Vladimír Rogalewicz

Francouzská fraška v moderním hávu. Atmosféra pařížského předměstí. Dokonalá stylizace. Lehtivé příběhy jdoucí až těsně na hranici vkusu. Je odvaha uvést takto pojaté představení na regionální scéně.

Provokativní hra, zdánlivě zajímavě inscenovaná. Pokud by ale byla dobře režijně (a možná i dramaturgicky) uchopena, nemohly by zde být reakce typu Lukáše Dubského (ta paralela s naší historií je snad to nejsilnější, co inscenace v Praze přináší; jak je možné, že to mladí nevidí?) a cestou domů bychom se nedohadovali o vyznění některých scén. Navíc sledování hry bylo mimořádně náročné na pozornost - i to počítám k tíži režie. Asi jde o nevyužitou příležitost; nejdříve jsem napsal 80 %, ale uvědomuju si, že je to spíš za text než za tuto inscenaci - proto ještě ubírám.

Autoři představení dokázali přenést na pódium Divadla v Dlouhé ducha a náladu původních pořadů Vodňanského a Skoumala téměř dokonale - ani přesný remake by takto nemohl působit. O muzikálnosti souboru už je zbytečné mluvit, v tomto směru nemají v současné době konkurenci. Obdivuju odvahu Jana Borny dát takto všanc své niterné a velice osobní básně. Z některých naskakovala husí kůže. Děkuju!

Soustředěné představení nesoucí silné poselství. Typické představení pro Dlouhou. Znamenitá výprava. Vřele doporučuju!

Derniéra - co tedy dodat... Hra s hostujícím Havelkou zapadala do celkového směřování Zábradlí; Havelkovi se však zkoumání formy bez obsahu podařilo lépe než Mikuláškovi - pravděpodobně proto, že vše současně trochu zlehčuje, jakoby na nás ze zákulisí pomrkával.

Téměř nerozlišitelné od několika předchozích inscenací. Opět spousta (zbytečného) hnusu. Opět znamenitá scéna, velice dobří herci, převaha formy nad obsahem. Mikulášek udělal překvapivě mnohem lepší inscenace na jiných pódiích, než ve vlastním divadle.

Skoro bych se přidal k hodnocení Pavla Širmera (i dalších členů redakce). Vše už bylo řečeno. Přesto se zdá, že inscenace po přestávce ztrácí tah na branku. První polovina je snad bezchybná, byl bych ochoten dát i 100 %. Ve druhé polovině přeci jen chybí děj, forma si sama nevystačí a všeho je najednou příliš. Tam se to už začíná blížit Mikuláškovým kreacím ze Zábradlí. Hodnocení je tedy průměrem obou polovin. Výprava a snad všechny herecké kreace jsou však kandidáty do letošní Ankety. Jako celek v Praze v současné době vysoce nadprůměrné.

Nevázaná fraška, od níž se nemá nic jiného očekávat. Tak funguje znamenitě. Znamenití zejména všichni herci-dokonale plnili režijní pokyny, nedali se zlákat k laciné improvizaci za hranou snesitelnosti. Jak už bylo napsáno: první polovina bezchybná, druhá zpomaluje. Již několikátá hra ND přijatá s rozpaky-není to způsobeno marketingem ND, který neumí diváky připravit na to, co uvidí? (Podobně jako v dobrých restauracích už nenabízejí Tajemství šéfkuchaře, ale např. "Do měkka pečený špalek hovězí loupané plece s ragú z červené cibule a žampiónů, domácími bramborovými plackami a pečenou cibulí".

Dobře udělané, netriviální, zábavné. Bulvární, poměrně povrchní text dokázal Daniel Špinar zvládnout tak, že ve výsledku jeho slabiny mizí. Na Špinarovu éru se bude v Kladně dlouho vzpomínat. Velké sólo Pavlíny Štorkové. (Divadlo v Dlouhé, Praha, 21.10.2015)

55%. Výborně provedené etudy, studie divadelních prostředků bez obsahu a přesahu.

Důstojná pocta Jiřímu Traxlerovi, představení rozhodně patřící do Národního divadla a dávající hercům ND zajímavé příležitosti. Děj není jen spojovací vata mezi písněmi, scénář si ale zasloužil výraznější škrty a zkrácení. Mnoho situací je vysvětlováno zbytečně polopatisticky. Výsledek mohl být mnohem lepší, pokud by Ondřej Havelka svěřil režii někomu jinému, kdo by k tématu přistoupil nepředpojatě (vím, bylo by to těžké rozhodnutí). Skvělá Pavla Beretová.

Velmi zdařilé představení. Vedle výkonu Simony Babčákové je nutno zmínit velice zhuštěný, koncentrovaný styl celého představení a také znamenitou práci se zvukem.

Jak již bylo napsáno: průměrná hra dávající maximální prostor Petru Nárožnému v jeho skvělé kreaci. Ostatní mu znamenitě sekundují, podíl na dobrém výsledku má i nenásilná ale přesná režie Ladislava Smočka. (Psáno z TV záznamu.)

Očekával jsem pěvecky znamenité Martu Kubišovou a Anetu Langerovou, podprůměrného Milana Heina i další pány. Překvapením pro mne byl vlastní muzikál - sám o sobě zajímavý, se smysluplnými texty, určitě schopný samostatného života. A překvapením největším byla Aneta Langerová: herečka. Přirozená, živá, ovládající jeviště, jakoby to dělala denně. Ondřej Novák byl dobrý, Igor Orozovič nenadchnul, ale nerušil, Milan Hein by měl zůstat u produkce, tu umí znamenitě. Režie Pavla Ondrucha jako obvykle nezajímavá (naštěstí to vynahradí obě dámy).

S Pavlem Širmerem se shoduju v procentech i slovním komentáři.

Šťastná ruka dramaturgie pro letní scénu. Dobře zvolené charaktery. Jak je v Ungeltu obvyklé, tíha představení leží na znamenitých hercích, zatímco režie zůstala v nepříliš objevné popisné rovině. Dodnes si pamatuju, jaký dojem na mne hra udělala při památné inscenaci Oty Ornesta v Komorním divadle v roce 1969. Očekávání bylo víceméně naplněno i tentokrát.

Soubor srší energií a nápady. Výborně provedené šansony plné (někdy až přehnané) expresivity jsou přehlušeny bizarním dějem v kavárně. Malé etudy bez valného smyslu, jen tak pro radost.

Svěží vítr ve Stavovském divadle. Spíš průvan. Škoda, že šlo o derniéru, tato inscenace by si ještě diváky našla (zdá se mi, že v tomto případě PR Národního divadla totálně selhalo).
Popisovat inscenaci z derniéry netřeba. Pokud to někoho zajímá, nechť si přečte, co napsal JimmyII.