Recenze

Nenáročná podoba úspěšného filmu
psáno z představení: 28.11.2005, autor recenze: Pavel Širmer, foto z inscenace: Pavel Nesvadba
foto: Pavel Nesvadbafoto: Pavel Nesvadbafoto: Pavel Nesvadba
Na jevišti Divadla na Vinohradech není muzikál příliš často k vidění (naposledy zde byl v roce 1997 uveden Muž z La Manchy, který zpracovával téma Dona Quijota), ale obvykle je oživením repertoáru a setká se s ohlasem. Zřejmě z těchto důvodů divadlo uvedlo muzikál Donaha!, který vznikl podle úspěšného stejnojmenného britského filmu z roku 1997. Za trochu senzačním názvem se skrývá příběh několika nezaměstnaných dělníků zavřené továrny, kteří nemohou dlouho zavadit o práci. Chtějí dokázat sobě i okolí, že ještě nejsou v životě odepsaní, a napadne je opatřit si peníze svérázným způsobem – sestaví šestičlennou partu a rozhodnou se secvičit vlastní striptýzovou show. Cesta k penězům však není vůbec jednoduchá. Většina z nich se díky ztrátě zaměstnání ocitla v nelehké životní situaci, řeší osobní i rodinné problémy. Takto oslabeni musí překonat řadu překážek, přípravě věnovat značné úsilí a jít až za hranice svých možností.

Základní děj muzikálu se filmu velmi podobá, libreto Terrence McNallyho však sociální motivy i mezilidské vztahy výrazně zjednodušuje a paušalizuje, divadelní podoba sklouzává ke klišé připomínající americké seriály, někdy dokonce rodinné sitcomy. Jednání hrdinů působí nevěrohodně, objevuje se přemíra nereálných situací, kdy hrdinové či hrdinky náhle „prohlédnou“, a vše se rázem a bez problémů vyřeší. Dialogy jsou místy křečovité, texty některých písní hraničí až s trapností (např. „milostný“ duet Malcolma s Ethanem, kteří v sobě objevili homosexuální orientaci, nebo píseň Georgie a Vicki, které přehodnotily vztah k manželům). Film byl okořeněn jemnou nadsázkou, kterou však nedokázal tvůrce libreta náležitě divadelně umocnit nebo alespoň zachovat. Zatímco film byl celkem originální hořkou komedií s aktuálním sociálním podtextem, na divadle jsme svědky mnohem lehčího žánru, v němž je sice v mnohem větší míře zastoupen zpěv a tanec, kde se divák více pobaví, ale důležité myšlenky se kamsi vytrácí. Zásadní slabiny libreta naštěstí zachraňuje působivá rockově-funková hudba Davida Yazbeka s mnoha výraznými melodiemi.

Vinohradské divadlo potvrdilo, že jeho umělecké vedení a dramaturgii nelze „podezírat“ z objevnosti a originality. Po bratislavské inscenaci, jejíž uvedení provázel skandál s nedovoleným otištěním fotografie obnažených protagonistů v bulvárním tisku, se s inscenacemi tohoto muzikálu na českých jevištích doslova roztrhl pytel. Během krátké doby byl uveden v Liberci (česká premiéra), Uherském Hradišti, Pardubicích a nakonec zavítal i do Prahy. Inscenaci nastudoval choreograf a režisér Radek Balaš, který režíroval i verzi Slováckého divadla Uherské Hradiště. Balašovi se podařilo dosáhnout toho, že muzikál nemá nudná místa a je dynamickou živou podívanou, která v realizaci nemá zásadní slabý článek. Tomu výrazně napomáhá i režisérova vlastní choreografie a také rychle a účelně se měnící scéna Davida Marka. Efektní kostýmy Jolany Schofieldové-Izbické plní účel, jaký je od nich očekáván, umělecké i technické provedení hudební nahrávky je dostačující.

Souboru divadla s vysokým věkovým průměrem evidentně změna žánru a tvůrců prospěla, příležitostí se ale lépe chopili jeho mladší členové. Hlavní postava Jerryho, milujícího otce, kterému kvůli neplacení alimentů hrozí ztráta syna, není zrovna vděčně napsaná. Nový člen souboru Filip Blažek její rozličné a často krkolomné polohy zahrál tak, že působila docela věrohodně. Pěvecky se dal sice poslouchat, ale ve výškách se na několika místech uchýlil k falešnému křiku. Po všech stránkách přesvědčivěji si vedl Michal Novotný, kterému lépe napsaná role obtloustlého Dava sedla herecky, pěvecky i fyziognomicky. Pavel Rímský jako povýšený Harold, který se bojí náročné manželky, se tentokrát nespolehl jen na krásný hlas a hereckou rutinu, byl přirozenější, roli se mu podařilo vystihnout a téměř na ni stačil i pěvecky. Pavel Batěk jako nesmělý Malcolm a Daniel Bambas jako ztřeštěný Ethan zvládli své role i pěvecká sóla dobře, ve společném duetu se však nedokázali sezpívat, a tím ještě zdůraznili ubohost písňového textu. Ladislav Frej se v úloze kdysi úspěšného tanečníka Noaha příliš nenašel. Jeho výkon se sice nedá nazvat nezvládnutým, ale z šestice hlavních představitelů je nejslabší. Ačkoli v muzikálu jsou středem pozornosti muži, našly v něm uplatnění i herečky, z nichž některé střídavě alternují větší a menší role. Ženská část souboru po herecké i pěvecké stránce obstála, výjimku tvořila pouze Jana Hlaváčová (vděčná příležitost svérázné Jeanette, bývalé tanečnice pomáhající mužům s choreografií, postavu alternuje Jiřina Jirásková), jež nedokázala hrát dostatečně výrazně a stylem, jaký žánr a inscenace vyžadují. Hlaváčová na jevišti téměř zanikla a její „zpěv“ v sólové písni je snad lepší tiše zapomenout. Za zmínku ale určitě stojí svěží výkon Jana Battěka (alternuje Josef Láska) v dětské roli Jerryho syna Nathana. Obecně lze říci, že herci předvádějí dobré herecké výkony, úroveň pěveckých výkonů kolísá a zvládnutí tanečních čísel je průměrné, jak se u činoherců bez muzikálových zkušeností dá očekávat.

V Divadle na Vinohradech vznikla podívaná, která kvůli nekvalitám libreta ani nemohla být výjimečná. Naštěstí se realizačnímu týmu podařilo dosáhnout zábavné a živé formy, v níž je s podbízivostí a vnějškovou efektností zacházeno ve správně zvolené míře a ku prospěchu inscenace. Škoda, že dramaturgie nesáhla po hodnotnějším díle, na kterém by mohli tvůrci a herci své kvality potvrdit s lepším a přesvědčivějším výsledkem. Muzikál by si mohl najít své diváky, ale spokojeni budou jen ti, kteří přišli do divadla za nenáročnou zábavou. Na své si nepřijdou ani návštěvníci, kteří očekávají senzaci a nahotu. Závěrečná scéna je pojata podobně jako u většiny nastudování – vkusně, ale nepříliš odvážně. Herci se sice svléknou donaha, ale diváci uvidí jen pozadí, protože se muži otočí čelem k publiku až ve ztlumeném světle. Vinohradská scéna sice muzikálem Donaha! trochu rozvířila své „stojaté vody“, předložila divákům duchaplnější rozptýlení, než nabídla například inscenacemi Lo Stupendo nebo Vrátila se jednou v noci, zároveň však potvrdila, že pod uměleckým vedením Martina Stropnického a se stávající dramaturgií nedosáhne i přes maximální nasazení vyšší úrovně, než je slušný průměr.

Hodnocení: 60 %


Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.

Recenze

Domeček pro panenky
Domeček pro panenky
Inscenace Česká pornografie si stihla vydobýt renomé průrazného inscenačního počinu, který by měl patřit mezi „nej“ roku, již při své předpremiéře v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí. Ale až La Fabrika byla svědkem oficiální premiéry této inscenace Divadelního studia Továrna. Naplnila se očekávání návštěvníků festivalu …příští vlna/next wave…, v rámci něhož oficiální premiéra proběhla? Bezesporu ano. Režisérka Viktorie Čermáková se na konvence neohlíží, stejně jako m ... číst dále
Carmen jako muzikál
Carmen jako muzikál
Řediteli Hudebního divadla Karlín Egonu Kulhánkovi se povedl famózní producentský kousek. Stylem práce i výkony interpretů v muzikálu Jekyll & Hyde skladatele Franka Wildhorna a libretisty Normana Allena si tyto renomované broadwayské tvůrce získal natolik, že spolupráce vyústila ve světovou premiéru původního amerického muzikálu Carmen právě v Praze. Překlad a české texty písní připravil Adam Novák. Pro titulní roli se od začátku počítalo s Lucií Bílou a jak se ukázalo při ... číst dále
Evita bez svatozáře
Evita bez svatozáře
Městské divadlo Brno pokračuje ve své sezoně snů. Alespoň pro příznivce velkých opusů žánru zvaného muzikál. Po filozoficky laděném Peklu a rodinné inscenaci Sněhurka a sedm trpaslíků (v obou případech jde o původní české muzikálové novinky) programové schéma Hudební scény MdB obohatily dva legendární světové muzikály – Bídníci a Evita. Přitom Evita byla uznávaným německým režisérem s československými kořeny Pavlem Fieberem nastudována v raketovém tempu. Slavná rocková o ... číst dále
Jak se dělá pohádkový muzikál
Jak se dělá pohádkový muzikál
Sněhurka, tento pohádkový fenomén, urazil klasickou cestu od edukačního slovesného archetypu, první literární zpracování bratří Grimmů a zakotvení i v české pohádkové tradici díky komu jinému než Boženě Němcové. Moderní doba pak přináší legendární animovaný film Walta Disneyho, který chmurnou až hororovou fantasknost předlohy vlastně jako první dramatizuje a při zachování fabule ji etabluje do humorné idealizované podoby, která si získává srdce malých diváků od konce 30. le ... číst dále
Opus magnum s tristním výsledkem
Opus magnum s tristním výsledkem
Po Starcích na chmelu, české verzi muzikálu Cats a muzikálovém znásilnění Dvořákovy Rusalky přináší Divadlo Milenium – prostor, na který se téměř zapomnělo – další ambiciózní projekt, původní český multimediální muzikál Kladivo na čarodějnice hudebních skladatelů a zároveň producentů Pavla Holého a Milana Levého. Libreto připravil Marek Kožušník. Na jevišti Milenia tak jako memento z dávnověku našich dějin defilují skutečné historické postavy, oběti zinscenovaných čarodějni ... číst dále
Hlavologie
Hlavologie
Kultovní Pratchettovo dílko Soudné sestry z cyklu ÚŽASNÁ ZEMĚPLOCHA se poprvé objevuje na českém jevišti. Pokus o uvedení fantasy žánru v divadelní podobě je sympatický už jen proto, že se o to zatím, nepočítáme-li "klasiku" Hobita, nikdo u nás nepokusil. Veselá a podivuhodná fantasy o třech čarodějkách, které se zmíchají do vysoké královské politiky, je solidním dramaturgickým průlomem, jenž - doufejme - přiláká do divadla nejen skalní "pratchettovce", zvláště tušíme-li, ž ... číst dále
Ztracen v divadle radosti
Ztracen v divadle radosti
Na počátku byla útlá knížečka pro děti od Ludvíka Aškenazyho. Klíč k její divadelní interpretaci by mohl mít reálnou základnu ve fantazijním náhledu, zpřítomnění kouzla vánočního času nebo autentického výkonu představitele malého Pavlíka. (V knížce Jakuba, ale v Dlouhé Kubu nemají, jen jistého Pavla Tesaře.) Prolog hry skutečně obstarává "jen" stíhačka Pavel, který vlivem snížené viditelnosti se ztrácí z dosahu mateřské základny aneb tatínka. Že vše bude ale úplně jinak, už ... číst dále
Brutálně poeticky
Brutálně poeticky
Diváci zvolna usedají ke svým stolkům, účinkující - kabaretiéři bloumají mezi příchozími, u pana Kroužka si můžete objednat cokoliv. I Jan Vondráček, nepsaný leader večera, tajuplnou atmosféru netradičního scénického prostoru (foyer divadla) brzy přisvítí nevkusnou oranžovou vestou a blazeovaným úsměvem. Také nabídne menu večera: poetické session skečů a šansonů francouzských autorů. V intimním prostředí divadelní kavárny, světě pohody, komunikace a fantazie, jsou jako deli ... číst dále