Recenze

Svou inscenaci Tři mušketýři převezla režisérka Hana Burešová z Městského divadla v Brně do Prahy. Spolu s dramaturgem Štěpánem Otčenáškem již měli hotovou dramatizaci, zbývalo přizpůsobit ji menšímu jevištnímu prostoru Divadla v Dlouhé a menšímu počtu herců než v Brně. Dramatizace vznikla na základě prvního okouzlení z četby Dumasova románu v dětství režisérky i dramaturga. Expozici činí pavlač v Holečkově ulici na pražském Smíchově, kde měly partaje společný záchod a koup

Znovuzrozená Lucrezia Borgia, původně baletní inscenace doplněná pěveckými party, vstoupila ve své nové podobě na pražskou muzikálovou scénu dne 10.3.2012 v Divadle Hybernia. Spolu s ní sem vstoupil i nový podžánr – baletní muzikál. Základ tvoří symfonická hudba. Další dvě složky, balet a zpěv, jsou rovnoměrně zastoupeny a jejich hlavní protagonisté patří ke špičkám ve svých oborech. Srovnávat Lucrezii Borgii s jinými muzikály je takřka nemožné. Jedná se o hodnotný uměl

Po Maestrovi a Markétce se Husa na provázku opět vrací k ďábelskému námětu. Jan Mikulášek sáhl po díle Thomase Manna Doktor Faustus a opět dokázal, že práce podle literární předlohy mu svědčí. Doktor Faustus je životní dílo Thomase Manna. Začal na něm pracovat v době, kdy zuřila druhá světová válka, ale námět měl v hlavě několik desítek let. Teprve válka v něm probudila nutkání nápad přepsat na papír. Místo původního příběhu o paktu s ďáblem z toho nakonec vznikla studie

Divadelní režie Jiřího Pokorného patří k těm nejkvalitnějším, jaké můžeme na českých scénách vidět. Jejich typickým rysem je dobře profilovaný psychologický podtext, který vynikne ještě více v případech, kdy Jiří Pokorný režíruje svoji autorskou hru a současně se ujme výpravy. Tato vítaná konstelace opět nastala u jeho poslední hry Kiler, uváděné v pražském A studiu Rubín. Anotace v programu nabízí přímočaré téma. Herce Luboše divadlo neuživí a tak vraždí. Příběh samotn

Jak jistě všichni příznivci pražského divadelního života ví, musíme se touto divadelní sezonou rozloučit, nebráním se říct s jedním z nejhodnotnějších divadel, s Divadlem Komedie - Pražským komorním divadlem. Zbývají asi tři měsíce na to, aby se ti věrnější rozloučili s tím, co je zaujalo a ostatní s tím, co dosud nestihli zhlédnout. Jedním z titulů, kterým se Pražské komorní divadlo může pyšnit, jsou Touhy a výčitky (premiéra 30. 11. 2010), jež jsou adaptací novely Arth

Na divadelní prkna Divadla Na Jezerce vplul 22. března tohoto roku muzikál s poetickým názvem Já, François Villon. Inscenace, pojednávající o osudech básníka Villona, se však nezaměřila na jeho uměleckou tvorbu, ale právě na jeho pohnutý život. Výstižně můžeme muzikál otitulovat heslem: „víno, ženy, zpěv“. Absence poezie, která je zastoupena pouze jednou baladou, za to s velmi známým veršem „Já u pramene jsem a žízní hynu...“, může vzbudit překvapení, avšak v celkovém dojm

Heda Tesmanová (Jana Stryková) ve Švandově divadle působí již o příchodu na jeviště značně zdevastovaným dojmem. Jako pouhý stín Hedy Gablerové, dcery plukovníka, která se nevyrovnala s nerovným sňatkem z rozumu. Na předscéně se probírá svou sbírkou střevíčků, za které by se nemusela stydět ani Carrie Bradshawová, má od pláče rozmazané černé stíny kolem očí, a kouří. Nakonec ze sbírky střevíčků vybere černé páskové boty na vysokých podpatcích, které sice působí dekadentně,

Vítejte ve Višňovém sadu jednadvacátého století. Místo staletých stromů s červenými plody pěstují obyvatelé chátrajícího domu zelené rostlinky s vyšším obsahem THC. Stejně jako v původním dramatu i jsou lidé ekonomicky, ale hlavně emočně, spojeni s plantáží. Každý je jiný, ale žádný z nich si nedovede život na jiném místě představit. Plantáž v režii Martiny Schlegelové, umělecké šéfky Divadla Letí, musela stejně jako ostatní inscenace z repertoáru zapadnout do škatulky s

Morávek utržený ze řetězu nebo Morávek ve vrcholné formě. To jsou dva úhly pohledu, kterými se dá nazírat na nejnovější režii divadelního mága v jeho domovské Huse na provázku. Dramatická jevištní báseň o slavném moravském skladateli Leoši Janáčkovi se skládá ze silně obrazivých scén, vykazuje ovšem i tradiční slabiny Morávkových režií. Koncept inscenace není nikterak jednoduchý. Hra začíná jako disputace nad Janáčkovým životem a dílem, především nad tím, jak velkou část

Dramatizace pohnutých příběhů z naší nedávné minulosti je pro vývoj společnosti nezbytná a nanejvýš potřebná. V české dramatické tvorbě se tímto směrem opakovaně vydává spisovatel a dramaturg Karel Steigerwald. Pro divadelní hru Má vzdálená vlast, kterou nyní uvádí činohra Národního divadla na Nové scéně, mu byla volnou předlohou a inspirací kniha politické vězeňkyně Dagmar Šimkové „Byly jsme tam taky“. Osu děje tvoří životní příběh již zesnulé Kristy (Eva Salzmannová),

Hra Asanace Václava Havla mě překvapila svou aktuálností. Inscenace v režii Davida Czesanyho mě moc nepřesvědčila. Asanace v prvním plánu pojednává o ozdravení jednoho malebného podhradí geometrickým sídlištěm, které nemá být malebné, ale má se tam především vejít hodně bytů, tak, aby v něm nalezlo nový domov dva tisíce obyvatel. Developerský záměr připravuje skupina architektů sídlících dočasně na hradě. Jednotka dočasnosti zde není definována. Občané z podhradí přichystal

Motto inscenace „Prasečák zůstane prasečákem s trámy akorát tak na oběšení! Vítejte v Hotelu u Kačenky!“ je její více než výstižnou charakteristikou. V tomto ohledu nenechávají stěny z vlnitého plechu a skvrnité linoleum na podlaze příchozí diváky na pochybách. Pokojská s hadrem na smetáku za každým setře podlahu, tváře vesničanů jsou lhostejné. Tady se čeká na lepší hosty, než jste vy. Zpočátku je trochu těžké přizpůsobit se představě, že se nacházíte v nově zrekonstruo

V roce 1899 zkomponoval anglický hudební skladatel Edward Elgar skladbu Variace na původní téma, pro kterou se později vžil název Enigmatické variace. Jedná se o čtrnáct hudebních variací na melodii, která je v kompozici snad kdesi ukrytá, jenomže tak důmyslně, že ji vlastně nikdy přímo neslyšíte. Elgarova skladba hraje klíčovou roli i ve stejnojmenné divadelní hře, jejímž autorem je francouzský dramatik Eric-Emmanuel Schmitt. Vztah Elgarovy kompozice k Schmittově divadelní

Obojí hýbe světem. Láska je nejušlechtilejší cit. Ne penězích je moderní civilizace závislá. Finanční starosti mohou změnit lásku v nenávist. Aktuální téma. Aktuální inscenace. Zářezy do živého. Hned v úvodním monologu jsou diváci přivítáni seriózně působícím gentlemanem (Miroslav Hanuš), který pohovoří o „srdíčku“ a vzápětí předloží vyúčtování za pořízení inscenace. To aby měl divák jistotu, že i kdyby se mu nelíbila, jeho investice do vstupenek je předem zhodnocena.

Život Jacka Londona byl jedním velkým dobrodružstvím a nemálo jeho děl je inspirováno právě jeho pohnutým osudem. Nejinak je tomu i u Tuláka po hvězdách, ve kterém London čerpal například ze svého měsíčního pobytu ve vězení. Slavný román z roku 1914 je obžalobou tehdejší americké justice, ale především niterným vyjádřením touhy po svobodě. Dramatizace tohoto románu se stala první premiérou sezony 2011/2012 v Klicperově divadle. Hlavním hrdinou příběhu je univerzitní prof

Hra známého filmového režiséra Rainera Wernera Fassbindera vznikla v roce 1975 a z velké části vycházela z frankfurtských a celkově západoněmeckých reálií té doby. Jejího uvedení se ovšem autor nedočkal – hra byla nařknuta z antisemitismu a její uvádění zakázáno. Co s takovou hrou na konci roku 2011 v České republice? Nechat ji zpracovat Dušanu D. Pařízkovi, který z ní v Divadle Komedie udělal aktuální hru dotýkající se i českých reálií. Pražské komorní divadlo touto inscen

Cyrano pro 21. století - i tak by se dalo jednou větou charakterizovat nové, částečně zhudebněné zpracování slavné hry E. Rostanda, kterou upravil a převeršoval dramatik Pavel Kohout. Porovnávání „klasiky“ se současným pojetím ovšem není cílem této recenze. „Jako ve snu si připadaly jeptišky z kláštera Barnabitek, když vešly...“ Jako ve snu si musí připadat i diváci, když jim stoupající opona odkryje úvodní, doslova „živý“ obraz inscenace. Scéna je zaplněna aktéry příběh

V představách cizinců je Irsko idylickou zemí vyznačující se rozlehlými zelenými pláněmi, bukolickými lesy a pastvinami plnými čtyřlístků, které zdejším usedlíkům jistě přinášejí jen samé štěstí. Oč jsou tyto představy idealističtější, o to ostřeji s nimi kontrastuje podoba, kterou tato země nabývá v tvorbě minulých i současných irských dramatiků. Autoři jako John Millington Synge, Martin McDonagh či Marina Carrová představují Irsko v docela jiném světle – totiž jako svět o

Soubor reportáží a esejů z českých dějin symbolicky pojmenovaný Gottland se stal bestsellerem. Nejen u nás, ale i v Polsku, odkud pochází jeho autor Mariusz Szczygiel. Toho charakter českého národa zaujal natolik, že se vzdal lukrativní práce v komerční televizi a velkou část jeho současného díla tvoří právě práce o Češích. Převést sérii vzájemně zdánlivě nesouvisejících příběhů do divadelního tvaru, chce značnou dávku zručnosti a vizionářství. Obojího se zřejmě režiséru Ja

Divadlo v Řeznické v letošní divadelní sezoně uvedlo inscenaci Noci letmé lásky (v originále Noches de amor efimero) španělské dramatičky Palomy Pedrero. Režisérka Jana Janěková narozdíl od textu, který ponechala téměř ve znění původního překladu, změnila název hry na Neuchopitelné lásky, čímž přesně vyjádřila hlavní motiv celé inscenace a zároveň jakési pojítko čtyř aktovek, ze kterých se inscenace skládá. Postavy trpící, ať už nedostatkem psychické či fyzické lásky, finan