Recenze

Nenáročná podoba úspěšného filmu
psáno z představení: 28.11.2005, autor recenze: Pavel Širmer, foto z inscenace: Pavel Nesvadba
foto: Pavel Nesvadbafoto: Pavel Nesvadbafoto: Pavel Nesvadba
Na jevišti Divadla na Vinohradech není muzikál příliš často k vidění (naposledy zde byl v roce 1997 uveden Muž z La Manchy, který zpracovával téma Dona Quijota), ale obvykle je oživením repertoáru a setká se s ohlasem. Zřejmě z těchto důvodů divadlo uvedlo muzikál Donaha!, který vznikl podle úspěšného stejnojmenného britského filmu z roku 1997. Za trochu senzačním názvem se skrývá příběh několika nezaměstnaných dělníků zavřené továrny, kteří nemohou dlouho zavadit o práci. Chtějí dokázat sobě i okolí, že ještě nejsou v životě odepsaní, a napadne je opatřit si peníze svérázným způsobem – sestaví šestičlennou partu a rozhodnou se secvičit vlastní striptýzovou show. Cesta k penězům však není vůbec jednoduchá. Většina z nich se díky ztrátě zaměstnání ocitla v nelehké životní situaci, řeší osobní i rodinné problémy. Takto oslabeni musí překonat řadu překážek, přípravě věnovat značné úsilí a jít až za hranice svých možností.

Základní děj muzikálu se filmu velmi podobá, libreto Terrence McNallyho však sociální motivy i mezilidské vztahy výrazně zjednodušuje a paušalizuje, divadelní podoba sklouzává ke klišé připomínající americké seriály, někdy dokonce rodinné sitcomy. Jednání hrdinů působí nevěrohodně, objevuje se přemíra nereálných situací, kdy hrdinové či hrdinky náhle „prohlédnou“, a vše se rázem a bez problémů vyřeší. Dialogy jsou místy křečovité, texty některých písní hraničí až s trapností (např. „milostný“ duet Malcolma s Ethanem, kteří v sobě objevili homosexuální orientaci, nebo píseň Georgie a Vicki, které přehodnotily vztah k manželům). Film byl okořeněn jemnou nadsázkou, kterou však nedokázal tvůrce libreta náležitě divadelně umocnit nebo alespoň zachovat. Zatímco film byl celkem originální hořkou komedií s aktuálním sociálním podtextem, na divadle jsme svědky mnohem lehčího žánru, v němž je sice v mnohem větší míře zastoupen zpěv a tanec, kde se divák více pobaví, ale důležité myšlenky se kamsi vytrácí. Zásadní slabiny libreta naštěstí zachraňuje působivá rockově-funková hudba Davida Yazbeka s mnoha výraznými melodiemi.

Vinohradské divadlo potvrdilo, že jeho umělecké vedení a dramaturgii nelze „podezírat“ z objevnosti a originality. Po bratislavské inscenaci, jejíž uvedení provázel skandál s nedovoleným otištěním fotografie obnažených protagonistů v bulvárním tisku, se s inscenacemi tohoto muzikálu na českých jevištích doslova roztrhl pytel. Během krátké doby byl uveden v Liberci (česká premiéra), Uherském Hradišti, Pardubicích a nakonec zavítal i do Prahy. Inscenaci nastudoval choreograf a režisér Radek Balaš, který režíroval i verzi Slováckého divadla Uherské Hradiště. Balašovi se podařilo dosáhnout toho, že muzikál nemá nudná místa a je dynamickou živou podívanou, která v realizaci nemá zásadní slabý článek. Tomu výrazně napomáhá i režisérova vlastní choreografie a také rychle a účelně se měnící scéna Davida Marka. Efektní kostýmy Jolany Schofieldové-Izbické plní účel, jaký je od nich očekáván, umělecké i technické provedení hudební nahrávky je dostačující.

Souboru divadla s vysokým věkovým průměrem evidentně změna žánru a tvůrců prospěla, příležitostí se ale lépe chopili jeho mladší členové. Hlavní postava Jerryho, milujícího otce, kterému kvůli neplacení alimentů hrozí ztráta syna, není zrovna vděčně napsaná. Nový člen souboru Filip Blažek její rozličné a často krkolomné polohy zahrál tak, že působila docela věrohodně. Pěvecky se dal sice poslouchat, ale ve výškách se na několika místech uchýlil k falešnému křiku. Po všech stránkách přesvědčivěji si vedl Michal Novotný, kterému lépe napsaná role obtloustlého Dava sedla herecky, pěvecky i fyziognomicky. Pavel Rímský jako povýšený Harold, který se bojí náročné manželky, se tentokrát nespolehl jen na krásný hlas a hereckou rutinu, byl přirozenější, roli se mu podařilo vystihnout a téměř na ni stačil i pěvecky. Pavel Batěk jako nesmělý Malcolm a Daniel Bambas jako ztřeštěný Ethan zvládli své role i pěvecká sóla dobře, ve společném duetu se však nedokázali sezpívat, a tím ještě zdůraznili ubohost písňového textu. Ladislav Frej se v úloze kdysi úspěšného tanečníka Noaha příliš nenašel. Jeho výkon se sice nedá nazvat nezvládnutým, ale z šestice hlavních představitelů je nejslabší. Ačkoli v muzikálu jsou středem pozornosti muži, našly v něm uplatnění i herečky, z nichž některé střídavě alternují větší a menší role. Ženská část souboru po herecké i pěvecké stránce obstála, výjimku tvořila pouze Jana Hlaváčová (vděčná příležitost svérázné Jeanette, bývalé tanečnice pomáhající mužům s choreografií, postavu alternuje Jiřina Jirásková), jež nedokázala hrát dostatečně výrazně a stylem, jaký žánr a inscenace vyžadují. Hlaváčová na jevišti téměř zanikla a její „zpěv“ v sólové písni je snad lepší tiše zapomenout. Za zmínku ale určitě stojí svěží výkon Jana Battěka (alternuje Josef Láska) v dětské roli Jerryho syna Nathana. Obecně lze říci, že herci předvádějí dobré herecké výkony, úroveň pěveckých výkonů kolísá a zvládnutí tanečních čísel je průměrné, jak se u činoherců bez muzikálových zkušeností dá očekávat.

V Divadle na Vinohradech vznikla podívaná, která kvůli nekvalitám libreta ani nemohla být výjimečná. Naštěstí se realizačnímu týmu podařilo dosáhnout zábavné a živé formy, v níž je s podbízivostí a vnějškovou efektností zacházeno ve správně zvolené míře a ku prospěchu inscenace. Škoda, že dramaturgie nesáhla po hodnotnějším díle, na kterém by mohli tvůrci a herci své kvality potvrdit s lepším a přesvědčivějším výsledkem. Muzikál by si mohl najít své diváky, ale spokojeni budou jen ti, kteří přišli do divadla za nenáročnou zábavou. Na své si nepřijdou ani návštěvníci, kteří očekávají senzaci a nahotu. Závěrečná scéna je pojata podobně jako u většiny nastudování – vkusně, ale nepříliš odvážně. Herci se sice svléknou donaha, ale diváci uvidí jen pozadí, protože se muži otočí čelem k publiku až ve ztlumeném světle. Vinohradská scéna sice muzikálem Donaha! trochu rozvířila své „stojaté vody“, předložila divákům duchaplnější rozptýlení, než nabídla například inscenacemi Lo Stupendo nebo Vrátila se jednou v noci, zároveň však potvrdila, že pod uměleckým vedením Martina Stropnického a se stávající dramaturgií nedosáhne i přes maximální nasazení vyšší úrovně, než je slušný průměr.

Hodnocení: 60 %


Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.

Recenze

Hrůzné drama v Městském divadle v Brně
Hrůzné drama v Městském divadle v Brně
Ardens set virens (hořící, přesto vzkvétající) - to je presbyteriánské heslo na erbu, dnes bychom řekli slogan. Vychází z evropského protestantského kalvinismu. Mezi jednotlivými presbyterními církvemi jsou dnes značné rozdíly, od sborů a církví fundamentalistických až po velmi liberální. Ovšem jinak to vypadalo v 17. století v rodící se severoamerické civilizaci. Soudní proces, ke kterému došlo v Salemu (stát Massachusetts) v roce 1692, je jedním z hrůzných zločinů am ... číst dále
12.2.2018 | Peter Stoličný
Svět chce býti klamán
Svět chce býti klamán
Plzeňské divadlo uvedlo v české premiéře broadwayský muzikál Chyť mě, jestli na to máš (v originále Catch Me If You Can), který je inspirovaný filmem Stevena Spielberga s Tomem Hanksem a Leonardem di Capriem v hlavních rolích. Komediální muzikál nabízí příjemně plynoucí příběh z Ameriky šedesátých let minulého století i jazzové melodie mající potenciál stát se hity. Mladý Frank Abagnale utíká z domova a vydává se za dobrodružstvím. To ovšem v jeho podání znamená bankovní ... číst dále
23.1.2018 | Lukáš Dubský
Když si William hraje na Romea
Když si William hraje na Romea
Williama Shakespeara najdeme snad v každém větším českém divadle, většinou jako autora některé z her na repertoáru daného divadla. V pražském Divadle pod Palmovkou přivedli alžbětinského dramatika přímo na jeviště v divadelní adaptaci oskarového snímku Zamilovaný Shakespeare. Mladý herec a dramatik William Shakespeare má tvůrčí krizi, přitom po něm hned dva divadelní podnikatelé chtějí novou hru. Ženatý William se navíc zamiluje do okouzlující Violy de Lesseps, která je ... číst dále
13.1.2018 | Lukáš Dubský
Nepsychologický pseudothriller
Nepsychologický pseudothriller
Kniha královny detektivek Agathy Christie z roku 1939 nese prvky thrilleru i hororu. V domě na mořském ostrově se sejde deset jedinců, z nichž se každý v minulosti (přímo či nepřímo, úmyslně nebo nezáměrně) podílel na smrti jiného člověka, ale justiční spravedlnost na žádného nedosáhla. Z gramofonové desky zazní nahraný hlas neznámé osoby, který přítomné z jejich činů obviní. Krátce na to začnou jeden po druhém umírat. V domě je vystaveno deset sošek černoušků a je odkazová ... číst dále
9.1.2018 | Pavel Širmer
Když Shakespeare potká Avatara
Když Shakespeare potká Avatara
Co mají společného Shakespearova komedie Sen noci svatojánské, filmové drama Čas probuzení režisérky Penny Marshallové a hollywoodský blockbuster Avatar? Všechna tři díla se spojila v mysli režiséra Davida Drábka v jeden celek, který nyní v Klicperově divadle Hradec Králové uvádí pod hlavičkou Shakespearovy hry. Pro Drábka to není první setkání s alžbětinským dramatikem, pro své osobité úpravy si už vybral Macbetha, Richarda III. a Romea a Julii. Poslední dvě jmenované i ... číst dále
21.12.2017 | Lukáš Dubský
Hrdinka bratří Mrštíků uvězněná v nahrávacím studiu
Hrdinka bratří Mrštíků uvězněná v nahrávacím studiu
Na jevišti se odhaluje obří prostor nahrávacího studia s opuštěnými hudebními nástroji na židlích a Martina Preissová jako Strouhalka chladně a nezúčastněně recituje autorský popis prostředí před prvním dějstvím. Tímto stylem začíná v pořadí jedenáctá inscenace zřejmě nejznámější české divadelní klasiky na prknech Národního divadla. Maryša Jana Mikuláška se již od počátku výrazně odlišuje svým chladem i modernizačním pojetím, což s sebou logicky nese účinek obousečné zbraně ... číst dále
28.11.2017 | Anežka Hrebiková
Když nás doženou sliby minulosti
Když nás doženou sliby minulosti
Roland Schimmelpfennig patří k nejčastěji uváděným německým dramatikům, v moravské metropoli by ale nastudování jedné z jeho mnoha her člověk podvědomě očekával spíš v Buranteatru či HaDivadle než v Městském divadle Brno. Schimmelpfennig je totiž tak trochu experimentátor a jeho díla obvykle nemají klasickou strukturu, inovativně nakládají s narací i časovou sousledností. Žena z dřívějška patří z hlediska formy k jednodušším hrám, jelikož je vystavěna na poli klasického ... číst dále
27.11.2017 | Lukáš Dubský
Buznabrejk na Nové scéně
Buznabrejk na Nové scéně
Na své Nové scéně pražské Národní divadlo často experimentuje s různými scénickými tvary, formálně i obsahově vybočující z běžné dramaturgie je i inscenace hry Paula Rudnicka Jsme v pohodě. Tematicky provokativní dílo, ale může vzbudit kontroverzi jen u dost konzervativních diváků. Pro ostatní bude představovat spíš vtipně napsaný a dobře zahraný výlet do světa sexuálních menšin. Rudnickova hra se skládá ze čtyř části, z nichž tři mají víceméně monologickou strukturu. Re ... číst dále
20.11.2017 | Lukáš Dubský
Dokážete rozhodnout o vině?
Dokážete rozhodnout o vině?
Soudní drama Teror Ferdinanda von Schiracha mělo v Berlíně premiéru v říjnu 2015 a od té doby se úspěšně etablovalo v mnoha evropských zemích, ale i v Japonsku či USA. Dva roky po německé premiéře hru na česká divadelní prkna jako první přeneslo Národní divadlo Brno v režii tamního ředitele Martina Glasera. Do konce této divadelní sezony se chystají Teror inscenovat i další tuzemská divadla, v Praze a Ostravě. Major Luftwaffe Lars Koch sestřelil civilní letadlo se 164 ce ... číst dále
23.10.2017 | Lukáš Dubský
Čtyři výpovědi o Emě. Nebo o sobě?
Čtyři výpovědi o Emě. Nebo o sobě?
Jako první premiéru nové divadelní sezony přichystalo Východočeské divadlo Pardubice na své komorní scéně inscenaci léty prověřeného titulu Commedia finita od Viktorie Hradské. V režii Petra Novotného se jedná o zábavnou, i když místy dost hořkou podívanou, které vévodí herecké výkony čtyř představitelek žen ovlivňujících život operní divy Emy Destinnové. Na pohřbu slavné zpěvačky, která okouzlovala svým hlasem, ale zároveň provokovala osobním životem, se postupně ke své ... číst dále
10.10.2017 | Lukáš Dubský
Mrazivá komedie v Městském divadle v Brně
Mrazivá komedie v Městském divadle v Brně
První premiérou na činoherní scéně Městského divadla Brno byla inscenace hry s poněkud zvláštním názvem Dotkni se vesmíru a pokračuj dramatika René Levínského. Kdyby někdo nevěděl, kdo to je, tak vystupuje i pod několika pseudonymy: Samuel Königgratz, Leo Egerstein, Helmut Kuhl. A protože ten zvláštní pán nepatří mezi medializovanou elitu současného českého divadla, tak bude vhodné stručně si ujasnit, o koho jde: Svérázný český autor (ročník 1966) je spojovaný především ... číst dále
19.9.2017 | Peter Stoličný
Dávej, ber a sežer sám sebe
Dávej, ber a sežer sám sebe
Hra bez názvu, kterou sám Anton Pavlovič Čechov zavrhl a jež se na jeviště v jeho rodném Rusku dostala až více než 50 let po dramatikově smrti, nepatří ani na českých jevištích k stálicím. V Uherském Hradišti ji ve vlastní úpravě uvedl režisér Břetislav Rychlík, který ji do názvu vetkl kromě jména hlavního „hrdiny“ také dovětek „Ztratil Hospodin trpělivost?“. Čechovova dramatická prvotina není dokonale vysoustruženým dílem jako jeho vrcholná dramata, kde každá věta a kaž ... číst dále
15.9.2017 | Lukáš Dubský
V Dialogu pobaví komedie Smích zakázán s Lucií Zedeníčkovou, Olgou Ženíškovou a Jaroslavem Matějkou
V Dialogu pobaví komedie Smích zakázán s Lucií Zedeníčkovou, Olgou Ženíškovou a Jaroslavem Matějkou
Od konce minulé sezóny má na svém repertoáru Divadlo Dialog zbrusu novou komedii, která publikum skvěle pobaví. Je to komedie chorvatského dramatika, romanopisce a novelisty Miro Gavrana Smích zakázán. Nejen vzhledem k samotnému textu a neobvyklém mileneckém trojúhelníku, ale vzhledem k jeho výbornému jevištnímu ztvárnění. Na scénu ji uvedl spolek SPODINA v překladu Františka Karocha a v režii Jakuba Zindulky, který je rovněž autorem výtvarného řešení. Miro Gavran, sedm ... číst dále
Ruský mystik bojuje s vlastními běsy
Ruský mystik bojuje s vlastními běsy
Poslední premiérou divadelní sezony 2016/2017 se v Pardubicích stalo první uvedení hry Rasputin. Tu přímo pro Východočeské divadlo napsal (pod pseudonymem Petr Abraham) jeho kmenový režisér Petr Novotný. Nová hra je rámována jako vzpomínání Marie Rasputinové, dcery slavného mystika, která vypráví životní příběh svého otce americkému novináři. Podobný retrospektivní princip není neobvyklý, okamžitě se mi vybavilo třeba Shaefferovo vrcholné drama Amadeus. Těžištěm děje je ... číst dále
1.7.2017 | Lukáš Dubský
Fuck me or kill him! To je, oč tu běží
Fuck me or kill him! To je, oč tu běží
Krátce po sobě se na pražských jevištích objevila dvě různá zpracování Shakespearovy nejtemnější tragédie Macbeth. Inscenace v ABC a v Komedii, kde našlo azyl Divadlo Na zábradlí, se však snad ani nemohou lišit více. Zatímco Městská divadla pražská hrají Macbetha s minimem škrtů, režisér David Jařab využil Shakespearův text pouze jako inspiraci a napsal zcela nový scénář. Nevyužil však žádný z českých překladů a Macbetha napsal ve velmi jednoduché angličtině, které poroz ... číst dále
14.6.2017 | Lukáš Dubský
Klicperova veseloherní suma ve Stavovském divadle
Klicperova veseloherní suma ve Stavovském divadle
V rámci poslední premiéry uzavírající sezonu 2016/2017 se Národní divadlo zaměřilo na dílo obrozeneckého dramatika a zakladatele moderního českého divadla Václava Klimenta Klicpery. Mlynářova opička, poprvé uvedená ve Stavovském divadle, není Klicperovou původní hrou, nýbrž kompilátem autorových komedií, jenž poskládal mladý dramaturg a dramatik Milan Šotek. Tomu připadla nevděčná a nelehká úloha – vykřesat z mnohosvazkového Klicperova opusu plného archaického jazyka ale i ... číst dále
Romeo a Julie z amerického předměstí
Romeo a Julie z amerického předměstí
Muzikál West Side Story patřil v 50. letech minulého století k přelomovým dílům. Po dlouhou dobu byly broadwayské muzikály veskrze odlehčeným žánrem. Novodobá variace na Shakespearovu tragédii Romeo a Julie vnesla do muzikálových vod něco nového – aktuální sociální kritiku. Gangy mladistvých totiž v té době představovaly skutečný sociální problém mnoha amerických velkoměst. Může se zdát, že pro dnešního českého diváka se jedná o problém časoprostorově dost vzdálený, jenž ... číst dále
29.5.2017 | Lukáš Dubský
Byl by jinde život šťastnější?
Byl by jinde život šťastnější?
Paní z moře (dříve překládána také jako Paní z námoří) patří k méně uváděným Ibsenovým hrám. Možná je to způsobené tím, že na rozdíl od jiných dramatikových her ani ve své době neprolamovala žádná tabu, ani nemá výraznou pointu. Navíc tento text je z období, kdy se Ibsen pomalu přesouval od společenskokritických dramat k hrám plným symbolismu, jejichž inscenování je nesnadné. Přestože se s Paní z moře na českých jevištích moc často nesetkáme, hlavní hrdinka Elida Wangel ... číst dále
12.5.2017 | Lukáš Dubský
A pak už zůstala jen zničená země...
A pak už zůstala jen zničená země...
Chladná industriální scéna, nad kterou visí desítky židlí. Každá židle přitom symbolizuje jeden ztracený život při cestě titulního „hrdiny“ na vrchol mocenské pyramidy. A další židle přibývají... Takhle slibně diváky přivítá nové nastudování Shakespearovy hry Macbeth v Divadle ABC. Scénické řešení Michala Syrového bohužel slibuje víc, než inscenace režiséra Pavla Kheka nakonec nabízí. William Shakespeare napsal Macbetha v době výrazných společenských změn. Po smrti králo ... číst dále
2.5.2017 | Lukáš Dubský
Srpen v zemi indiánů – stopa v srdci diváka
Srpen v zemi indiánů – stopa v srdci diváka
Tracy Letts, autor inspirující na poli čtenářském, filmařském a v České republice převážně divadelním, kde stále častěji zaplňuje dramaturgické plány. A dobře že tak, protože kam vkročí Letts, tam většinou zůstane velká stopa. Stopa v srdci diváka. Naposledy jsme měli čest, setkat se s tímto americkým velikánem prostřednictvím Divadelního spolku Kašpar, sídlícím v Divadle v Celetné, kde Pavel Lagner zrežíroval v současné době velice oblíbené dílo Srpen v zemi indiánů. Za ... číst dále