Uživatelská hodnocení

Knížku Ilony Borské jsem četla několikrát a svým silným příběhem patří mezi mé oblíbené. Byla jsem zvědavá na divadelní zpracování a trochu jsem se bála zklamání. Ale byla jsem nadšená, bylo to úžasné. Jednoduchá, nápaditá scéna a Beáta Kaňoková v hlavní roli prostě jednička. Dlouhý aplaus ve stoje a dávám 100%.

Tohle mě okamžitě vtáhlo a nebylo tam jediné místo, kde bych ztratila pozornost a vrátila se v myšlenkách do svojí reality. Ani na vteřinu. Protože to bylo zajímavé už od úvodu a všechno mě na tom bavilo: herci, technici, kameramani (wow, výsledek byl prostě bomba), přesuny scén, maskování, světlo, promítaná scéna, dabing, technické detaily i orchestr. Ale nejvíc mě bavilo, jak to všechny tvůrce bavilo! :)

Tomáš Loužný zvolil formu, ve které příběh vypráví na jevišti všichni herci a každý tak chvíli hraje Doriana. Za mě zajímavý přístup, který mě bavil a záměrné zcizování vnáší do inscenace aktuální pohled na toto téma. Které je díky současnému kultu krásy na sociálních sítích horké téma.

Geissleři se vydali do méně probádaných vod "čisté opery", která ale v jejich podání samozřejmě nemůže být klasickou operou. Proto v ní najdete spoustu jejich typické vizuální a choreografické hravosti a s odkazem na téma hry zejména úžasnou práci se světlem. Hudebně se zde mísí dvě části, ta živá s komorním orchestrem a pak druhá, majestátní, až filmová ze záznamu. Je škoda, že tento projekt má jen omezený počet uvedení (viděno na premiéře ve Smetanově domě v Litomyšli)

Nechci se opakovat (o libereckém divadle), takže tentokrát zmíním hlavně všech šest hereček, které Vám sehrají Jane Austenovou tak vtipně a přitom přesvědčivě, že budete čumět. A na pár místech Vás totálně rozsekají smíchy. To, že hrají všechny (i mužské postavy, hlavně Darcey je sexy) je už jen bonbónek.

Naprostý paskvil, žalostná ubohost. Takto dokonale zprznit Mozartovo vrcholné dílo je zločin a podvod na obecenstvu, které vstoupí do divadla, v němž tuto operu kdysi dirigoval samotný skladatel, v domněnce, že dané dílo skutečně uvidí a uslyší. Místo toho je podroben nejapné karikatuře uvedeného díla, včetně hudebních vsuvek z naprosto odlišných hudebních žánrů, kde na obloze plovou ryby, herci se z neznámých důvodů mažou krví, válejí se na podlaze, lezou po sobě a vzájemně se kopou. Trapné, hloupé, prostoduché.

Je úlevné, že autoři nezvolili snadnou a prvoplánovou antiruskou propagandu a šli na to odjinud. Ale to "odjinud" je nějak napůl a chybí tomu více divadla. Několik obrazů je povedených, ale mezi nimi jsou plochy bez napětí, dramatu a vztahů. K těm povedeným částem patří začátek, prostředek (před pauzou) a závěrečný Brežněv/Sidonová. A tak celkově na půl cesty a tak tvůrci obdrží i na půl cesty hodnocení. Vzít tu povedenou necelou čtvrtinu a rozjet to odvážně do celé plochy, mohla by to být povedená taškařice.

Dnešní premiéra skončila zaslouženě několikaminutovým standing ovation. Herci ve svých multi-rolích excelují. Scény, při kterých diváci zadržují dech, střídají scény s výbuchy smíchu. Pár drobných zaváhání vyznívá spíš mile a legračně. Konečně hra, na kterou se dá jít několikrát.

Humperdinckova opera nepatří zrovna mezi mé oblíbené kusy. V Plzni jí nepomohli ani J. Štrunc, pod nímž orchestr hrál celou dobu ve forte bez jakékoli dynamiky, ani Š. Pácl, který sice nahradil perník cukrovou vatou, ale jinak připravil statickou podívanou s otravně se pohupujícími sólisty na středu jeviště čelem k publiku bez hereckých interakcí. O čem se hrálo? Vytratila se pohádkovost a zůstala jen nuda. Ústřední dvojice pěvecky v pořádku, Hajnová a Šípová podaly hodně matný výkon. Převládal u mě dojem školní besídky.

Viděna večerní repríza 17.6.26 v obsazení: Cambraia, Pavlovič, Kfelíř, Hajnová, Šípová, Tetourová

Něžné a poetické Magorovy pohádky, psané z vězení pro jeho dcery, v kontrastu s prostředím svého vzniku vytvářejí svět, v němž je představivost mocnější než zdi věznice. Něžná, křehká a zasahující inscenace o síle lásky a vnitřní svobody.

Liberecká Figarka má v sobě onu mozartovskou lehkost a šmrnc, které tolik postrádá aktuální brněnská inscenace. Je vidět, že se zde sešla dobrá parta a pohoda na jevišti se přenáší i na diváka. Režisérka si za téma vybrala ženskou soudržnost a pospolitost, což je legitimní. Pěvecky zde není slabší článek, obzvláště dámy tomu kralují, konkrétně mě svým výkonem odzbrojila Jolana Slavíková.

Viděna repríza 9.6.26 v obsazení: Kovačič, Brückler, Rovenská, Levková, Slavíková, Vondrová, Hnyk, Kácal

75 %. V poetickem D21, 80 min bez pauzy, 1 rada. Derniera. Dramaturgicky uvod (5 %)
Blaznive predstaveni postavene na Molierove Tartuffovi pri kterem se soubor pod vedenim rezisera neskutecne vyblbnul. Pro neznale deje rychla napoveda fungovala. Soubor ve slozeni Tartuffe / S. Neduha, mestan Orgon a bubenik / P. Pochop, Elmira, manzelka Orgona a Dorina / I. Huspekova, Kleantes a Damis / G. Hasek, Mariana, Orgonova dcera / S. Chmelova, Pernellova, Orgonova matka a Valer / H. Zahirovic. Vsichni nabelene tvare a spickove kostymy. Nahota / vrtulnicky vsech panu v ramci deje prekvapiva/e. V zaveru prisel exekutor. Dekuji vsem i vam pane Spisaku

Viz H. Gregrova
Vyborne herecke vykony panu v saku a P. Beretove.

Výborný zážitek, doporučuji.
Po Yermě je to další z inscenaci, které se zaměřují na ženské hrdinky a které se skutečně vyplatí vidět.
Přerod hlavní hrdinky z neohrozene Johanky z Arku do ženy lékařky, ženy matky a ženy která ztratila je proveden drobnými změnami v kostýmech. Velice jednoduché a efektivní.
Scéně nic nechybí a výborně dotváří prostor, prvek projekce je výborný, práce s rekvizitami také.
Jasně hra by měla stát na B. Kanokove, ale dle mého si beduin T. Milostného získá prostor více.

Efektně provedená groteska s rozmachem a tempem thrilleru. Bavili mě zejména oba žháři v provedení Emy Lovecké a Kanwara Šulce. Výsledný celkový dojem příliš nenaruší ani nepochopitelný režijní krok vložení patnáctiminutové přestávky před závěrečnou scénu, čímž se konec na místo dechberoucího vyvrcholení s patřičným dopadem stává mimořádně utahaným.

Snad jen škoda, že tvůrci z HaDivadla nenašli odvahu hru učinit aktuálnější, ačkoliv jim musí být jasné, že "žháři" dnešních dnů nejsou radikální rovnostáři představení Frischem, nýbrž novodobá inkarnace fašismu zosobněná americkým prezidentem a jeho evropskou -- i tuzemskou -- pátou kolonou.

Uzasny zazitek, prurez generacemi rodu Batu.
Skvele tanecni a pevecke vykony, predstaveni melo spad. Prijemne straveny letni vecer.