Redakční recenze a blogy

Jediný román Emily Brontëové Na Větrné hůrce (nebo též Bouřlivé výšiny) byl ve své době označován za „červenou knihovnu“. Režisér Jan Mikulášek ovšem ostravskou dramatizaci zcela očistil od sentimentu a obnažil tak krutost a drsnost, která vládne na yorkshirských vřesovištích. Inscenace má jasný punc Mikuláškova režijního rukopisu, který ale neustrnul a vyvíjí se, což je vidět hlavně v práci s herci. Ti dostali od režiséra hodně postoru na rozehrání svých postav a vracejí m

„Chtěl jsem být originální, nevytvořil jsem ani jednoho zlosyna, ani jednoho anděla (i když jsem se nevyvaroval šašků), nikoho jsem neobvinil, nikoho neospravedlňoval...“ (A. P. Čechov) Uvedený citát je více než výmluvnou charakteristikou Čechovova Ivanova, hry, která po svém jevištním debutu v roce 1887 zmátla kritiku. Nečitelnost hlavní postavy vedla autora k opakovaným úpravám. Ivanov v podání Národního divadla moravskoslezského s podtitulem "Komedie o muži, který si

Slavné absurdní drama francouzského spisovatele rumunského původu Eugéna Ionesca se po více než 40 letech vrací na česká jeviště. Naposledy se hra z roku 1958 objevila v chebském divadle v roce 1969. Poté byl autor, který vehementně odsuzoval vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa, na dvacet let zakázán. Po roce 1989 se sice zájem o Ionescovy hry obnovil, po Nosorožcovi ale žádný inscenační tým nesáhl. Pražské nastudování rumunského režiséra Gábora Tompy ale ukazuje

Pod titulem El Príncipe Constante (scénické postřehy o posledních věcech) uvedla divadelní společnost Masopust ve zkrácené dramaturgické úpravě mučednickou barokní hru Pedra Calderóna de la Barcy Vytrvalý princ. Calderón se inspiroval událostí z portugalských dějin 15. století a příběhem prince Fernanda, který při tažení do Tangeru padl do zajetí Maurům. Měl posloužit jako rukojmí výměnou za město Ceuta, dobyté Portugalci a osídlené křesťany. Princ výměnu odmítl, dobrovolně

Ve Velké Británii je celkem běžné vytvářet nové a nové adaptace a parafráze Shakespearových her. U nás je zvykem hrát Shakespeara co nejvěrněji. Tvůrčí tým Jakub Vašíček – Tomáš Jarkovský se rozhodli vydat britskou cestou a vytvořili Hamleta pro teenagery. Povedlo se jim to mnohem více než v divadle DRAK, kde Vyšohlídova „rakvičkárna“ Hamlet byla více oceňována pro řemeslnou zručnost než pro svou dramatizaci a sdělnost. Pokud se loutkoherecký soubor pustí do činohry, je

V Ústí nad Labem se pustili do patrně nejpolitičtější Ibsenovy hry Nepřítel lidu. A právě téma politiky na komunální úrovni je v inscenaci Filipa Nuckollse akcentováno a dle možností aktualizováno. Základní příběh zůstává stejný – lázeňský doktor Tomáš Stockmann zjistí, že voda v lázních je znečištěná a zdraví nebezpečná. Svůj objev si nechce nechat pro sebe a nabízí i jeho řešení. To se ale ukazuje jako příliš nákladné a pro lázeňské městečko zničující. Starosta Petr St

Drama Blanche a Marie vypráví o skutečných historických postavách, kterými jsou známá vědkyně Marie Curie Sklodowská, „královna hysteriček“ Blanche Wittmanová, kontroverzní neurolog Jena-Martin Charcot či zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud. Hra švédského spisovatele Per Olova Enquista se ale historických faktů drží jen volně, biografie jednotlivých postav mu slouží k rozvinutí příběhu o lásce v mnoha jejích podobách. Na komorní scéně zlínského divadla se do realizace

Olga Tokarczuk patří k nejuznávanějším polským spisovatelkám současnosti. Její romány mají blízko k magickému realismu, který kombinuje skutečnost s mýtickými prvky, realita se prolíná se sny či halucinacemi. K tomuto směru lze zařadit i její text Denní dům, noční dům, který do divadelní podoby převedla Renata Putzlacher. Se souborem Slováckého divadla nastudoval tuto dramatizaci ve světové premiéře Radovan Lipus. Rodák z česko-polského pohraničí má ke zpracování látky o st

Bible všech alkoholiků, takový podtitul má inscenace ostavského Národního divadla založená na autobiografickém textu Venedikta Jerofejeva. V Ostravě dokázali dramaturg Marek Pivovar a režisér a zároveň představitel titulní role Tomáš Jirman přetavit Jerofejevovu poému ve svébytnou hořkosměšnou jevištní báseň. Celý příběh je prostinký – opilec Venečka se ráno probudí kdesi na schodišti jednoho moskevského domu s obrovskou kocovinou a jediné místo, na které je schopen tref

Thomas Vinterberg se stal v polovině devadesátých let jedním ze spolutvůrců manifestu Dogma 95, podle kterého měli být filmaři co nejvěrnější realitě. Patrně nejslavnějším snímkem tohoto dánského režiséra se stala Rodinná slavnost, která byla úspěšně převedena i na divadelní prkna. Otec rodiny Helge slaví šedesáté narozeniny a na svém panství pořádá velkolepou oslavu, na kterou dohlíží i profesionální obřadník. Dostavují se rodinní příslušníci, pozvaní i ti nevítaní. Jak

Jen u málokteré inscenace se dá předpokládat, že bude diváckým hitem ještě předtím, než se vůbec začne připravovat. Hra Koule od uměleckého šéfa Klicperova divadla Davida Drábka ovšem toto privilegium měla. Ohromnou reklamu ji udělal humbuk, který se strhl kolem její rozhlasové verze. Kauzy si všimla snad všechna média, rozhovor s autorem se objevil dokonce i v Deníku Sport. Drábek si totiž bere na paškál státem řízený doping, který byl před rokem 1989 přirozenou součást

Peter Handke a Divadlo Komedie to je prověřené spojení, které funguje. Loučení souboru Pražského komorního divadla se koná i se třemi inscenacemi dle Handkeho textů na repertoáru. Vedle Spílání publiku 2010 a bilanční inscenace Hodina, ve které jsme o sobě nevěděli, je to i příležitost pro dva herce nazvaná Podzemní blues. Struktura inscenace režiséra Dušana Pařízka by se dala rozdělit do tří částí. V té první rozhněvaný muž v podání Martina Fingera spílá publiku. Ukazuj

Komedie Figarova svatba francouzského dramatika Beaumarchaise způsobila v době svého uvedení pozdvižení kvůli velmi otevřené kritice šlechty a jejich způsobů chování, cenzura ji dokonce na několik let zakázala. V době dnešní ekonomické krize a velkého znechucení lidí vrcholnou politikou se Figarova svatba opět ukazuje jako titul lákající dramaturgy českých divadel. Jen v letošní sezoně měl tento kus premiéru v Hradci Králové, u Bezručů v Ostravě nebo v pražském Národním div

Kdo by neznal Čapkovu antiutopii, která měla ve své době upozornit na nacistickou rozpínavost. I proto měli tvůrci z Divadla Aqualung těžkou práci: nezklamat očekávání, neopsat přímočaře jen děj, nepřidat do díla něco, co by se do něj vůbec nehodilo… Jak se s tímto úkolem vyrovnali? Stejně jako u loňského Mistra Husa i v případě divadelní adaptace Čapkovy Války s mloky soubor deklaroval, že chce být především věrný předloze a divákům ji naservírovat s úctou a láskou k au

Karla, „drsná divadelní hra po noční směně“ autora Martina Františáka, je aktuální skicou ze života české vesnice, zanikající vlivem nedostatku pracovních příležitostí. Pražského uvedení se dočkala na scéně Divadla Kolowrat v režii Jana Kačera. Prolínání osudů jednotlivých postav tvoří víceméně kolektivní příběh vesnické komunity zasažený neúprosným „českým kapitalismem“, vykresleným zde zcela bez servítek. Veškerou moc drží v rukou majitel zdejší sklárničky Reichman (A

Předposlední premiérou, než se navždy uzavřou brány Divadla Komedie, byla adaptace hry Sam, kterou napsala německá autorka Kateřina Schmitt. Režie se ujala Kamila Polívková a spolu s hlavním představitelem Sama, Karlem Rodenem, se vydali cestou experimentu. A to doslova. Kromě pokusu, který učiní umělec Sam, jde tak trochu i o zkoušku trpělivosti diváků. Domnívám se, že ne každý bude ochoten sledovat Rodena, jak mlátí hlavou do zdi, pojídá vatu a střepy či si přibližně šest

Divadlo v Dlouhé se závěrem sezóny uvedlo inscenaci Tři mušketýři v režii Hany Burešové. Režisérka už hru inscenovala v Městském divadle Brno, ale jejím tajným snem bylo přivést ji i na prkna svého domovského divadla. Jak se to povedlo? Inscenace v sobě zahrnuje tři hlavní motivy. Prvním je samozřejmě příběh sepsaný Alexandrem Dumasem, druhým je netradiční orámování romantického vyprávění prostředím ušmudlaného pavlačového domu z počátku sedmdesátých let. K této době neo

Není to tak dlouho, co stará budova prádelny v areálu Psychiatrické léčebny v Bohnicích znovu ožila. Už se v ní nepere ústavní povlečení, ale nachází ti útočiště multikulturní projekty často i s mezinárodní účastí. Jedním z nich je i Marat Sade Bohnice, jehož součástí je stejnojmenné pouze několik málo dní reprízované divadelní představení. Společnost Akanda pod režisérským vedením Melanie Rada nastudovala hru dlouhým názvem Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Marata

Svou inscenaci Tři mušketýři převezla režisérka Hana Burešová z Městského divadla v Brně do Prahy. Spolu s dramaturgem Štěpánem Otčenáškem již měli hotovou dramatizaci, zbývalo přizpůsobit ji menšímu jevištnímu prostoru Divadla v Dlouhé a menšímu počtu herců než v Brně. Dramatizace vznikla na základě prvního okouzlení z četby Dumasova románu v dětství režisérky i dramaturga. Expozici činí pavlač v Holečkově ulici na pražském Smíchově, kde měly partaje společný záchod a koup

Znovuzrozená Lucrezia Borgia, původně baletní inscenace doplněná pěveckými party, vstoupila ve své nové podobě na pražskou muzikálovou scénu dne 10.3.2012 v Divadle Hybernia. Spolu s ní sem vstoupil i nový podžánr – baletní muzikál. Základ tvoří symfonická hudba. Další dvě složky, balet a zpěv, jsou rovnoměrně zastoupeny a jejich hlavní protagonisté patří ke špičkám ve svých oborech. Srovnávat Lucrezii Borgii s jinými muzikály je takřka nemožné. Jedná se o hodnotný uměl