Janis

Mně osobně to přišlo režijně slabší, jakoby ta práce režiséra nebavila. Herci ok, ale hlavně ze začátku jakoby nebyli vedeni, zpracovali si role sami doma, pak se to tak nějak hromadně slepilo... byli nepřesní a v rámci celku rozklížení. O slabším a spíš roztržitém, pro mě příliš nesdělném podkladu, který postrádá hlubší tmel, nebo třeba přesnější katarzi, se mi nechce dál rozepisovat. Nejvíc mě na tomhle všem bavila hudba, i když jí bylo hodně málo.
Bohužel, pro mě celkem zklamání.
Ale dost možná to všechno bylo i tím, že jsme šli na představení na zájezdě...?!

Komorně pojatý, ale sympatický, humorně odlehčený a výtvarně a režijně vydařený muzikál (černobílé retro s inspirací komiksem a snad i Jessií). Vyniká komediální talent A. Slaniny i J. Apolenáře, pěvecké a pohybové výkony R. Vojtka i pěkné gangsterské/ stepařské scény. Tradičně výborný M. Isteník v (pro něj netradičně) menší roli. Určitě stojí za vidění, a to i pro děti od cca 10 let.

Divácky náročná dramatizace. Tandem HB+ŠO představuje další svět lidských masek, karikatur a živých mrtvol, nyní v bizarní "hře o duši," které dominuje mefistovský M. Isteník (zde i asistent režie). Přesto lze vnímat zaujatou spolupráci všech profesí. Hudby, submisivní až niterné scény, efektního, ale kultivovaného kostýmérství. Skvělé "taneční" kreace. Vynikající i herecky, ač většina postav spíš upozaděna.
Hra, která rozvíjí motiv cesty, ústí v nečekaný závěrečný apel vůči putinovské hrozbě. Výtvarný akcent na rudou oponu s věncem = aluze na soc. znak a vlajku?
(Psáno z předprem.)

Zaujala mě hlavně druhá půle: barevností, hudbou, artismem. Vtažením handicapovaného artisty do souboru a inspirováním se znaky jeho handicapu u artistických pomůcek (kola, lůžko). Stal se tím přirozenou, vrostlou součástí souboru. Vynikající téma.
Škoda jen, že 1. půlka byla až moc odlišná od té druhé, i roztržitá a chvílemi rozvleklá. Ačkoli chápu, že mezi oběma částmi má nastat změna, mají být v protikladu ("minulé" vs. nové, současné?). Přesto by se mi v té první líbilo třeba víc rytmu nebo např. videoscén (ta po přestávce patřila k vrcholům večera)..
I proto "nižší" hodnocení.

Hodnoceno na základě tv záznamu.

Invenční a originálně sestavená 1,5-hodinová etuda (přijďte s předstihem, představení zvolna začíná už asi 10 minut před oficiálním začátkem) na téma "poslední hodinka před zavíračkou." Kombinuje artistní, klaunské a taneční výstupy do jednoho příběhu, ve kterém mluví jen jediná osoba - klaun/hospodský. Všechno obdobně haji v cirkusových představeních...
Hudba mě sice úplně nevzala, ale její zapojení do příběhu, živá podpora děje, to bylo opět typicky "cirkusové."
Takže shrnutí "nový cirkus" je asi tím nejlepším popisem tohoto představení.

75%
Typická britská konverzační komedie, zábavná a s kultivovaným humorem, představení je bez hluchých míst. Herci hráli s nasazením celé 2:45h (i přes úděsné horko), výborně sehraný soubor. Mně osobně možná scházelo jen větší zapojení hudby. Rozhodně ale stojí za vidění.
Byl to příjemně strávený večer.

Zhmotnělá vzpomínka na varietní představení z dob jejich počátků, s poblikávajícími el. lampami. Pro mě i připomínka jedné staré dětské vystřihovánky.
Krasojezdkyně, vrhači nožů, drezůra, silní lamželezové i kabaretiéři, to všechno Formani nachystali, vždycky s douškou humoru. Nechybí přehlídka lidských bizarností a malformací (chlupaté ženy, mořské panny...), přesně to, čím kdysi ohromovali diváctvo i kočovní kabaretiéři na svých štacích.
Barvité, imaginativní, nostalgické a ano, burleskní.
Mám vtíravý pocit, že Obludárium viděla i Conchita Wurst, vítězka Eurovize.

Herecky opravdu vynikající (nejvíc mě dnes bavil Jiří Zapletal, ale skvělí byli všichni - hradecký soubor je jeden z nejlepších divadelních souborů v zemi). Kostýmy, scéna a hudba taky velmi zdařilé.
Jinak mě ale tahle téměř 3-hodinová šaráda, sestavená jako koláž krátkých a někdy ani vzájemně (do navazující dějové linky) nepospojovaných, prvoplánových vtípků s útržky původního děje, poměrně často nudila.
A připadá mi krapet neseriózní uvádět tuhle "verzi" Figara pod hlavičkou de Baumarchaisova autorství... I když ano, ano, leží si v hrobě, nemá autorská práva, tak co nám může.

65%
Kritický pohled na některé defektní stránky české společnosti.
Režisér v paralele s 25-letým vývojem země obnažuje pasivitu, egocentrismus Čechů, jejich nezájem fakticky reagovat na defektní vývoj politické scény v posledních letech. Nasvěcuje narcistní bublinu, ve které mnoho z nás žije, na "kulturu" hromadění majetku, osobního zisku, "užívání si," a naopak na netečnost k širšímu dění, etickým otázkám. Vše vynikne na pozadí burcujích Krylových textů.
Oceňuji. Jen by se mi líbilo kompaktnější svázání inscenace. A monolog v závěru, který asi měl být vrcholem, mě málem uspal.

55%
Úplně mi nesedělo obsazení Jany Preissové do role omezující až lehce terorizující matky. Koneckonců i sama tato postava tu byla trochu navíc, v něčem nadbytečná nebo nedopracovaná...
A snad i režijní zpracování tak komplikované hry (kde postavy, ač spolu zdánlivě mluví, skoro vůbec nevedou dialogy, ale jen nesouvisející a často navzájem přetrhávané monology) mohlo být s ohledem na náročnost takto vystavěné hry o fous důkladnější, tedy podle mého názoru.
Jinak ale podnětné a líbila se mi určitá upřímnost realizace, či jak to popsat.

75%
Na pozadí známé historky o Rothkovi vystavěl autor dialogickou hru, v níž se postupně vynořuje hl. téma: otázka vnitřní svobody umělce a význam jejího udržení.
Rothko s diváky řeší dilema, nakolik smí převážit komerční stránka umění nad faktickou svobodou umělce, nad autenticitou jeho tvorby. Jak právě to, že sám dílem ustoupí finanční otázce a přijme módnost, snobské ikonizování (svého) umění, zpětně ovlivní resp. poníží obsah díla, změní jeho vyznění, pravdivost, sdělení, sílu.
Jak případné téma pro naše současné hypotékou se zaklínající herce!
Herecky vydařené a vůbec: dobrá práce.

Nejvíc na mě zapůsobil Pleslův výkon a hudba. Obojí ale odpovídá spíš tradičnímu čtení Čechova, přitom DD představilo Racka ze všeho nejvíc jako komerční tv sitcom á la Čtvrtá hvězda. Se situačními gagy, trapnými odmlkami, sexuální lascivností, bez "nadbytečného" děje a ryzích emocí. Nečekaně i s chvílemi nudy. V dřív skvělém herectví je pro mě překvapivě i přehrávání a falše. Dramaturgická volba Racka tak působí nabobsky, stačil by přece další Ucpanej systém.
Ve výsledku hra zhrubla, stala se jednosměrnou, ztratila dimenzionalitu. Čechov se trochu vytratil, zbyl konzumní produkt.

Drábek je mistr estrádní satiry, který ovládá svou parketu. V divácky úspěšné Kouli ale stvořil nejen coververzi té minulé, ale i obraz dnešní masové zábavy.
Pokud se oprostím od nekorektností a jízlivostí (hlavně vůči ženám, zvláštní), která je jeho hrám i postavám vlastní, můžu se bavit. Nadchly mě výkony Zapletala (senior), Lubica Valchařové, Tlachecí Sedlárové. Silný soubor. Že eruptivní herecký talent Tomicové utáhne celou hru, netřeba opakovat.
Výborná i hudba. Přetažené délce (zvl. po přestávce) rozumím tak, že za své peníze musíme zvládnout plnou porci, jako u Televarieté. Ok, beru.

65%

Ač je inscenace skvěle herecky obsazena, úplně se nevyvedla. Hlavní vinu na tom má podle mého nejistá režie. Talentovaní herci a krásné herečky se snaží, Chmela místy přináší i svou "partičkovskou" polohu, přesto je 3x se opakující (a proměňující) záznam návštěvy dvou manželských párů trochu nad síly realizátorů. Ano, bylo to vtipné, jen jsme se do zábavy museli i lehce nutit. Taky ale roztržité, nedotažené, rozpačité. Rezovské struktuře i humoru tohle zpracování ublížilo.
Bohužel, musím hodnotit jako typické zájezdové představení. "Matoucí" je s ohledem na to jen obsazení.

Hudebně velmi vkusně napsané, režijně také vydařené, slušná scénografie.
Klasická pohádka, upravená a inscenovaná s humorným nadhledem. Ostatně ve kterém jiném muzikálu by mohly hlavní postavy, trpaslíci (i když tady jsou to spíš trpajzlíci), tak příšerně tančit, a ještě za to získat potlesk. I to, že nejzápornější postava macechy (při naší repríze v podání J. Apolenáře) sklidila největší ovace, svědčí o tom, že tenhle rodinný muzikál nezklame ani děti, ani rodiče.
Gratuluji MDB, že dokázalo vyprodukovat tak vydařenou věc jen z "domácích zdrojů." Oprávněně patří k doporučeným tipům.
75%

Vpodstatě se shoduji s názorem J. Pařízka.
Velmi podařená věc a ano, "postmoderní," jak si asi vytkli Burani za cíl (a jak z Isteníkových úst zaznělo). Syntéza různých pohledů a menších paralelních příběhů do jedné bohatší, ale měnlivé struktury.
Burani dokazují, s jak skromnými prostředky a s jakým (zdánlivým) málem lze dělat kvalitní a současné divadlo: herecký um a sebevědomí, společné zaujetí, jasná idea a zájem realizovat ji hravě, vizuálně poutavě, s použitím aktuálních postupů, pracujících mj. s přeskakující pozorností mobilové generace.
Nenechte si ujít, tahle parta si to zaslouží.

65%
Dobře napsaná situační komedie, která chce rozesmát a na nic jiného si nehraje. Oceňuji. Zdařile režisérsky zpracováno, nepochybně stojí za vidění. Humor není laciný a drží si úroveň. Velmi dobré herecké výkony, jak ženské (Kubálková, Riedlová), tak mužské (Skála, Mišurec, Ressler a Uličník). Vynikající komediální výkon předvedl především R. Musialek, dlužno říct, že ve velmi vděčné roli.
Vzhledem k tomu, že před námi seděla dvojice, která si už 1. část, jejíž humor je spíš jemnější, giganticky užívala, byl můj zážitek dost poškozen, a tak berte procentuální hodnocení s rezervou.

U téhle inscenace mě zklamalo režijní vedení, tak slušně napsaná předloha dává mnohem větší možnosti pro zpracování. Hnutí citů, vyjadřovaná konstantně halasným křikem a vzrušenou chůzí, to je pro mě osobně přiliš prvoplánový a ve své podstatě ne-uvěřitelný záznam lidského nitra.
Hudební motiv, scéna, kostýmy, propagační plakát... to všechno ale vkusné, povedené a líbilo se.

65%
I přes dílčí výhrady, které ke zpracování Mannova románu mám, je mi tahle "dramatizace nedramatického textu" v Mikuláškově režii a Cpinově výpravě se svou upřímnou, byť ne dokonalou snahou milejší, než většina jejich formálně i herecky cizelovaných póz a kašírovaných až sebestředných exhibic z Reduty/Zábradlí.
Dnes mě ale víc zaujaly ženy - G. Štefanová, I. Hloužková. A taky užití kamery zesilující detail, živá hudba, scéna, zajímavé a odlehčující režijní vtípky včetně nápadu "shrnutí děje předem,"... a další.
Bylo to fajn, díky.

Směs nesouvztažných scén. Pro mě bohužel jen prázdná exhibice, nuda, kýč.
Autorský tým Viceníková, Štědroň by asi objasnil (viz ČT), že to je jen "smutným obrazem toho, že tento divák není otevřený a není schopen přistoupit na jejich cestu," protože dělají výhradně "moderní, progresivní, konfrontační a angažované divadlo" a dělají ho "netradičně, tudíž se bohužel setkávají i s negativní kritikou" nebo s tím, "že se to nějaké babičce nelíbilo," protože je zvyklá konzumovat jen "chlácholivé inscenace většiny českých divadel.."
Ano ano, rozumím, dík za vysvětlení, to bude nejspíš můj případ.

Velmi zajímavá inscenace. Upozorňuji ovšem, že hodnotím pouze po shlédnutí tv záznamu (který většinu her poškodí, ubere jim autenticitu).

65%
K hodnocení J. Landy chci jen na okraj říct, že na mě působila Z. Adamovská suverénně a P. Štěpánek proti svému typu především na začátku představení. Pak se moje vnímání jejich postav postupně přetáčelo a Štěpánek mi připadal stále uvěřitelnější (spolu s tím, jak jeho postava obhroublého a nevzdělaného, zdánlivě primitivního týpka obnažuje svoje boly a ukazuje, že vnější buranství je taky obranná maska), Adamovská naopak méně... Její Betty byla příliš předvídatelná.
Jinak ale fajn věc, jen konec podle mého málo dramaticky vystavěný, příliš náhlý.