Redakční recenze a blogy

Současní čeští autoři se často vrací ke komunistické minulosti naší země. Toto období láká nejednoznačným přijímáním ve společnosti, ale také tím, že čtyřicetiletá vláda jedné strany dodnes ovlivňuje naše životy. Nejdramatičtější momenty autorům nabízí buď revoluční rok 1968, nebo padesátá léta plná politických procesů. Právě druhé jmenované období se stalo námětem hry S nadějí, i bez ní ostravského dramaturga Tomáše Vůjtka, kterou v jeho domovské Aréně nastudoval Ivan Krej

V brněnském Divadle Husa na provázku pokračují v programovém uvádění děl Karla Čapka. Tentokrát si umělecký šéf souboru Vladimír Morávek vzal na paškál divadelní hru, kterou Čapek napsal společně se svým starším bratrem Josefem. Ze života hmyzu je alegorie zobrazující vtipnou formou některé nepěkné lidské vlastnosti, jejichž nositeli se v Tulákově vidění stávají různé druhy hmyzu – rozmařilí Motýli, majetničtí Chrobáci, vražedný Lumek či neustále hynoucí Jepice. Pohled t

Národní divadlo v Praze obohatilo svůj repertoár o další z klasických děl. Po třiceti letech se rozhodlo znovu uvést Tylovu dramatickou báchorku Strakonický dudák aneb Hody divých žen pod režijní taktovkou Jana Antonína Pitínského. A právě samotný titul ve spojení s touto režisérskou osobností, jež si s dramatickými díly ráda pohrává, může být pro některé velkým lákadlem. Příběh o chudém sirotkovi Švandovi, který ovládá hru na dudy a ve snaze získat peníze, aby mohl být

První premiérou letošní divadelní sezony se na Vinohradech stalo drama švýcarského spisovatele Maxe Frische Andorra. Frisch se snažil vytvořit model fungování společnosti v malém státě, vzhledem k tomu, že hra vznikala po druhé světové válce, silně v ní rezonuje téma antisemitismu. Mladý Andri je od mládí vyděděnec. Učitel ho převedl přes hranice, aby ho jako Žida uchránil před pronásledováním. Andořaně na něj zprvu koukají jako na atrakci, skrze chlapcovu záchranu si do

Klicperovo divadlo se v této sezoně vrhlo na moderní americkou dramatiku. Po Tennessee Williamsovi se na hradecká prkna dostal i další světoznámý autor – Eugene O´Neill a jeho patrně nejslavnější hra Cesta dlouhým dnem do noci. Hra mohla vyjít až po autorově smrti a O´Neill nechtěl, aby byla uváděna na jevišti. Není divu, je totiž silně autobiografická a americký dramatik se v ní vyrovná s prokletím svých nejbližších. Tíživé rodinné drama sice pojednává o fiktivní rodině

Scénický tanec, moderní balet, melodické písně, symfonie, smyčce, klavír, „sex, drogy a rock´n´roll“. Z ingrediencí, jež patřily k životu frontmana slavné britské hudební skupiny, vznikl nový taneční muzikál Freddie – The King of Queen. Režisér, choreograf a libretista Libor Vaculík následoval výrok Davea Clarka „Freddie je Edith Piaf osmdesátých let“ a po Edith – vrabčákovi z předměstí přenesl na prkna Komorního divadla J. K. Tyla příběh další nesmrtelné hvězdy. To, co

Není to tak dávno, co režisér Jan Nebeský šokoval konzervativní diváky Zlaté kapličky svým Králem Learem, který měl se Shakespearovou hrou shodný snad jen název a jména postav. Nyní se v budově Stavovského divadla pustil do dalšího velkého díla – Molièrovy komedie Tartuffe, která svého času vyvolala ve Francii skandál a král Ludvík XIV. ji byl nucen zakázat. V Národním divadle tentokrát neponechali nic náhodě a diváky už dopředu varují, že nová inscenace nebude pietním

Na basketbalovém hřišti se odehrává zápas. Jsou do něho vloženy veškeré emoce všech zúčastněných hráčů a prakticky se dá říci, že jde o život. A ne o jeden... Takto by se dala uvést nová inscenace Romeo a Julie, kterou v hradeckém Klicperově divadle nastudoval jeho umělecký šéf David Drábek. Nutno však zmínit, že se nejedná o Shakespearovu truchlohru, nýbrž o další Drábkovu variaci na dílo stratfordského dramatika. Romeo a Julie – vězni kyberprostoru Drábkův scénář s

V pražském Pidivadle uvedla režisérka Rita Jasinská se studenty 3. ročníku ve své úpravě hru Karla Čapka Věc Makropulos. A poněvadž je v tomto ročníku větší zastoupení dívek než chlapců, musely být některé postavy z nepřekonatelných technických důvodů přepsány respektive jim bylo „změněno pohlaví“. V „pidiverzi“ tedy místo advokáta dr. Kolenatého, solicitátora Vítka či Hauka – Šendorfa vystupují advokátka dr. Kolenatá (M. Javorková), solicitátorka Vítková (E. Pechová) či

„Nevěřím v Boha. Nevěřím v člověka. Nevěřím v ideologie.“ Slova Guillerma Rosalese, kubánského autora kultovní novely Boarding Home, uvádějí tématicky výborně zpracovaný program ke stejnojmenné inscenaci Divadla Na zábradlí. K inscenaci, která v podstatě také v nic nevěří – a to se jeví jako zásadní problém. Scénář k ní napsal její režisér Jan Antonín Pitínský a obohatil ho o motivy z děl Rosalesových souputníků, Carlose Viktorii (Stíny na pláži) a Reinalda Arenase (Než

Klasický muzikál není v Klicperově divadle právě obvyklým žánrem. V posledních několika sezonách měli hradečtí diváci možnost zhlédnout snad jen autorský muzikál Davida Drábka Ještěři a jazzovou operu Suchého a Šlitra Dobře placená procházka, kterou v Klicperáku připravil Radek Balaš. A právě tento režisér se do Hradce vrátil s novým muzikálem mapujícím život herečky Marilyn Monroe. Byla to ikona, sexsymbol, ale také nešťastná žena, která své psychické problémy řešila oh

Premiéru jednoaktovky Audience v rámci Divadelní noci z 16. na 17. listopadu 2013 věnovalo ostravské Divadla Petra Bezruče vzpomínce na sametovou revoluci. Pražskému publiku udělil sládek Norbert Lichý audienci 6. února 2014 v Knihovně Václava Havla. To jsou paradoxy, co?! Svou nejúspěšnější hru napsal Václav Havel během dvou dnů, repliky z absurdního dramatu zlidověly a ve sklepním prostoru Márnice u Bezručů vznikla mimo dramaturgický plán mimořádně zdařilá inscenace.

Ostravská inscenace Strýček Váňa, veselá tragédie s příchutí vodky, vzešla z prvního tvůrčího setkání hereckého souboru Divadla Petra Bezruče s novým uměleckým šéfem, režisérem Štěpánem Páclem, a potvrdila šťastnou konstelaci. Pro zasvěcené není novinkou, že soubor dokáže dostát scénickému tvaru, v němž se text částečně prezentuje nehereckými scénickými prostředky a vizualizací. A typově rozdílné herecké individuality jsou dostatečně silné na to, aby dokázaly text i jedn

Hra Františka Langera Andělé mezi námi z roku 1931 nabízí atraktivní téma andělských bytostí a kontroverzní téma eutanazie, nahlížené s čapkovským humanismem. Punc doby svého vzniku nezapře, přesto je s podivem, že se za ní po prvním uvedení v témže roce nadlouho zavřela opona. Teprve až v prosinci 2013 ji v úpravě režiséra Jana Friče a dramaturgyně Terezy Marečkové nastudovala divadelní společnost Masopust pro svou novou stálou scénu v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí

Snaha o atraktivní dramaturgický plán přivedla v posledních sezónách na hlavní scénu Švandova divadla mnoho slibných titulů, některé bohužel s poněkud rozpačitým inscenačním výsledkem. Rozpakům nakonec učinila přítrž shakespearovská klasika, adaptovaná a režírovaná Danielem Špinarem. Zdá se, že v divadle „na druhém břehu“ (jak se deklaruje na webových stránkách) zase jednou pěkně nahlas „hraje kapela a zvedá se mlha“. Zdejší moderní podání Hamleta s Patrikem Děrgelem v hla

František Ferdinand Šamberk je nehraný (a dost možná, že v současnosti i nehratelný) autor vaudevillů, které si v druhé polovině 19. století získaly mezi diváky značnou oblibu. Jedenácté přikázání patří k jeho nejúspěšnějším hrám, v inscenaci pražského Národního divadla ovšem ze Šamberka dle očekávání příliš nezůstalo. Režisér a autor úpravy David Drábek využívá jen základní syžet, zbytek inscenace je jeho klasický koktejl plný ujetých a výrazně stylizovaných postav, nespou

Komedie Carla Goldoniho Letní byt nepatří mezi nejhranější autorovy tituly. Hra se často uvádí v adaptaci Giorgio Strehlera, která původně vznikla proto, aby bylo možno odehrát v jednom večeru tři Goldoniho hry, tvořící jakousi volnou trilogii. Ve výrazné textové redukci zmíněné adaptace jsou zjednodušeny některé překombinovanější zápletky a situace, významněji nepřispívající k charakterizaci postav ani postižení tématu či prostředí. Kromě toho lze inscenováním adaptované v

Jekyll a Hyde je další z celosvětově populárních muzikálových produkcí, která se dostala na prkna Hudební scény Městského divadla Brno. Kromě tradičně slušného řemesla se mohou tentokrát diváci těšit na úchvatnou scénu Christophera Weyerse a zaznamenáníhodné výkony obou alternujících představitelů titulní dvojrole. Jekyll a Hyde je příběhem o takřka archetypálním souboji mezi dobrem a zlem, kterému nechybí punc velkého romantického příběhu. Na jeho pozadí se odehrává sou

Osobnost a dílo spisovatele a básníka Roberta Walsera (1878-1956), „švýcarského Kafky“, se staly tématem dalšího autorského projektu, který se snaží následovat záměry hlavního dramaturgického plánu Studia Hrdinů. „Krásné a vynikající věci už na světě neexistují. O krásném, vynikajícím a řádném světě si můžeš nechat jen zdát... Zůstaň chudý a opovrhovaný, milý příteli...“ Poslední věta by docela dobře mohla být úvodním mottem ke Kafkově povídce Umělec v hladovění a Walser, z

Salome, judejská princezna, historicky nesoucí vinu za smrt Jana Křtitele, jako alter ego životem ošlehaného charismatického herce, archetypu pošetilého, leč moudrého blázna. Hledání viny vědomé i nevědomé, obnažování nitra, loutky, verše, písně, bonmoty, vizuální podívaná a šampaňské. Režiséra Daniela Špinara inspirovala jedna ze stylizovaných autorských fotografií Vladimíra Marka natolik, že neodolal a chopil se režie jeho divadelního sóla Salome BRUT aneb p-oprava jed