Redakční recenze a blogy

14.-18.6. proběhl v Liberci třetí ročník festivalu Šaldova šňůra. Divadlo F. X. Šaldy tak již potřetí představilo odborné veřejnosti, publicistům, studentům i běžným divákům uplynulou sezónu a aktuální premiéry. Sezónu, která nesla podtitul NAVZDORY.

„Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém.“ Citát Lva Nikolajeviče Tolstého by mohl stát v podtitulu inscenace Tomáše Ráliše, Ofélie OnlyFans, která se čerstvě hraje na prknech Divadla Komedie. Městská divadla pražská ji uvedla jako poslední premiéru této sezóny v sobotu 7.6.

Činohra Národního divadla uvedla jako poslední premiéru této sezóny autorskou inscenaci Dmitrije Krymova Tři mušketýři a já. Premiéry se uskutečnily ve Stavovském divadle 29. a 30. května 2025. Jak autor a režisér v jedné osobě uvádí, ovlivnily jej vzpomínky na jeho vlastní dětství, na babičku, která mu četla dobrodružné příběhy, mimo jiné právě titulní Dumasovy Tři mušketýry. Na základě této vzpomínky Krymov buduje celou výrazně imaginativní inscenaci. 

Sezóna 2024-2025 přinesla řadu muzikálových premiér, mezi nimiž zaujaly mimo jiné hned dvě premiéry hitů Michaela Kunzeho a Sylvestera Levaye, Elisabeth v Národním divadle moravskoslezském a Rebeccy v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Došlo tak doslova k rošádě, neboť oba tyto hity se již v minulosti v České republice představily, Rebecca v Ostravě a Elisabeth v Plzni. Jak střídání dopadlo?

Ve dnech 13. – 18.5. proběhl ve Zlíně již 29. ročník festivalu Setkání Stretnutie. Festivalu, který již více než čtvrt století propojuje divadelní tvorbu České a Slovenské republiky a vytváří prostor pro vzájemné sdílení zkušeností a kulturní dialog. V letošním ročníku představil 16 inscenací z obou zemí, které doplnil několika prezentacemi uměleckých škol, koncerty a dalšími akcemi mimo hlavní program.

Autorská dvojice Sylvester Levay - Michael Kunze patří k nejúspěšnějším muzikálovým autorům kontinentální Evropy a osobně mám jejich Rebeccu radši než slavnější Elisabeth. Příběhu podle románu Dauphne du Maurier nechybí ty správné ingredience - osudovost, tajemství, láska a bezmála detektivní zápletka. Plzeňské nastudování Lumíra Olšovského dokázalo tyto přednosti muzikálu pospojovat do emocionálně silného celku s nesmírně vydařenými hereckými výkony.

Důmyslně vystavěná scénografie představující kadeřnický salon, tzv. barbershop kvartet interpetující a cappella za doprovodu ukulele známé hity dokreslující děj i zábavné střídání trojice herců ve všech vedlejších postavách, jež vystihují v působivých zkratkách, pomáhají dotvářet hravou a lehkou atmosféru inscenace, kterou táhnou i výborné herecké výkony Vojtěcha Franců a zejména Dany Batulkové vystihujících ústřední dvojici postav na celých jejich životních poutích. Petru Haškovi se tak podařilo na prknech Divadla Rokoko stvořit milou a zábavně hravou inscenaci s řadou výrazných myšlenek o lidských životech a očekáváních s nimi spojených.

Drama Gazdina roba ve Švandově divadle adaptovala režisérka Kasha Jandáčková s využitím povídky, která dramatickému textu předcházela a obě díla zkombinovala. Základní námět hry, točíčcí se kolem soužití nesezdaného páru, je dnes již sám o sobě nezajímavý, přesto se v něm dají najít konotace, kterým rozumíme dosud.

Divadlo Ungelt v Rande s feministou získalo další velmi zdařilou inscenaci, která přináší vedle příjemné a chytré zábavy i řadu podnětných myšlenek týkajících se společenských stereotypů a nekonečných vztahových problémů. 

Filmová poetika režiséra Tima Burtona si získala řadu fanoušků a převést ji na jeviště není nic snadného. Na Broadwayi se v roce 2019 rozhodli uvést hororovou komedii Beetlejuice a jen pár let po konci originální produkce se titul dostal i na česká jeviště, když ho v okázalém provedení nastudovalo Hudební divadlo Karlín.

V roce 2017 napsali Toby Marlow a Lucy Moss muzikál SIX o šesti manželkách Jindřicha VIII. Muzikál připomínající mnohem víc popovou show, který velmi záhy dobyl nejprve britská a později i americká divadla, a následně se rozšířil i do dalších zemí napříč světem i Evropou. 1. 2. 2025 se slavnostně představil v české premiéře plzeňskému publiku v překladu Lumíra Olšovského a Pavla Bára a v režii Daniely Špinar. Jak se plzeňská inscenace vydařila ve srovnání s londýnskou představující se aktuálně ve Vaudeville Theatre?