Recenze

Nenáročná podoba úspěšného filmu
psáno z představení: 28.11.2005, autor recenze: Pavel Širmer, foto z inscenace: Pavel Nesvadba
foto: Pavel Nesvadbafoto: Pavel Nesvadbafoto: Pavel Nesvadba
Na jevišti Divadla na Vinohradech není muzikál příliš často k vidění (naposledy zde byl v roce 1997 uveden Muž z La Manchy, který zpracovával téma Dona Quijota), ale obvykle je oživením repertoáru a setká se s ohlasem. Zřejmě z těchto důvodů divadlo uvedlo muzikál Donaha!, který vznikl podle úspěšného stejnojmenného britského filmu z roku 1997. Za trochu senzačním názvem se skrývá příběh několika nezaměstnaných dělníků zavřené továrny, kteří nemohou dlouho zavadit o práci. Chtějí dokázat sobě i okolí, že ještě nejsou v životě odepsaní, a napadne je opatřit si peníze svérázným způsobem – sestaví šestičlennou partu a rozhodnou se secvičit vlastní striptýzovou show. Cesta k penězům však není vůbec jednoduchá. Většina z nich se díky ztrátě zaměstnání ocitla v nelehké životní situaci, řeší osobní i rodinné problémy. Takto oslabeni musí překonat řadu překážek, přípravě věnovat značné úsilí a jít až za hranice svých možností.

Základní děj muzikálu se filmu velmi podobá, libreto Terrence McNallyho však sociální motivy i mezilidské vztahy výrazně zjednodušuje a paušalizuje, divadelní podoba sklouzává ke klišé připomínající americké seriály, někdy dokonce rodinné sitcomy. Jednání hrdinů působí nevěrohodně, objevuje se přemíra nereálných situací, kdy hrdinové či hrdinky náhle „prohlédnou“, a vše se rázem a bez problémů vyřeší. Dialogy jsou místy křečovité, texty některých písní hraničí až s trapností (např. „milostný“ duet Malcolma s Ethanem, kteří v sobě objevili homosexuální orientaci, nebo píseň Georgie a Vicki, které přehodnotily vztah k manželům). Film byl okořeněn jemnou nadsázkou, kterou však nedokázal tvůrce libreta náležitě divadelně umocnit nebo alespoň zachovat. Zatímco film byl celkem originální hořkou komedií s aktuálním sociálním podtextem, na divadle jsme svědky mnohem lehčího žánru, v němž je sice v mnohem větší míře zastoupen zpěv a tanec, kde se divák více pobaví, ale důležité myšlenky se kamsi vytrácí. Zásadní slabiny libreta naštěstí zachraňuje působivá rockově-funková hudba Davida Yazbeka s mnoha výraznými melodiemi.

Vinohradské divadlo potvrdilo, že jeho umělecké vedení a dramaturgii nelze „podezírat“ z objevnosti a originality. Po bratislavské inscenaci, jejíž uvedení provázel skandál s nedovoleným otištěním fotografie obnažených protagonistů v bulvárním tisku, se s inscenacemi tohoto muzikálu na českých jevištích doslova roztrhl pytel. Během krátké doby byl uveden v Liberci (česká premiéra), Uherském Hradišti, Pardubicích a nakonec zavítal i do Prahy. Inscenaci nastudoval choreograf a režisér Radek Balaš, který režíroval i verzi Slováckého divadla Uherské Hradiště. Balašovi se podařilo dosáhnout toho, že muzikál nemá nudná místa a je dynamickou živou podívanou, která v realizaci nemá zásadní slabý článek. Tomu výrazně napomáhá i režisérova vlastní choreografie a také rychle a účelně se měnící scéna Davida Marka. Efektní kostýmy Jolany Schofieldové-Izbické plní účel, jaký je od nich očekáván, umělecké i technické provedení hudební nahrávky je dostačující.

Souboru divadla s vysokým věkovým průměrem evidentně změna žánru a tvůrců prospěla, příležitostí se ale lépe chopili jeho mladší členové. Hlavní postava Jerryho, milujícího otce, kterému kvůli neplacení alimentů hrozí ztráta syna, není zrovna vděčně napsaná. Nový člen souboru Filip Blažek její rozličné a často krkolomné polohy zahrál tak, že působila docela věrohodně. Pěvecky se dal sice poslouchat, ale ve výškách se na několika místech uchýlil k falešnému křiku. Po všech stránkách přesvědčivěji si vedl Michal Novotný, kterému lépe napsaná role obtloustlého Dava sedla herecky, pěvecky i fyziognomicky. Pavel Rímský jako povýšený Harold, který se bojí náročné manželky, se tentokrát nespolehl jen na krásný hlas a hereckou rutinu, byl přirozenější, roli se mu podařilo vystihnout a téměř na ni stačil i pěvecky. Pavel Batěk jako nesmělý Malcolm a Daniel Bambas jako ztřeštěný Ethan zvládli své role i pěvecká sóla dobře, ve společném duetu se však nedokázali sezpívat, a tím ještě zdůraznili ubohost písňového textu. Ladislav Frej se v úloze kdysi úspěšného tanečníka Noaha příliš nenašel. Jeho výkon se sice nedá nazvat nezvládnutým, ale z šestice hlavních představitelů je nejslabší. Ačkoli v muzikálu jsou středem pozornosti muži, našly v něm uplatnění i herečky, z nichž některé střídavě alternují větší a menší role. Ženská část souboru po herecké i pěvecké stránce obstála, výjimku tvořila pouze Jana Hlaváčová (vděčná příležitost svérázné Jeanette, bývalé tanečnice pomáhající mužům s choreografií, postavu alternuje Jiřina Jirásková), jež nedokázala hrát dostatečně výrazně a stylem, jaký žánr a inscenace vyžadují. Hlaváčová na jevišti téměř zanikla a její „zpěv“ v sólové písni je snad lepší tiše zapomenout. Za zmínku ale určitě stojí svěží výkon Jana Battěka (alternuje Josef Láska) v dětské roli Jerryho syna Nathana. Obecně lze říci, že herci předvádějí dobré herecké výkony, úroveň pěveckých výkonů kolísá a zvládnutí tanečních čísel je průměrné, jak se u činoherců bez muzikálových zkušeností dá očekávat.

V Divadle na Vinohradech vznikla podívaná, která kvůli nekvalitám libreta ani nemohla být výjimečná. Naštěstí se realizačnímu týmu podařilo dosáhnout zábavné a živé formy, v níž je s podbízivostí a vnějškovou efektností zacházeno ve správně zvolené míře a ku prospěchu inscenace. Škoda, že dramaturgie nesáhla po hodnotnějším díle, na kterém by mohli tvůrci a herci své kvality potvrdit s lepším a přesvědčivějším výsledkem. Muzikál by si mohl najít své diváky, ale spokojeni budou jen ti, kteří přišli do divadla za nenáročnou zábavou. Na své si nepřijdou ani návštěvníci, kteří očekávají senzaci a nahotu. Závěrečná scéna je pojata podobně jako u většiny nastudování – vkusně, ale nepříliš odvážně. Herci se sice svléknou donaha, ale diváci uvidí jen pozadí, protože se muži otočí čelem k publiku až ve ztlumeném světle. Vinohradská scéna sice muzikálem Donaha! trochu rozvířila své „stojaté vody“, předložila divákům duchaplnější rozptýlení, než nabídla například inscenacemi Lo Stupendo nebo Vrátila se jednou v noci, zároveň však potvrdila, že pod uměleckým vedením Martina Stropnického a se stávající dramaturgií nedosáhne i přes maximální nasazení vyšší úrovně, než je slušný průměr.

Hodnocení: 60 %


Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.

Recenze

Chladný, leč pravdivý Pan Polštář Divadla Perštýn
Chladný, leč pravdivý Pan Polštář Divadla Perštýn
Chvíli se může zdát, jako by šlo o Kafkův Proces, chvíli se zase ocitáte v padesátých letech tvrdé totality a nakonec vám z této hádanky bez konce vyjde čistě a jen Martin McDonagh, tedy bezbřehá syrovost a zvrácenost lidských pocitů a jednání, jak už tomu u McDonagha bývá. Na Malé scéně Východočeského divadla v Pardubicích hostovala 14. dubna 2016 divadelní společnost Divadlo Perštýn s McDonaghovým dílem Pan Polštář. Už samotná hra bezesporu nepostrádá přitažlivost. Kdy ... číst dále
20.4.2016 | Hana Rubišarová
V Plzni přistřihli zvonokoským kosům křídla
V Plzni přistřihli zvonokoským kosům křídla
Muzikálový soubor Divadla J. K. Tyla v Plzni zvolil pro další premiéru sezony Zvonokosy autorské dvojice Jindřicha Brabce a Petra Markova. Na scéně Velkého divadla je inscenoval činoherní režisér Martin Vokoun v choreografii Petry Parvoničové, premiéru dirigoval Pavel Kantořík. Zvonokosy napsané podle satirického románu Gabriela Chevalliera (ve francouzském originále Clochemerle) a pojednávající o bouři, kterou rozpoutá ve vinařském městečku ve střední Francii v kra ... číst dále
Oblomov řeší jak žít
Oblomov řeší jak žít
Režisérka Hana Burešová si s ruskými autory rozumí. Dokázala to třeba v Dostojevského Běsech, Merežkovského Smrti Pavla I. nebo v dramatizaci Gogolových Mrtvých duší. Posledním pokusem prozkoumat širokou ruskou duši se v pražském Divadle v Dlouhé stala dramatizace románu Ivana Alexandroviče Gončarova Oblomov. Gončarov v Oblomovovi vytvořil univerzální typ „zbytečného člověka“. Velkostatkář Oblomov je lenoch, nevytváří žádné hodnoty, ale přežívá díky tomu, že o něj lidé, ... číst dále
24.3.2016 | Lukáš Dubský
Jak Pan Mravný se změnil...
Jak Pan Mravný se změnil...
Když se podíváme na repertoár českých divadel, tak s údivem zjistíme, že Alan Ayckbourn tam jako autor figuruje zřídka. V roce 2011 se hrála jeho komedie Včera tě zabiju v Hudebním divadle Karlín, dodnes má komedii Kdes to byl(a) v noci? na repertoáru Divadlo Bez zábradlí, Komickou potenci uvedlo Divadlo na Fidlovačce (2005) a komedii Veselé Vánoce hráli v Jihlavském divadle (2012). Malý rodinný podnik uvedlo před rokem Východočeské divadlo Pardubice. Alan Ayckbourn je však ... číst dále
22.3.2016 | Peter Stoličný
Ježíšův příběh pohledem matky
Ježíšův příběh pohledem matky
Biblické motivy využívají muzikáloví tvůrci často a rádi. Patrně nejznámějším muzikálem s biblickou tematikou je rocková opera Andrewa Lloyda Webbera Jesus Christ Superstar, která se s úspěchem hrála i na jevišti Městského divadla Brno. Nyní na Hudební scéně natudovali maďarskou rockovou operu Evangelium o Marii, která se o životní příběh Ježíše Krista zajímá z perspektivy jeho matky Marie. Úspěšné hudební dílo z roku 1991 není žádnou velkovýpravnou podívanou v broadways ... číst dále
17.3.2016 | Lukáš Dubský
Manon je motýl, růže i působivý kýč
Manon je motýl, růže i působivý kýč
Projevy grandiózních emocí mívají - pro nestranné pozorovatele zvlášť – patetický nádech. Ne nadarmo se říká, že láska je kýč. Ovšem kýč, který odzbrojí každého estéta. Obdobný efekt má inscenační pojetí Nezvalovy Manon Lescaut v Národním divadle. Výrazná stylizace, doslovnost, teatrálnost stupňovaná až k parodizaci, důraz na vizualitu a ovládnutí prostoru, k tomu evergreeny z režijního rejstříku Daniela Špinara. Někomu bude chutnat sladkobolně, jiného hluboce zasáhnou emo ... číst dále
12.3.2016 | Veronika Boušová
Petrolejové lampy v Mahenově divadle
Petrolejové lampy v Mahenově divadle
Inscenovat dílo, které proslavila známá filmová verze je vždy tak trochu problém. Divák si ten film pamatuje, porovnává. Setkají se s tím realizátoři divadelní verze Valmonta stejně, jako Petrolejových lamp. Vždyť přece na film Juraja Herze, s nádhernými hereckými výkony Ivy Janžurové a Petra Čepka se jen tak nezapomíná. Jaké trumfy mají v rukách tvůrci divadelní inscenace? V podstatě mají jenom jedinou, ale významnou přednost: sázejí na živé divadlo. Na živého herce. A to ... číst dále
28.2.2016 | Peter Stoličný
Červená knihovna místo krimi
Červená knihovna místo krimi
Slavné klasické drama Friedricha Schillera Úklady a láska z roku 1784 je kusem, jehož inscenace by neměla nikoho zklamat. Na svůj repertoár ji zařadila na konci roku 2015 činohra Divadla J. K. Tyla v Plzni. Režii svěřila oceňovanému slovenskému režisérovi Mariánu Amslerovi. Schillerovo drama pojednávající o necitelných intrikách mocných, které ničí vztah milenců z odlišných společenských vrstev, Luisy a Ferdinanda, je napsáno živým, neuvěřitelně současným jazykem a díky ... číst dále
Co položíme na druhou misku vah?
Co položíme na druhou misku vah?
Divadelní hru Ronalda Harwooda na motivy života slavného německého dirigenta Wilhelma Futrwänglera uvedla Městská divadla pražská. V režii uměleckého šéfa Petra Svojtky je inscenace Na miskách vah povedeným zamyšlením nad otázkou viny, vztahem politiky a umění a obtížností zachovat si morální integritu v soukolí nedemokratického režimu. Wilhelm Furtwängler je označován za jednoho z nejslavnějších německých dirigentů 20. století. Měl ovšem tu smůlu, že na něm po druhé svě ... číst dále
24.2.2016 | Lukáš Dubský
Zvláštní setkání s Brnem Čechů, Židů a Němců v divadle Reduta
Zvláštní setkání s Brnem Čechů, Židů a Němců v divadle Reduta
V naší historii jsou témata, která se málo otevírají. O hrdinství někde na barikádách ve vypjatých dobách, to se to píše. To se to vzpomíná. Ale o lidském selhání, byť bylo podmíněno šílenou dobou, na to raději zapomínáme. To se raději odsouvá kdesi do pozadí a raději se o tom moc nemluví. Když jsem v roce 1999 natočil pro soukromou TV Fatem reportáž o odsunu Němců z Brna do sběrného tábora v Pohořelicích, při kterém zemřelo více jak tisíc mužů, žen a dětí, tak byl ohlas n ... číst dále
22.2.2016 | Peter Stoličný
Sympatický výlet do třicátých let
Sympatický výlet do třicátých let
Soubor muzikálu Divadla J. K. Tyla v Plzni má na svém repertoáru zajímavou novinku. V české premiéře uvedl muzikálovou klasiku třicátých let 20.století Děj se co děj, v originále Anything Goes. Titul z hudební dílny vynikajícího Cole Portera na téma několika autorů, mimo jiné proslulého humoristy P. G. Wodehouse, uvedl soubor v novém zpracování z roku 1987, jehož autory jsou Timothy Crouse a John Weidman. Texty přeložil Michael Prostějovský, režíroval šéf souboru Roman Melu ... číst dále
Cesta za štěstím nesklouzla k opulentnosti, zůstala věcná
Cesta za štěstím nesklouzla k opulentnosti, zůstala věcná
Pro svou první práci v pozici kmenového režiséra Činohry Národního divadla si Štěpán Pácl nevybral právě snadnou hru. Symbolistická pohádka Maurice Maeterlincka Modrý pták se z větší části odehrává ve snovém světě a mezi divadelníky má pověst obtížně inscenovatelného textu. Dětští představitelé Tyltyl a Mytyl se na pokyn víly Beryluny vydávají hledat modrého ptáka. Projdou mnoha světy – Říší vzpomínek, zamíří do paláce Noci i do budoucnosti. Modrého ptáka, který představ ... číst dále
23.1.2016 | Lukáš Dubský
Muzikál TITANIC v Brně
Muzikál TITANIC v Brně
Hudebně-dramatická produkce se stala u nás nejnavštěvovanějším divadelním žánrem; můžeme mít mnoho výhrad k formám, jak se tento žánr u nás občas prezentuje, faktem vždy zůstává, že láká do divadla diváky, a to v dnešní době přihlouplých televizních seriálů není málo. Městské divadlo Brno však patří mezi přední scénu v oboru muzikál. V poslední době to potvrdila například česká premiéra muzikálu Lloyd Webbera Whistle Down the Wind (Pískání po větru), v němž hraje, zpívá ... číst dále
17.1.2016 | Peter Stoličný
Komedie plná „Santaklausů“ v Městském divadle Brno
Komedie plná „Santaklausů“ v Městském divadle Brno
Andreas Sauter a Bernhard Studlar jsou divadelní autoři, kteří v současnosti v německy mluvících zemích letí. Není divu, humor je v našem životě stále nedostatkovým zbožím. Dramaturgie brněnského divadla měla šťastnou ruku, když sáhla po hře s podivným názvem, Červené komety. A že byla tato hra nasazena jako poslední titul roku má také svůj důvod. Příběh se totiž odehrává na Vánoce, je to téměř vánoční detektivka či gangsterka odehrávající se v jedné běžné rodině. Sestry ... číst dále
3.1.2016 | Peter Stoličný
Tři mušketýři - Komedie? Tragédie? Fraška!
Tři mušketýři  - Komedie? Tragédie? Fraška!
Inscenování klasických děl je výzva jak pro tvůrce, tak pro diváky. Někdy až s napětím očekáváme, jakou novátorskou interpretaci režisér zvolí, jakým směrem se vydá, čím dílo aktualizuje, co vyzdvihne a co potlačí. Jedním z režisérů, u něhož skoro vždy můžeme předjímat (a taky že předjímáme) výraznou interpretaci nesoucí v sobě množství jasných či utajenějších jinotajů na nejrůznější sociální, politické, kulturní, životní a jiné problematiky, je David Drábek. Letošní se ... číst dále
29.12.2015 | Hana Rubišarová
Z Dejvic až k břehům českého moře
Z Dejvic až k břehům českého moře
Zimní pohádka patří k méně uváděným hrám Williama Shakespeara a je řazena mezi romance, které velký dramatik psal na sklonku své tvůrčí kariéry. V lecčems stavba této hry skutečně připomíná pohádku z českého názvu (jako Zimní pohádka bývá tradičně překládán originální název The Winter´s Tale). Všechny zlé činy a křivdy se stanou na začátku, aby je v závěru vystřídalo usmíření s lehce mysteriózními prvky. Hlavně druhá polovina hry ovšem skýtá i velký komediální potenciál. ... číst dále
11.12.2015 | Lukáš Dubský
Král Lear v Městském divadle Brno
Král Lear v Městském divadle Brno
Největší tragédie alžbětinského dramatika (pokud jde o počet mrtvol, tak je největší určitě) se nehraje tak často jako jiné hry Williama Shakespeara. Kdoví proč. Snad je v divadlech nedostatek Learů? Nebo je těch mrtvol na dnešní vypjatou dobu až moc? Lear se uvádí či uváděl v poslední době v pražském Národním, kde dílo ve velmi kontroverzním nastudování (s plaveckým bazénem na scéně) inscenoval Jan Nebeský. (Lear v plavkách, to je skutečně „novátorství“). Hru má na reperto ... číst dále
17.11.2015 | Peter Stoličný
Gangsterka po skotsku
Gangsterka po skotsku
Mladý skotský autor Daniel C. Jackson se v poslední době stal oblíbencem českých dramaturgů. Jeho nejslavnější hru Můj romantický příběh už nasadila na repertoár tři česká divadla, v Brně nedávno uvedli Jacksonovu současnou variantu Figarovy svatby a Švandovo divadlo se rozhodlo nasadit gangsterskou komedii Zabít Johnnyho Glendenninga jen zhruba rok po její premiéře na britských ostrovech. Nová Jacksonova hra vychází z prostředí glasgowských gangů a vypráví příběh o tom, ... číst dále
16.11.2015 | Lukáš Dubský
Realita v kontrastu s dětskými sny
Realita v kontrastu s dětskými sny
Jméno Andrew Lloyd Webber patří v muzikálovém světě ke známce kvality. Proslulého skladatele znají dobře i v Brně, v Městském divadle jsou stále na repertoáru jeho hity Jesus Christ Superstar, Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť či Kočky. Pískání po větru (v originále Whistle Down the Wind) však patří mezi méně známé Lloyd Webberovy kusy, který se nyní v brněnském divadle dočkal své české premiéry. Cesta Pískání po větru na divadelní prkna byla poměrně dlouhá a nevyš ... číst dále
31.10.2015 | Lukáš Dubský
Solness se grotesknímu pojetí vzepřel
Solness se grotesknímu pojetí vzepřel
Stavitel Solness patří k těm interpretačně obtížnějším Ibsenovým dramatům. Pochází z pozdního tvůrčího období norského spisovatele a je silně ovlivněn symbolismem. Režisér Jan Frič nazírá hru výrazně groteskní optikou, což se mu vyplatilo při inscenování Přízraků v Městském divadle Kladno. Zmiňovaný sukces se však tentokrát zopakovat nepodařilo, Solness se jeho režisérskému rukopisu vzepřel. Brněnské inscenaci nechybí snaha o modernizaci a originální výklad klasiky. Ibse ... číst dále
24.10.2015 | Lukáš Dubský