Redakční recenze a blogy

V rámci poslední premiéry uzavírající sezonu 2016/2017 se Národní divadlo zaměřilo na dílo obrozeneckého dramatika a zakladatele moderního českého divadla Václava Klimenta Klicpery. Mlynářova opička, poprvé uvedená ve Stavovském divadle, není Klicperovou původní hrou, nýbrž kompilátem autorových komedií, jenž poskládal mladý dramaturg a dramatik Milan Šotek. Tomu připadla nevděčná a nelehká úloha – vykřesat z mnohosvazkového Klicperova opusu plného archaického jazyka ale i 

Paní z moře (dříve překládána také jako Paní z námoří) patří k méně uváděným Ibsenovým hrám. Možná je to způsobené tím, že na rozdíl od jiných dramatikových her ani ve své době neprolamovala žádná tabu, ani nemá výraznou pointu. Navíc tento text je z období, kdy se Ibsen pomalu přesouval od společenskokritických dramat k hrám plným symbolismu, jejichž inscenování je nesnadné. Přestože se s Paní z moře na českých jevištích moc často nesetkáme, hlavní hrdinka Elida Wangel

Chladná industriální scéna, nad kterou visí desítky židlí. Každá židle přitom symbolizuje jeden ztracený život při cestě titulního „hrdiny“ na vrchol mocenské pyramidy. A další židle přibývají... Takhle slibně diváky přivítá nové nastudování Shakespearovy hry Macbeth v Divadle ABC. Scénické řešení Michala Syrového bohužel slibuje víc, než inscenace režiséra Pavla Kheka nakonec nabízí. William Shakespeare napsal Macbetha v době výrazných společenských změn. Po smrti králo

Tracy Letts, autor inspirující na poli čtenářském, filmařském a v České republice převážně divadelním, kde stále častěji zaplňuje dramaturgické plány. A dobře že tak, protože kam vkročí Letts, tam většinou zůstane velká stopa. Stopa v srdci diváka. Naposledy jsme měli čest, setkat se s tímto americkým velikánem prostřednictvím Divadelního spolku Kašpar, sídlícím v Divadle v Celetné, kde Pavel Lagner zrežíroval v současné době velice oblíbené dílo Srpen v zemi indiánů. Za

Nepřítel lidu je možná Ibsenova nejpolitičtější hra, přesto se i po více než 130 letech od prvního uvedení těší velké pozornosti dramaturgů. Je totiž nakloněna mnohým interpretacím, tudíž není problém naroubovat text norského dramatika na současné problémy. Boj lázeňského doktora Tomáše Stockmanna vůči politickému establishmentu může být interpretován jako souboj svobodně myslícího člověka s těžkopádným soukolím moci podporovaným stádně se chovající veřejností, ale na d

Divadlo na Vinohradech se v posledních letech poměrně často věnuje dílům norského dramatika Henrika Ibsena. Po Rosmersholmu a Nepříteli lidu se na Vinohrady vrací Ibsenova dramatická báseň Peer Gynt. V moderně znějícím překladu Josefa Vohryzka a Josefa Bruknera ji tam nastudoval Martin Čičvák. Ibsenovo dílo v sobě nese výrazné autobiografické prvky, zároveň ovšem divákovi představuje severskou mytologii, fantaskno se mísí s realitou. Gyntův příběh byl v minulosti často i

Zatímco ve Velké Británii je Torben Betts celkem populárním autorem, který má za sebou více než dvacet divadelních her, na českých jevištích se dosud jednalo o neznámého dramatika. Změnit se to pokusilo Klicperovo divadlo v Hradci Králové, které v české premiéře uvedlo jeho hru Vincenc. A jedná se o jeden z nejvýraznějších dramaturgických počinů letošní sezony. Oliver a Emily jsou poněkud snobští intelektuálové, kteří se z Londýna přestěhovali na sever Anglie, aby mohly

Pro svůj debut v Národním divadle si uznávaný režisér Jan Mikulášek vybral Fuksovu novelu Spalovač mrtvol. Spolu s dramaturgyní Martou Ljubkovou pak vytvořili dramatizaci, která akcentuje zcela jiné motivy než Herzův slavný film, se kterým bude jistě nejeden divák inscenaci srovnávat. To, že takové srovnání není na místě, ovšem lze pochopit ihned po začátku představení. Scénograf Marek Cpin umístil děj hry nikoliv do obligátního krematoria, ale do obřího nákupního středi

Krátce po derniéře Zpívání v dešti se na repertoáru Východočeského divadla Pardubice ocitl další kousek ze zlatého fondu amerických muzikálů – Kiss Me, Kate z roku 1948. Variace na Shakespearovo Zkrocení zlé ženy sází především na výkony hlavních představitelů. V malém baltimorském divadle se chystá premiéra „Zkrocenky“ a hlavní role Petruccia a Kateřiny mají ztvárnit bývalí manželé Fred Graham a Lilli Vanessi. Každý už sice žije svým životem, ale něco je k sobě stále př

Dnes již evropsky proslulé duo tvořené Martinem Kukučkou a Lukášem Trpišovským se dosud v Národním divadle v Praze úspěšně režijně angažovalo na poli opery (Don Giovanni) i baletu (Malá mořská víla). Činoherní debut SKUTRu na prknech naší první scény tedy logicky budil velká očekávání, co se týče uchopení tématu hry i spolupráce se zdejším souborem. Kukučka s Trpišovským si znovu vybrali text kompatibilní svému know-how, tedy příběh plný lyriky a surrealismu. Na prknech

Brněnská profesionální scéna BuranTeatr se představila zase s jedním typem projektu, který vůbec není na jevištích běžný. Místo Carrollovy Alenky v říši divů se hrála Alenka v říši znaků. Upřímně řečeno, hrát nonsens „Alenky“ a ještě (také) pro neslyšící je hodně bláznivý projekt. Ale hravost celé té férie nabízí nečekané možnosti, díky kterým „Alenku“ takto inscenovat lze. Johan Huizinga v knize Homo ludens odmítá staré definice, které hru považují za něco, co slouží k

Nejeden světový hit již diváci slyšeli z jeviště Městského divadla Brno. Nyní divadlem zní i nestárnoucí šlágry liverpoolské kapely Beatles. Nový komediální muzikál s názvem Bítls napsalo osvědčené trio Štěpán – Šotkovský – Slovák. V Brně se nepokouší dělat životopisný muzikál, který by vyprávěl o slavných „Broucích“. Fabule je bláznivě hravá, a tak se v ní na jednom místě setkávají předseda MNV, tajný agent MI6 a britská královna. V případě Bítls ovšem nejde ani o popul

Režisér Jan Nebeský se s tvorbou Henrika Ibsena setkal již sedmkrát a bylo jen otázkou času, kdy se výkladově ujme díla, které Ibsen opatřil obrovským rejstříkem nadčasových kontextů a výpovědí. Nyní se Nebeský vrátil do Divadla pod Palmovkou, kde ibsenovskou pouť téměř před třiceti lety započal, aby se chopil režie zřejmě nejradikálnějšího kusu norského modernisty, jenž dnes již dávno patří do klasického kánonu feministické literatury. Na Palmovce pro titul hry vybrali jed

Dílo napsali Christopher Curtis a Thomas Meehan (také autor libreta k muzikálům Producenti nebo Mladý Frankenstein) v roce 2006. Po mnoha úpravách se muzikál dostal v roce 2012 na Broadwayi. Režisér Městského divadla Brno získal autorská práva na dvě rozdílné verze muzikálu, do něhož měl povolení zasahovat a také zasahoval. Do jaké míry nelze bez znalosti původního libreta odhadnout. Jisté je, že jeho dramaturgická i režijní koncepce byla šťastná a vytvořené kompaktní dílo

Plzeňské Divadlo Dialog má nově na svém repertoáru inscenaci, který by neměla uniknout pozornosti nejen plzeňských diváků. Iluzionisty švédského autora Bengta Ahlforse ve výborném překladu Františka Frohlicha a režii Jakuba Zindulky, který navrhl i výpravu. Pravidelní návštěvníci inscenací, které v plzeňském Divadle Dialog uvádí Jakub Zindulka, vědí, že mohou vždy počítat s nápaditou a velmi různorodou dramaturgií, neotřelými tituly a výbornými hereckými výkony. Iluzioni

Maxim Gorkij, byť po něm i dnes nesou jméno některá evropská divadla, je velmi rozporuplným autorem a zinscenovat v současné době některou z jeho her, tak aby nebyla zatížena stíny jedné z nejdominantnějších ideologií minulého století a zároveň byla přínosem zhýčkanému publiku, je úkol srovnatelný s vítězstvím nad devítihlavou Hydrou. Záměr tvůrců z Divadla na Vinohradech představit divákům málo uváděné Gorkého drama o ruské inteligenci, jejích snech a milostných peripetiíc

Kabaretní žánr má v Divadle v Dlouhé letitou tradici, nejnovější inscenace Hovory na útěku se ale předchozím kabaretům poněkud vymyká. Už jen tím, že její základ tvoří fragment rukopisu Bertolta Brechta. Inscenaci hrají v Dlouhé v komorní úpravě. Před forbínou je přistavěno drobné hlediště asi se sedmi řadami. Na forbíně, pár metrů od diváků se pak odehrávají rozhovory, které jsou těžištěm inscenace. Divákovu pozornost v tomto případě nic neodvádí, scénografie je strohá

O kvalitní dramaturgii přesvědčilo Divadlo pod Palmovkou, které v únoru loňského roku nasadilo na svůj repertoár další českou premiéru. Po Hodgeho Spolupracovnících přišlo na řadu další citlivé téma dotýkající se celého lidstva, Laskavé bohyně podle rozsáhlého románu Jonathana Litella. Autorem divadelní adaptace je slovenský dramaturg, dramatik a karikaturista Daniel Majling. V režii ředitele a uměleckého šéfa Michala Langa vzniklo dílo oslovující, zasahující, bouřící, z

Dramaturgie Městského divadla v Brně velmi pružně sáhla po nové komedii broadwayské provenience. Vždyť světová premiéra hry Larry Davida Fish in the Dark (v českém překladu Ryba potmě) se odehrála před rokem a půl. Byl to na Broadwayi doslova šok. Populární komik Larry David uvedl ve svých 68 letech první divadelní inscenaci a byl o ni takový zájem, že se ceny lístků vyšplhaly na neuvěřitelných 230 dolarů (proto jsem tamější inscenaci neviděl, i když jsem stál před divadlem

Předně je třeba říci, že pokud někdo půjde na Paní Bovaryovou brněnského HaDivadla s vidinou citlivé adaptace známého díla, bude pravděpodobně zklamán. Umělecký šéf souboru Ivan Buraj napsal vlastní, velmi aktuální hru, která se Flaubertovým románem volně inspiruje. Některé motivy a situace zůstávají zachovány, ale jinak se jedná o dílo bez reziduí minulosti. Ema Bovaryová je žena v domácnosti. Nemá žádnou práci, jelikož se právě dle svých slov věnuje projektu hledání se