Recenze

Na českém jevišti se Beckettův Konec hry dočkal uvedení až téměř po čtyř desítkách let od svého vzniku. Jistě nepřekvapí, že se tak stalo v nekonvenčním, dramaturgicky dravém a hledajícím Divadle Komedie, pro které jsou potenciální situace, do nichž se člověk může dostat, základním tématem. Konec hry je uhrančivou demonstrací absurdního lidského údělu kdesi a kdysi po jakési katastrofě. V tomto vrcholném existenciálním dramatu hra nemůže skončit jinak než prohrou. Předzv

Vrcholnou tragédií Othello zahájila činohra Národního divadla velký shakespearovský cyklus. Systematický návrat k nadčasovým hodnotám dramat W. Shakespeara bude zřejmě, soudě dle první inscenace celého cyklu, dramaturgicky a inscenačně přizpůsoben kontextu současných společenských vztahů a zvyklostí. Zdali touto radikální transformací bude vyzdvižena nadčasovost Shakespearových děl, teprve uvidíme. Přestože to není málo, tímto způsobem může Shakespeare být přiblížen moderní

J. A. Pitínským zakletý čas ukazuje tři okamžiky před koncem Evropy a Hans Castorp je drcen uprostřed ne obrazného, ale přímo faktického střetu dvou ideologicky podbarvených náhledů na svět: ultrahumanismu a fanatického nábožensko-komunismu. Silný filozofický rozměr a témata románu Thomase Manna se zdají být nedramatizovatelné. Ne tak pro excentrického, nikam nezařaditelného fenoména J. A. Pitínského, který opět úžasnou stylizací pohybového i mluveného projevu herců, tradič

Milé a vesele rozdováděné divadlo, přinášející radost divákům i svým hercům, taková je ypsilonská Prodaná. A to i přesto, že v prologu nám Lábusův pan Doucha (který kde se vzal tu se vzal z inscenace Mozart v Praze) dává svou nemotorností a zoufalými směšnosmutnými pohledy jasně najevo, abychom ani tentokrát opravdu nepočítali s kdovíjakým uměním. Místo naznačené pohromy zazní ve výtečném podání všech herců Ypsilonky spousta hudebních čísel z nejznámější české opery, seřaze

Středočeské divadlo Kladno (SDK) uvádí v každé divadelní sezóně jeden muzikálový titul. Je to velmi dobrý dramaturgicko-obchodní tah: jedná se o divácky přitažlivý žánr, který dokonale prověří síly uměleckého souboru, neboť muzikál je, slovy Iva Osolsoběho, „divadlo, které hraje, zpívá a tančí“, obstojí v něm tedy jen ti nejlepší. Dlužno říci, že všechny muzikály měly v poslední době ve SDK velmi dobrý divácký ohlas a vysokou uměleckou úroveň. Bylo to i zásluhou dramaturgie

Dramaturgie Středočeského divadla Kladno (dále jen SDK) udělala na oblastní divadlo poněkud neobvyklý (až odvážný) krok. Mimo dramaturgický plán nasadila, vedle stále uváděného Hamleta, další z vrcholných Shakespearových tragédií, Macbetha. K režii byla přizvána Viktorie Čermáková, v současné době jedna z nejvytíženějších a zároveň nejprovokativnějších režisérek. Tento fakt byl také největším diváckým magnetem v nebývale masivní reklamní kampani, která uvozovala kladenského

Divadelní zákulisí a tajemství zrodu divadelní inscenace je pro diváka přinejmenším stejně lákavé a vzrušující jako sledování samotného představení. U „nezasvěcených“ totiž panuje představa, že divadlo je dekadentním světem opojných neřestí, zákeřných intrik, blouznivých snů, alkoholu a lehkého živobytí. To je také důvod, proč jsou hry (filmy, knihy) „o druhé straně“ divadla publikem tolik oblíbené, zvlášť pokud je celý „problém“ nahlížen s humorem a ironií. A přesně taková

Pan Kopfrkingl zvaný Spalovač mrtvol, jenž je hlavní postavou knihy Ladislava Fukse se po letech dočkal nového, upraveného zpracování. Tentokrát se tak stalo v podání začínajících divadelníků z pražské DAMU. Představení, které nese stejné jméno jako román sám, vzniklo v nastudování katedry alternativního a loutkového divadla. Základní zápletka se nikterak neliší od té původní. Ústřední postavou je zaměstnanec krematoria a nadšenec pro danou věc, který odjakživa hlásal my

Balkánská dramatika se na českých jevištích objevuje poskrovnu. O to více (a nutno dodat mile) překvapující bylo z diváckého hlediska riskantní nasazení titulu Autobus (1982) bulharského dramatika Stanislava Stratieva dramaturgií Divadla A. Dvořáka Příbram (DADP). Autobus je do jisté míry hrou tendenční a tezovitou, která úzce reagovala na tehdejší bulharský komunistický, šířeji chápáno na každý nedemokratický režim. Cestující nastoupí do autobusu, kterým je neznámý řidič,

Divadlo A. Dvořáka Příbram (DADP) premiérou Cooneyho komedie Dvouplošník v hotelu Westminster úspěšně završilo svou 49. divadelní sezónu a zároveň první sezónu pod svižnou „taktovkou“ uměleckého šéfa Milana Schejbala. Divadelní herec, režisér, producent a samozřejmě dramatik Ray Cooney (1932) skvěle zúročuje své bohaté zkušenosti divadelníka ve svých komediích, které se s velkým ohlasem uvádějí na jevištích celého světa (na příbramském jevišti se v poslední době objevily in

Tvorbu luhačovického rodáka Jana Antonína Pitínského, jenž je spjat významnou měrou i s Městským divadlem Zlín (zatím jeho poslední inscenace Smrt Hippodamie byla oceněná diváckou cenou Alfréda Radoka), přijelo na zlínský festival Setkání-Stretnutie představit Dejvické divadlo s inscenací Spříznění volbou. Dramatizaci klasicistního díla J. W. Goetheho připravil dramaturg K. F. Tománek, který ve své adaptaci vychází z překladu románu E. A. Saudkem. Během několika prvních

Divadlo A. Dvořáka Příbram (DADP) uvedlo 7. 2. 2008 na Velké scéně premiéru diváky oblíbené zpěvohry Brylla a Gaertnerové Na skle malované v režii Martina Packa. Pseudolidová zpěvohra má dvě hlavní roviny: rekonstrukce Jánošíkova života z různých úhlů pohledu a na ni aplikovaný věčný (nikdy nekončící) zápas ženského a mužského vidění světa. A právě tato rovina se stala leitmotivem příbramské inscenace. Režisér a choreograf Martin Pacek k inscenaci přistoupil s laskavým n

Divadlo A. Dvořáka Příbram zakončilo svou divadelní sezonu premiérou nestárnoucí Kesselringovy komedie Jezinky bezinky z roku 1942 v úpravě a režii hostujícího Otakara Koska, který se v minulosti příbramskému publiku již několikrát úspěšně představil. Tentokráte jeho hostování dopadlo přinejmenším rozpačitě. Hlavními kameny úrazu zmiňované inscenace jsou režisérova „úprava“ textu a nevymezení žánru, z čehož vyplývají i veškeré další problémy. Jezinky bezinky jsou bravurn

Divadlo v Dlouhé navázalo premiérou Goldoniho Lháře na dlouhodobou dramaturgickou linii uvádění klasických komediální titulů v osobité hravé interpretaci s akcentem na syntetické herectví. Nejblíže má Lhář k Lazebníku sevillskému a Létavému lékaři z prvních let existence DvD (inscenace byly přeneseny z Labyrintu, Středočeského divadla Kladno či z DNZ), a to především přiznanou inspirací komedií dell´arte. V Čechách je Goldoniho Lhář (Il bugiardo) známý především v adapta

Hra irského dramatika Seana O’Caseyho Penzion pro svobodné pány (1951, Bedtime Story) je v našich zemích známá ve výborné variaci Jiřího Krejčíka, který ji u nás proslavil především díky svému stejnojmennému filmu (1967) a legendární inscenaci v Činoherním klubu (1965 a 1975). Režisér Milan Schejbal, nový umělecký šéf Divadla A. Dvořáka, si právě tuto hru zvolil pro svůj „šéfovský“ debut na Malé scéně DADP. Volba je to ambivalentní: na jedná straně se jedná o kvalitní, divá

Nová inscenace J. A. Pitínského, uvedená v brněnském Divadle Reduta, vychází z filmové předlohy slavného režiséra Alfreda Hitchcocka, která byla natočena podle novely anglického spisovatele Winstona Grahama. Nese i stejný název podle jména hlavní hrdinky – Marnie. Nejde však tak zcela o horor, jak by se dalo očekávat, ale spíše o psychologické drama, které vykresluje děsivě realistickou podobu psychicky narušené ženy, jejíž problémy začínají kdesi v dávné minulosti... Ma

V rámci projektu Perverze v Čechách zaměřené na dobu druhé poloviny dvacátého století, v níž naše společnost prošla obdobím strachu a nedůvěry, naděje a tvůrčího nadšení, normalizační bezmoci i postkomunistické komercionalizace, uvedl Vladimír Morávek v brněnském divadle Husa na provázku inscenaci Cirkus Havel aneb My všichni jsme Láďa, jež vznikla smísením Havlových dramatických textů, rozhovorů z knihy Prosím stručně i úryvků z Dopisů Olze. Pro diváky neznalé těchto textů

Dmitrij Sergejevič Merežkovskij bezmála před sto lety spodobnil ve svém dramatu významnou historickou postavu, ruského cara Pavla I. Taky jeho osobnost pro něj zřejmě byla vysoce inspirativní. V historické literatuře je car popisován jako hysterický, napolo bláznivý panovník, dokonce i jako nejzáhadnější člen rodu Romanovců. Až na uvedení Merežkovského dramatu v pražském Národním divadle v roce 1920 zůstávalo toto dílo v Česku téměř nepovšimnuto. Drama Smrt Pavla I. v překl

Tragikomedii amerického dramatika Mayo Simona o dvou ženách, které trápí všemožné neduhy stáří, uvedlo v české premiéře pražské Divadlo Rokoko. Hra Návod na přežití je zároveň prvním počinem nového uměleckého vedení, které sjednotilo Divadlo ABC a Rokoko pod hlavičku Městských divadel pražských. Do hlavních, a v tomto případě i jediných, rolí vdov Netty a Sprintzy byly obsazeny herečky Květa Fialová a Jana Drbohlavová. Stále vitální osmdesátiletá Netty téměř nevidí, tráp

Václav Havel napsal Žebráckou operu počátkem 70. let, inspiroval se hrou Johna Gaye z roku 1723. Ale v Havlově podání nejde pouze o moderní adaptaci, v jeho textu můžeme nalézt narážky na soudobou politickou situaci (i když děj je situován do londýnského podsvětí 2. poloviny 18. století), stylizovanost dialogů i monologů (děvky a zločinci mnohdy mluví vědecky a vzletně), často také pracuje s opakováním frází a situací. To vše odhaluje absurditu lidského jednání. Režisér