cen Nadací Alfréda Radoka, jejichž vznik sám Havel kdysi inicioval. No, jsou to paradoxy.
(zadáno: 24.11.2015)
Možná, že by téhle hře a její dynamice přece jenom prospělo, kdyby se tu objevilo o něco víc postav, třeba živý Felix... Takhle bylo nutné, aby H. Maciuchová hrála i ze zákulisí - při změně kostýmu, atd. A musím přiznat, že ani výprava mě nezaujala.
Každopádně výkon H. Maciuchové byl velmi silný, nezpochybnitelný, zanechávající trvající emotivní zážitek.
(zadáno: 19.11.2015)
65%
Křižanova předloha má antické parametry i ambici zařadit se mezi českou divadelní klasiku, k čemuž jí vydařené zpracování může pomoci. Pěkná výprava, dynamická hudba, obě hodné uznání. Pilířem zpracování je souhra hereckých osobností (Bareš, Šulaj, Bumbálek, pohybově brilantní Hřebíček), která na pozadí symbolického dusna a války rozehrává drama z izolované venkovské komunity, kde zlo plodí větší zlo, ponížení a pýcha (Anežčina) je oplácena ponížením, nikdo není jen černý nebo bílý, včetně faráře, a hlavně: ze spirály zla není úniku, snad jen smrtí (to pro ty silnější).

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>