Recenze

Nenáročná podoba úspěšného filmu
psáno z představení: 28.11.2005, autor recenze: Pavel Širmer, foto z inscenace: Pavel Nesvadba
foto: Pavel Nesvadbafoto: Pavel Nesvadbafoto: Pavel Nesvadba
Na jevišti Divadla na Vinohradech není muzikál příliš často k vidění (naposledy zde byl v roce 1997 uveden Muž z La Manchy, který zpracovával téma Dona Quijota), ale obvykle je oživením repertoáru a setká se s ohlasem. Zřejmě z těchto důvodů divadlo uvedlo muzikál Donaha!, který vznikl podle úspěšného stejnojmenného britského filmu z roku 1997. Za trochu senzačním názvem se skrývá příběh několika nezaměstnaných dělníků zavřené továrny, kteří nemohou dlouho zavadit o práci. Chtějí dokázat sobě i okolí, že ještě nejsou v životě odepsaní, a napadne je opatřit si peníze svérázným způsobem – sestaví šestičlennou partu a rozhodnou se secvičit vlastní striptýzovou show. Cesta k penězům však není vůbec jednoduchá. Většina z nich se díky ztrátě zaměstnání ocitla v nelehké životní situaci, řeší osobní i rodinné problémy. Takto oslabeni musí překonat řadu překážek, přípravě věnovat značné úsilí a jít až za hranice svých možností.

Základní děj muzikálu se filmu velmi podobá, libreto Terrence McNallyho však sociální motivy i mezilidské vztahy výrazně zjednodušuje a paušalizuje, divadelní podoba sklouzává ke klišé připomínající americké seriály, někdy dokonce rodinné sitcomy. Jednání hrdinů působí nevěrohodně, objevuje se přemíra nereálných situací, kdy hrdinové či hrdinky náhle „prohlédnou“, a vše se rázem a bez problémů vyřeší. Dialogy jsou místy křečovité, texty některých písní hraničí až s trapností (např. „milostný“ duet Malcolma s Ethanem, kteří v sobě objevili homosexuální orientaci, nebo píseň Georgie a Vicki, které přehodnotily vztah k manželům). Film byl okořeněn jemnou nadsázkou, kterou však nedokázal tvůrce libreta náležitě divadelně umocnit nebo alespoň zachovat. Zatímco film byl celkem originální hořkou komedií s aktuálním sociálním podtextem, na divadle jsme svědky mnohem lehčího žánru, v němž je sice v mnohem větší míře zastoupen zpěv a tanec, kde se divák více pobaví, ale důležité myšlenky se kamsi vytrácí. Zásadní slabiny libreta naštěstí zachraňuje působivá rockově-funková hudba Davida Yazbeka s mnoha výraznými melodiemi.

Vinohradské divadlo potvrdilo, že jeho umělecké vedení a dramaturgii nelze „podezírat“ z objevnosti a originality. Po bratislavské inscenaci, jejíž uvedení provázel skandál s nedovoleným otištěním fotografie obnažených protagonistů v bulvárním tisku, se s inscenacemi tohoto muzikálu na českých jevištích doslova roztrhl pytel. Během krátké doby byl uveden v Liberci (česká premiéra), Uherském Hradišti, Pardubicích a nakonec zavítal i do Prahy. Inscenaci nastudoval choreograf a režisér Radek Balaš, který režíroval i verzi Slováckého divadla Uherské Hradiště. Balašovi se podařilo dosáhnout toho, že muzikál nemá nudná místa a je dynamickou živou podívanou, která v realizaci nemá zásadní slabý článek. Tomu výrazně napomáhá i režisérova vlastní choreografie a také rychle a účelně se měnící scéna Davida Marka. Efektní kostýmy Jolany Schofieldové-Izbické plní účel, jaký je od nich očekáván, umělecké i technické provedení hudební nahrávky je dostačující.

Souboru divadla s vysokým věkovým průměrem evidentně změna žánru a tvůrců prospěla, příležitostí se ale lépe chopili jeho mladší členové. Hlavní postava Jerryho, milujícího otce, kterému kvůli neplacení alimentů hrozí ztráta syna, není zrovna vděčně napsaná. Nový člen souboru Filip Blažek její rozličné a často krkolomné polohy zahrál tak, že působila docela věrohodně. Pěvecky se dal sice poslouchat, ale ve výškách se na několika místech uchýlil k falešnému křiku. Po všech stránkách přesvědčivěji si vedl Michal Novotný, kterému lépe napsaná role obtloustlého Dava sedla herecky, pěvecky i fyziognomicky. Pavel Rímský jako povýšený Harold, který se bojí náročné manželky, se tentokrát nespolehl jen na krásný hlas a hereckou rutinu, byl přirozenější, roli se mu podařilo vystihnout a téměř na ni stačil i pěvecky. Pavel Batěk jako nesmělý Malcolm a Daniel Bambas jako ztřeštěný Ethan zvládli své role i pěvecká sóla dobře, ve společném duetu se však nedokázali sezpívat, a tím ještě zdůraznili ubohost písňového textu. Ladislav Frej se v úloze kdysi úspěšného tanečníka Noaha příliš nenašel. Jeho výkon se sice nedá nazvat nezvládnutým, ale z šestice hlavních představitelů je nejslabší. Ačkoli v muzikálu jsou středem pozornosti muži, našly v něm uplatnění i herečky, z nichž některé střídavě alternují větší a menší role. Ženská část souboru po herecké i pěvecké stránce obstála, výjimku tvořila pouze Jana Hlaváčová (vděčná příležitost svérázné Jeanette, bývalé tanečnice pomáhající mužům s choreografií, postavu alternuje Jiřina Jirásková), jež nedokázala hrát dostatečně výrazně a stylem, jaký žánr a inscenace vyžadují. Hlaváčová na jevišti téměř zanikla a její „zpěv“ v sólové písni je snad lepší tiše zapomenout. Za zmínku ale určitě stojí svěží výkon Jana Battěka (alternuje Josef Láska) v dětské roli Jerryho syna Nathana. Obecně lze říci, že herci předvádějí dobré herecké výkony, úroveň pěveckých výkonů kolísá a zvládnutí tanečních čísel je průměrné, jak se u činoherců bez muzikálových zkušeností dá očekávat.

V Divadle na Vinohradech vznikla podívaná, která kvůli nekvalitám libreta ani nemohla být výjimečná. Naštěstí se realizačnímu týmu podařilo dosáhnout zábavné a živé formy, v níž je s podbízivostí a vnějškovou efektností zacházeno ve správně zvolené míře a ku prospěchu inscenace. Škoda, že dramaturgie nesáhla po hodnotnějším díle, na kterém by mohli tvůrci a herci své kvality potvrdit s lepším a přesvědčivějším výsledkem. Muzikál by si mohl najít své diváky, ale spokojeni budou jen ti, kteří přišli do divadla za nenáročnou zábavou. Na své si nepřijdou ani návštěvníci, kteří očekávají senzaci a nahotu. Závěrečná scéna je pojata podobně jako u většiny nastudování – vkusně, ale nepříliš odvážně. Herci se sice svléknou donaha, ale diváci uvidí jen pozadí, protože se muži otočí čelem k publiku až ve ztlumeném světle. Vinohradská scéna sice muzikálem Donaha! trochu rozvířila své „stojaté vody“, předložila divákům duchaplnější rozptýlení, než nabídla například inscenacemi Lo Stupendo nebo Vrátila se jednou v noci, zároveň však potvrdila, že pod uměleckým vedením Martina Stropnického a se stávající dramaturgií nedosáhne i přes maximální nasazení vyšší úrovně, než je slušný průměr.

Hodnocení: 60 %


Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.

Recenze

Ekonomický kabaret v brněnském BuranTeatru
Pokud je nějakého žánru v současné divadelní produkci žalostně málo, tak je to kabaret. Umírá na svou „starobylost“, podobně jako opereta. A přitom náš současný život dodává kabaretnímu žánru tolik příležitostí. Od kritických pohledů na politiku, až po absurdity společenského života a problémy s rozvinutou komunikací. V Brně tradici kabaret má a je na co navazovat. Vzpomeňme jen na Večerní Brno, které vzniklo ve stejném roce jako Semafor. Z tohoto divadla se vyklubal po ... číst dále
8.11.2016 | Peter Stoličný
Vítězný únor – hořký chleba, který chutná
Vítězný únor – hořký chleba, který chutná
Pravda. Co je to pravda? Co pravdou zvou i zváno jinak vonělo by stejně? Toť otázka! Pravda, pojem velice nestabilní, variabilní, tvárný jako hlína, z níž hrnčíř vyrábí krásné nádobí, jež nikdy není stejné. Stejně tak tvárné a nejisté jsou lidské dějiny, kdy boje zejména mocenských vrstev o tu jejich pravdu málokdy vedou k jistotě. Jistá však je inscenace Kohoutovy hry Vítězný únor, kterou v režii Břetislava Rychlíka uvedlo hradecké Klicperovo divadlo, svého času paradox ... číst dále
5.11.2016 | Hana Rubišarová
Koňská opera v Brně
Koňská opera v Brně
22. října 2016, v podvečer, se ve dvoraně Městského divadla Brno objevil dostavník, tažený dvěma koňmi a z něj vystoupila Alena Antalová se svou suitou, zanedlouho další dostavník přivezl Bolka Polívku a v posledním dostavníku byl režisér Petr Gazdík, Ivana Vaňková v kostýmu Tornádo Lou, Ivana Odehnalová v kostýmu Winnifred a Lukáš Janota oblečen jako slavný a neohrožený propagátor Kolaloky, Limonádový Joe. Ano, to bylo entrée před premiérou slavné Koňské opery na Hudební s ... číst dále
24.10.2016 | Peter Stoličný
Přijdou větší lumpové
Přijdou větší lumpové
Po roční odmlce byla první inscenace letošní sezony na Činoherní scéně Městského divadla Brno opět v režii Hany Burešové. Frank V. slavného švýcarského spisovatele Friedricha Dürrenmatta nese některé shodné rysy s jejími předchozími hostovačkami. A opět z toho vznikla zajímavá inscenace, která svůj tragikomický ráz tentokrát halí do operetně pokleslých prvků. Frank měl premiéru v roce 1959, v první textové verzi s podtitulem Opera jedné soukromé banky. Frankova banka je ... číst dále
24.10.2016 | Lukáš Dubský
Klarinety v Plzni. Pouťové pozlátko bez semaforské poezie a vtipu.
Klarinety v Plzni. Pouťové pozlátko bez semaforské poezie a vtipu.
Jen jako pokus o kabaretní show lze hodnotit novou muzikálovou inscenaci Divadla J. K. Tyla v Plzni Kdyby 1000 klarinetů, kterou soubor uvedl v premiéře 24. září v Novém divadle. Legendární filmový muzikál, původně hudební hru Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra vtipně rozvíjející moment, kdy se všechny zbraně v kasárnách a jejich okolí změní na hudební nástroje, upravil a režíroval Ondřej Lážnovský. Vznikla inscenace, která nemá s poetikou Semaforu, její elegancí, chytrým hu ... číst dále
Malý princ na Nové scéně bohužel zůstal malý
Malý princ na Nové scéně bohužel zůstal malý
Antoin de Saint-Exupéry, velký autor, Vladimír Morávek, velký režisér, Malý princ, ještě větší dílo. Trojice známých, až legendárních velikánů. Na Nové scéně Národního divadla jejich velikost bohužel upadá. Laterna Magika uvedla v loňské sezoně premiéru adaptace literárního počinu Malý princ Antoina de Saint-Exupéryho. Dílo hodnotné, poetické, výpravné a hlavně v lidských jedinečných mozkovnách interpretačně různorodé. Malý princ patří svým čistým příběhem dětem a svou f ... číst dále
24.9.2016 | Hana Rubišarová
Tři sestry jako hon za iluzivně lepší budoucností
Tři sestry jako hon za iluzivně lepší budoucností
Pro úvodní premiéru sezony 2016/17 si Činohra Národního divadla zvolila jednu z kvarteta nejproslulejších her Antona Pavloviče Čechova, Tři sestry. Toto depresivní drama, které samotný Čechov považoval za komedii, je jednou z nejuváděnějších her autora na divadelních jevištích. Na první české scéně se však příběh o třech sestrách Prozorovových a jejich beznadějném snu o životě v Moskvě paradoxně objevuje poprvé od roku 1958. Úkolu zinscenovat tuto „tragédii životní set ... číst dále
22.9.2016 | Anežka Hrebiková
Komedie jedné soukromé banky
Komedie jedné soukromé banky
První premiérou Městského divadla Brno v této sezoně byla hra známého švýcarského dramatika Dürrenmatta. Moc se u nás nehraje, spíše se o něm dost píše (Suchopár, Hořínek, Dvořák, Stromšík). V období budovaní „krásných zítřků“ se nehrál skoro vůbec. Soudruzi tomu, co tento král temného humoru říká, nerozuměli. Nějak ale cítili, že se ten dramatikův pohled může týkat také komunistické ideologie a to je přece nejjednodušší zakázat. V roce 1964 uvádělo Slovenské národní divad ... číst dále
12.9.2016 | Peter Stoličný
Robin Hood jako nesmyslný happening v balkánských rytmech
Robin Hood jako nesmyslný happening v balkánských rytmech
Divadlo J. K. Tyla v Plzni uzavřelo letošní sezónu hrou Nikolaje Peneva o legendárním anglickém zbojníkovi z 13.století Robinu Hoodovi. Premiéru měla v režii autora v sobotu 18. června ve Velkém divadle. Inspirací pro hru byl román Alesandra Dumase st., který zpracovává historky ze života Hoodovy tlupy a končí tragicky, ale i různé literární předlohy včetně původních balad. Plzeňská podoba Robina Hooda měla být veselá a nekomplikovaná. Divadlo samo v tiskové zprávě ins ... číst dále
Podívat se na ukvapený svět dětskýma očima
Podívat se na ukvapený svět dětskýma očima
Knihu Pískání po větru napsala v roce 1957 anglická herečka a spisovatelka Mary Hayley Bell. O vzniku novely se traduje příběh, že autorka jednoho letního rána seděla na své farmě v Sussexu a čekala na inspiraci. Múza ji údajně navštívila zničehonic a během několika dnů napsala knihu s názvem Whistle Down The Wind. K příběhu o možné dvojí identitě tajemného muže autorku inspirovaly její tři děti. Kniha zaznamenala obrovský úspěch a nedlouho po jejím publikování byla nat ... číst dále
9.7.2016 | Iveta Novotná
Žít v přeludu
Žít v přeludu
Krize středního věku a pocit zmarněného života. To bývají témata, ke kterým se režiséři upínají při inscenování tragikomedie Antona Pavloviče Čechova Strýček Váňa. Nejinak je tomu i v Rokoku, kde tuto klasiku připravil umělecký šéf Městských divadel pražských Petr Svojtka. Hra zavádí diváka na statek profesora Serebrjakova, kde se většina obyvatel utápí v nečinnosti. Starý profesor je nemocný, jeho mladá žena Jelena se na vesnici nudí, správce statku Ivan Vojnickij ... číst dále
11.6.2016 | Lukáš Dubský
Jak se vlastně leze do pece?
Jedno z mála profesionálních loutkových představení na 32. Skupově Plzni byla Perníková chaloupka Miroslavy Bělohlávkové. Jednalo se o pohádku pro děti od tří let, která zachovává původní děj tradované pohádky. Inscenace je provozována pod hlavičkou Studia Damúza, divadlo Jednoho Edy je uvedeno pouze jako spolupracující subjekt, vzhledem k tomu, že Eda je na mateřské dovolené. Poté, co Miroslava Bělohlávková pro potřeby své doktorandské práce na DAMU zevrubně rozebrala Červ ... číst dále
10.6.2016 | Kateřina Jírová
Osudná hodina nejen doni Anny
Osudná hodina nejen doni Anny
Buchty a loutky uvedly na festivalu 32. Skupova Plzeň svoji rok starou premiéru inscenace Don Šajn. Přestože se premiéra konala 6. března 2015, dosud toto loutkové divadlo pro dospělé skoro nikdo neviděl. Boj o diváka večerních loutkových představení stále trvá. Inscenace je volně inspirována starými loutkářskými texty, což je zcela v duchu tradice, protože za ta čtyři století, po která se Don Šajn v Čechách a okolí hraje, prošel text mnoha úpravami mnoha loutkářů. ... číst dále
10.6.2016 | Kateřina Jírová
Unisex kombinuje Orwella, humor i melancholii
Unisex kombinuje Orwella, humor i melancholii
Nová hra uměleckého šéfa Davida Drábka završila letošní divadelní sezonu v Klicperově divadle Hradec Králové. Pod názvem Unisex se skrývá fantaskní road movie s trochu orwellovskými rysy, která kombinuje melancholii s humorem. Jak je v Drábkových hrách běžné, hlavními hrdiny jsou outsideři, které společnost nebere příliš vážně. Tentokrát jsou to podivíni, kteří díky svým zvláštním schopnostem mají talent pro boj se zlem, což jim vynese členství v tajuplném řádu zvaném Sk ... číst dále
27.5.2016 | Lukáš Dubský
Heda v izolaci
Heda v izolaci
Jednou z nezanedbatelných dramaturgických linií pražského Divadla v Dlouhé je spolupráce s režisérem Janem Nebeským na hrách norského dramatika Henrika Ibsena. Nejprve to byla Divoká kachna v roce 2005, poté málo uváděné drama Eyolfek v roce 2013. Nyní Nebeský v Dlouhé s podobným inscenačním týmem uvedl Hedu Gablerovou. Chladná a strohá scéna, které vévodí bílý mobiliář, kontrastuje s křiklavě barevnými kostýmy Jany Prekové. Zadní stěnu tvoří plátno, na které je promítán ... číst dále
26.5.2016 | Lukáš Dubský
Vilu Verdi uvedlo Divadlo J. K. Tyla ve vlastní verzi
Vilu Verdi uvedlo Divadlo J. K. Tyla ve vlastní verzi
Soubor činohry Divadla J. K. Tyla v Plzni uvedl v české premiéře a v režii šéfky souboru Natálie Deákové hru německého dramatika Christopha Klimkeho Vila Verdi. Titul, jehož vznik byl podnícen nejen filmovým dokumentem Švýcara Daniela Schmida Polibek Tosky z roku 1984 zachycujícím dojemné okamžiky z milánské „La Casa Verdi“, domova pro zestárlé operní umělce založeném Giuseppe Verdim, ale také anglickou komedií Kvartet Ronalda Harwooda z roku 1999. Vila Verdi měla světov ... číst dále
BuranTeatr opět zazářil
BuranTeatr opět zazářil
Diváci si v Brně už zvykli, že tvůrci v divadle BuranTeatr, které sídlí v prostorách Sokolského stadionu, vymýšlí vždy něco nové, objevné, že jsou to hledači. Tentokrát se pustili do žánru sci-fi. Jakoby vypreparovali základní myšlenky barda tohoto žánru, Stanislava Lema a jeho pohledy na tento žánr, zveřejněné v knize Summa technologiae. Ale autoři (režisér Šimon Caban, dramaturgové Miroslav Ondra a Jan Šotkovský + celý kolektiv herců divadla) nezůstali jenom u zamýšlení n ... číst dále
24.5.2016 | Peter Stoličný
O ďáblovi z kasina
O ďáblovi z kasina
Ředitel Městského divadla Brno Stanislav Moša patří u našich německých sousedů k respektovaným divadelníkům, a tak je brněnská scéna průkopníkem v uvádění muzikálů německých autorů v českém prostředí. Občas je v Brně nějaký německý muzikál uveden ve světové premiéře (třeba loni Ostrov pokladů) a poté se přestěhuje do rodné země, jindy je tomu naopak. Takový osud měla poslední premiéra této divadelní sezony na Hudební scéně – fantasy muzikál Prodaný smích. Nejprve byl v roce ... číst dále
20.5.2016 | Lukáš Dubský
Pygmalion na Vinohradech nepřekročil svůj stín
Pygmalion na Vinohradech nepřekročil svůj stín
Zahrne-li v dnešní době české divadlo na repertoár klasiku, pustí se z větší části do moderní adaptace, která bývá někdy vrtkavá. Jen pár divadel se nesnaží lámat interpretaci přes koleno a raději zůstává věrná tradičnímu výkladu, za což jim mnozí diváci děkují. Mezi taková divadla patří Divadlo na Vinohradech, od něhož se přehnané experimenty a aktualizace vskutku neočekávají, ba se rovnou setkávají spíše s negativním přijetím. Nakonec není divu, geneze této významné české ... číst dále
Evropa, poslední zúčtování
Evropa, poslední zúčtování
V Klicperově divadle se čím dál víc rozšiřuje tendence autorského divadla, a to zejména z pera uměleckého šéfa Davida Drábka. V současné sezoně se o původní české drama vznikající navíc přímo na jevišti pokusil i mladý režisér a herec Braňo Holiček ve spolupráci s Tomášem Jarkovským, kteří s hradeckým souborem vdechli život všeříkající hře prakticky bez textu, Evropě. Samotný název jistě napoví, o čem hra vypovídá. Skutečně se jedná o snahu vypodobnit náš drobný, leč nep ... číst dále