Recenze

Wedekindova hra z roku 1891 Procitnutí jara byla ve své době považována za skandální a cenzura ji zakázala. Šokovala především otevřenou kritikou tehdejší pokrytecké společnosti. Poukazovala nejen na neschopnost dospělých osvětlit svým potomkům otázky týkající se jejich probouzející se sexuality, narážela však také na nechuť rodičů svým dětem porozumět a přistupovat k nim jako k rovnocenným partnerům. V dnešní „otevřené“ době může mnohým tato hra připadat zastaralá. Dnes

Mezi premiérami uplynulého roku zaujímá Havlovo Odcházení výjimečné postavení, a to hned z několika důvodů. Předně se jedná o novinku, se kterou se na česká jeviště vrací dramatik, jenž se dvacet let věnoval zcela jiné oblasti veřejného života – navíc bývalý český prezident. Výjimečnost Havlova návratu navíc podpořil i nebývalý mediální zájem o vše, co s novou divadelní hrou Václava Havla byť jen okrajově souviselo. V této mediální smršti možná maličko zapadla informace, že

Plná emocí, ale i humoru je inscenace Panny Orleánské na prknech Klicperova divadla. Královéhradecká scéna je po osmdesáti letech prvním divadelním souborem, který se odvážil zařadit Schillerovu romantickou tragédii do svého repertoáru. Příběh francouzské vojevůdkyně Jany z Arku zná z dějepisu snad každý, ale návštěvník divadla – historik by se ovšem měl mít na pozoru, jelikož Schillerův symbolický text nerespektuje a někdy zcela převrací skutečný příběh této světice. Hrade

V rámci dramaturgického plánu na rok 2009, který se divadlo Komedie rozhodlo věnovat adaptacím českých literárních děl do divadelního média, byla na této scéně uvedena hra Lvíče podle předlohy stejnojmenné novely Josefa Škvoreckého. Převážně detektivní příběh na pozadí začátku sedmdesátých let režisérka Viktorie Čermáková přizpůsobila svému vidění, i když některé aspekty knihy zachovala. V jejím pojetí se Škvoreckého dílo stává spíše dobovou momentkou reflektující morálku n

Objeví-li se v názvu jakéhokoli literárního či dramatického díla slovo naděje, je téměř jisté, že v jeho ději může pozorný divák nebo čtenář nalézt téměř cokoliv – jenom po naději zde nenajde ani stopu. V takových knihách se po naději touží a často se o ní i mluví, ale samotná naděje se v nich neobjeví ani náznakem; v takových divadelních hrách se většina postav pohybuje bezcílně po jevišti, bojuje s imaginárními nepřáteli, vlastní rodinou či dokonce se sebou samými, a nad

Po zinscenování Zmatků chovance Törlesse v Pražském komorním divadle přistoupili k uvedení další hry Roberta Musila, a to ke Snílkům, původně Die Schwärmer – Blouznivci. Hra pochází z roku 1920, ale navzdory tomu se jedná o jednu z nejautentičtějších inscenací reflektující současnou dobu na repertoáru Pražského komorního divadla. Tato úspěšná aktualizace je dokladem režisérského umu Dušana D. Pařízka. Pařízek zachoval původní strukturu Musilových Blouznivců, jen je umístil

Nezávislý soubor Buranteatr, jehož jádro tvoří především nedávní absolventi či současní studenti Divadelní fakulty JAMU, konečně našel na sklonku minulého roku svou vlastní stálou budovu v centru Brna. V tomto novém prostoru byla uvedena premiéra hry Craiga Warnera Cizinci ve vlaku podle románové předlohy americké spisovatelky Patricie Highsmithové z roku 1950. Tento text použil o rok později Alfréd Hitchcock k natočení svého slavného filmu. Všední setkání hlavních hrdi

Požehnáním i prokletím v životě každého divadelního souboru bývá okamžik, kdy vnější obraz divadla začne být až příliš spojován jen s jedinou mediální tváří. Požehnáním proto, že nic nepovzbudí návštěvnost tolik jako jednoduchá mediální zkratka. A prokletím zas proto, že žádná zkratka nikdy nevystihne podstatu věci jinak než pokřiveným způsobem – a v záři hlavní hvězdy souboru navíc ti ostatní zůstávají vždycky maličko skryti. Mediální tváří Dejvického divadla je bezpochyby

Když zhruba před deseti lety odvysílala Česká televize první díl britského televizního seriálu „Jistě, pane ministře“, vyvolal tento její počin u diváků velice pozitivní odezvu. Seriál, ve kterém proti sobě stojí mazaný svět politiky a stejně vykutálený svět státní správy a jehož jednotlivé díly byly natočeny v průběhu let 1980 až 1987, se totiž ještě v polovině devadesátých let jevil v českých reáliích jako zcela aktuální. Zčásti tomu tak bylo proto, že některé principy fu

V kalendáři se píše říjen roku 1941 a Francie je již druhým rokem okupována německou armádou. Do stroze zařízené vyšetřovací místnosti kdesi v Paříži právě přivádějí známého malíře španělského původu Pabla Picassa. Za několik dnů mu bude šedesát a celý kulturní svět ho považuje za malířského génia. Teď se však od něj přízeň osudu náhle odvrací: je zde, ale neví proč; cosi po něm chtějí, ale zřejmě mu neříkají ve všem pravdu; a možná mu za jeho službu i něco nabízejí, jenomž

Mezinárodní divadelní demokratický kabinet SECONDHAND WOMEN založila v roce 2003 pětice nezávislých performerek z ČR, Islandu a Dánska – Petra Moře Lustigová, Daniela Voráčková, Halka Třešňáková, Stefania Thors a Helene Kvint. Secondhand Women je soubor ryze dámský, ale jejich vztah k mužům je vřelý. Jejich první dvě inscenace, Mezzo a Už muž!, se mi velmi líbily, možná i proto, že jsem na tom věkově stejně jako performerky. Byla jsem velmi zvědavá na jejich třetí kus. P

Inscenace Marnotratný syn vznikla na katedře alternativního a loutkového divadla a zároveň se stala druhým projektem absolventského ročníku 2008/2009. Jako autoři jsou pod ním podepsáni režisér Jan Jirků a dramaturgyně Adéla Balzerová. Hlavní postavou celého příběhu je mladý Brouček, který se vydává do světa, aby se stal scénáristou. Hodlá vytvořil nový, neotřelý seriál, který by zobrazoval život takový, jaký ve skutečnosti je. V celé své čistotě a jednoduchosti, anebo

Setká-li se milovník divadelního humoru na jevišti s dílem, které nese v podtitulu slova „nedokončená opera“, vybaví se mu zřejmě ze všeho nejdřív geniální hudební kus Járy Cimrmana s názvem Proso, z jehož fragmentů pečliví badatelé zrekonstruovali hru Hospoda na mýtince. A ačkoliv je v případě „nedokončené opery“ Milada tato první myšlenka možná maličko zavádějící, při pečlivém zkoumání lze v obou dílech najít i jisté podobnosti. Jednu věc je však třeba vysvětlit hned zpoč

Staré arabské přísloví praví, že manželství je jako obležená pevnost: kdo je venku, chce dovnitř, a kdo je uvnitř, chce naopak ven. Manželství Edwarda a Alice trvá už třiatřicet let. To je jistě dost dlouhá doba na to, aby se všechny hrany otupily a všechny konflikty nějak urovnaly. Po tak dlouhé době jsou všechny dny spíš všední než sváteční a ve vzájemném vztahu všech účastníků chybí cosi těžko popsatelného: jakoby obloha nad jejich hlavami byla stále tak nějak divně pošm

Řediteli Hudebního divadla Karlín Egonu Kulhánkovi se povedl famózní producentský kousek. Stylem práce i výkony interpretů v muzikálu Jekyll & Hyde skladatele Franka Wildhorna a libretisty Normana Allena si tyto renomované broadwayské tvůrce získal natolik, že spolupráce vyústila ve světovou premiéru původního amerického muzikálu Carmen právě v Praze. Překlad a české texty písní připravil Adam Novák. Pro titulní roli se od začátku počítalo s Lucií Bílou a jak se ukázalo při

Úspěšné situační komedie se zpravidla nevyznačují příliš sofistikovaným dějem a ani komedie amerického dramatika Neila Simona Řeči není v tomto směru výjimkou: v jistém newyorském domě se sejdou čtyři dobře situované páry, aby zde oslavily desáté výročí svatby svých hostitelů, manželů Charlieho a Myry. Jenomže hostitelé se na jevišti stále jaksi neobjevují. Pán domu leží totiž v posteli s prostřeleným ušním lalůčkem a jeho žena Myra je zřejmě někde venku – možná utekla se s

Mezi zbabělostí a hrdinstvím existuje někdy jen velmi tenká hranice: někdo se hrdinou už narodí, z jiného udělají hrdinu okolnosti; a občas se přihodí i to, že se někdo stane hrdinou tak nějak nedopatřením – prostě jenom proto, že v něm druzí chtějí hrdinu vidět. A vůbec nezáleží na tom, že ještě včera to byl pro ostatní jen takový cucák, nemehlo a budižkničemu, kterému se všichni okolo jenom vysmívali. Hra irského dramatika Johna Millingtona Synge Hrdina západu, jejíž prem

Ke konci sezony 2007/08 uvedlo Jihočeské divadlo před otáčivým hledištěm v Českém Krumlově svoji nejnovější premiéru v podobě dramatické novinky tamního šéfa činohry Martina Glasera a dramaturgyně Olgy Šubrtové nazvanou Robin Hood. Diváci se tak mohli po několik letních večerů setkávat s legendou o jednom z nejznámějších světových zbojníků, jež láká dramatiky a inscenátory ke stále dalším pohledům na tuto již značně probádanou látku. Otázkou zůstává, co nového se dá na této

Divadlo Minor již několik let pracuje s ideou tzv. „rodinného divadla“, kde se baví všichni – děti i dospělí bez rozdílu věku. Tento sympatický záměr naplňuje i nejnovější inscenace divadla Minor Popelka. Tři autorky – spisovatelka Jitka Ondrášková, dramaturgyně Petra Zámečníková a režisérka Apolena Vynohradnyková upravily Popelku k obrazu svému, ale základní dějová linie zůstala zachována. Po filmu Tři oříšky pro Popelku je tu další emancipovaná Popelka, která se nebojí vz

Někdy aby divák ze sladkobolnosti většiny původních muzikálů vyletěl z kůže. Tvorba z domácího hřiště se často uchyluje k romantickým pózám a schématům, které u soudnějšího diváka maximálně vyloudí shovívavý úsměv a hudební složce vykonají službu medvědí. Průraznějších počinů, snad s výjimkou tvorby Daniela Landy, se nějak nedostává. Muzikálový průmysl v Praze nám jasně dává najevo, že máme co dočinění s lidovou zábavou, jejíž základní koncepcí je nasadit hvězdy a hvězdičky