Matěj Konečný

Očistec. Neprošli jsme jím už ale? Neprocházíme jím stále? Dvě volební období, která se táhnou, jako by jich bylo 6. Skupiny lidí, které na věci mají jiný názor. Nemoci. Moc. Co z toho je očistec? A jako to vidí paní prezidentová?
Na představení jsem šel s pocitem, že inscenace už možná nebude aktuální, že nebude mít co říct. Mýlil jsem se. Neodráží totiž jen (teď již snad uzavřenou) kapitolu naší historie, ale obraz celé společnosti. A (narozdíl od spousty jiných inscenací snažících se zobrazit společnost) nabízí pohledy na všechny její části tak, že si divák může uvědomit, že jsou ve své podstatě stejné. Očistec si zaslouží každý. Každý.

Viděno online v době covidové.
Bohužel záznam neumí přenést energii a emoci tak, jako přímá účast, i tak ale byly cítit některé emoce, bylo se celou dobu na co koukat a přišlo i několik silných překvapení.

Z

Chvílemi byla cítit energie a gradace, některá místa byla herecky vystavěna, jednotlivé vtípky opakováním ztrácely svou hodnotu. V začátku chyběl temporytmus, který pak představení postupně nabývalo. Někteří herci postavou jsou a jiní ji jen hrají. Musím ale říci, že děj mě pohltil a obrazům, které přede mnou vznikaly bylo snadno uvěřit, a to především v poslední scéně.

Moje bránice dostala slušně zabrat a stálo to za to. Od začátku do konce jsem z jeviště nespustil oči a byl jsem v ději. Ani jednou jsem se nepodíval na hodinky a to se mi v divadle stává málokdy...

Viděno online v době covidové.
Peripetie, kterou hra několikráte poskytuje přináší i hercům nové a nové podněty.

Velmi povedená inscenace, ve které se střídá zvědavost, napětí a Wow momenty. Krásná loutkařina se spoustou kouzel doplněná o milý humor, který se však nikterak nevnucuje.