Recenze

Nenáročná podoba úspěšného filmu
psáno z představení: 28.11.2005, autor recenze: Pavel Širmer, foto z inscenace: Pavel Nesvadba
foto: Pavel Nesvadbafoto: Pavel Nesvadbafoto: Pavel Nesvadba
Na jevišti Divadla na Vinohradech není muzikál příliš často k vidění (naposledy zde byl v roce 1997 uveden Muž z La Manchy, který zpracovával téma Dona Quijota), ale obvykle je oživením repertoáru a setká se s ohlasem. Zřejmě z těchto důvodů divadlo uvedlo muzikál Donaha!, který vznikl podle úspěšného stejnojmenného britského filmu z roku 1997. Za trochu senzačním názvem se skrývá příběh několika nezaměstnaných dělníků zavřené továrny, kteří nemohou dlouho zavadit o práci. Chtějí dokázat sobě i okolí, že ještě nejsou v životě odepsaní, a napadne je opatřit si peníze svérázným způsobem – sestaví šestičlennou partu a rozhodnou se secvičit vlastní striptýzovou show. Cesta k penězům však není vůbec jednoduchá. Většina z nich se díky ztrátě zaměstnání ocitla v nelehké životní situaci, řeší osobní i rodinné problémy. Takto oslabeni musí překonat řadu překážek, přípravě věnovat značné úsilí a jít až za hranice svých možností.

Základní děj muzikálu se filmu velmi podobá, libreto Terrence McNallyho však sociální motivy i mezilidské vztahy výrazně zjednodušuje a paušalizuje, divadelní podoba sklouzává ke klišé připomínající americké seriály, někdy dokonce rodinné sitcomy. Jednání hrdinů působí nevěrohodně, objevuje se přemíra nereálných situací, kdy hrdinové či hrdinky náhle „prohlédnou“, a vše se rázem a bez problémů vyřeší. Dialogy jsou místy křečovité, texty některých písní hraničí až s trapností (např. „milostný“ duet Malcolma s Ethanem, kteří v sobě objevili homosexuální orientaci, nebo píseň Georgie a Vicki, které přehodnotily vztah k manželům). Film byl okořeněn jemnou nadsázkou, kterou však nedokázal tvůrce libreta náležitě divadelně umocnit nebo alespoň zachovat. Zatímco film byl celkem originální hořkou komedií s aktuálním sociálním podtextem, na divadle jsme svědky mnohem lehčího žánru, v němž je sice v mnohem větší míře zastoupen zpěv a tanec, kde se divák více pobaví, ale důležité myšlenky se kamsi vytrácí. Zásadní slabiny libreta naštěstí zachraňuje působivá rockově-funková hudba Davida Yazbeka s mnoha výraznými melodiemi.

Vinohradské divadlo potvrdilo, že jeho umělecké vedení a dramaturgii nelze „podezírat“ z objevnosti a originality. Po bratislavské inscenaci, jejíž uvedení provázel skandál s nedovoleným otištěním fotografie obnažených protagonistů v bulvárním tisku, se s inscenacemi tohoto muzikálu na českých jevištích doslova roztrhl pytel. Během krátké doby byl uveden v Liberci (česká premiéra), Uherském Hradišti, Pardubicích a nakonec zavítal i do Prahy. Inscenaci nastudoval choreograf a režisér Radek Balaš, který režíroval i verzi Slováckého divadla Uherské Hradiště. Balašovi se podařilo dosáhnout toho, že muzikál nemá nudná místa a je dynamickou živou podívanou, která v realizaci nemá zásadní slabý článek. Tomu výrazně napomáhá i režisérova vlastní choreografie a také rychle a účelně se měnící scéna Davida Marka. Efektní kostýmy Jolany Schofieldové-Izbické plní účel, jaký je od nich očekáván, umělecké i technické provedení hudební nahrávky je dostačující.

Souboru divadla s vysokým věkovým průměrem evidentně změna žánru a tvůrců prospěla, příležitostí se ale lépe chopili jeho mladší členové. Hlavní postava Jerryho, milujícího otce, kterému kvůli neplacení alimentů hrozí ztráta syna, není zrovna vděčně napsaná. Nový člen souboru Filip Blažek její rozličné a často krkolomné polohy zahrál tak, že působila docela věrohodně. Pěvecky se dal sice poslouchat, ale ve výškách se na několika místech uchýlil k falešnému křiku. Po všech stránkách přesvědčivěji si vedl Michal Novotný, kterému lépe napsaná role obtloustlého Dava sedla herecky, pěvecky i fyziognomicky. Pavel Rímský jako povýšený Harold, který se bojí náročné manželky, se tentokrát nespolehl jen na krásný hlas a hereckou rutinu, byl přirozenější, roli se mu podařilo vystihnout a téměř na ni stačil i pěvecky. Pavel Batěk jako nesmělý Malcolm a Daniel Bambas jako ztřeštěný Ethan zvládli své role i pěvecká sóla dobře, ve společném duetu se však nedokázali sezpívat, a tím ještě zdůraznili ubohost písňového textu. Ladislav Frej se v úloze kdysi úspěšného tanečníka Noaha příliš nenašel. Jeho výkon se sice nedá nazvat nezvládnutým, ale z šestice hlavních představitelů je nejslabší. Ačkoli v muzikálu jsou středem pozornosti muži, našly v něm uplatnění i herečky, z nichž některé střídavě alternují větší a menší role. Ženská část souboru po herecké i pěvecké stránce obstála, výjimku tvořila pouze Jana Hlaváčová (vděčná příležitost svérázné Jeanette, bývalé tanečnice pomáhající mužům s choreografií, postavu alternuje Jiřina Jirásková), jež nedokázala hrát dostatečně výrazně a stylem, jaký žánr a inscenace vyžadují. Hlaváčová na jevišti téměř zanikla a její „zpěv“ v sólové písni je snad lepší tiše zapomenout. Za zmínku ale určitě stojí svěží výkon Jana Battěka (alternuje Josef Láska) v dětské roli Jerryho syna Nathana. Obecně lze říci, že herci předvádějí dobré herecké výkony, úroveň pěveckých výkonů kolísá a zvládnutí tanečních čísel je průměrné, jak se u činoherců bez muzikálových zkušeností dá očekávat.

V Divadle na Vinohradech vznikla podívaná, která kvůli nekvalitám libreta ani nemohla být výjimečná. Naštěstí se realizačnímu týmu podařilo dosáhnout zábavné a živé formy, v níž je s podbízivostí a vnějškovou efektností zacházeno ve správně zvolené míře a ku prospěchu inscenace. Škoda, že dramaturgie nesáhla po hodnotnějším díle, na kterém by mohli tvůrci a herci své kvality potvrdit s lepším a přesvědčivějším výsledkem. Muzikál by si mohl najít své diváky, ale spokojeni budou jen ti, kteří přišli do divadla za nenáročnou zábavou. Na své si nepřijdou ani návštěvníci, kteří očekávají senzaci a nahotu. Závěrečná scéna je pojata podobně jako u většiny nastudování – vkusně, ale nepříliš odvážně. Herci se sice svléknou donaha, ale diváci uvidí jen pozadí, protože se muži otočí čelem k publiku až ve ztlumeném světle. Vinohradská scéna sice muzikálem Donaha! trochu rozvířila své „stojaté vody“, předložila divákům duchaplnější rozptýlení, než nabídla například inscenacemi Lo Stupendo nebo Vrátila se jednou v noci, zároveň však potvrdila, že pod uměleckým vedením Martina Stropnického a se stávající dramaturgií nedosáhne i přes maximální nasazení vyšší úrovně, než je slušný průměr.

Hodnocení: 60 %


Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.

Recenze

Ibsen v hororovém hávu
Ibsen v hororovém hávu
Ibsenova hra Přízraky v poslední době české režiséry příliš nelákala, naposledy ji na jeviště přivedl Jan Nebeský v roce 1988. Proto je trochu paradoxní, že letos v březnu měly ve stejný den premiéry hned dvě inscenace tohoto dramatu. Jedna z nich se uskutečnila v kladenském Divadle Lampion, kde se s psychologickou hrou slavného norského dramatika utkal režisér Jan Frič. Přízraky v jistém ohledu představují syntézu Ibsenova díla. Objevují se zde totiž motivy, které byly ... číst dále
3.6.2014 | Lukáš Dubský
Někde se stala chyba
Někde se stala chyba
Současní čeští autoři se často vrací ke komunistické minulosti naší země. Toto období láká nejednoznačným přijímáním ve společnosti, ale také tím, že čtyřicetiletá vláda jedné strany dodnes ovlivňuje naše životy. Nejdramatičtější momenty autorům nabízí buď revoluční rok 1968, nebo padesátá léta plná politických procesů. Právě druhé jmenované období se stalo námětem hry S nadějí, i bez ní ostravského dramaturga Tomáše Vůjtka, kterou v jeho domovské Aréně nastudoval Ivan Krej ... číst dále
12.5.2014 | Lukáš Dubský
Strakonický dudák zpět v Národním divadle
Strakonický dudák zpět v Národním divadle
Národní divadlo v Praze obohatilo svůj repertoár o další z klasických děl. Po třiceti letech se rozhodlo znovu uvést Tylovu dramatickou báchorku Strakonický dudák aneb Hody divých žen pod režijní taktovkou Jana Antonína Pitínského. A právě samotný titul ve spojení s touto režisérskou osobností, jež si s dramatickými díly ráda pohrává, může být pro některé velkým lákadlem. Příběh o chudém sirotkovi Švandovi, který ovládá hru na dudy a ve snaze získat peníze, aby mohl být ... číst dále
Romští Montekové versus gádžové Kapuletové
Romští Montekové versus gádžové Kapuletové
Na basketbalovém hřišti se odehrává zápas. Jsou do něho vloženy veškeré emoce všech zúčastněných hráčů a prakticky se dá říci, že jde o život. A ne o jeden... Takto by se dala uvést nová inscenace Romeo a Julie, kterou v hradeckém Klicperově divadle nastudoval jeho umělecký šéf David Drábek. Nutno však zmínit, že se nejedná o Shakespearovu truchlohru, nýbrž o další Drábkovu variaci na dílo stratfordského dramatika. Romeo a Julie – vězni kyberprostoru Drábkův scénář s ... číst dále
Morávkovo balábile útočí na všechny divákovy smysly
Morávkovo balábile útočí na všechny divákovy smysly
V brněnském Divadle Husa na provázku pokračují v programovém uvádění děl Karla Čapka. Tentokrát si umělecký šéf souboru Vladimír Morávek vzal na paškál divadelní hru, kterou Čapek napsal společně se svým starším bratrem Josefem. Ze života hmyzu je alegorie zobrazující vtipnou formou některé nepěkné lidské vlastnosti, jejichž nositeli se v Tulákově vidění stávají různé druhy hmyzu – rozmařilí Motýli, majetničtí Chrobáci, vražedný Lumek či neustále hynoucí Jepice. Pohled t ... číst dále
27.4.2014 | Lukáš Dubský
Freddie Mercury tančí s osudem a zpívá naživo - v Plzni
Freddie Mercury tančí s osudem a zpívá naživo - v Plzni
Scénický tanec, moderní balet, melodické písně, symfonie, smyčce, klavír, „sex, drogy a rock´n´roll“. Z ingrediencí, jež patřily k životu frontmana slavné britské hudební skupiny, vznikl nový taneční muzikál Freddie – The King of Queen. Režisér, choreograf a libretista Libor Vaculík následoval výrok Davea Clarka „Freddie je Edith Piaf osmdesátých let“ a po Edith – vrabčákovi z předměstí přenesl na prkna Komorního divadla J. K. Tyla příběh další nesmrtelné hvězdy. To, co ... číst dále
Boarding Home. Na dně plném bláznů
Boarding Home. Na dně plném bláznů
„Nevěřím v Boha. Nevěřím v člověka. Nevěřím v ideologie.“ Slova Guillerma Rosalese, kubánského autora kultovní novely Boarding Home, uvádějí tématicky výborně zpracovaný program ke stejnojmenné inscenaci Divadla Na zábradlí. K inscenaci, která v podstatě také v nic nevěří – a to se jeví jako zásadní problém. Scénář k ní napsal její režisér Jan Antonín Pitínský a obohatil ho o motivy z děl Rosalesových souputníků, Carlose Viktorii (Stíny na pláži) a Reinalda Arenase (Než ... číst dále
Divoch Váňa a vybydlený smysl života
Divoch Váňa a vybydlený smysl života
Ostravská inscenace Strýček Váňa, veselá tragédie s příchutí vodky, vzešla z prvního tvůrčího setkání hereckého souboru Divadla Petra Bezruče s novým uměleckým šéfem, režisérem Štěpánem Páclem, a potvrdila šťastnou konstelaci. Pro zasvěcené není novinkou, že soubor dokáže dostát scénickému tvaru, v němž se text částečně prezentuje nehereckými scénickými prostředky a vizualizací. A typově rozdílné herecké individuality jsou dostatečně silné na to, aby dokázaly text i jedn ... číst dále
Velkoformátové divadlo, které na Vinohrady patří
Velkoformátové divadlo, které na Vinohrady patří
První premiérou letošní divadelní sezony se na Vinohradech stalo drama švýcarského spisovatele Maxe Frische Andorra. Frisch se snažil vytvořit model fungování společnosti v malém státě, vzhledem k tomu, že hra vznikala po druhé světové válce, silně v ní rezonuje téma antisemitismu. Mladý Andri je od mládí vyděděnec. Učitel ho převedl přes hranice, aby ho jako Žida uchránil před pronásledováním. Andořaně na něj zprvu koukají jako na atrakci, skrze chlapcovu záchranu si do ... číst dále
29.3.2014 | Lukáš Dubský
Rodinné peklo v režii skvělých hradeckých herců
Rodinné peklo v režii skvělých hradeckých herců
Klicperovo divadlo se v této sezoně vrhlo na moderní americkou dramatiku. Po Tennessee Williamsovi se na hradecká prkna dostal i další světoznámý autor – Eugene O´Neill a jeho patrně nejslavnější hra Cesta dlouhým dnem do noci. Hra mohla vyjít až po autorově smrti a O´Neill nechtěl, aby byla uváděna na jevišti. Není divu, je totiž silně autobiografická a americký dramatik se v ní vyrovná s prokletím svých nejbližších. Tíživé rodinné drama sice pojednává o fiktivní rodině ... číst dále
19.3.2014 | Lukáš Dubský
Tartuffe podle Nebeského aneb Pokrytec v rodině pokrytců
Tartuffe podle Nebeského aneb Pokrytec v rodině pokrytců
Není to tak dávno, co režisér Jan Nebeský šokoval konzervativní diváky Zlaté kapličky svým Králem Learem, který měl se Shakespearovou hrou shodný snad jen název a jména postav. Nyní se v budově Stavovského divadla pustil do dalšího velkého díla – Molièrovy komedie Tartuffe, která svého času vyvolala ve Francii skandál a král Ludvík XIV. ji byl nucen zakázat. V Národním divadle tentokrát neponechali nic náhodě a diváky už dopředu varují, že nová inscenace nebude pietním ... číst dále
16.3.2014 | Lukáš Dubský
V hlavní roli čas...
V pražském Pidivadle uvedla režisérka Rita Jasinská se studenty 3. ročníku ve své úpravě hru Karla Čapka Věc Makropulos. A poněvadž je v tomto ročníku větší zastoupení dívek než chlapců, musely být některé postavy z nepřekonatelných technických důvodů přepsány respektive jim bylo „změněno pohlaví“. V „pidiverzi“ tedy místo advokáta dr. Kolenatého, solicitátora Vítka či Hauka – Šendorfa vystupují advokátka dr. Kolenatá (M. Javorková), solicitátorka Vítková (E. Pechová) či ... číst dále
14.3.2014 | Jiří Landa
Fričovi Andělé s ironickým úšklebkem
Fričovi Andělé s ironickým úšklebkem
Hra Františka Langera Andělé mezi námi z roku 1931 nabízí atraktivní téma andělských bytostí a kontroverzní téma eutanazie, nahlížené s čapkovským humanismem. Punc doby svého vzniku nezapře, přesto je s podivem, že se za ní po prvním uvedení v témže roce nadlouho zavřela opona. Teprve až v prosinci 2013 ji v úpravě režiséra Jana Friče a dramaturgyně Terezy Marečkové nastudovala divadelní společnost Masopust pro svou novou stálou scénu v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí ... číst dále
Audience v líbezné krajině české mentality
Audience v líbezné krajině české mentality
Premiéru jednoaktovky Audience v rámci Divadelní noci z 16. na 17. listopadu 2013 věnovalo ostravské Divadla Petra Bezruče vzpomínce na sametovou revoluci. Pražskému publiku udělil sládek Norbert Lichý audienci 6. února 2014 v Knihovně Václava Havla. To jsou paradoxy, co?! Svou nejúspěšnější hru napsal Václav Havel během dvou dnů, repliky z absurdního dramatu zlidověly a ve sklepním prostoru Márnice u Bezručů vznikla mimo dramaturgický plán mimořádně zdařilá inscenace. ... číst dále
16.2.2014 | Veronika Boušová
Kletba jménem Marilyn
Kletba jménem Marilyn
Klasický muzikál není v Klicperově divadle právě obvyklým žánrem. V posledních několika sezonách měli hradečtí diváci možnost zhlédnout snad jen autorský muzikál Davida Drábka Ještěři a jazzovou operu Suchého a Šlitra Dobře placená procházka, kterou v Klicperáku připravil Radek Balaš. A právě tento režisér se do Hradce vrátil s novým muzikálem mapujícím život herečky Marilyn Monroe. Byla to ikona, sexsymbol, ale také nešťastná žena, která své psychické problémy řešila oh ... číst dále
16.2.2014 | Lukáš Dubský
Špinarův upgrade Hamleta je kvalitní divadelní psycho-thriller
Špinarův upgrade Hamleta je kvalitní divadelní psycho-thriller
Snaha o atraktivní dramaturgický plán přivedla v posledních sezónách na hlavní scénu Švandova divadla mnoho slibných titulů, některé bohužel s poněkud rozpačitým inscenačním výsledkem. Rozpakům nakonec učinila přítrž shakespearovská klasika, adaptovaná a režírovaná Danielem Špinarem. Zdá se, že v divadle „na druhém břehu“ (jak se deklaruje na webových stránkách) zase jednou pěkně nahlas „hraje kapela a zvedá se mlha“. Zdejší moderní podání Hamleta s Patrikem Děrgelem v hla ... číst dále
15.12.2013 | Veronika Boušová
Goldoniho komedie baví i rezonuje se současnou společností
Goldoniho komedie baví i rezonuje se současnou společností
Komedie Carla Goldoniho Letní byt nepatří mezi nejhranější autorovy tituly. Hra se často uvádí v adaptaci Giorgio Strehlera, která původně vznikla proto, aby bylo možno odehrát v jednom večeru tři Goldoniho hry, tvořící jakousi volnou trilogii. Ve výrazné textové redukci zmíněné adaptace jsou zjednodušeny některé překombinovanější zápletky a situace, významněji nepřispívající k charakterizaci postav ani postižení tématu či prostředí. Kromě toho lze inscenováním adaptované v ... číst dále
14.12.2013 | Pavel Širmer
Šamberk? Kdepak – Drábkův koktejl ujetých postav a nespoutaného herectví
Šamberk? Kdepak – Drábkův koktejl ujetých postav a nespoutaného herectví
František Ferdinand Šamberk je nehraný (a dost možná, že v současnosti i nehratelný) autor vaudevillů, které si v druhé polovině 19. století získaly mezi diváky značnou oblibu. Jedenácté přikázání patří k jeho nejúspěšnějším hrám, v inscenaci pražského Národního divadla ovšem ze Šamberka dle očekávání příliš nezůstalo. Režisér a autor úpravy David Drábek využívá jen základní syžet, zbytek inscenace je jeho klasický koktejl plný ujetých a výrazně stylizovaných postav, nespou ... číst dále
7.12.2013 | Lukáš Dubský
Napětí, dojetí, famózní výprava… To je brněnský Jekyll a Hyde
Napětí, dojetí, famózní výprava… To je brněnský Jekyll a Hyde
Jekyll a Hyde je další z celosvětově populárních muzikálových produkcí, která se dostala na prkna Hudební scény Městského divadla Brno. Kromě tradičně slušného řemesla se mohou tentokrát diváci těšit na úchvatnou scénu Christophera Weyerse a zaznamenáníhodné výkony obou alternujících představitelů titulní dvojrole. Jekyll a Hyde je příběhem o takřka archetypálním souboji mezi dobrem a zlem, kterému nechybí punc velkého romantického příběhu. Na jeho pozadí se odehrává sou ... číst dále
5.12.2013 | Lukáš Dubský
Chápavě nechápavý podivín Walser
Chápavě nechápavý podivín Walser
Osobnost a dílo spisovatele a básníka Roberta Walsera (1878-1956), „švýcarského Kafky“, se staly tématem dalšího autorského projektu, který se snaží následovat záměry hlavního dramaturgického plánu Studia Hrdinů. „Krásné a vynikající věci už na světě neexistují. O krásném, vynikajícím a řádném světě si můžeš nechat jen zdát... Zůstaň chudý a opovrhovaný, milý příteli...“ Poslední věta by docela dobře mohla být úvodním mottem ke Kafkově povídce Umělec v hladovění a Walser, z ... číst dále
4.12.2013 | Veronika Boušová