Recenze

Nenáročná podoba úspěšného filmu
psáno z představení: 28.11.2005, autor recenze: Pavel Širmer, foto z inscenace: Pavel Nesvadba
foto: Pavel Nesvadbafoto: Pavel Nesvadbafoto: Pavel Nesvadba
Na jevišti Divadla na Vinohradech není muzikál příliš často k vidění (naposledy zde byl v roce 1997 uveden Muž z La Manchy, který zpracovával téma Dona Quijota), ale obvykle je oživením repertoáru a setká se s ohlasem. Zřejmě z těchto důvodů divadlo uvedlo muzikál Donaha!, který vznikl podle úspěšného stejnojmenného britského filmu z roku 1997. Za trochu senzačním názvem se skrývá příběh několika nezaměstnaných dělníků zavřené továrny, kteří nemohou dlouho zavadit o práci. Chtějí dokázat sobě i okolí, že ještě nejsou v životě odepsaní, a napadne je opatřit si peníze svérázným způsobem – sestaví šestičlennou partu a rozhodnou se secvičit vlastní striptýzovou show. Cesta k penězům však není vůbec jednoduchá. Většina z nich se díky ztrátě zaměstnání ocitla v nelehké životní situaci, řeší osobní i rodinné problémy. Takto oslabeni musí překonat řadu překážek, přípravě věnovat značné úsilí a jít až za hranice svých možností.

Základní děj muzikálu se filmu velmi podobá, libreto Terrence McNallyho však sociální motivy i mezilidské vztahy výrazně zjednodušuje a paušalizuje, divadelní podoba sklouzává ke klišé připomínající americké seriály, někdy dokonce rodinné sitcomy. Jednání hrdinů působí nevěrohodně, objevuje se přemíra nereálných situací, kdy hrdinové či hrdinky náhle „prohlédnou“, a vše se rázem a bez problémů vyřeší. Dialogy jsou místy křečovité, texty některých písní hraničí až s trapností (např. „milostný“ duet Malcolma s Ethanem, kteří v sobě objevili homosexuální orientaci, nebo píseň Georgie a Vicki, které přehodnotily vztah k manželům). Film byl okořeněn jemnou nadsázkou, kterou však nedokázal tvůrce libreta náležitě divadelně umocnit nebo alespoň zachovat. Zatímco film byl celkem originální hořkou komedií s aktuálním sociálním podtextem, na divadle jsme svědky mnohem lehčího žánru, v němž je sice v mnohem větší míře zastoupen zpěv a tanec, kde se divák více pobaví, ale důležité myšlenky se kamsi vytrácí. Zásadní slabiny libreta naštěstí zachraňuje působivá rockově-funková hudba Davida Yazbeka s mnoha výraznými melodiemi.

Vinohradské divadlo potvrdilo, že jeho umělecké vedení a dramaturgii nelze „podezírat“ z objevnosti a originality. Po bratislavské inscenaci, jejíž uvedení provázel skandál s nedovoleným otištěním fotografie obnažených protagonistů v bulvárním tisku, se s inscenacemi tohoto muzikálu na českých jevištích doslova roztrhl pytel. Během krátké doby byl uveden v Liberci (česká premiéra), Uherském Hradišti, Pardubicích a nakonec zavítal i do Prahy. Inscenaci nastudoval choreograf a režisér Radek Balaš, který režíroval i verzi Slováckého divadla Uherské Hradiště. Balašovi se podařilo dosáhnout toho, že muzikál nemá nudná místa a je dynamickou živou podívanou, která v realizaci nemá zásadní slabý článek. Tomu výrazně napomáhá i režisérova vlastní choreografie a také rychle a účelně se měnící scéna Davida Marka. Efektní kostýmy Jolany Schofieldové-Izbické plní účel, jaký je od nich očekáván, umělecké i technické provedení hudební nahrávky je dostačující.

Souboru divadla s vysokým věkovým průměrem evidentně změna žánru a tvůrců prospěla, příležitostí se ale lépe chopili jeho mladší členové. Hlavní postava Jerryho, milujícího otce, kterému kvůli neplacení alimentů hrozí ztráta syna, není zrovna vděčně napsaná. Nový člen souboru Filip Blažek její rozličné a často krkolomné polohy zahrál tak, že působila docela věrohodně. Pěvecky se dal sice poslouchat, ale ve výškách se na několika místech uchýlil k falešnému křiku. Po všech stránkách přesvědčivěji si vedl Michal Novotný, kterému lépe napsaná role obtloustlého Dava sedla herecky, pěvecky i fyziognomicky. Pavel Rímský jako povýšený Harold, který se bojí náročné manželky, se tentokrát nespolehl jen na krásný hlas a hereckou rutinu, byl přirozenější, roli se mu podařilo vystihnout a téměř na ni stačil i pěvecky. Pavel Batěk jako nesmělý Malcolm a Daniel Bambas jako ztřeštěný Ethan zvládli své role i pěvecká sóla dobře, ve společném duetu se však nedokázali sezpívat, a tím ještě zdůraznili ubohost písňového textu. Ladislav Frej se v úloze kdysi úspěšného tanečníka Noaha příliš nenašel. Jeho výkon se sice nedá nazvat nezvládnutým, ale z šestice hlavních představitelů je nejslabší. Ačkoli v muzikálu jsou středem pozornosti muži, našly v něm uplatnění i herečky, z nichž některé střídavě alternují větší a menší role. Ženská část souboru po herecké i pěvecké stránce obstála, výjimku tvořila pouze Jana Hlaváčová (vděčná příležitost svérázné Jeanette, bývalé tanečnice pomáhající mužům s choreografií, postavu alternuje Jiřina Jirásková), jež nedokázala hrát dostatečně výrazně a stylem, jaký žánr a inscenace vyžadují. Hlaváčová na jevišti téměř zanikla a její „zpěv“ v sólové písni je snad lepší tiše zapomenout. Za zmínku ale určitě stojí svěží výkon Jana Battěka (alternuje Josef Láska) v dětské roli Jerryho syna Nathana. Obecně lze říci, že herci předvádějí dobré herecké výkony, úroveň pěveckých výkonů kolísá a zvládnutí tanečních čísel je průměrné, jak se u činoherců bez muzikálových zkušeností dá očekávat.

V Divadle na Vinohradech vznikla podívaná, která kvůli nekvalitám libreta ani nemohla být výjimečná. Naštěstí se realizačnímu týmu podařilo dosáhnout zábavné a živé formy, v níž je s podbízivostí a vnějškovou efektností zacházeno ve správně zvolené míře a ku prospěchu inscenace. Škoda, že dramaturgie nesáhla po hodnotnějším díle, na kterém by mohli tvůrci a herci své kvality potvrdit s lepším a přesvědčivějším výsledkem. Muzikál by si mohl najít své diváky, ale spokojeni budou jen ti, kteří přišli do divadla za nenáročnou zábavou. Na své si nepřijdou ani návštěvníci, kteří očekávají senzaci a nahotu. Závěrečná scéna je pojata podobně jako u většiny nastudování – vkusně, ale nepříliš odvážně. Herci se sice svléknou donaha, ale diváci uvidí jen pozadí, protože se muži otočí čelem k publiku až ve ztlumeném světle. Vinohradská scéna sice muzikálem Donaha! trochu rozvířila své „stojaté vody“, předložila divákům duchaplnější rozptýlení, než nabídla například inscenacemi Lo Stupendo nebo Vrátila se jednou v noci, zároveň však potvrdila, že pod uměleckým vedením Martina Stropnického a se stávající dramaturgií nedosáhne i přes maximální nasazení vyšší úrovně, než je slušný průměr.

Hodnocení: 60 %


Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.

Recenze

Depresivní výlet do Makedonie
Depresivní výlet do Makedonie
Soubor Divadla Komedie se ve svém zkoumání východní dramatiky přesunul v nejnovější premiéře na jih. Kostru repertoáru tohoto pražského divadla tvoří především hry polské provenience, Divoké maso představuje českým divákům takřka neznámou makedonskou dramatiku. Dramatik a scenárista Goran Stefanovski napsal Divoké maso na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, hra byla tehdy přeložena do češtiny, je proto s podivem, že ji pro české divadlo objevila až dramaturgyně Marké ... číst dále
18.1.2015 | Lukáš Dubský
Druhá Tycova inscenace v MdB
Druhá Tycova inscenace v MdB
Městské divadlo Brno svým dramaturgickým výběrem prvních dvou činoherních inscenací pro sezonu 2014/15 přestalo cílit na masové publikum a zaměřilo se spíše na méně známé kusy, jejichž režiséři si vystačí s minimalistickým klíčem a dbají na dobré herecké výkony. První takovou inscenací je adaptace Gogolova nedokončeného románu Mrtvé duše v režii Hany Burešové, která - jak se stalo nepsaným pravidlem - každoročně otevírá Činoherní scénu MdB. Po loňské premiéře Všemocné ... číst dále
11.12.2014 | Iveta Novotná
Absolvent našel své místo
Absolvent našel své místo
Někdo může divadelní adaptace filmových předloh považovat za dramaturgickou nouzi, ovšem toto tvrzení si dovoluji popřít. Ne všichni jsou znalí oněch filmových předloh, proto pro nás „neznalce“ můžou být divadelní dramatizace obohacujícím přínosem. A jedním z těchto přínosů je divadelní adaptace Terryho Johnsona Absolvent, vytvořená podle předlohy novely Charlese Webba a filmového scénáře Caldera Willinghama a Bucka Henryho, v režii mladé, ale již ostřílené režisérky Terezy ... číst dále
4.12.2014 | Hana Rubišarová
Po 25 letech. Není třeba lámat nad českým národem hůl
Po 25 letech. Není třeba lámat nad českým národem hůl
Pětadvacáté výročí pádu komunistického režimu neuniklo dramaturgům Národního divadla, a tak byla 17. listopadu na Nové scéně uvedena koláž nazvaná Po sametu. Rekapitulace 25 svobodných let České republiky se ujal režisér Jiří Adámek, kterému jako podklad posloužila oblíbená rubrika Minulý týden, která vychází již od roku 1992 na poslední straně týdeníku Respekt a jejímž autorem je editor a bývalý šéfredaktor Respektu Ivan Lamper. Jeden z nejlepších českých novinářů má c ... číst dále
30.11.2014 | Lukáš Dubský
Komu to vadilo?
Komu to vadilo?
Slovácké divadlo Uherské Hradiště patří k nejpozoruhodnějším regionálním scénám v České republice. Sehraný soubor si tu leckdy troufne na inscenace, které se běžně na oblasti nevidí. Sympatickým riskem je také hra Cena facky aneb Gottwaldovy boty, kterou Karel Steigerwald napsal na přání režiséra Břetislava Rychlíka přímo pro Slovácké divadlo. Hra vychází z knihy povídek Josefa Holcmana, který popisuje průběh kolektivizace na Uherskohradišťsku. Autoři inscenace se dušují ... číst dále
20.11.2014 | Lukáš Dubský
Mě se neptej, já nemám vocas! aneb Brian Jones v Dejvickém divadle
Mě se neptej, já nemám vocas! aneb Brian Jones v Dejvickém divadle
Miroslav Krobot a vůbec celé Dejvické divadlo se může pyšnit mistrovstvím velice svěžího a nepodbízivého humoru, kterým však na povrch vynáší i vážnější témata týkající se lidí nejrůznějších vrstev, sociálních postavení a duševních pochodů. Ať už jde o vtip suchý, černý nebo ironii přesahující do sarkasmu, Dejvice snad nikdy nezklamou. Komedie z pera Miroslava Krobota, který je zároveň jejím režisérem, v sobě zahrnuje historické přiblížení kapely The Rolling Stones, př ... číst dále
20.11.2014 | Hana Rubišarová
Princ Homburský v Brně
Princ Homburský v Brně
Henrich von Kleist není autor, který by se na českých scénách hrával často, a když, tak je občas inscenována jeho milá komedie Rozbitý džbán, která byla dokonce námětem stejnojmenné české opery Zbyňka Vostřáka (1962). Hra Prinz Fridrich von Homburg, inspirována skutečnými událostmi prusko-švédské války, měla premiéru ve Vídni v říjnu 1821. Hra byla přijata rozpačitě a velmi různé přijetí tohoto romantického dramatu hru provází dodnes. Jde o strhující příběh šťastného, mladé ... číst dále
10.11.2014 | Peter Stoličný
Požitkáři jsou divadelním požitkem
Požitkáři jsou divadelním požitkem
Smrt jako hlavní a vlastně jediné téma? Proč ne, vždyť, jak říká jedna z postav nové inscenace Divadla Na zábradlí: „Nepodceňujte smrt“. Jan Mikulášek s Dorou Viceníkovou se opět pustili do díla, které je řetězcem volně navazujících scén na dané téma. Podobný princip si již několikrát vyzkoušeli a nutno říct, že se v něm pomalu stávají mistry. Scéna tentokrát neevokuje období normalizace, jak jsme u Marka Cpina zvyklí, ale celkem luxusní dům, jehož vybavení je vyvedeno v ... číst dále
5.11.2014 | Lukáš Dubský
Hostina dravců v Mahenově divadle
Hostina dravců v Mahenově divadle
V průběhu minulé sezony stanul v čele Národního divadla Brno po mnohaměsíčním opakovaném výběrovém řízení nový ředitel, MgA. Martin Glaser, předtím šéf činohry Jihočeského divadla. A začal divadlo měnit „od podlahy“. Noví umělečtí šéfové všech čtyř scén (Mahenova činohra, Janáčkova opera, balet, divadlo Reduta) nové rozložení reklamy, PR a zajišťování návštěvnosti (každý soubor působí jako samostatná jednotka), nový design všech tištěných materiálů, noví dramaturgové a nový ... číst dále
1.11.2014 | Peter Stoličný
Jabloni posvátná, pomoz mi, ať nejsem debil!
Jabloni posvátná, pomoz mi, ať nejsem debil!
Vytvořit inscenaci spojující zájem současně dětského a dospělého publika můžeme považovat za leckdy nevylousknutý oříšek. Avšak některá česká divadla se s tímto umem poprala a dala vzniku hrám, při nichž se zabaví jak dítka, tak jejich dospělý doprovod. Jedním takovým úspěšným článkem je projekt Listování, které v divadle Minor v pondělí 20. října 2014 ve svém cyklu scénických čtení představilo knihu Miloše Kratochvíla Prázdniny blbce číslo 13. Příběh v knize obsažený st ... číst dále
29.10.2014 | Hana Rubišarová
Mrtvé duše v Městském divadle v Brně
Mrtvé duše v Městském divadle v Brně
Gogolův literární tvar se do dramatické podoby dostává u nás i ve světě poměrně často. Mnozí Mrtvé duše srovnávají s dramatem Revizor a podobně jej také inscenují. Jako satirickou frašku, u které se divák směje nad konáním tragikomických figurek. Ovšem Mrtvé duše jsou přece jenom trochu jiným textem. Místo dobráckého a chápajícího úsměvu zde převládá kritičnost, grotesknost, hyperbolizace naštvaného autora, kterého se bolestně dotýkají lidské nešvary. Že jde o společnost v ... číst dále
20.10.2014 | Peter Stoličný
Naše třída. Náš svět. To tedy bolí.
Naše třída. Náš svět. To tedy bolí.
Usmívají se na sebe, sedí vedle sebe v lavici, koexistují v jedné třídě, v jednom městě, zemi, na jednom světě, a přestože jsou zpočátku stejní a věrní jeden druhému, jejich životní kapitál daný národností, jménem, krví je činí navzájem tak odlišnými. A chvílemi se člověk ptá, jsou to ještě lidé? Není to zvěř jednající pod tlakem potravního řetězce? Jde o selekci? Silnější přežije, to je pravda, ale nakonec skončí všichni stejně. A navíc zvěř nejedná zvráceně, jako jednali ... číst dále
2.10.2014 | Hana Rubišarová
Havlovi Na zábradlí není nic lidského cizí
Havlovi Na zábradlí není nic lidského cizí
„Kdyby byl nepřišel únor čtyřicet osm, nebyl bych se stal dramatikem ani spisovatelem“. A ani disidentem, ani prezidentem. Životní příběh Václava Havla, vedoucí ze zahnívajícího českého rybníčku až k oceánu nesmrtelnosti na straně jedné a neveřejná tvář velikána českých dějin včetně tušených slabostí, jež těmi dějinami občas hýbou, na straně druhé. Obojí inspirovalo Miloše Orsona Štědroně k napsání hudebně-divadelní inscenace Velvet Havel. Její uvedení v Divadle Na zábradlí ... číst dále
30.8.2014 | Veronika Boušová
VOSTO5 standartně na Letní Letné
VOSTO5 standartně na Letní Letné
Po léta patří na Letní Letnou i soubor stále mladých chlapců z VOSTO5. V inscenaci Slzy ošlehaných mužů se vrátili ke svým loutkářským začátkům a dokonce až k iluzivním loutkovému baroknímu divadlu s perspektivistickou scénou a vzadu s prospektem. Na zadní prospekt jsou v případě potřeby promítány Krkonoše. K vytvoření scény posloužily staré dřevěné běžky. Inscenace pojednává o věrném přátelství lyžařů Bohumila Hanče a Václava Vrbaty a jejich tragické smrti. Příběh vyprá ... číst dále
28.8.2014 | Kateřina Jírová
Nad Letnou létají akrobaté
Nad Letnou létají akrobaté
Na Letné se opět po roce vyrojilo několik cirkusových stanů. XI. ročník mezinárodního festivalu nového cirkusu a divadla Letní Letná začal v neděli 17. 8. 2014 představením Matamore souborů Cirque Trottola & Petit Théâtre Baraque (Francie). Cirque Trottola vystupuje na Letní Letné již potřetí, a jedná se o velmi kvalitní a velmi diváky oblíbený podnik. Vstoupili jsme do malého cirkusového stanu, kde bylo všechno jak v pohádce, či jako v pokojíčku s nábytkem pro panenky. ... číst dále
19.8.2014 | Kateřina Jírová
Čistírna duší
Čistírna duší
Na jeviště Klicperova divadla se vrátily postavy známé ze hry Jedlíci čokolády Davida Drábka. Sestry Helena, Róza a Válerie a jejich drazí mužové Jan a Ludvík se nyní představují o deset let později ve hře Velká mořská víla. Jak se za tu dobu změnily životy osudových sester? Heleně (Isabela Smečková Bencová) se splnil sen a s Janem (Jan Vápeník) vychovává dvě vysoce inteligentní děti, které je ale děsí svou nadprůměrnou bystrostí. Není přesto šťastná, kouzlo prvního zami ... číst dále
Hledání v Dlouhé
Hledání v Dlouhé
Na konci května proběhl v Divadle v Dlouhé již 16. ročník festivalu Dítě v Dlouhé. V tiskové zprávě festivalu se uvádí, že všech devět festivalových inscenací něco hledá. Z inscenací, které jsem viděla, Pes (prí)tulák divadla Piki člověka, který hledá někoho, kdo by ho měl rád, Íkaros a Daidalos hledají další a další vynálezy, a Karel Šetrný hledá střední cestu mezi kompromisy a sebeúctou. Festival hledal také dítě v dospělých divácích, a spolehlivě ho našel v publiku i ... číst dále
Pocit znepokojení nahradil odpor a znechucení
Pocit znepokojení nahradil odpor a znechucení
Jen pár dní před devadesátým výročím úmrtí Franze Kafky uvedlo Švandovo divadlo zbrusu novou adaptaci povídky Proměna. Verze režiséra Dodo Gombára a dramaturgyně Lucie Kolouchové se Kafkou inspiruje spíše volně a nabízí divákovi vlastní pohled na věc. Že by Kafka pro 21 století? Podobně jako v jiných prózách pražského, německy píšícího spisovatele je i na začátku Proměny absurdní, nepochopitelná situace. Obchodní cestující Řehoř Samsa se probudí ve své posteli jako obří ... číst dále
3.6.2014 | Lukáš Dubský
Ibsen v hororovém hávu
Ibsen v hororovém hávu
Ibsenova hra Přízraky v poslední době české režiséry příliš nelákala, naposledy ji na jeviště přivedl Jan Nebeský v roce 1988. Proto je trochu paradoxní, že letos v březnu měly ve stejný den premiéry hned dvě inscenace tohoto dramatu. Jedna z nich se uskutečnila v kladenském Divadle Lampion, kde se s psychologickou hrou slavného norského dramatika utkal režisér Jan Frič. Přízraky v jistém ohledu představují syntézu Ibsenova díla. Objevují se zde totiž motivy, které byly ... číst dále
3.6.2014 | Lukáš Dubský
Někde se stala chyba
Někde se stala chyba
Současní čeští autoři se často vrací ke komunistické minulosti naší země. Toto období láká nejednoznačným přijímáním ve společnosti, ale také tím, že čtyřicetiletá vláda jedné strany dodnes ovlivňuje naše životy. Nejdramatičtější momenty autorům nabízí buď revoluční rok 1968, nebo padesátá léta plná politických procesů. Právě druhé jmenované období se stalo námětem hry S nadějí, i bez ní ostravského dramaturga Tomáše Vůjtka, kterou v jeho domovské Aréně nastudoval Ivan Krej ... číst dále
12.5.2014 | Lukáš Dubský