Recenze

Současná uznávaná britská autorka Caryl Churchill se během dvou dní dočkala v pražských divadlech dvou českých premiér. Vinohradské divadlo uvedlo ve zkušebně Řadu a Národní divadlo na scéně Stavovského divadla Prvotřídní ženy. Autorka bývá označována jako feministická a Prvotřídní ženy bezpochyby feministickou hrou jsou. Marlena (Petra Špalková nebo Sabina Králová) pořádá fiktivní nadčasovou hostinu, kam pozve několik historicky významných žen. Všechny účastnice hostiny sp

Jindřich Hýl (Tomáš Pavelka) se probere z bezvědomí. Kdo je vlastně Jindřich? Je to agent vydávající se za skladníka, nebo skladník, který je agentem pouze v představách? Do místnosti přichází jeho kamarád Prcek (Martin Sitta). Co se s Prckem děje? Je potrhaný, zřejmě má v hlavě zamontované vysílací zařízení pro spojení s Hýlovým šéfem. Prcek Hýlovi postupně odkrývá, co se stalo. Lže, nebo mluví pravdu? Stalo se to skutečně, nebo je to jen jeho fantazie způsobená poruchami

Přátelství jako hybatel dějotvorného étosu hry kdoví proč, snad pro svou neúprosnou logiku, zní ve světě dramatické literatury většinou tragickými tóny. Padá za oběť náhodám, zoufalství, závisti a jako by odkazovalo na první konflikt biblického příběhu Kaina a Ábela. V čem je příběh osudového přátelství a následné rivality skutečných postav anglických dějin, Jindřicha II. a Tomáše Becketa, ve hře Jeana Anouilha jiný? Především se dostal do soukolí politických mechanismů hi

Dejvickému divadlu náramně sluší dramaturgická linie samotářů a snaha o různé náhledy na možnou variantnost existenciálních pocitů člověka v současném světě. Je to snad proto, že mají k tomu řadu disponovaných herců v čele s Ivanem Trojanem. Reálná zakotvenost dejvických příběhů není důležitá, pokud determinace postav vychází z nich samých. K jistému realismu, můžeme-li to tak nazvat, je divák přiveden pozpátku, skrze hravost, komediálnost, či dokonce vyšinutost situací. Na

»Bylo tu, není tu, havrani na plotu. Bylo víno v sudě, teď tam voda bude, není, není tu.« Baladický příběh Nikoly Šuhaje již ztratil rozměr vzdoru proti řádu, téma transformoval proměněný čas a tu píseň života a smrti je nutné "ožít" jinak a po svém. Současný pohled buduje příběh především z jeho svébytné poezie a za inscenační východisko volí mýtickou rovinu hry s přítomností čarodějek. Hudebně-dramatický tvar, jak jej Divadlo Na Fidlovačce v režii Petera Gábora předsta

Ondřej Pavelka se ke hře Faust, ve které v osmdesátých letech hrál titulní roli, a jejíž inscenování se prý stalo kultovní záležitostí tehdejšího Rubínu, vrátil protentokrát jako režisér. Že při novém nastudování nešetřil esencí svých nejniternějších zkušeností, je znatelné. Také komorní sklepní prostory A studia Rubín jsou intenzitě prožitku a celkovému vyznění inscenace příznivě nakloněny. Už úvod samotný zaujme - originální formou jakési předscény si můžeme s představ

Martina Stropnického zaujala slovenská inscenace Slovenského národního divadla Krajčírky s Mariánem Labudou v roli optimistického, se životem bojujícího, ale zároveň lehce bezohledného Leona, jehož hlavním cílem je přežít a vydržet. Rozhodl se ji uvést v české premiéře na scéně Vinohradského divadla a k hostování přizval právě Labudu. Režii svěřil hostujícímu Petrovi Novotnému, který by se vzhledem k počtu nastudovaných inscenací na této scéně dal nazvat režisérem kmenovým.

Poručík z Inishmoru je čtvrtou hrou dramatika irského původu Martina McDonagha (nar. 1970), která je k vidění na pražských jevištích. Po Krásce z Leenanne v Divadle v Řeznické, Osiřelém západu v Činoherním klubu a Mrzákovi Inishmaanském, kterého uvádí Spolek Kašpar, je to nyní Švandovo divadlo na Smíchově, které zařadilo do svého repertoáru dílo tohoto kontroverzního autora. K psaní divadelních her se McDonagh dostal přes několik pokusů o filmové scénáře a rozhlasové hry

Pozor zlý pes! Přízrak baskervillských blat ožívá. Sherlock Holmes a Dr. Watson v akci. Tímto tématem navazuje divadelní sdružení CD 2002 na kontinuitu dřívějších svérázných aplikací autorského stylu téměř na cokoliv. Původní formace byla již od roku 2000 štěpena černou poetikou Langovců, jejichž anabáze (Divadlo pod Palmovkou, Činoherní klub, CD 94) nakonec v tandemu se skupinou Daniela Hrbka (aneb částí býv. CéDéčka) skončila v novém působišti, Švandově divadle. Odpadlíci

V Činoherním klubu působí herec Ondřej Sokol i jako režisér. Po mimořádně zdařilé inscenaci hry Martina McDonagha Osiřelý západ zde inscenoval Sexuální perverzi v Chicagu od uznávaného amerického dramatika Davida Mameta. Stejně jako v Osiřelém západu zde vystupují čtyři postavy, dvě z nich znovu hrají Jaromír Dulava a Marek Taclík a autorem překladu je opět sám režisér. Dan (Marek Taclík) se přátelí s Bernardem (Jaromír Dulava), Deborah (Lucie Pernetová) s Joan (Ivana Ch

Má to lehkost, vtip a dokonce i sexappeal divadelního experimentu. Na jevišti se tančí, skáče, křepčí. Originální pohybové divadlo Veselé skoky je partička mladých herců se smyslem pro pohyb i legraci. Choreografie a režie se ujala trojice choreograf Martin Pacek, zakladatel tanečního divadla BUFO a vedoucí kabinetu pohybu na DAMU, choreografka Jana Vašáková a její manžel Miroslav Hanuš, herec Divadla v Dlouhé (a příležitostný režisér). Vznikla pohybová groteska s názvem Na

Slovenský režisér a herec Martin Huba inscenoval se souborem Divadla v Dlouhé Garderobiéra - jednu z nejvíce překládaných a nejhranějších anglických her posledních desetiletí. Její autor Ronald Harwood těžil z vlastních zkušeností a znalostí divadelního zákulisí (působil jako herec i garderobiér). Cesta Garderobiéra vedla do Divadla v Dlouhé velkými oklikami. Původně měl Martin Huba (někdejší představitel Normana ve slovenské inscenaci) režírovat hru v roce 2001 ve Stavovsk

»Eště se tak vymanit z paradigmatu fyziky devatenáctýho století. Nehledejte jednoznačný řešení. Tak jednoduchej svět zas není. Šplouchat může cokoliv. Nejen krokodýl.« Dost bylo coolness, v Dlouhé jedou dle downloadu doby. Paradigmata dob minulých jsou sice překonána, ale koleje dál zarůstají trávou a couráky líně drncají mezi poli, nemluvě o stavu nádražních záchodků. Hra s podivným názvem Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou se opírá o groteskní fabuli života modré

Řekne-li se Vančurův styl, nejspíše si jej spojíme s vypravěčskou sugescí na úkor dialogů a s prózou bohatou na využívání půvabných stylizovaných archaismů. Markéta Lazarová je dílem epicky rozkošatělým, poeticky silným, zobrazuje vášeň a tělesnou lásku na pozadí chaosu krutého světa lapkovského středověku, přibližuje motivy jednání lidí bez Boha a barvitě evokuje obyčejné lidské touhy po životě. Na druhé straně je zde téměř mýtus slavného Vláčilova filmu z roku 1967, který

Jednoho dne se stal Řehoř Samsa neužitečným, ba přímo odporným hmyzem. Zacvakne budík, nevstane a nejde do práce. Výchozím momentem Kafkovy povídky Proměna je již od počátku hmyzí realita, Goldflamova úprava, přestože jinak vytváří situace věrné předloze, jde cestou postupnou. V chování Řehoře Samsy lze nejdříve vysledovat něco jako vzpouru proti únavnosti a poníženosti svého povolání obchodního cestujícího. Následuje panika a eskapáda výmluv. Jenže tím zacvaknutím budíku s

Dynamický charakter psychologických dramat málokdy využívá humoru a externalitu společenského kontextu zbavuje ostentativní roviny. William Inge, méně známý současník Williamsův či Millerův, nestaví do dramatického světla existenčně výjimečné figury, ale kritiku společnosti uzavírá do každodenních starostí a nadějí v minimalistické, a o to přesnější drobnokresbě. Agresivitu nevyhrocuje hned, hledá ji v banálních nedorozuměních, ztrátách iluzí, čili genezi dramatického napět

Režisér Jan Borna se dal do služby starým českým loutkářům a v Divadle v Dlouhé sestavil faustovskou kompozici, které se nikdo nemusí bát, neboť jak sami tvůrci divákům vzkazují: "Nebojte se Fausta, byl před Goethem, bude i po něm". Nicméně Divadlo v Dlouhé je tentokrát plné již ne vodního živlu, ale přihlížejících čertů, což symbolizuje jistou samozřejmost výskytu těchto oblud v našem světě. Jelikož se s postavou Fausta dostáváme do zhruba 18. století, je zřejmé, že texty

»Ve 4.48, když přichází příčetnost, na hodinu a dvanáct minut, jsem při svém pravém vědomí. Až odejde, zmizím i já, rozpadlá loutka, groteskní blázen.« "Až bude 4.48, už nikdy nepromluvím." 4.48 Psychosis je silně autobiografická a poslední dramatická báseň Sarah Kane (1971 - 1999), představitelky proudu označovaného jako cool. Tendenční označení se vžilo pro zobrazování násilí, sexu a vůbec "poetiku" šokování, jež chce postihnout hnus světa. Coolness ale také determ

Divadlo Na zábradlí uvedlo v české premiéře hru skotské autorky Liz Lochhead Perfect Days pod původním snadno přeložitelným názvem. Hlavní hrdinkou je úspěšná devětatřicetiletá kadeřnice Barbs (Zuzana Bydžovská), které se v pracovním životě splnily všechny sny. Vlastní renomovaný kadeřnický salón, má svou talk-show v televizi, luxusní byt. Jediné, co jí schází, je dítě, ale neví, s kým ho mít. To je výchozí zápletka romantické komedie pojednávající o dnešním postavení nezáv

Tzv. Zkušebna Divadla na Vinohradech představuje alternativu proti nedravosti a lidové pohodlnosti velké scény. S inscenací Měsíční běs jako by na vinohradskou scénu, byť jejího komorního prostředí, konečně přišel po všech stránkách naléhavý text s odpovídající interpretací. Hra Richarda Kalinoskiho je emocionálně silné, možná i psychologické drama o lidech v krajní situaci. Dva cizí lidé, Aram a Seta, jsou Arméni, kteří ve druhém desetiletí minulého století jen zázrakem p