Recenze

Nenáročná podoba úspěšného filmu
psáno z představení: 28.11.2005, autor recenze: Pavel Širmer, foto z inscenace: Pavel Nesvadba
foto: Pavel Nesvadbafoto: Pavel Nesvadbafoto: Pavel Nesvadba
Na jevišti Divadla na Vinohradech není muzikál příliš často k vidění (naposledy zde byl v roce 1997 uveden Muž z La Manchy, který zpracovával téma Dona Quijota), ale obvykle je oživením repertoáru a setká se s ohlasem. Zřejmě z těchto důvodů divadlo uvedlo muzikál Donaha!, který vznikl podle úspěšného stejnojmenného britského filmu z roku 1997. Za trochu senzačním názvem se skrývá příběh několika nezaměstnaných dělníků zavřené továrny, kteří nemohou dlouho zavadit o práci. Chtějí dokázat sobě i okolí, že ještě nejsou v životě odepsaní, a napadne je opatřit si peníze svérázným způsobem – sestaví šestičlennou partu a rozhodnou se secvičit vlastní striptýzovou show. Cesta k penězům však není vůbec jednoduchá. Většina z nich se díky ztrátě zaměstnání ocitla v nelehké životní situaci, řeší osobní i rodinné problémy. Takto oslabeni musí překonat řadu překážek, přípravě věnovat značné úsilí a jít až za hranice svých možností.

Základní děj muzikálu se filmu velmi podobá, libreto Terrence McNallyho však sociální motivy i mezilidské vztahy výrazně zjednodušuje a paušalizuje, divadelní podoba sklouzává ke klišé připomínající americké seriály, někdy dokonce rodinné sitcomy. Jednání hrdinů působí nevěrohodně, objevuje se přemíra nereálných situací, kdy hrdinové či hrdinky náhle „prohlédnou“, a vše se rázem a bez problémů vyřeší. Dialogy jsou místy křečovité, texty některých písní hraničí až s trapností (např. „milostný“ duet Malcolma s Ethanem, kteří v sobě objevili homosexuální orientaci, nebo píseň Georgie a Vicki, které přehodnotily vztah k manželům). Film byl okořeněn jemnou nadsázkou, kterou však nedokázal tvůrce libreta náležitě divadelně umocnit nebo alespoň zachovat. Zatímco film byl celkem originální hořkou komedií s aktuálním sociálním podtextem, na divadle jsme svědky mnohem lehčího žánru, v němž je sice v mnohem větší míře zastoupen zpěv a tanec, kde se divák více pobaví, ale důležité myšlenky se kamsi vytrácí. Zásadní slabiny libreta naštěstí zachraňuje působivá rockově-funková hudba Davida Yazbeka s mnoha výraznými melodiemi.

Vinohradské divadlo potvrdilo, že jeho umělecké vedení a dramaturgii nelze „podezírat“ z objevnosti a originality. Po bratislavské inscenaci, jejíž uvedení provázel skandál s nedovoleným otištěním fotografie obnažených protagonistů v bulvárním tisku, se s inscenacemi tohoto muzikálu na českých jevištích doslova roztrhl pytel. Během krátké doby byl uveden v Liberci (česká premiéra), Uherském Hradišti, Pardubicích a nakonec zavítal i do Prahy. Inscenaci nastudoval choreograf a režisér Radek Balaš, který režíroval i verzi Slováckého divadla Uherské Hradiště. Balašovi se podařilo dosáhnout toho, že muzikál nemá nudná místa a je dynamickou živou podívanou, která v realizaci nemá zásadní slabý článek. Tomu výrazně napomáhá i režisérova vlastní choreografie a také rychle a účelně se měnící scéna Davida Marka. Efektní kostýmy Jolany Schofieldové-Izbické plní účel, jaký je od nich očekáván, umělecké i technické provedení hudební nahrávky je dostačující.

Souboru divadla s vysokým věkovým průměrem evidentně změna žánru a tvůrců prospěla, příležitostí se ale lépe chopili jeho mladší členové. Hlavní postava Jerryho, milujícího otce, kterému kvůli neplacení alimentů hrozí ztráta syna, není zrovna vděčně napsaná. Nový člen souboru Filip Blažek její rozličné a často krkolomné polohy zahrál tak, že působila docela věrohodně. Pěvecky se dal sice poslouchat, ale ve výškách se na několika místech uchýlil k falešnému křiku. Po všech stránkách přesvědčivěji si vedl Michal Novotný, kterému lépe napsaná role obtloustlého Dava sedla herecky, pěvecky i fyziognomicky. Pavel Rímský jako povýšený Harold, který se bojí náročné manželky, se tentokrát nespolehl jen na krásný hlas a hereckou rutinu, byl přirozenější, roli se mu podařilo vystihnout a téměř na ni stačil i pěvecky. Pavel Batěk jako nesmělý Malcolm a Daniel Bambas jako ztřeštěný Ethan zvládli své role i pěvecká sóla dobře, ve společném duetu se však nedokázali sezpívat, a tím ještě zdůraznili ubohost písňového textu. Ladislav Frej se v úloze kdysi úspěšného tanečníka Noaha příliš nenašel. Jeho výkon se sice nedá nazvat nezvládnutým, ale z šestice hlavních představitelů je nejslabší. Ačkoli v muzikálu jsou středem pozornosti muži, našly v něm uplatnění i herečky, z nichž některé střídavě alternují větší a menší role. Ženská část souboru po herecké i pěvecké stránce obstála, výjimku tvořila pouze Jana Hlaváčová (vděčná příležitost svérázné Jeanette, bývalé tanečnice pomáhající mužům s choreografií, postavu alternuje Jiřina Jirásková), jež nedokázala hrát dostatečně výrazně a stylem, jaký žánr a inscenace vyžadují. Hlaváčová na jevišti téměř zanikla a její „zpěv“ v sólové písni je snad lepší tiše zapomenout. Za zmínku ale určitě stojí svěží výkon Jana Battěka (alternuje Josef Láska) v dětské roli Jerryho syna Nathana. Obecně lze říci, že herci předvádějí dobré herecké výkony, úroveň pěveckých výkonů kolísá a zvládnutí tanečních čísel je průměrné, jak se u činoherců bez muzikálových zkušeností dá očekávat.

V Divadle na Vinohradech vznikla podívaná, která kvůli nekvalitám libreta ani nemohla být výjimečná. Naštěstí se realizačnímu týmu podařilo dosáhnout zábavné a živé formy, v níž je s podbízivostí a vnějškovou efektností zacházeno ve správně zvolené míře a ku prospěchu inscenace. Škoda, že dramaturgie nesáhla po hodnotnějším díle, na kterém by mohli tvůrci a herci své kvality potvrdit s lepším a přesvědčivějším výsledkem. Muzikál by si mohl najít své diváky, ale spokojeni budou jen ti, kteří přišli do divadla za nenáročnou zábavou. Na své si nepřijdou ani návštěvníci, kteří očekávají senzaci a nahotu. Závěrečná scéna je pojata podobně jako u většiny nastudování – vkusně, ale nepříliš odvážně. Herci se sice svléknou donaha, ale diváci uvidí jen pozadí, protože se muži otočí čelem k publiku až ve ztlumeném světle. Vinohradská scéna sice muzikálem Donaha! trochu rozvířila své „stojaté vody“, předložila divákům duchaplnější rozptýlení, než nabídla například inscenacemi Lo Stupendo nebo Vrátila se jednou v noci, zároveň však potvrdila, že pod uměleckým vedením Martina Stropnického a se stávající dramaturgií nedosáhne i přes maximální nasazení vyšší úrovně, než je slušný průměr.

Hodnocení: 60 %


Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.

Recenze

Komedie plná „Santaklausů“ v Městském divadle Brno
Komedie plná „Santaklausů“ v Městském divadle Brno
Andreas Sauter a Bernhard Studlar jsou divadelní autoři, kteří v současnosti v německy mluvících zemích letí. Není divu, humor je v našem životě stále nedostatkovým zbožím. Dramaturgie brněnského divadla měla šťastnou ruku, když sáhla po hře s podivným názvem, Červené komety. A že byla tato hra nasazena jako poslední titul roku má také svůj důvod. Příběh se totiž odehrává na Vánoce, je to téměř vánoční detektivka či gangsterka odehrávající se v jedné běžné rodině. Sestry ... číst dále
3.1.2016 | Peter Stoličný
Tři mušketýři - Komedie? Tragédie? Fraška!
Tři mušketýři  - Komedie? Tragédie? Fraška!
Inscenování klasických děl je výzva jak pro tvůrce, tak pro diváky. Někdy až s napětím očekáváme, jakou novátorskou interpretaci režisér zvolí, jakým směrem se vydá, čím dílo aktualizuje, co vyzdvihne a co potlačí. Jedním z režisérů, u něhož skoro vždy můžeme předjímat (a taky že předjímáme) výraznou interpretaci nesoucí v sobě množství jasných či utajenějších jinotajů na nejrůznější sociální, politické, kulturní, životní a jiné problematiky, je David Drábek. Letošní se ... číst dále
29.12.2015 | Hana Rubišarová
Z Dejvic až k břehům českého moře
Z Dejvic až k břehům českého moře
Zimní pohádka patří k méně uváděným hrám Williama Shakespeara a je řazena mezi romance, které velký dramatik psal na sklonku své tvůrčí kariéry. V lecčems stavba této hry skutečně připomíná pohádku z českého názvu (jako Zimní pohádka bývá tradičně překládán originální název The Winter´s Tale). Všechny zlé činy a křivdy se stanou na začátku, aby je v závěru vystřídalo usmíření s lehce mysteriózními prvky. Hlavně druhá polovina hry ovšem skýtá i velký komediální potenciál. ... číst dále
11.12.2015 | Lukáš Dubský
Král Lear v Městském divadle Brno
Král Lear v Městském divadle Brno
Největší tragédie alžbětinského dramatika (pokud jde o počet mrtvol, tak je největší určitě) se nehraje tak často jako jiné hry Williama Shakespeara. Kdoví proč. Snad je v divadlech nedostatek Learů? Nebo je těch mrtvol na dnešní vypjatou dobu až moc? Lear se uvádí či uváděl v poslední době v pražském Národním, kde dílo ve velmi kontroverzním nastudování (s plaveckým bazénem na scéně) inscenoval Jan Nebeský. (Lear v plavkách, to je skutečně „novátorství“). Hru má na reperto ... číst dále
17.11.2015 | Peter Stoličný
Gangsterka po skotsku
Gangsterka po skotsku
Mladý skotský autor Daniel C. Jackson se v poslední době stal oblíbencem českých dramaturgů. Jeho nejslavnější hru Můj romantický příběh už nasadila na repertoár tři česká divadla, v Brně nedávno uvedli Jacksonovu současnou variantu Figarovy svatby a Švandovo divadlo se rozhodlo nasadit gangsterskou komedii Zabít Johnnyho Glendenninga jen zhruba rok po její premiéře na britských ostrovech. Nová Jacksonova hra vychází z prostředí glasgowských gangů a vypráví příběh o tom, ... číst dále
16.11.2015 | Lukáš Dubský
Realita v kontrastu s dětskými sny
Realita v kontrastu s dětskými sny
Jméno Andrew Lloyd Webber patří v muzikálovém světě ke známce kvality. Proslulého skladatele znají dobře i v Brně, v Městském divadle jsou stále na repertoáru jeho hity Jesus Christ Superstar, Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť či Kočky. Pískání po větru (v originále Whistle Down the Wind) však patří mezi méně známé Lloyd Webberovy kusy, který se nyní v brněnském divadle dočkal své české premiéry. Cesta Pískání po větru na divadelní prkna byla poměrně dlouhá a nevyš ... číst dále
31.10.2015 | Lukáš Dubský
Solness se grotesknímu pojetí vzepřel
Solness se grotesknímu pojetí vzepřel
Stavitel Solness patří k těm interpretačně obtížnějším Ibsenovým dramatům. Pochází z pozdního tvůrčího období norského spisovatele a je silně ovlivněn symbolismem. Režisér Jan Frič nazírá hru výrazně groteskní optikou, což se mu vyplatilo při inscenování Přízraků v Městském divadle Kladno. Zmiňovaný sukces se však tentokrát zopakovat nepodařilo, Solness se jeho režisérskému rukopisu vzepřel. Brněnské inscenaci nechybí snaha o modernizaci a originální výklad klasiky. Ibse ... číst dále
24.10.2015 | Lukáš Dubský
Moravský western na scéně Mahenovy činohry ND Brno
Moravský western na scéně Mahenovy činohry ND Brno
Příběh z Hané, který tak umně sepsal žel již nežijící Jiří Křižan, není třeba představovat. Původní film je ověnčen mnoha vítěznými tituly na festivalech, mnohokrát bylo rozebíráno v recenzích, je-li to moravský western, nebo téměř antická tragedie, film byl přirovnáván k Dürrenmattově Návštěvě staré dámy a přibyly mnohé jiné „zdroje“ Křižanova vyprávění. Faktem zůstává, že tento ryze dramatický kus již od počátku svého života na filmovém plátně vyvolával představu, jak by ... číst dále
10.10.2015 | Peter Stoličný
Mladý Josef „pfrrrrrr!“ aneb Spolupracovníci
Mladý Josef „pfrrrrrr!“ aneb Spolupracovníci
V pátek 2. října 2015 se po dlouhé době opět otevřelo pražské Divadlo pod Palmovkou. Skončila jeho kočovná éra způsobená povodněmi a soubor se opět dočkal své stálosti. Ve spojení s touto velkou událostí uvedla „Palmovka“ v tentýž den i svou první premiéru hry britského autora Johna Hodge s názvem Spolupracovníci v režii Michala Langa. Hra se dotýká závěru života ruského dramatika Michaila Bulgakova (Ondřej Volejník), který musel čelit perzekuci ze strany sovětského reži ... číst dále
6.10.2015 | Hana Rubišarová
Splašené nůžky v Městském divadle Brno
Splašené nůžky v Městském divadle Brno
Některé tituly jsou už při nasazení do repertoáru takzvanou „tutovkou“. Ovšem musí mít ještě dva předpoklady. Zkušeného režiséra, výborné herce. Úspěch Splašených nůžek si vyzkoušeli třeba v roce 2010 ve zlínském divadle, v současnosti má tato hra úspěch v pražském Divadle Kalich. Brněnské Městské divadlo na své Činoherní scéně nasadilo tento titul jako první novinku sezony 2015/16, v úpravě dramaturga Jana Šotkovského a režiséra Mikoláše Tyce. Patnáct tisíc repríz v bo ... číst dále
15.9.2015 | Peter Stoličný
Čekané konce Příběhů nečekaných konců
Čekané konce Příběhů nečekaných konců
Autorem povídkové sbírky Příběhy nečekaných konců je Roald Dahl. Pro jeho tvorbu je typický černý suchý humor, který místy hraničí s absurditou. Jeho povídky jsou oblíbené po celém světě a přímo si říkají o nějaké zpracovaní. Jen u nás již vzniklo několik rozhlasových adaptací vybraných povídek z této knihy. Bylo tedy otázkou času, kdy se toto dílo dostane i na divadelní prkna. Prvním, kdo se o tento krok v rámci České republiky pokusil, je režisér Jakub Nvota, který se ... číst dále
2.7.2015 | Iveta Novotná
Mikuláškova dekadentní crazy komedie
Mikuláškova dekadentní crazy komedie
Poslední premiéru letošní sezony v Divadle v Dlouhé připravil kmenový režisér Divadla Na zábradlí Jan Mikulášek. Po Macbethovi a hře Láska a peníze to byla třetí Mikuláškova spolupráce s Dlouhou. Vybral si hru v Čechách nepříliš známého francouzského spisovatele Rogera Vitraca. Vitracův text z roku 1928 má sice stavbu klasického dramatu ibsenovského ražení, je ale silněn ovlivněn surrealistickým proudem, do kterého se autor řadil, než byl spolu s Artaudem z hnutí vylouče ... číst dále
22.6.2015 | Lukáš Dubský
V českém lese se mějte na pozoru nejen před ruskými medvědy
V českém lese se mějte na pozoru nejen před ruskými medvědy
Jako poslední premiéru letošní sezony uvedlo Klicperovo divadlo v Hradci Králové bestiální kabaret Český les. Jedná se o další z autorských počinů uměleckého šéfa, dramatika a především svérázného režiséra Davida Drábka, který ve výsledku někoho nadchne, někoho očekávání nesplní a někoho donutí k opětovné návštěvě, protože ho (jako nejedno Drábkovo dílo) vede k přemýšlení a hledání dalších na první pohled neobjevených jinotajů. Český les má vesměs jednoduchý příběh, zví ... číst dále
Výprava za piráty i po stopách života slavného spisovatele
Výprava za piráty i po stopách života slavného spisovatele
Po velmi úspěšné Papežce se do Městského divadla Brno vrátil německý muzikálový tvůrce Dennis Martin. Ve světové premiéře byl v Brně uveden dobrodružný muzikál Ostrov pokladů na motivy románu Roberta Louise Stevensona. Ještě letos v létě se muzikál objeví rovněž v německé Fuldě, jeho cesta je tedy opačná než u Papežky, která putovala z Fuldy do Brna. Známý příběh, pěkné melodie a atraktivní prostředí budou jistě lákadlem pro diváky, Ostrov pokladů navíc přesně zapadá do lin ... číst dále
23.5.2015 | Lukáš Dubský
V královéhradecké škole pro ženy podlehnete i Arnulfovi
V královéhradecké škole pro ženy podlehnete i Arnulfovi
V současnosti je stále aktuální nasazování Molièra na divadelní dramaturgické plány, což někdo s nadšením kvituje, někdo shledává jako přežitek a někdo v tom vidí výzvu, jak se s francouzským klasikem ze 17. století dokáže současné divadlo „poprat“. Do boje se aktuálně pustilo Klicperovo divadlo v Hradci Králové, které uvedlo premiéru Školy pro ženy, a přestože nepůjde o vrcholný titul sezony, souboj vyhrálo. Škola pro ženy patří k prvním hrám Molièra a nalezne ... číst dále
20.5.2015 | Hana Rubišarová
Velké drama v malém divadle
Velké drama v malém divadle
Pidivadlo je vůči DISKu Popelkou pražského studentského divadla. Dost možná neprávem, důkazem čehož je inscenace Průstřel Rackem. Hned úvodem položím několik otázek: Lze Racka inscenovat úplně jinak, nově? Může jednu postavu hrát v rámci představení více herců? Dokázal by někdo vměstnat tohoto typického zástupce několikahodinových inscenací do sedmdesáti minut? Odpověď zní třikrát ano. Tomáš Petřík s Kristýnou Frejovou připravili pro studenty Vyšší odborné školy herecké net ... číst dále
11.5.2015 | Pavla Haflantová
Je libo kávu od brémské Maryši?
Je libo kávu od brémské Maryši?
Německý scenárista a režisér Rainer Werner Fassbinder dokázal za svůj krátký život vytvořit působivou kolekci filmů i divadelních her, které provokovaly tehdejší společnost. Brémská svoboda, kterou nastudoval soubor Městského divadla Kladno, patří k jeho méně známým kusům. Fassbinder se v této hře inspiroval skutečným případem sériové vražedkyně Gesche Margarethe Gottfriedové, která byla roku 1831 popravena za to, že zavraždila 15 lidí vesměs rodinných příslušníků. A prá ... číst dále
1.5.2015 | Lukáš Dubský
Já píši vám, co mohu více, co jen lze k Oněginovi dodati…
Já píši vám, co mohu více, co jen lze k Oněginovi dodati…
Klicperovo divadlo v Hradci Králové se nebojí do svého repertoáru zahrnout opravdu tu nejklasičtější klasiku, jak každou sezonu dokazuje ve svém dramaturgickém plánu. Od Shakespeara přes Goldoniho a Molièra až po Puškina nabízí divákům tituly mnohdy na první pohled přežité, ale chopí-li se jich kreativní tvůrci, dokážou být ozdobou repertoáru divadla. Nejčastěji (po svém) uchopuje klasiku umělecký šéf divadla David Drábek, čas od času jsou oslovováni ke spolupráci dalš ... číst dále
15.4.2015 | Hana Rubišarová
Johnny Blue je přehlídkou písní německého hitmakera
Johnny Blue je přehlídkou písní německého hitmakera
V dramaturgickém plánu letošní sezony původně Městské divadlo Brno avizovalo německý muzikál Prodaný smích. Nakonec se letos na jeviště dostal jiný kus s faustovským námětem – světovou premiéru si v Brně odbyl muzikál zdejšího ředitele Stanislava Moši Johnny Blue. Moša byl osloven berlínskou agenturou Gallissas, aby napsal hru s písněmi známého německého hitmakera Ralpha Siegela, jehož písně patří k pravidelným účastníkům soutěže o eurosong. Vznikl tak klasický hitm ... číst dále
5.4.2015 | Lukáš Dubský
Ten čas je ztracen, který nestráví člověk v hospodě
Ten čas je ztracen, který nestráví člověk v hospodě
Setkání s význačným českým filosofem a spisovatelem Ladislavem Klímou nejsou na našich jevištích příliš běžná. Lidská tragikomedie je drama, které z velké části shrnuje Klímovo učení a životní postoje. Napsal ho jen pár měsíců před svou smrtí a dlouhou dobu bylo považováno za nehratelné. Brněnské HaDivadlo dokázalo v devadesátých letech minulého století opak a nyní po látce sáhl sehraný pár z Dlouhé – režisérka Hana Burešová a dramaturg Štěpán Otčenášek. Klíma ve své hře ... číst dále
25.3.2015 | Lukáš Dubský