Recenze

Nenáročná podoba úspěšného filmu
psáno z představení: 28.11.2005, autor recenze: Pavel Širmer, foto z inscenace: Pavel Nesvadba
foto: Pavel Nesvadbafoto: Pavel Nesvadbafoto: Pavel Nesvadba
Na jevišti Divadla na Vinohradech není muzikál příliš často k vidění (naposledy zde byl v roce 1997 uveden Muž z La Manchy, který zpracovával téma Dona Quijota), ale obvykle je oživením repertoáru a setká se s ohlasem. Zřejmě z těchto důvodů divadlo uvedlo muzikál Donaha!, který vznikl podle úspěšného stejnojmenného britského filmu z roku 1997. Za trochu senzačním názvem se skrývá příběh několika nezaměstnaných dělníků zavřené továrny, kteří nemohou dlouho zavadit o práci. Chtějí dokázat sobě i okolí, že ještě nejsou v životě odepsaní, a napadne je opatřit si peníze svérázným způsobem – sestaví šestičlennou partu a rozhodnou se secvičit vlastní striptýzovou show. Cesta k penězům však není vůbec jednoduchá. Většina z nich se díky ztrátě zaměstnání ocitla v nelehké životní situaci, řeší osobní i rodinné problémy. Takto oslabeni musí překonat řadu překážek, přípravě věnovat značné úsilí a jít až za hranice svých možností.

Základní děj muzikálu se filmu velmi podobá, libreto Terrence McNallyho však sociální motivy i mezilidské vztahy výrazně zjednodušuje a paušalizuje, divadelní podoba sklouzává ke klišé připomínající americké seriály, někdy dokonce rodinné sitcomy. Jednání hrdinů působí nevěrohodně, objevuje se přemíra nereálných situací, kdy hrdinové či hrdinky náhle „prohlédnou“, a vše se rázem a bez problémů vyřeší. Dialogy jsou místy křečovité, texty některých písní hraničí až s trapností (např. „milostný“ duet Malcolma s Ethanem, kteří v sobě objevili homosexuální orientaci, nebo píseň Georgie a Vicki, které přehodnotily vztah k manželům). Film byl okořeněn jemnou nadsázkou, kterou však nedokázal tvůrce libreta náležitě divadelně umocnit nebo alespoň zachovat. Zatímco film byl celkem originální hořkou komedií s aktuálním sociálním podtextem, na divadle jsme svědky mnohem lehčího žánru, v němž je sice v mnohem větší míře zastoupen zpěv a tanec, kde se divák více pobaví, ale důležité myšlenky se kamsi vytrácí. Zásadní slabiny libreta naštěstí zachraňuje působivá rockově-funková hudba Davida Yazbeka s mnoha výraznými melodiemi.

Vinohradské divadlo potvrdilo, že jeho umělecké vedení a dramaturgii nelze „podezírat“ z objevnosti a originality. Po bratislavské inscenaci, jejíž uvedení provázel skandál s nedovoleným otištěním fotografie obnažených protagonistů v bulvárním tisku, se s inscenacemi tohoto muzikálu na českých jevištích doslova roztrhl pytel. Během krátké doby byl uveden v Liberci (česká premiéra), Uherském Hradišti, Pardubicích a nakonec zavítal i do Prahy. Inscenaci nastudoval choreograf a režisér Radek Balaš, který režíroval i verzi Slováckého divadla Uherské Hradiště. Balašovi se podařilo dosáhnout toho, že muzikál nemá nudná místa a je dynamickou živou podívanou, která v realizaci nemá zásadní slabý článek. Tomu výrazně napomáhá i režisérova vlastní choreografie a také rychle a účelně se měnící scéna Davida Marka. Efektní kostýmy Jolany Schofieldové-Izbické plní účel, jaký je od nich očekáván, umělecké i technické provedení hudební nahrávky je dostačující.

Souboru divadla s vysokým věkovým průměrem evidentně změna žánru a tvůrců prospěla, příležitostí se ale lépe chopili jeho mladší členové. Hlavní postava Jerryho, milujícího otce, kterému kvůli neplacení alimentů hrozí ztráta syna, není zrovna vděčně napsaná. Nový člen souboru Filip Blažek její rozličné a často krkolomné polohy zahrál tak, že působila docela věrohodně. Pěvecky se dal sice poslouchat, ale ve výškách se na několika místech uchýlil k falešnému křiku. Po všech stránkách přesvědčivěji si vedl Michal Novotný, kterému lépe napsaná role obtloustlého Dava sedla herecky, pěvecky i fyziognomicky. Pavel Rímský jako povýšený Harold, který se bojí náročné manželky, se tentokrát nespolehl jen na krásný hlas a hereckou rutinu, byl přirozenější, roli se mu podařilo vystihnout a téměř na ni stačil i pěvecky. Pavel Batěk jako nesmělý Malcolm a Daniel Bambas jako ztřeštěný Ethan zvládli své role i pěvecká sóla dobře, ve společném duetu se však nedokázali sezpívat, a tím ještě zdůraznili ubohost písňového textu. Ladislav Frej se v úloze kdysi úspěšného tanečníka Noaha příliš nenašel. Jeho výkon se sice nedá nazvat nezvládnutým, ale z šestice hlavních představitelů je nejslabší. Ačkoli v muzikálu jsou středem pozornosti muži, našly v něm uplatnění i herečky, z nichž některé střídavě alternují větší a menší role. Ženská část souboru po herecké i pěvecké stránce obstála, výjimku tvořila pouze Jana Hlaváčová (vděčná příležitost svérázné Jeanette, bývalé tanečnice pomáhající mužům s choreografií, postavu alternuje Jiřina Jirásková), jež nedokázala hrát dostatečně výrazně a stylem, jaký žánr a inscenace vyžadují. Hlaváčová na jevišti téměř zanikla a její „zpěv“ v sólové písni je snad lepší tiše zapomenout. Za zmínku ale určitě stojí svěží výkon Jana Battěka (alternuje Josef Láska) v dětské roli Jerryho syna Nathana. Obecně lze říci, že herci předvádějí dobré herecké výkony, úroveň pěveckých výkonů kolísá a zvládnutí tanečních čísel je průměrné, jak se u činoherců bez muzikálových zkušeností dá očekávat.

V Divadle na Vinohradech vznikla podívaná, která kvůli nekvalitám libreta ani nemohla být výjimečná. Naštěstí se realizačnímu týmu podařilo dosáhnout zábavné a živé formy, v níž je s podbízivostí a vnějškovou efektností zacházeno ve správně zvolené míře a ku prospěchu inscenace. Škoda, že dramaturgie nesáhla po hodnotnějším díle, na kterém by mohli tvůrci a herci své kvality potvrdit s lepším a přesvědčivějším výsledkem. Muzikál by si mohl najít své diváky, ale spokojeni budou jen ti, kteří přišli do divadla za nenáročnou zábavou. Na své si nepřijdou ani návštěvníci, kteří očekávají senzaci a nahotu. Závěrečná scéna je pojata podobně jako u většiny nastudování – vkusně, ale nepříliš odvážně. Herci se sice svléknou donaha, ale diváci uvidí jen pozadí, protože se muži otočí čelem k publiku až ve ztlumeném světle. Vinohradská scéna sice muzikálem Donaha! trochu rozvířila své „stojaté vody“, předložila divákům duchaplnější rozptýlení, než nabídla například inscenacemi Lo Stupendo nebo Vrátila se jednou v noci, zároveň však potvrdila, že pod uměleckým vedením Martina Stropnického a se stávající dramaturgií nedosáhne i přes maximální nasazení vyšší úrovně, než je slušný průměr.

Hodnocení: 60 %


Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.

Recenze

Fuck me or kill him! To je, oč tu běží
Fuck me or kill him! To je, oč tu běží
Krátce po sobě se na pražských jevištích objevila dvě různá zpracování Shakespearovy nejtemnější tragédie Macbeth. Inscenace v ABC a v Komedii, kde našlo azyl Divadlo Na zábradlí, se však snad ani nemohou lišit více. Zatímco Městská divadla pražská hrají Macbetha s minimem škrtů, režisér David Jařab využil Shakespearův text pouze jako inspiraci a napsal zcela nový scénář. Nevyužil však žádný z českých překladů a Macbetha napsal ve velmi jednoduché angličtině, které poroz ... číst dále
14.6.2017 | Lukáš Dubský
Klicperova veseloherní suma ve Stavovském divadle
Klicperova veseloherní suma ve Stavovském divadle
V rámci poslední premiéry uzavírající sezonu 2016/2017 se Národní divadlo zaměřilo na dílo obrozeneckého dramatika a zakladatele moderního českého divadla Václava Klimenta Klicpery. Mlynářova opička, poprvé uvedená ve Stavovském divadle, není Klicperovou původní hrou, nýbrž kompilátem autorových komedií, jenž poskládal mladý dramaturg a dramatik Milan Šotek. Tomu připadla nevděčná a nelehká úloha – vykřesat z mnohosvazkového Klicperova opusu plného archaického jazyka ale i ... číst dále
Romeo a Julie z amerického předměstí
Romeo a Julie z amerického předměstí
Muzikál West Side Story patřil v 50. letech minulého století k přelomovým dílům. Po dlouhou dobu byly broadwayské muzikály veskrze odlehčeným žánrem. Novodobá variace na Shakespearovu tragédii Romeo a Julie vnesla do muzikálových vod něco nového – aktuální sociální kritiku. Gangy mladistvých totiž v té době představovaly skutečný sociální problém mnoha amerických velkoměst. Může se zdát, že pro dnešního českého diváka se jedná o problém časoprostorově dost vzdálený, jenž ... číst dále
29.5.2017 | Lukáš Dubský
Byl by jinde život šťastnější?
Byl by jinde život šťastnější?
Paní z moře (dříve překládána také jako Paní z námoří) patří k méně uváděným Ibsenovým hrám. Možná je to způsobené tím, že na rozdíl od jiných dramatikových her ani ve své době neprolamovala žádná tabu, ani nemá výraznou pointu. Navíc tento text je z období, kdy se Ibsen pomalu přesouval od společenskokritických dramat k hrám plným symbolismu, jejichž inscenování je nesnadné. Přestože se s Paní z moře na českých jevištích moc často nesetkáme, hlavní hrdinka Elida Wangel ... číst dále
12.5.2017 | Lukáš Dubský
A pak už zůstala jen zničená země...
A pak už zůstala jen zničená země...
Chladná industriální scéna, nad kterou visí desítky židlí. Každá židle přitom symbolizuje jeden ztracený život při cestě titulního „hrdiny“ na vrchol mocenské pyramidy. A další židle přibývají... Takhle slibně diváky přivítá nové nastudování Shakespearovy hry Macbeth v Divadle ABC. Scénické řešení Michala Syrového bohužel slibuje víc, než inscenace režiséra Pavla Kheka nakonec nabízí. William Shakespeare napsal Macbetha v době výrazných společenských změn. Po smrti králo ... číst dále
2.5.2017 | Lukáš Dubský
Srpen v zemi indiánů – stopa v srdci diváka
Srpen v zemi indiánů – stopa v srdci diváka
Tracy Letts, autor inspirující na poli čtenářském, filmařském a v České republice převážně divadelním, kde stále častěji zaplňuje dramaturgické plány. A dobře že tak, protože kam vkročí Letts, tam většinou zůstane velká stopa. Stopa v srdci diváka. Naposledy jsme měli čest, setkat se s tímto americkým velikánem prostřednictvím Divadelního spolku Kašpar, sídlícím v Divadle v Celetné, kde Pavel Lagner zrežíroval v současné době velice oblíbené dílo Srpen v zemi indiánů. Za ... číst dále
Nestárnoucí boj proti drtivé většině
Nestárnoucí boj proti drtivé většině
Nepřítel lidu je možná Ibsenova nejpolitičtější hra, přesto se i po více než 130 letech od prvního uvedení těší velké pozornosti dramaturgů. Je totiž nakloněna mnohým interpretacím, tudíž není problém naroubovat text norského dramatika na současné problémy. Boj lázeňského doktora Tomáše Stockmanna vůči politickému establishmentu může být interpretován jako souboj svobodně myslícího člověka s těžkopádným soukolím moci podporovaným stádně se chovající veřejností, ale na d ... číst dále
21.4.2017 | Lukáš Dubský
Iluzionisté se Stanislavem Zindulkou – herecký koncert v Divadle Dialog
Iluzionisté se Stanislavem Zindulkou – herecký koncert v Divadle Dialog
Plzeňské Divadlo Dialog má nově na svém repertoáru inscenaci, který by neměla uniknout pozornosti nejen plzeňských diváků. Iluzionisty švédského autora Bengta Ahlforse ve výborném překladu Františka Frohlicha a režii Jakuba Zindulky, který navrhl i výpravu. Pravidelní návštěvníci inscenací, které v plzeňském Divadle Dialog uvádí Jakub Zindulka, vědí, že mohou vždy počítat s nápaditou a velmi různorodou dramaturgií, neotřelými tituly a výbornými hereckými výkony. Iluzioni ... číst dále
Snílek Peer na šikmé ploše
Snílek Peer na šikmé ploše
Divadlo na Vinohradech se v posledních letech poměrně často věnuje dílům norského dramatika Henrika Ibsena. Po Rosmersholmu a Nepříteli lidu se na Vinohrady vrací Ibsenova dramatická báseň Peer Gynt. V moderně znějícím překladu Josefa Vohryzka a Josefa Bruknera ji tam nastudoval Martin Čičvák. Ibsenovo dílo v sobě nese výrazné autobiografické prvky, zároveň ovšem divákovi představuje severskou mytologii, fantaskno se mísí s realitou. Gyntův příběh byl v minulosti často i ... číst dále
12.4.2017 | Lukáš Dubský
Pod maskou stereotypu číhá osamění
Pod maskou stereotypu číhá osamění
Zatímco ve Velké Británii je Torben Betts celkem populárním autorem, který má za sebou více než dvacet divadelních her, na českých jevištích se dosud jednalo o neznámého dramatika. Změnit se to pokusilo Klicperovo divadlo v Hradci Králové, které v české premiéře uvedlo jeho hru Vincenc. A jedná se o jeden z nejvýraznějších dramaturgických počinů letošní sezony. Oliver a Emily jsou poněkud snobští intelektuálové, kteří se z Londýna přestěhovali na sever Anglie, aby mohly ... číst dále
6.4.2017 | Lukáš Dubský
Spalovač v chrámu konzumu
Spalovač v chrámu konzumu
Pro svůj debut v Národním divadle si uznávaný režisér Jan Mikulášek vybral Fuksovu novelu Spalovač mrtvol. Spolu s dramaturgyní Martou Ljubkovou pak vytvořili dramatizaci, která akcentuje zcela jiné motivy než Herzův slavný film, se kterým bude jistě nejeden divák inscenaci srovnávat. To, že takové srovnání není na místě, ovšem lze pochopit ihned po začátku představení. Scénograf Marek Cpin umístil děj hry nikoliv do obligátního krematoria, ale do obřího nákupního středi ... číst dále
31.3.2017 | Lukáš Dubský
Swingové krocení zlé ženy
Swingové krocení zlé ženy
Krátce po derniéře Zpívání v dešti se na repertoáru Východočeského divadla Pardubice ocitl další kousek ze zlatého fondu amerických muzikálů – Kiss Me, Kate z roku 1948. Variace na Shakespearovo Zkrocení zlé ženy sází především na výkony hlavních představitelů. V malém baltimorském divadle se chystá premiéra „Zkrocenky“ a hlavní role Petruccia a Kateřiny mají ztvárnit bývalí manželé Fred Graham a Lilli Vanessi. Každý už sice žije svým životem, ale něco je k sobě stále př ... číst dále
27.3.2017 | Lukáš Dubský
O Nevěstě a Ženichovi v každém z nás
O Nevěstě a Ženichovi v každém z nás
Dnes již evropsky proslulé duo tvořené Martinem Kukučkou a Lukášem Trpišovským se dosud v Národním divadle v Praze úspěšně režijně angažovalo na poli opery (Don Giovanni) i baletu (Malá mořská víla). Činoherní debut SKUTRu na prknech naší první scény tedy logicky budil velká očekávání, co se týče uchopení tématu hry i spolupráce se zdejším souborem. Kukučka s Trpišovským si znovu vybrali text kompatibilní svému know-how, tedy příběh plný lyriky a surrealismu. Na prknech ... číst dále
22.3.2017 | Anežka Hrebiková
Beatles z Moravy
Beatles z Moravy
Nejeden světový hit již diváci slyšeli z jeviště Městského divadla Brno. Nyní divadlem zní i nestárnoucí šlágry liverpoolské kapely Beatles. Nový komediální muzikál s názvem Bítls napsalo osvědčené trio Štěpán – Šotkovský – Slovák. V Brně se nepokouší dělat životopisný muzikál, který by vyprávěl o slavných „Broucích“. Fabule je bláznivě hravá, a tak se v ní na jednom místě setkávají předseda MNV, tajný agent MI6 a britská královna. V případě Bítls ovšem nejde ani o popul ... číst dále
13.3.2017 | Lukáš Dubský
Divadlo, ve kterém se komunikuje i s neslyšícími
Divadlo, ve kterém se komunikuje i s neslyšícími
Brněnská profesionální scéna BuranTeatr se představila zase s jedním typem projektu, který vůbec není na jevištích běžný. Místo Carrollovy Alenky v říši divů se hrála Alenka v říši znaků. Upřímně řečeno, hrát nonsens „Alenky“ a ještě (také) pro neslyšící je hodně bláznivý projekt. Ale hravost celé té férie nabízí nečekané možnosti, díky kterým „Alenku“ takto inscenovat lze. Johan Huizinga v knize Homo ludens odmítá staré definice, které hru považují za něco, co slouží k ... číst dále
13.3.2017 | Peter Stoličný
„Podle mě jsem především a na prvním místě člověk…“
„Podle mě jsem především a na prvním místě člověk…“
Režisér Jan Nebeský se s tvorbou Henrika Ibsena setkal již sedmkrát a bylo jen otázkou času, kdy se výkladově ujme díla, které Ibsen opatřil obrovským rejstříkem nadčasových kontextů a výpovědí. Nyní se Nebeský vrátil do Divadla pod Palmovkou, kde ibsenovskou pouť téměř před třiceti lety započal, aby se chopil režie zřejmě nejradikálnějšího kusu norského modernisty, jenž dnes již dávno patří do klasického kánonu feministické literatury. Na Palmovce pro titul hry vybrali jed ... číst dále
23.2.2017 | Anežka Hrebiková
Muzikál Chaplin v evropské premiéře
Muzikál Chaplin v evropské premiéře
Dílo napsali Christopher Curtis a Thomas Meehan (také autor libreta k muzikálům Producenti nebo Mladý Frankenstein) v roce 2006. Po mnoha úpravách se muzikál dostal v roce 2012 na Broadwayi. Režisér Městského divadla Brno získal autorská práva na dvě rozdílné verze muzikálu, do něhož měl povolení zasahovat a také zasahoval. Do jaké míry nelze bez znalosti původního libreta odhadnout. Jisté je, že jeho dramaturgická i režijní koncepce byla šťastná a vytvořené kompaktní dílo ... číst dále
6.2.2017 | Peter Stoličný
Marná snaha o aktualizaci Gorkého
Marná snaha o aktualizaci Gorkého
Maxim Gorkij, byť po něm i dnes nesou jméno některá evropská divadla, je velmi rozporuplným autorem a zinscenovat v současné době některou z jeho her, tak aby nebyla zatížena stíny jedné z nejdominantnějších ideologií minulého století a zároveň byla přínosem zhýčkanému publiku, je úkol srovnatelný s vítězstvím nad devítihlavou Hydrou. Záměr tvůrců z Divadla na Vinohradech představit divákům málo uváděné Gorkého drama o ruské inteligenci, jejích snech a milostných peripetiíc ... číst dále
18.1.2017 | Anežka Hrebiková
Všecka tráva už je spasena
Všecka tráva už je spasena
Kabaretní žánr má v Divadle v Dlouhé letitou tradici, nejnovější inscenace Hovory na útěku se ale předchozím kabaretům poněkud vymyká. Už jen tím, že její základ tvoří fragment rukopisu Bertolta Brechta. Inscenaci hrají v Dlouhé v komorní úpravě. Před forbínou je přistavěno drobné hlediště asi se sedmi řadami. Na forbíně, pár metrů od diváků se pak odehrávají rozhovory, které jsou těžištěm inscenace. Divákovu pozornost v tomto případě nic neodvádí, scénografie je strohá ... číst dále
11.1.2017 | Lukáš Dubský
Humanitární krutost laskavých bohyní
Humanitární krutost laskavých bohyní
O kvalitní dramaturgii přesvědčilo Divadlo pod Palmovkou, které v únoru loňského roku nasadilo na svůj repertoár další českou premiéru. Po Hodgeho Spolupracovnících přišlo na řadu další citlivé téma dotýkající se celého lidstva, Laskavé bohyně podle rozsáhlého románu Jonathana Litella. Autorem divadelní adaptace je slovenský dramaturg, dramatik a karikaturista Daniel Majling. V režii ředitele a uměleckého šéfa Michala Langa vzniklo dílo oslovující, zasahující, bouřící, z ... číst dále