Recenze

Nenáročná podoba úspěšného filmu
psáno z představení: 28.11.2005, autor recenze: Pavel Širmer, foto z inscenace: Pavel Nesvadba
foto: Pavel Nesvadbafoto: Pavel Nesvadbafoto: Pavel Nesvadba
Na jevišti Divadla na Vinohradech není muzikál příliš často k vidění (naposledy zde byl v roce 1997 uveden Muž z La Manchy, který zpracovával téma Dona Quijota), ale obvykle je oživením repertoáru a setká se s ohlasem. Zřejmě z těchto důvodů divadlo uvedlo muzikál Donaha!, který vznikl podle úspěšného stejnojmenného britského filmu z roku 1997. Za trochu senzačním názvem se skrývá příběh několika nezaměstnaných dělníků zavřené továrny, kteří nemohou dlouho zavadit o práci. Chtějí dokázat sobě i okolí, že ještě nejsou v životě odepsaní, a napadne je opatřit si peníze svérázným způsobem – sestaví šestičlennou partu a rozhodnou se secvičit vlastní striptýzovou show. Cesta k penězům však není vůbec jednoduchá. Většina z nich se díky ztrátě zaměstnání ocitla v nelehké životní situaci, řeší osobní i rodinné problémy. Takto oslabeni musí překonat řadu překážek, přípravě věnovat značné úsilí a jít až za hranice svých možností.

Základní děj muzikálu se filmu velmi podobá, libreto Terrence McNallyho však sociální motivy i mezilidské vztahy výrazně zjednodušuje a paušalizuje, divadelní podoba sklouzává ke klišé připomínající americké seriály, někdy dokonce rodinné sitcomy. Jednání hrdinů působí nevěrohodně, objevuje se přemíra nereálných situací, kdy hrdinové či hrdinky náhle „prohlédnou“, a vše se rázem a bez problémů vyřeší. Dialogy jsou místy křečovité, texty některých písní hraničí až s trapností (např. „milostný“ duet Malcolma s Ethanem, kteří v sobě objevili homosexuální orientaci, nebo píseň Georgie a Vicki, které přehodnotily vztah k manželům). Film byl okořeněn jemnou nadsázkou, kterou však nedokázal tvůrce libreta náležitě divadelně umocnit nebo alespoň zachovat. Zatímco film byl celkem originální hořkou komedií s aktuálním sociálním podtextem, na divadle jsme svědky mnohem lehčího žánru, v němž je sice v mnohem větší míře zastoupen zpěv a tanec, kde se divák více pobaví, ale důležité myšlenky se kamsi vytrácí. Zásadní slabiny libreta naštěstí zachraňuje působivá rockově-funková hudba Davida Yazbeka s mnoha výraznými melodiemi.

Vinohradské divadlo potvrdilo, že jeho umělecké vedení a dramaturgii nelze „podezírat“ z objevnosti a originality. Po bratislavské inscenaci, jejíž uvedení provázel skandál s nedovoleným otištěním fotografie obnažených protagonistů v bulvárním tisku, se s inscenacemi tohoto muzikálu na českých jevištích doslova roztrhl pytel. Během krátké doby byl uveden v Liberci (česká premiéra), Uherském Hradišti, Pardubicích a nakonec zavítal i do Prahy. Inscenaci nastudoval choreograf a režisér Radek Balaš, který režíroval i verzi Slováckého divadla Uherské Hradiště. Balašovi se podařilo dosáhnout toho, že muzikál nemá nudná místa a je dynamickou živou podívanou, která v realizaci nemá zásadní slabý článek. Tomu výrazně napomáhá i režisérova vlastní choreografie a také rychle a účelně se měnící scéna Davida Marka. Efektní kostýmy Jolany Schofieldové-Izbické plní účel, jaký je od nich očekáván, umělecké i technické provedení hudební nahrávky je dostačující.

Souboru divadla s vysokým věkovým průměrem evidentně změna žánru a tvůrců prospěla, příležitostí se ale lépe chopili jeho mladší členové. Hlavní postava Jerryho, milujícího otce, kterému kvůli neplacení alimentů hrozí ztráta syna, není zrovna vděčně napsaná. Nový člen souboru Filip Blažek její rozličné a často krkolomné polohy zahrál tak, že působila docela věrohodně. Pěvecky se dal sice poslouchat, ale ve výškách se na několika místech uchýlil k falešnému křiku. Po všech stránkách přesvědčivěji si vedl Michal Novotný, kterému lépe napsaná role obtloustlého Dava sedla herecky, pěvecky i fyziognomicky. Pavel Rímský jako povýšený Harold, který se bojí náročné manželky, se tentokrát nespolehl jen na krásný hlas a hereckou rutinu, byl přirozenější, roli se mu podařilo vystihnout a téměř na ni stačil i pěvecky. Pavel Batěk jako nesmělý Malcolm a Daniel Bambas jako ztřeštěný Ethan zvládli své role i pěvecká sóla dobře, ve společném duetu se však nedokázali sezpívat, a tím ještě zdůraznili ubohost písňového textu. Ladislav Frej se v úloze kdysi úspěšného tanečníka Noaha příliš nenašel. Jeho výkon se sice nedá nazvat nezvládnutým, ale z šestice hlavních představitelů je nejslabší. Ačkoli v muzikálu jsou středem pozornosti muži, našly v něm uplatnění i herečky, z nichž některé střídavě alternují větší a menší role. Ženská část souboru po herecké i pěvecké stránce obstála, výjimku tvořila pouze Jana Hlaváčová (vděčná příležitost svérázné Jeanette, bývalé tanečnice pomáhající mužům s choreografií, postavu alternuje Jiřina Jirásková), jež nedokázala hrát dostatečně výrazně a stylem, jaký žánr a inscenace vyžadují. Hlaváčová na jevišti téměř zanikla a její „zpěv“ v sólové písni je snad lepší tiše zapomenout. Za zmínku ale určitě stojí svěží výkon Jana Battěka (alternuje Josef Láska) v dětské roli Jerryho syna Nathana. Obecně lze říci, že herci předvádějí dobré herecké výkony, úroveň pěveckých výkonů kolísá a zvládnutí tanečních čísel je průměrné, jak se u činoherců bez muzikálových zkušeností dá očekávat.

V Divadle na Vinohradech vznikla podívaná, která kvůli nekvalitám libreta ani nemohla být výjimečná. Naštěstí se realizačnímu týmu podařilo dosáhnout zábavné a živé formy, v níž je s podbízivostí a vnějškovou efektností zacházeno ve správně zvolené míře a ku prospěchu inscenace. Škoda, že dramaturgie nesáhla po hodnotnějším díle, na kterém by mohli tvůrci a herci své kvality potvrdit s lepším a přesvědčivějším výsledkem. Muzikál by si mohl najít své diváky, ale spokojeni budou jen ti, kteří přišli do divadla za nenáročnou zábavou. Na své si nepřijdou ani návštěvníci, kteří očekávají senzaci a nahotu. Závěrečná scéna je pojata podobně jako u většiny nastudování – vkusně, ale nepříliš odvážně. Herci se sice svléknou donaha, ale diváci uvidí jen pozadí, protože se muži otočí čelem k publiku až ve ztlumeném světle. Vinohradská scéna sice muzikálem Donaha! trochu rozvířila své „stojaté vody“, předložila divákům duchaplnější rozptýlení, než nabídla například inscenacemi Lo Stupendo nebo Vrátila se jednou v noci, zároveň však potvrdila, že pod uměleckým vedením Martina Stropnického a se stávající dramaturgií nedosáhne i přes maximální nasazení vyšší úrovně, než je slušný průměr.

Hodnocení: 60 %


Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.

Recenze

Salome BRUT z evangelia podle Marka (Vladimíra)
Salome BRUT z evangelia podle Marka (Vladimíra)
Salome, judejská princezna, historicky nesoucí vinu za smrt Jana Křtitele, jako alter ego životem ošlehaného charismatického herce, archetypu pošetilého, leč moudrého blázna. Hledání viny vědomé i nevědomé, obnažování nitra, loutky, verše, písně, bonmoty, vizuální podívaná a šampaňské. Režiséra Daniela Špinara inspirovala jedna ze stylizovaných autorských fotografií Vladimíra Marka natolik, že neodolal a chopil se režie jeho divadelního sóla Salome BRUT aneb p-oprava jed ... číst dále
17.11.2013 | Veronika Boušová
Mlčenlivé sedmdesátky a Husákova pimprlata
Mlčenlivé sedmdesátky a Husákova pimprlata
„Kdyby lidé mluvili jen o věcech, kterým alespoň trochu rozumí, to ticho by bylo nesnesitelné.“, píše Jan Zábrana ve svém deníku o atmosféře 70. let. „Nikdy se život nepodobal pohádce o Šípkové Růžence jako tenkrát.“, uvádí na stejné téma Pavel Kosatík. Spojíme-li oba výroky, dostaneme základní ingredienci první inscenace nového tvůrčího týmu Divadla Na zábradlí Šedá sedmdesátá aneb Husákovo ticho. Jan Mikulášek a Dora Viceniková se rozhodli předvést atmosféru této podi ... číst dále
12.11.2013 | Veronika Boušová
Zahradní slavnost je pro všechny. Anebo ne?
Zahradní slavnost je pro všechny. Anebo ne?
Zahradní slavnost je dodnes patrně nejslavnější hra zesnulého exprezidenta a dramatika Václava Havla. Režisér Dušan D. Pařízek však naštěstí k Havlovu textu nepřistupuje nijak pietně a nebojí se dělat výraznější škrty, kterými se snaží hru aktualizovat a přiblížit dnešnímu divákovi. Ale nebojí se ani přidávat zajímavá inscenační řešení, jakými jsou například zpívané části, které v závěru přerůstají v parodii české národní povahy. Absurdní drama Zahradní slavnost pojednáv ... číst dále
9.11.2013 | Lukáš Dubský
Když dochází šťáva
Když dochází šťáva
Karel Čapek je na českých jevištích poměrně oblíbeným autorem. V posledních letech se roztrhl pytel především s inscenacemi jeho dramatu Věc Makropulos, ale adaptace se dočkaly i některé prozaické texty či povídkové sbírky. Do psaní Krakatitu se Čapek pustil hned po dokončení Věci Makropulos, během psaní se však jeho zdravotní stav natolik zhoršil, že musel práci přerušit a odcestovat na několikaměsíční dovolenou do Itálie. Hlavní hrdina románu i inscenace je inženýr Pro ... číst dále
15.10.2013 | Lukáš Dubský
Mileniny recepty v kuchařské knize šíleného století
Mileniny recepty v kuchařské knize šíleného století
České buchty, srbské žebírko, vídeňský řízek, židovský šoulet, červené trojúhelníky na mundúrech politických vězňů, žluté hvězdy Davidovy, falešná morálka, emancipace, pivo, šampaňské, káva... a dvě intelektuálky nad studenou plotnou. Dalo by se říci, že tvůrci na základě Mileniných receptů uvařili ostrý guláš s jemným houskovým knedlíkem. Inscenace, která vznikla v koprodukci pražského Studia Hrdinů a brněnského Kabinetu múz, si nese dualismus už ze své podstaty. Montáž ... číst dále
8.10.2013 | Veronika Boušová
V zajetí citového vydírání
V zajetí citového vydírání
Musím přiznat, že nejsem velkým příznivcem českého realismu 19. století na prknech současných českých divadel. Mnoho inscenací her bratří Mrštíků či Gabriely Preissové totiž připomíná spíše skanzen než živé divadlo. Nutno uznat, že občas se podaří zajímavě zvolenou formou inscenace oživit (Rychlíkova Gazdina roba v Národním divadle Brno), ale aktualizovat obsah bývá nad síly inscenátorů. A tak jsem dosud za jedinou aktuální hru tohoto proudu považoval Stroupežnického Naše f ... číst dále
3.10.2013 | Lukáš Dubský
Černá zvěř, černý humor a čupakabra
Černá zvěř, černý humor a čupakabra
Lovit a být loven. Zabíjet a být zabit. Požírat a být požírán. Morální thriller Lenky Lagronové na motivy knihy polské autorky Olgy Tokarczukové Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých se stal první komediálně laděnou inscenací na repertoáru divadelní společnosti Masopust (působící v Divadle v Celetné) včetně příhodného tématu masa a půstu. V malebné krajině plné lesů, stromů, hor a řek s důrazem na vodopád, kterou chtě nechtě prostě musíte milovat, přejíždí skupina nimr ... číst dále
2.10.2013 | Veronika Boušová
Muzikálová Eva Olmerová jako Vítr rváč
Muzikálová Eva Olmerová jako Vítr rváč
Milovníci originálních témat a neotřelých muzikálových příběhů se stejně jako kritici pražských „písničkálů“ dočkali dalšího sympatického pokusu o návrat k původním hodnotám muzikálového žánru, a to díky projektu nezávislé divadelní společnosti NaDřeň production. Koláž, sestavená ze zásadních vztahů, prožitků a písní Evy Olmerové, definovaná jako „A New Musical“, měla premiéru dne 7. 9. 2013 na hostitelské scéně Divadla v Dlouhé. Na programu je 30 exkluzivních představení. ... číst dále
17.9.2013 | Veronika Boušová
Pán s kaméliemi aneb Caban v Buranteatru? – Možné či nikoli...
Pán s kaméliemi aneb Caban v Buranteatru? – Možné či nikoli...
Za posledních pár let se Buranteatr vyprofiloval jako soubor vyprávějící klasické příběhy novým, mnohdy až nečekaným způsobem. Příběhy, ve kterých se mísí několik zdánlivě neslučitelných prvků (vzpomeňme na hudební motiv písně Hurikán Dalibora Jandy s litevskou slavností mrtvých v nedávno uvedených Dziadech Adama Mickiewicze). Vše je ale spojeno s divadelnickým umem, takže výsledek nepůsobí nepatřičně. Vedle nezbedností nakažené, ale zároveň promyšlené dramaturgie na tom ma ... číst dále
23.7.2013 | Iveta Novotná
Generační střet jako souboj dobra a zla?
Generační střet jako souboj dobra a zla?
Hauptmannova hra Před západem slunce vznikla ve složité společenské situaci roku 1932, kdy pomalu odeznívala éra Výmarského Německa a k moci se drala Hitlerova NSDAP. Na hře stárnoucího autora je to hodně poznat, vždyť ztráta morálních hodnot a norem je jedním ze stěžejních témat. Ale režiséra Ladislava Smočka v inscenaci pražského Činoherního klubu možná víc zajímá nezvyklý střet generací – revolta stáří proti hodnotově pochybné mladší generaci. Tajný komerční rada Maty ... číst dále
8.7.2013 | Lukáš Dubský
Cyrilometodějský příběh mezi fikcí a pravdivostí
Cyrilometodějský příběh mezi fikcí a pravdivostí
Po úspěšném zinscenování pohádky bratří Grimmů O Sněhurce a sedmi trpaslících do podoby rodinného muzikálu, ulítlé upírské komedii Měsíční kámen a po loňské premiéře o brněnské legendě Baronu Trenckovi přichází autorský tým ve složení Stano Slovák – Jan Šotkovský – Petr Štěpán se zpracováním další legendy. Tentokrát se tvůrci ponořili do naší historie mnohem hlouběji, až do 9. století. Rozhodli se pro letní scénu Městského divadlo Brno na Biskupském dvoře zpracovat příběh o ... číst dále
2.7.2013 | Iveta Novotná
Sedmá pečeť je odvážným kouskem, bohužel s řadou přehmatů
Sedmá pečeť je odvážným kouskem, bohužel s řadou přehmatů
Rozsáhlá filmová tvorba Ingmara Bergmana získala už za režisérova života přívlastek kultovní. Švédský velikán filmu uměl točit znamenité psychologické studie, ale nevyhýbal se ani komediím. Většina jeho děl se odehrávala v žhavé současnosti, a proto nejspíš producenty jeho filmů překvapilo, když se v roce 1957 rozhodl natočit snímek Sedmá pečeť se středověkými motivy. Tento film patřící do zlatého fondu světové kinematografie se rozhodlo v české premiéře uvést na jevišti Ná ... číst dále
2.7.2013 | Lukáš Dubský
Sexmise jako varování před nesvobodou
Sexmise jako varování před nesvobodou
Kultovní status má v českých zemích polská komedie režiséra Juliusze Machulského Sexmise. Mohou za to nejen její nepopiratelné filmové kvality, ale také fakt, že komedie o nesvobodě a utlačovatelském režimu vznikla v roce 1984 v komunistickém Polsku. Dnes má celý příběh již trochu jiné konotace, jako varování před nedemokratickým státním zřízením ale funguje stále. A to i v divadelním zpracování Šimona Cabana, které je k vidění v Klicperově divadle Hradec Králové. Hlavní ... číst dále
1.7.2013 | Lukáš Dubský
Hradišťský masakr višňového sadu motorovou pilou
Hradišťský masakr višňového sadu motorovou pilou
S Višňovým sadem se v poslední době roztrhl pytel. Hraje se skoro všude – v Huse na provázku, Divadle Na zábradlí, Moravském divadle Olomouc... Na začátku divadelní sezony 2012/2013 měl v režii Oxany Smilkové premiéru také v Uherském Hradišti. A zpracování je to skutečně podivuhodné, jen Antona Pavloviče Čechova byste v něm asi hledali marně. Výkladů posledního Čechovova dramatu, který je vesměs nedějový, bychom našli bezpočet. Režisérka Oxana Smilková s dramaturgyní Ivo ... číst dále
27.6.2013 | Lukáš Dubský
Poetický i dráždivý obraz fantoma erotické fotografie
Poetický i dráždivý obraz fantoma erotické fotografie
Neobvyklé životopisné drama s podtitulem „zcizené deníky fantoma erotické fotografie“ přivezli do Hradce Králové herci brněnského Divadla Husa na provázku. Hlavním objektem jejich zájmu se stal kyjovský podivín, ale zároveň talentovaný fotograf Miroslav Tichý, který zemřel v roce 2011. Režisérka Anna Petrželková vytvořila na provázkovské Sklepní scéně pozoruhodnou inscenaci, která citlivým způsobem vzpomíná na člověka, který se za svého života dočkal (do značné míry vla ... číst dále
27.6.2013 | Lukáš Dubský
Nechoďte do divadel, běžte na Kabaret! Vzkazuje Shakespeare
Nechoďte do divadel, běžte na Kabaret! Vzkazuje Shakespeare
Ve dvou premiérách koncem dubna představilo Studio DAMÚZA v Experimentálním prostoru Roxy / NoD svůj nový projekt. Po faustovském Neúplném snu a NoD Quijotovi se tvůrčí tým Divadla pro příští generace rozhodl naservírovat oněm generacím Shakespearovy Sonety v překladu Martina Hilského. „Takový sonet, to je vlastně šlágr,“ říkával Jiří Suchý v dobách, kdy v Semaforu „odpouštěla má láska mému koni tu jeho loudavost“. Podle Hilského předmluvy, kterou se autorka scénáře Luc ... číst dále
Ohromné maličkosti tentokrát s drakem (nebo dvěmi?)
Ohromné maličkosti tentokrát s drakem (nebo dvěmi?)
Tentokrát byly Ohromné maličkosti, festival scénických miniatur, věnovány především dětem, a ve spolupráci s Divadlem na zábradlí byla v nabídce i Hobitova cesta tam a zase zpátky, v jejímž závěru bylo třeba zabít draka. Přemožitelé draků pak dostali jahodový dort. Součástí byly též různé dílny, třeba „Zkus si to!“, kde si děti mohly vyzkoušet chůzi se zavázanýma očima, bílou holí a slepeckým psem, a jízdu na invalidním vozíku. Nebo dílna „Maluj si!“, kde si děti malovaly n ... číst dále
28.5.2013 | Kateřina Jírová
Richard III. v Lize mistrů
Richard III. v Lize mistrů
Po Figarově svatbě se umělecký šéf Klicperova divadla David Drábek pustil do další klasiky. Na paškál si tentokrát vzal slavnou tragédii Williama Shakespeara Richard III. A že to rozhodně není klasické nastudování je asi jasné každému, kdo někdy viděl některou z Drábkových režií. V hradecké inscenaci se prolíná černý humor s klasickým Shakespearovým textem, komické pasáže jsou střídány těmi vážnými a tentokrát se zdá, že Drábek trochu přibrzdil s marnotratným rozhazováním n ... číst dále
16.5.2013 | Lukáš Dubský
Pohár trpělivosti přetekl, Nora odchází
Pohár trpělivosti přetekl, Nora odchází
S inscenacemi her norského dramatika Henrika Ibsena česká divadla v poslední době nešetří. Jen zhruba za poslední půlrok měly na českých scénách premiéru čtyři inscenace, z nichž dvě se zaměřují na méně známé Ibsenovy hry (Rebeka v Divadle na Vinohradech a Eyolfek v Dlouhé). Hned dvakrát bylo premiérováno jedno z nejslavnějších spisovatelových dramat – Nora alias Domeček pro panenky. Kromě Slováckého divadla Uherské Hradiště se ji rozhodlo uvést také malé pražské Divadlo D2 ... číst dále
6.5.2013 | Lukáš Dubský
Olomoucká Periferie jako tanec se svědomím
Olomoucká Periferie jako tanec se svědomím
František Langer ke vzniku Periferie mimo jiné uvedl: „Děj Periferie mi rostl současně s ovzduším hry. (...) Freudovy práce mne tehdy upozornily na zjev zvaný podvědomí. A já začal naň myslit, ovšem zcela nevědecky (...). Hlavně mne zaujala ,povídavost´ vrahů a celá ta romantika kolem ní. To byla záhada, podvědomí, kterou bylo možno řešit i po zločinu a trestu. Pro mne byla jejím klasickým příkladem dobře utajená vražda v Krči u Prahy, kde vrah teprve po desítiletí vykopal ... číst dále