Recenze

Na jevišti se odhaluje obří prostor nahrávacího studia s opuštěnými hudebními nástroji na židlích a Martina Preissová jako Strouhalka chladně a nezúčastněně recituje autorský popis prostředí před prvním dějstvím. Tímto stylem začíná v pořadí jedenáctá inscenace zřejmě nejznámější české divadelní klasiky na prknech Národního divadla. Maryša Jana Mikuláška se již od počátku výrazně odlišuje svým chladem i modernizačním pojetím, což s sebou logicky nese účinek obousečné zbraně

Na své Nové scéně pražské Národní divadlo často experimentuje s různými scénickými tvary, formálně i obsahově vybočující z běžné dramaturgie je i inscenace hry Paula Rudnicka Jsme v pohodě. Tematicky provokativní dílo, ale může vzbudit kontroverzi jen u dost konzervativních diváků. Pro ostatní bude představovat spíš vtipně napsaný a dobře zahraný výlet do světa sexuálních menšin. Rudnickova hra se skládá ze čtyř části, z nichž tři mají víceméně monologickou strukturu. Re

Soudní drama Teror Ferdinanda von Schiracha mělo v Berlíně premiéru v říjnu 2015 a od té doby se úspěšně etablovalo v mnoha evropských zemích, ale i v Japonsku či USA. Dva roky po německé premiéře hru na česká divadelní prkna jako první přeneslo Národní divadlo Brno v režii tamního ředitele Martina Glasera. Do konce této divadelní sezony se chystají Teror inscenovat i další tuzemská divadla, v Praze a Ostravě. Major Luftwaffe Lars Koch sestřelil civilní letadlo se 164 ce

Jako první premiéru nové divadelní sezony přichystalo Východočeské divadlo Pardubice na své komorní scéně inscenaci léty prověřeného titulu Commedia finita od Viktorie Hradské. V režii Petra Novotného se jedná o zábavnou, i když místy dost hořkou podívanou, které vévodí herecké výkony čtyř představitelek žen ovlivňujících život operní divy Emy Destinnové. Na pohřbu slavné zpěvačky, která okouzlovala svým hlasem, ale zároveň provokovala osobním životem, se postupně ke své

První premiérou na činoherní scéně Městského divadla Brno byla inscenace hry s poněkud zvláštním názvem Dotkni se vesmíru a pokračuj dramatika René Levínského. Kdyby někdo nevěděl, kdo to je, tak vystupuje i pod několika pseudonymy: Samuel Königgratz, Leo Egerstein, Helmut Kuhl. A protože ten zvláštní pán nepatří mezi medializovanou elitu současného českého divadla, tak bude vhodné stručně si ujasnit, o koho jde: Svérázný český autor (ročník 1966) je spojovaný především

Hra bez názvu, kterou sám Anton Pavlovič Čechov zavrhl a jež se na jeviště v jeho rodném Rusku dostala až více než 50 let po dramatikově smrti, nepatří ani na českých jevištích k stálicím. V Uherském Hradišti ji ve vlastní úpravě uvedl režisér Břetislav Rychlík, který ji do názvu vetkl kromě jména hlavního „hrdiny“ také dovětek „Ztratil Hospodin trpělivost?“. Čechovova dramatická prvotina není dokonale vysoustruženým dílem jako jeho vrcholná dramata, kde každá věta a kaž

Poslední premiérou divadelní sezony 2016/2017 se v Pardubicích stalo první uvedení hry Rasputin. Tu přímo pro Východočeské divadlo napsal (pod pseudonymem Petr Abraham) jeho kmenový režisér Petr Novotný. Nová hra je rámována jako vzpomínání Marie Rasputinové, dcery slavného mystika, která vypráví životní příběh svého otce americkému novináři. Podobný retrospektivní princip není neobvyklý, okamžitě se mi vybavilo třeba Shaefferovo vrcholné drama Amadeus. Těžištěm děje je

Krátce po sobě se na pražských jevištích objevila dvě různá zpracování Shakespearovy nejtemnější tragédie Macbeth. Inscenace v ABC a v Komedii, kde našlo azyl Divadlo Na zábradlí, se však snad ani nemohou lišit více. Zatímco Městská divadla pražská hrají Macbetha s minimem škrtů, režisér David Jařab využil Shakespearův text pouze jako inspiraci a napsal zcela nový scénář. Nevyužil však žádný z českých překladů a Macbetha napsal ve velmi jednoduché angličtině, které poroz

Muzikál West Side Story patřil v 50. letech minulého století k přelomovým dílům. Po dlouhou dobu byly broadwayské muzikály veskrze odlehčeným žánrem. Novodobá variace na Shakespearovu tragédii Romeo a Julie vnesla do muzikálových vod něco nového – aktuální sociální kritiku. Gangy mladistvých totiž v té době představovaly skutečný sociální problém mnoha amerických velkoměst. Může se zdát, že pro dnešního českého diváka se jedná o problém časoprostorově dost vzdálený, jenž

V rámci poslední premiéry uzavírající sezonu 2016/2017 se Národní divadlo zaměřilo na dílo obrozeneckého dramatika a zakladatele moderního českého divadla Václava Klimenta Klicpery. Mlynářova opička, poprvé uvedená ve Stavovském divadle, není Klicperovou původní hrou, nýbrž kompilátem autorových komedií, jenž poskládal mladý dramaturg a dramatik Milan Šotek. Tomu připadla nevděčná a nelehká úloha – vykřesat z mnohosvazkového Klicperova opusu plného archaického jazyka ale i 

Paní z moře (dříve překládána také jako Paní z námoří) patří k méně uváděným Ibsenovým hrám. Možná je to způsobené tím, že na rozdíl od jiných dramatikových her ani ve své době neprolamovala žádná tabu, ani nemá výraznou pointu. Navíc tento text je z období, kdy se Ibsen pomalu přesouval od společenskokritických dramat k hrám plným symbolismu, jejichž inscenování je nesnadné. Přestože se s Paní z moře na českých jevištích moc často nesetkáme, hlavní hrdinka Elida Wangel

Chladná industriální scéna, nad kterou visí desítky židlí. Každá židle přitom symbolizuje jeden ztracený život při cestě titulního „hrdiny“ na vrchol mocenské pyramidy. A další židle přibývají... Takhle slibně diváky přivítá nové nastudování Shakespearovy hry Macbeth v Divadle ABC. Scénické řešení Michala Syrového bohužel slibuje víc, než inscenace režiséra Pavla Kheka nakonec nabízí. William Shakespeare napsal Macbetha v době výrazných společenských změn. Po smrti králo

Tracy Letts, autor inspirující na poli čtenářském, filmařském a v České republice převážně divadelním, kde stále častěji zaplňuje dramaturgické plány. A dobře že tak, protože kam vkročí Letts, tam většinou zůstane velká stopa. Stopa v srdci diváka. Naposledy jsme měli čest, setkat se s tímto americkým velikánem prostřednictvím Divadelního spolku Kašpar, sídlícím v Divadle v Celetné, kde Pavel Lagner zrežíroval v současné době velice oblíbené dílo Srpen v zemi indiánů. Za

Nepřítel lidu je možná Ibsenova nejpolitičtější hra, přesto se i po více než 130 letech od prvního uvedení těší velké pozornosti dramaturgů. Je totiž nakloněna mnohým interpretacím, tudíž není problém naroubovat text norského dramatika na současné problémy. Boj lázeňského doktora Tomáše Stockmanna vůči politickému establishmentu může být interpretován jako souboj svobodně myslícího člověka s těžkopádným soukolím moci podporovaným stádně se chovající veřejností, ale na d

Divadlo na Vinohradech se v posledních letech poměrně často věnuje dílům norského dramatika Henrika Ibsena. Po Rosmersholmu a Nepříteli lidu se na Vinohrady vrací Ibsenova dramatická báseň Peer Gynt. V moderně znějícím překladu Josefa Vohryzka a Josefa Bruknera ji tam nastudoval Martin Čičvák. Ibsenovo dílo v sobě nese výrazné autobiografické prvky, zároveň ovšem divákovi představuje severskou mytologii, fantaskno se mísí s realitou. Gyntův příběh byl v minulosti často i

Zatímco ve Velké Británii je Torben Betts celkem populárním autorem, který má za sebou více než dvacet divadelních her, na českých jevištích se dosud jednalo o neznámého dramatika. Změnit se to pokusilo Klicperovo divadlo v Hradci Králové, které v české premiéře uvedlo jeho hru Vincenc. A jedná se o jeden z nejvýraznějších dramaturgických počinů letošní sezony. Oliver a Emily jsou poněkud snobští intelektuálové, kteří se z Londýna přestěhovali na sever Anglie, aby mohly

Pro svůj debut v Národním divadle si uznávaný režisér Jan Mikulášek vybral Fuksovu novelu Spalovač mrtvol. Spolu s dramaturgyní Martou Ljubkovou pak vytvořili dramatizaci, která akcentuje zcela jiné motivy než Herzův slavný film, se kterým bude jistě nejeden divák inscenaci srovnávat. To, že takové srovnání není na místě, ovšem lze pochopit ihned po začátku představení. Scénograf Marek Cpin umístil děj hry nikoliv do obligátního krematoria, ale do obřího nákupního středi

Krátce po derniéře Zpívání v dešti se na repertoáru Východočeského divadla Pardubice ocitl další kousek ze zlatého fondu amerických muzikálů – Kiss Me, Kate z roku 1948. Variace na Shakespearovo Zkrocení zlé ženy sází především na výkony hlavních představitelů. V malém baltimorském divadle se chystá premiéra „Zkrocenky“ a hlavní role Petruccia a Kateřiny mají ztvárnit bývalí manželé Fred Graham a Lilli Vanessi. Každý už sice žije svým životem, ale něco je k sobě stále př

Dnes již evropsky proslulé duo tvořené Martinem Kukučkou a Lukášem Trpišovským se dosud v Národním divadle v Praze úspěšně režijně angažovalo na poli opery (Don Giovanni) i baletu (Malá mořská víla). Činoherní debut SKUTRu na prknech naší první scény tedy logicky budil velká očekávání, co se týče uchopení tématu hry i spolupráce se zdejším souborem. Kukučka s Trpišovským si znovu vybrali text kompatibilní svému know-how, tedy příběh plný lyriky a surrealismu. Na prknech

Brněnská profesionální scéna BuranTeatr se představila zase s jedním typem projektu, který vůbec není na jevištích běžný. Místo Carrollovy Alenky v říši divů se hrála Alenka v říši znaků. Upřímně řečeno, hrát nonsens „Alenky“ a ještě (také) pro neslyšící je hodně bláznivý projekt. Ale hravost celé té férie nabízí nečekané možnosti, díky kterým „Alenku“ takto inscenovat lze. Johan Huizinga v knize Homo ludens odmítá staré definice, které hru považují za něco, co slouží k