Redakční recenze a blogy

Kabaretní žánr má v Divadle v Dlouhé letitou tradici, nejnovější inscenace Hovory na útěku se ale předchozím kabaretům poněkud vymyká. Už jen tím, že její základ tvoří fragment rukopisu Bertolta Brechta. Inscenaci hrají v Dlouhé v komorní úpravě. Před forbínou je přistavěno drobné hlediště asi se sedmi řadami. Na forbíně, pár metrů od diváků se pak odehrávají rozhovory, které jsou těžištěm inscenace. Divákovu pozornost v tomto případě nic neodvádí, scénografie je strohá

O kvalitní dramaturgii přesvědčilo Divadlo pod Palmovkou, které v únoru loňského roku nasadilo na svůj repertoár další českou premiéru. Po Hodgeho Spolupracovnících přišlo na řadu další citlivé téma dotýkající se celého lidstva, Laskavé bohyně podle rozsáhlého románu Jonathana Litella. Autorem divadelní adaptace je slovenský dramaturg, dramatik a karikaturista Daniel Majling. V režii ředitele a uměleckého šéfa Michala Langa vzniklo dílo oslovující, zasahující, bouřící, z

Dramaturgie Městského divadla v Brně velmi pružně sáhla po nové komedii broadwayské provenience. Vždyť světová premiéra hry Larry Davida Fish in the Dark (v českém překladu Ryba potmě) se odehrála před rokem a půl. Byl to na Broadwayi doslova šok. Populární komik Larry David uvedl ve svých 68 letech první divadelní inscenaci a byl o ni takový zájem, že se ceny lístků vyšplhaly na neuvěřitelných 230 dolarů (proto jsem tamější inscenaci neviděl, i když jsem stál před divadlem

Předně je třeba říci, že pokud někdo půjde na Paní Bovaryovou brněnského HaDivadla s vidinou citlivé adaptace známého díla, bude pravděpodobně zklamán. Umělecký šéf souboru Ivan Buraj napsal vlastní, velmi aktuální hru, která se Flaubertovým románem volně inspiruje. Některé motivy a situace zůstávají zachovány, ale jinak se jedná o dílo bez reziduí minulosti. Ema Bovaryová je žena v domácnosti. Nemá žádnou práci, jelikož se právě dle svých slov věnuje projektu hledání se

Když se řekne Ptáci, většina si vybaví kultovní horor Alfreda Hitchcocka. Ještě předtím, v 50. letech minulého století, ale vznikla povídka Daphne du Maurier, která se stala nejen předlohou populárního filmu, ale i divadelní adaptace. Tu v roce 2009 napsal irský dramatik Conor McPherson a Komorní činohra ji uvedla v české premiéře. Divadelní verze má ovšem s tou filmovou společný jen námět a výchozí situaci. Na divadelních prknech se nechodí okolo horké kaše a diváci jso

Jane Austenová byla na svou dobu výjimečná žena. V době populárních, ale mnohdy schematických gotických románů, mnoho let před velikány anglické realistické literatury, dokázala vytvořit díla plná živě vykreslených postaviček, příběhy vynikající plasticitou, důvtipem, ironií i úsporností. Austenová měla dar postihnout v jediné skvěle strukturované větě charakter svých hrdinů. Přesto je i dnes možné setkat se s názorem – logicky spíše ze strany mužů – že se jedná pouze o čer

Pokud je nějakého žánru v současné divadelní produkci žalostně málo, tak je to kabaret. Umírá na svou „starobylost“, podobně jako opereta. A přitom náš současný život dodává kabaretnímu žánru tolik příležitostí. Od kritických pohledů na politiku, až po absurdity společenského života a problémy s rozvinutou komunikací. V Brně tradici kabaret má a je na co navazovat. Vzpomeňme jen na Večerní Brno, které vzniklo ve stejném roce jako Semafor. Z tohoto divadla se vyklubal po

Je až k nevíře, že hra britského dramatika, skladatele a zpěváka Willyho Russella Výchova slečny Rity, která měla premiéru v plzeňském Divadle Dialog letos v únoru, není stálicí komorních scén. Dialog je teprve druhou scénou v Čechách, které tuto vtipnou, inteligentní variaci na pygmalionovské téma pro dva herce uvedla. Dialog ji má na repertoáru už téměř rok a diváky stále nepřestala bavit. Není divu. Režisér a dramaturg inscenace Jakub Zindulka měl šťastnou ruku hned n

Pravda. Co je to pravda? Co pravdou zvou i zváno jinak vonělo by stejně? Toť otázka! Pravda, pojem velice nestabilní, variabilní, tvárný jako hlína, z níž hrnčíř vyrábí krásné nádobí, jež nikdy není stejné. Stejně tak tvárné a nejisté jsou lidské dějiny, kdy boje zejména mocenských vrstev o tu jejich pravdu málokdy vedou k jistotě. Jistá však je inscenace Kohoutovy hry Vítězný únor, kterou v režii Břetislava Rychlíka uvedlo hradecké Klicperovo divadlo, svého času paradox

22. října 2016, v podvečer, se ve dvoraně Městského divadla Brno objevil dostavník, tažený dvěma koňmi a z něj vystoupila Alena Antalová se svou suitou, zanedlouho další dostavník přivezl Bolka Polívku a v posledním dostavníku byl režisér Petr Gazdík, Ivana Vaňková v kostýmu Tornádo Lou, Ivana Odehnalová v kostýmu Winnifred a Lukáš Janota oblečen jako slavný a neohrožený propagátor Kolaloky, Limonádový Joe. Ano, to bylo entrée před premiérou slavné Koňské opery na Hudební s

Po roční odmlce byla první inscenace letošní sezony na Činoherní scéně Městského divadla Brno opět v režii Hany Burešové. Frank V. slavného švýcarského spisovatele Friedricha Dürrenmatta nese některé shodné rysy s jejími předchozími hostovačkami. A opět z toho vznikla zajímavá inscenace, která svůj tragikomický ráz tentokrát halí do operetně pokleslých prvků. Frank měl premiéru v roce 1959, v první textové verzi s podtitulem Opera jedné soukromé banky. Frankova banka je

Jen jako pokus o kabaretní show lze hodnotit novou muzikálovou inscenaci Divadla J. K. Tyla v Plzni Kdyby 1000 klarinetů, kterou soubor uvedl v premiéře 24. září v Novém divadle. Legendární filmový muzikál, původně hudební hru Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra vtipně rozvíjející moment, kdy se všechny zbraně v kasárnách a jejich okolí změní na hudební nástroje, upravil a režíroval Ondřej Lážnovský. Vznikla inscenace, která nemá s poetikou Semaforu, její elegancí, chytrým hu

Antoin de Saint-Exupéry, velký autor, Vladimír Morávek, velký režisér, Malý princ, ještě větší dílo. Trojice známých, až legendárních velikánů. Na Nové scéně Národního divadla jejich velikost bohužel upadá. Laterna Magika uvedla v loňské sezoně premiéru adaptace literárního počinu Malý princ Antoina de Saint-Exupéryho. Dílo hodnotné, poetické, výpravné a hlavně v lidských jedinečných mozkovnách interpretačně různorodé. Malý princ patří svým čistým příběhem dětem a svou f

První premiérou Městského divadla Brno v této sezoně byla hra známého švýcarského dramatika Dürrenmatta. Moc se u nás nehraje, spíše se o něm dost píše (Suchopár, Hořínek, Dvořák, Stromšík). V období budovaní „krásných zítřků“ se nehrál skoro vůbec. Soudruzi tomu, co tento král temného humoru říká, nerozuměli. Nějak ale cítili, že se ten dramatikův pohled může týkat také komunistické ideologie a to je přece nejjednodušší zakázat. V roce 1964 uvádělo Slovenské národní divad

Pro úvodní premiéru sezony 2016/17 si Činohra Národního divadla zvolila jednu z kvarteta nejproslulejších her Antona Pavloviče Čechova, Tři sestry. Toto depresivní drama, které samotný Čechov považoval za komedii, je jednou z nejuváděnějších her autora na divadelních jevištích. Na první české scéně se však příběh o třech sestrách Prozorovových a jejich beznadějném snu o životě v Moskvě paradoxně objevuje poprvé od roku 1958. Úkolu zinscenovat tuto „tragédii životní set

Divadlo J. K. Tyla v Plzni uzavřelo letošní sezónu hrou Nikolaje Peneva o legendárním anglickém zbojníkovi z 13.století Robinu Hoodovi. Premiéru měla v režii autora v sobotu 18. června ve Velkém divadle. Inspirací pro hru byl román Alesandra Dumase st., který zpracovává historky ze života Hoodovy tlupy a končí tragicky, ale i různé literární předlohy včetně původních balad. Plzeňská podoba Robina Hooda měla být veselá a nekomplikovaná. Divadlo samo v tiskové zprávě ins

Knihu Pískání po větru napsala v roce 1957 anglická herečka a spisovatelka Mary Hayley Bell. O vzniku novely se traduje příběh, že autorka jednoho letního rána seděla na své farmě v Sussexu a čekala na inspiraci. Múza ji údajně navštívila zničehonic a během několika dnů napsala knihu s názvem Whistle Down The Wind. K příběhu o možné dvojí identitě tajemného muže autorku inspirovaly její tři děti. Kniha zaznamenala obrovský úspěch a nedlouho po jejím publikování byla nat

Jedno z mála profesionálních loutkových představení na 32. Skupově Plzni byla Perníková chaloupka Miroslavy Bělohlávkové. Jednalo se o pohádku pro děti od tří let, která zachovává původní děj tradované pohádky. Inscenace je provozována pod hlavičkou Studia Damúza, divadlo Jednoho Edy je uvedeno pouze jako spolupracující subjekt, vzhledem k tomu, že Eda je na mateřské dovolené. Poté, co Miroslava Bělohlávková pro potřeby své doktorandské práce na DAMU zevrubně rozebrala Červ

Buchty a loutky uvedly na festivalu 32. Skupova Plzeň svoji rok starou premiéru inscenace Don Šajn. Přestože se premiéra konala 6. března 2015, dosud toto loutkové divadlo pro dospělé skoro nikdo neviděl. Boj o diváka večerních loutkových představení stále trvá. Inscenace je volně inspirována starými loutkářskými texty, což je zcela v duchu tradice, protože za ta čtyři století, po která se Don Šajn v Čechách a okolí hraje, prošel text mnoha úpravami mnoha loutkářů.

Krize středního věku a pocit zmarněného života. To bývají témata, ke kterým se režiséři upínají při inscenování tragikomedie Antona Pavloviče Čechova Strýček Váňa. Nejinak je tomu i v Rokoku, kde tuto klasiku připravil umělecký šéf Městských divadel pražských Petr Svojtka. Hra zavádí diváka na statek profesora Serebrjakova, kde se většina obyvatel utápí v nečinnosti. Starý profesor je nemocný, jeho mladá žena Jelena se na vesnici nudí, správce statku Ivan Vojnickij