Recenze

Rodinné peklo v režii skvělých hradeckých herců
Rodinné peklo v režii skvělých hradeckých herců
Klicperovo divadlo se v této sezoně vrhlo na moderní americkou dramatiku. Po Tennessee Williamsovi se na hradecká prkna dostal i další světoznámý autor – Eugene O´Neill a jeho patrně nejslavnější hra Cesta dlouhým dnem do noci. Hra mohla vyjít až po autorově smrti a O´Neill nechtěl, aby byla uváděna na jevišti. Není divu, je totiž silně autobiografická a americký dramatik se v ní vyrovná s prokletím svých nejbližších. Tíživé rodinné drama sice pojednává o fiktivní rodině
Freddie Mercury tančí s osudem a zpívá naživo - v Plzni
Freddie Mercury tančí s osudem a zpívá naživo - v Plzni
Scénický tanec, moderní balet, melodické písně, symfonie, smyčce, klavír, „sex, drogy a rock´n´roll“. Z ingrediencí, jež patřily k životu frontmana slavné britské hudební skupiny, vznikl nový taneční muzikál Freddie – The King of Queen. Režisér, choreograf a libretista Libor Vaculík následoval výrok Davea Clarka „Freddie je Edith Piaf osmdesátých let“ a po Edith – vrabčákovi z předměstí přenesl na prkna Komorního divadla J. K. Tyla příběh další nesmrtelné hvězdy. To, co
Tartuffe podle Nebeského aneb Pokrytec v rodině pokrytců
Tartuffe podle Nebeského aneb Pokrytec v rodině pokrytců
Není to tak dávno, co režisér Jan Nebeský šokoval konzervativní diváky Zlaté kapličky svým Králem Learem, který měl se Shakespearovou hrou shodný snad jen název a jména postav. Nyní se v budově Stavovského divadla pustil do dalšího velkého díla – Molièrovy komedie Tartuffe, která svého času vyvolala ve Francii skandál a král Ludvík XIV. ji byl nucen zakázat. V Národním divadle tentokrát neponechali nic náhodě a diváky už dopředu varují, že nová inscenace nebude pietním
Romští Montekové versus gádžové Kapuletové
Romští Montekové versus gádžové Kapuletové
Na basketbalovém hřišti se odehrává zápas. Jsou do něho vloženy veškeré emoce všech zúčastněných hráčů a prakticky se dá říci, že jde o život. A ne o jeden... Takto by se dala uvést nová inscenace Romeo a Julie, kterou v hradeckém Klicperově divadle nastudoval jeho umělecký šéf David Drábek. Nutno však zmínit, že se nejedná o Shakespearovu truchlohru, nýbrž o další Drábkovu variaci na dílo stratfordského dramatika. Romeo a Julie – vězni kyberprostoru Drábkův scénář s
V hlavní roli čas...
V pražském Pidivadle uvedla režisérka Rita Jasinská se studenty 3. ročníku ve své úpravě hru Karla Čapka Věc Makropulos. A poněvadž je v tomto ročníku větší zastoupení dívek než chlapců, musely být některé postavy z nepřekonatelných technických důvodů přepsány respektive jim bylo „změněno pohlaví“. V „pidiverzi“ tedy místo advokáta dr. Kolenatého, solicitátora Vítka či Hauka – Šendorfa vystupují advokátka dr. Kolenatá (M. Javorková), solicitátorka Vítková (E. Pechová) či
Boarding Home. Na dně plném bláznů
Boarding Home. Na dně plném bláznů
„Nevěřím v Boha. Nevěřím v člověka. Nevěřím v ideologie.“ Slova Guillerma Rosalese, kubánského autora kultovní novely Boarding Home, uvádějí tématicky výborně zpracovaný program ke stejnojmenné inscenaci Divadla Na zábradlí. K inscenaci, která v podstatě také v nic nevěří – a to se jeví jako zásadní problém. Scénář k ní napsal její režisér Jan Antonín Pitínský a obohatil ho o motivy z děl Rosalesových souputníků, Carlose Viktorii (Stíny na pláži) a Reinalda Arenase (Než
Kletba jménem Marilyn
Kletba jménem Marilyn
Klasický muzikál není v Klicperově divadle právě obvyklým žánrem. V posledních několika sezonách měli hradečtí diváci možnost zhlédnout snad jen autorský muzikál Davida Drábka Ještěři a jazzovou operu Suchého a Šlitra Dobře placená procházka, kterou v Klicperáku připravil Radek Balaš. A právě tento režisér se do Hradce vrátil s novým muzikálem mapujícím život herečky Marilyn Monroe. Byla to ikona, sexsymbol, ale také nešťastná žena, která své psychické problémy řešila oh
Audience v líbezné krajině české mentality
Audience v líbezné krajině české mentality
Premiéru jednoaktovky Audience v rámci Divadelní noci z 16. na 17. listopadu 2013 věnovalo ostravské Divadla Petra Bezruče vzpomínce na sametovou revoluci. Pražskému publiku udělil sládek Norbert Lichý audienci 6. února 2014 v Knihovně Václava Havla. To jsou paradoxy, co?! Svou nejúspěšnější hru napsal Václav Havel během dvou dnů, repliky z absurdního dramatu zlidověly a ve sklepním prostoru Márnice u Bezručů vznikla mimo dramaturgický plán mimořádně zdařilá inscenace.
Divoch Váňa a vybydlený smysl života
Divoch Váňa a vybydlený smysl života
Ostravská inscenace Strýček Váňa, veselá tragédie s příchutí vodky, vzešla z prvního tvůrčího setkání hereckého souboru Divadla Petra Bezruče s novým uměleckým šéfem, režisérem Štěpánem Páclem, a potvrdila šťastnou konstelaci. Pro zasvěcené není novinkou, že soubor dokáže dostát scénickému tvaru, v němž se text částečně prezentuje nehereckými scénickými prostředky a vizualizací. A typově rozdílné herecké individuality jsou dostatečně silné na to, aby dokázaly text i jedn
Fričovi Andělé s ironickým úšklebkem
Fričovi Andělé s ironickým úšklebkem
Hra Františka Langera Andělé mezi námi z roku 1931 nabízí atraktivní téma andělských bytostí a kontroverzní téma eutanazie, nahlížené s čapkovským humanismem. Punc doby svého vzniku nezapře, přesto je s podivem, že se za ní po prvním uvedení v témže roce nadlouho zavřela opona. Teprve až v prosinci 2013 ji v úpravě režiséra Jana Friče a dramaturgyně Terezy Marečkové nastudovala divadelní společnost Masopust pro svou novou stálou scénu v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí
Špinarův upgrade Hamleta je kvalitní divadelní psycho-thriller
Špinarův upgrade Hamleta je kvalitní divadelní psycho-thriller
Snaha o atraktivní dramaturgický plán přivedla v posledních sezónách na hlavní scénu Švandova divadla mnoho slibných titulů, některé bohužel s poněkud rozpačitým inscenačním výsledkem. Rozpakům nakonec učinila přítrž shakespearovská klasika, adaptovaná a režírovaná Danielem Špinarem. Zdá se, že v divadle „na druhém břehu“ (jak se deklaruje na webových stránkách) zase jednou pěkně nahlas „hraje kapela a zvedá se mlha“. Zdejší moderní podání Hamleta s Patrikem Děrgelem v hla
Šamberk? Kdepak – Drábkův koktejl ujetých postav a nespoutaného herectví
Šamberk? Kdepak – Drábkův koktejl ujetých postav a nespoutaného herectví
František Ferdinand Šamberk je nehraný (a dost možná, že v současnosti i nehratelný) autor vaudevillů, které si v druhé polovině 19. století získaly mezi diváky značnou oblibu. Jedenácté přikázání patří k jeho nejúspěšnějším hrám, v inscenaci pražského Národního divadla ovšem ze Šamberka dle očekávání příliš nezůstalo. Režisér a autor úpravy David Drábek využívá jen základní syžet, zbytek inscenace je jeho klasický koktejl plný ujetých a výrazně stylizovaných postav, nespou
Napětí, dojetí, famózní výprava… To je brněnský Jekyll a Hyde
Napětí, dojetí, famózní výprava… To je brněnský Jekyll a Hyde
Jekyll a Hyde je další z celosvětově populárních muzikálových produkcí, která se dostala na prkna Hudební scény Městského divadla Brno. Kromě tradičně slušného řemesla se mohou tentokrát diváci těšit na úchvatnou scénu Christophera Weyerse a zaznamenáníhodné výkony obou alternujících představitelů titulní dvojrole. Jekyll a Hyde je příběhem o takřka archetypálním souboji mezi dobrem a zlem, kterému nechybí punc velkého romantického příběhu. Na jeho pozadí se odehrává sou
Goldoniho komedie baví i rezonuje se současnou společností
Goldoniho komedie baví i rezonuje se současnou společností
Komedie Carla Goldoniho Letní byt nepatří mezi nejhranější autorovy tituly. Hra se často uvádí v adaptaci Giorgio Strehlera, která původně vznikla proto, aby bylo možno odehrát v jednom večeru tři Goldoniho hry, tvořící jakousi volnou trilogii. Ve výrazné textové redukci zmíněné adaptace jsou zjednodušeny některé překombinovanější zápletky a situace, významněji nepřispívající k charakterizaci postav ani postižení tématu či prostředí. Kromě toho lze inscenováním adaptované v
Chápavě nechápavý podivín Walser
Chápavě nechápavý podivín Walser
Osobnost a dílo spisovatele a básníka Roberta Walsera (1878-1956), „švýcarského Kafky“, se staly tématem dalšího autorského projektu, který se snaží následovat záměry hlavního dramaturgického plánu Studia Hrdinů. „Krásné a vynikající věci už na světě neexistují. O krásném, vynikajícím a řádném světě si můžeš nechat jen zdát... Zůstaň chudý a opovrhovaný, milý příteli...“ Poslední věta by docela dobře mohla být úvodním mottem ke Kafkově povídce Umělec v hladovění a Walser, z
Salome BRUT z evangelia podle Marka (Vladimíra)
Salome BRUT z evangelia podle Marka (Vladimíra)
Salome, judejská princezna, historicky nesoucí vinu za smrt Jana Křtitele, jako alter ego životem ošlehaného charismatického herce, archetypu pošetilého, leč moudrého blázna. Hledání viny vědomé i nevědomé, obnažování nitra, loutky, verše, písně, bonmoty, vizuální podívaná a šampaňské. Režiséra Daniela Špinara inspirovala jedna ze stylizovaných autorských fotografií Vladimíra Marka natolik, že neodolal a chopil se režie jeho divadelního sóla Salome BRUT aneb p-oprava jed
Zahradní slavnost je pro všechny. Anebo ne?
Zahradní slavnost je pro všechny. Anebo ne?
Zahradní slavnost je dodnes patrně nejslavnější hra zesnulého exprezidenta a dramatika Václava Havla. Režisér Dušan D. Pařízek však naštěstí k Havlovu textu nepřistupuje nijak pietně a nebojí se dělat výraznější škrty, kterými se snaží hru aktualizovat a přiblížit dnešnímu divákovi. Ale nebojí se ani přidávat zajímavá inscenační řešení, jakými jsou například zpívané části, které v závěru přerůstají v parodii české národní povahy. Absurdní drama Zahradní slavnost pojednáv
Mlčenlivé sedmdesátky a Husákova pimprlata
Mlčenlivé sedmdesátky a Husákova pimprlata
„Kdyby lidé mluvili jen o věcech, kterým alespoň trochu rozumí, to ticho by bylo nesnesitelné.“, píše Jan Zábrana ve svém deníku o atmosféře 70. let. „Nikdy se život nepodobal pohádce o Šípkové Růžence jako tenkrát.“, uvádí na stejné téma Pavel Kosatík. Spojíme-li oba výroky, dostaneme základní ingredienci první inscenace nového tvůrčího týmu Divadla Na zábradlí Šedá sedmdesátá aneb Husákovo ticho. Jan Mikulášek a Dora Viceniková se rozhodli předvést atmosféru této podi
Když dochází šťáva
Když dochází šťáva
Karel Čapek je na českých jevištích poměrně oblíbeným autorem. V posledních letech se roztrhl pytel především s inscenacemi jeho dramatu Věc Makropulos, ale adaptace se dočkaly i některé prozaické texty či povídkové sbírky. Do psaní Krakatitu se Čapek pustil hned po dokončení Věci Makropulos, během psaní se však jeho zdravotní stav natolik zhoršil, že musel práci přerušit a odcestovat na několikaměsíční dovolenou do Itálie. Hlavní hrdina románu i inscenace je inženýr Pro
V zajetí citového vydírání
V zajetí citového vydírání
Musím přiznat, že nejsem velkým příznivcem českého realismu 19. století na prknech současných českých divadel. Mnoho inscenací her bratří Mrštíků či Gabriely Preissové totiž připomíná spíše skanzen než živé divadlo. Nutno uznat, že občas se podaří zajímavě zvolenou formou inscenace oživit (Rychlíkova Gazdina roba v Národním divadle Brno), ale aktualizovat obsah bývá nad síly inscenátorů. A tak jsem dosud za jedinou aktuální hru tohoto proudu považoval Stroupežnického Naše f