Recenze

Příští stanice Petušky. Tak na zdraví!
Příští stanice Petušky. Tak na zdraví!
Bible všech alkoholiků, takový podtitul má inscenace ostavského Národního divadla založená na autobiografickém textu Venedikta Jerofejeva. V Ostravě dokázali dramaturg Marek Pivovar a režisér a zároveň představitel titulní role Tomáš Jirman přetavit Jerofejevovu poému ve svébytnou hořkosměšnou jevištní báseň. Celý příběh je prostinký – opilec Venečka se ráno probudí kdesi na schodišti jednoho moskevského domu s obrovskou kocovinou a jediné místo, na které je schopen tref
Rodinná „idylka“ na oslavě otcových šedesátin
Rodinná „idylka“ na oslavě otcových šedesátin
Thomas Vinterberg se stal v polovině devadesátých let jedním ze spolutvůrců manifestu Dogma 95, podle kterého měli být filmaři co nejvěrnější realitě. Patrně nejslavnějším snímkem tohoto dánského režiséra se stala Rodinná slavnost, která byla úspěšně převedena i na divadelní prkna. Otec rodiny Helge slaví šedesáté narozeniny a na svém panství pořádá velkolepou oslavu, na kterou dohlíží i profesionální obřadník. Dostavují se rodinní příslušníci, pozvaní i ti nevítaní. Jak
Melancholické spílání
Melancholické spílání
Peter Handke a Divadlo Komedie to je prověřené spojení, které funguje. Loučení souboru Pražského komorního divadla se koná i se třemi inscenacemi dle Handkeho textů na repertoáru. Vedle Spílání publiku 2010 a bilanční inscenace Hodina, ve které jsme o sobě nevěděli, je to i příležitost pro dva herce nazvaná Podzemní blues. Struktura inscenace režiséra Dušana Pařízka by se dala rozdělit do tří částí. V té první rozhněvaný muž v podání Martina Fingera spílá publiku. Ukazuj
Hradecká Koule není kontroverzní, jen velmi zábavná
Hradecká Koule není kontroverzní, jen velmi zábavná
Jen u málokteré inscenace se dá předpokládat, že bude diváckým hitem ještě předtím, než se vůbec začne připravovat. Hra Koule od uměleckého šéfa Klicperova divadla Davida Drábka ovšem toto privilegium měla. Ohromnou reklamu ji udělal humbuk, který se strhl kolem její rozhlasové verze. Kauzy si všimla snad všechna média, rozhovor s autorem se objevil dokonce i v Deníku Sport. Drábek si totiž bere na paškál státem řízený doping, který byl před rokem 1989 přirozenou součást
Drábkův apelativní Figaro
Drábkův apelativní Figaro
Komedie Figarova svatba francouzského dramatika Beaumarchaise způsobila v době svého uvedení pozdvižení kvůli velmi otevřené kritice šlechty a jejich způsobů chování, cenzura ji dokonce na několik let zakázala. V době dnešní ekonomické krize a velkého znechucení lidí vrcholnou politikou se Figarova svatba opět ukazuje jako titul lákající dramaturgy českých divadel. Jen v letošní sezoně měl tento kus premiéru v Hradci Králové, u Bezručů v Ostravě nebo v pražském Národním div
Válka s mloky na vlnách Vltavy
Válka s mloky na vlnách Vltavy
Kdo by neznal Čapkovu antiutopii, která měla ve své době upozornit na nacistickou rozpínavost. I proto měli tvůrci z Divadla Aqualung těžkou práci: nezklamat očekávání, neopsat přímočaře jen děj, nepřidat do díla něco, co by se do něj vůbec nehodilo… Jak se s tímto úkolem vyrovnali? Stejně jako u loňského Mistra Husa i v případě divadelní adaptace Čapkovy Války s mloky soubor deklaroval, že chce být především věrný předloze a divákům ji naservírovat s úctou a láskou k au
Skica o zániku a naději
Skica o zániku a naději
Karla, „drsná divadelní hra po noční směně“ autora Martina Františáka, je aktuální skicou ze života české vesnice, zanikající vlivem nedostatku pracovních příležitostí. Pražského uvedení se dočkala na scéně Divadla Kolowrat v režii Jana Kačera. Prolínání osudů jednotlivých postav tvoří víceméně kolektivní příběh vesnické komunity zasažený neúprosným „českým kapitalismem“, vykresleným zde zcela bez servítek. Veškerou moc drží v rukou majitel zdejší sklárničky Reichman (A
Roden jí střepy a mlátí hlavou do zdi
Roden jí střepy a mlátí hlavou do zdi
Předposlední premiérou, než se navždy uzavřou brány Divadla Komedie, byla adaptace hry Sam, kterou napsala německá autorka Kateřina Schmitt. Režie se ujala Kamila Polívková a spolu s hlavním představitelem Sama, Karlem Rodenem, se vydali cestou experimentu. A to doslova. Kromě pokusu, který učiní umělec Sam, jde tak trochu i o zkoušku trpělivosti diváků. Domnívám se, že ne každý bude ochoten sledovat Rodena, jak mlátí hlavou do zdi, pojídá vatu a střepy či si přibližně šest
Inscenace, která pohladí
Inscenace, která pohladí
Divadlo v Dlouhé se závěrem sezóny uvedlo inscenaci Tři mušketýři v režii Hany Burešové. Režisérka už hru inscenovala v Městském divadle Brno, ale jejím tajným snem bylo přivést ji i na prkna svého domovského divadla. Jak se to povedlo? Inscenace v sobě zahrnuje tři hlavní motivy. Prvním je samozřejmě příběh sepsaný Alexandrem Dumasem, druhým je netradiční orámování romantického vyprávění prostředím ušmudlaného pavlačového domu z počátku sedmdesátých let. K této době neo
25.4.2012
Francouzský blázinec v Bohnicích
Není to tak dlouho, co stará budova prádelny v areálu Psychiatrické léčebny v Bohnicích znovu ožila. Už se v ní nepere ústavní povlečení, ale nachází ti útočiště multikulturní projekty často i s mezinárodní účastí. Jedním z nich je i Marat Sade Bohnice, jehož součástí je stejnojmenné pouze několik málo dní reprízované divadelní představení. Společnost Akanda pod režisérským vedením Melanie Rada nastudovala hru dlouhým názvem Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Marata
All you need is love aneb Brouci byli také čtyři
Svou inscenaci Tři mušketýři převezla režisérka Hana Burešová z Městského divadla v Brně do Prahy. Spolu s dramaturgem Štěpánem Otčenáškem již měli hotovou dramatizaci, zbývalo přizpůsobit ji menšímu jevištnímu prostoru Divadla v Dlouhé a menšímu počtu herců než v Brně. Dramatizace vznikla na základě prvního okouzlení z četby Dumasova románu v dětství režisérky i dramaturga. Expozici činí pavlač v Holečkově ulici na pražském Smíchově, kde měly partaje společný záchod a koup
Láska a jed rodu Borgiů
Láska a jed rodu Borgiů
Znovuzrozená Lucrezia Borgia, původně baletní inscenace doplněná pěveckými party, vstoupila ve své nové podobě na pražskou muzikálovou scénu dne 10.3.2012 v Divadle Hybernia. Spolu s ní sem vstoupil i nový podžánr – baletní muzikál. Základ tvoří symfonická hudba. Další dvě složky, balet a zpěv, jsou rovnoměrně zastoupeny a jejich hlavní protagonisté patří ke špičkám ve svých oborech. Srovnávat Lucrezii Borgii s jinými muzikály je takřka nemožné. Jedná se o hodnotný uměl
Nietzsche: Život, to je dlouhá smrt
Nietzsche: Život, to je dlouhá smrt
Po Maestrovi a Markétce se Husa na provázku opět vrací k ďábelskému námětu. Jan Mikulášek sáhl po díle Thomase Manna Doktor Faustus a opět dokázal, že práce podle literární předlohy mu svědčí. Doktor Faustus je životní dílo Thomase Manna. Začal na něm pracovat v době, kdy zuřila druhá světová válka, ale námět měl v hlavě několik desítek let. Teprve válka v něm probudila nutkání nápad přepsat na papír. Místo původního příběhu o paktu s ďáblem z toho nakonec vznikla studie
Lepší vražda nežli vředy
Lepší vražda nežli vředy
Divadelní režie Jiřího Pokorného patří k těm nejkvalitnějším, jaké můžeme na českých scénách vidět. Jejich typickým rysem je dobře profilovaný psychologický podtext, který vynikne ještě více v případech, kdy Jiří Pokorný režíruje svoji autorskou hru a současně se ujme výpravy. Tato vítaná konstelace opět nastala u jeho poslední hry Kiler, uváděné v pražském A studiu Rubín. Anotace v programu nabízí přímočaré téma. Herce Luboše divadlo neuživí a tak vraždí. Příběh samotn
Chlastám a miluju ženský. Je to snad hřích?
Chlastám a miluju ženský. Je to snad hřích?
Jak jistě všichni příznivci pražského divadelního života ví, musíme se touto divadelní sezonou rozloučit, nebráním se říct s jedním z nejhodnotnějších divadel, s Divadlem Komedie - Pražským komorním divadlem. Zbývají asi tři měsíce na to, aby se ti věrnější rozloučili s tím, co je zaujalo a ostatní s tím, co dosud nestihli zhlédnout. Jedním z titulů, kterým se Pražské komorní divadlo může pyšnit, jsou Touhy a výčitky (premiéra 30. 11. 2010), jež jsou adaptací novely Arth
Komorní muzikál přibližuje pohnuté osudy velkého renesančního básníka
Komorní muzikál přibližuje pohnuté osudy velkého renesančního básníka
Na divadelní prkna Divadla Na Jezerce vplul 22. března tohoto roku muzikál s poetickým názvem Já, François Villon. Inscenace, pojednávající o osudech básníka Villona, se však nezaměřila na jeho uměleckou tvorbu, ale právě na jeho pohnutý život. Výstižně můžeme muzikál otitulovat heslem: „víno, ženy, zpěv“. Absence poezie, která je zastoupena pouze jednou baladou, za to s velmi známým veršem „Já u pramene jsem a žízní hynu...“, může vzbudit překvapení, avšak v celkovém dojm
Ušmudlané hedvábí
Ušmudlané hedvábí
Heda Tesmanová (Jana Stryková) ve Švandově divadle působí již o příchodu na jeviště značně zdevastovaným dojmem. Jako pouhý stín Hedy Gablerové, dcery plukovníka, která se nevyrovnala s nerovným sňatkem z rozumu. Na předscéně se probírá svou sbírkou střevíčků, za které by se nemusela stydět ani Carrie Bradshawová, má od pláče rozmazané černé stíny kolem očí, a kouří. Nakonec ze sbírky střevíčků vybere černé páskové boty na vysokých podpatcích, které sice působí dekadentně,
Pěstujeme trávu. A divadlo?
Pěstujeme trávu. A divadlo?
Vítejte ve Višňovém sadu jednadvacátého století. Místo staletých stromů s červenými plody pěstují obyvatelé chátrajícího domu zelené rostlinky s vyšším obsahem THC. Stejně jako v původním dramatu i jsou lidé ekonomicky, ale hlavně emočně, spojeni s plantáží. Každý je jiný, ale žádný z nich si nedovede život na jiném místě představit. Plantáž v režii Martiny Schlegelové, umělecké šéfky Divadla Letí, musela stejně jako ostatní inscenace z repertoáru zapadnout do škatulky s
Morávkova hudební báseň o Janáčkovi
Morávkova hudební báseň o Janáčkovi
Morávek utržený ze řetězu nebo Morávek ve vrcholné formě. To jsou dva úhly pohledu, kterými se dá nazírat na nejnovější režii divadelního mága v jeho domovské Huse na provázku. Dramatická jevištní báseň o slavném moravském skladateli Leoši Janáčkovi se skládá ze silně obrazivých scén, vykazuje ovšem i tradiční slabiny Morávkových režií. Koncept inscenace není nikterak jednoduchý. Hra začíná jako disputace nad Janáčkovým životem a dílem, především nad tím, jak velkou část
Daleká cesta má, marné volání
Daleká cesta má, marné volání
Dramatizace pohnutých příběhů z naší nedávné minulosti je pro vývoj společnosti nezbytná a nanejvýš potřebná. V české dramatické tvorbě se tímto směrem opakovaně vydává spisovatel a dramaturg Karel Steigerwald. Pro divadelní hru Má vzdálená vlast, kterou nyní uvádí činohra Národního divadla na Nové scéně, mu byla volnou předlohou a inspirací kniha politické vězeňkyně Dagmar Šimkové „Byly jsme tam taky“. Osu děje tvoří životní příběh již zesnulé Kristy (Eva Salzmannová),