Redakční recenze a blogy

K dětskému světu patří občas krutost, jejíž hloubku si dospělí ani nedovedou představit. Následky takové krutosti mohou být někdy banální, jindy osudové. A občas se tyto následky projeví způsobem, který by člověk dopředu snad ani nepředpokládal – a stanou se katalyzátorem událostí, které si s tou původní dětskou krutostí v ničem nezadají. V divadelní hře francouzské autorky Yasminy Rezy Bůh masakru, kterou v české premiéře uvádí pražský Činoherní klub, stojí na začátku všeh

Myslíte si, že v dnešní bouřlivé době se už nelze téměř na nic spolehnout? Něco na tom možná bude. V plzeňském divadelním prostředí se však jedna věc zdá být stále stejně neotřesitelná: pokud zdejší herec a dramatik Antonín Procházka napíše novou divadelní hru, před divadelní pokladnou se rázem objeví fronty a vedení divadla má předem zajištěno alespoň šedesát zcela vyprodaných repríz. Paříž může mít svého Moliera a Stratford nad Avonou svého Shakespeara, nic z toho však zd

Ve světě propleteném miliony kilometrů optických kabelů jsou termíny jako blízkost a vzdálenost jen velice relativními pojmy. Nějak jsme si už zvykli na to, že spíš než v metrech a kilometrech je vzdálenost či blízkost lepší vnímat v ukazatelích mnohem subtilnějších: cosi je nám vzdáleno ani ne tak proto, že to leží daleko od nás, jako spíš proto, že s tím nemáme žádnou zkušenost a že se to nachází mimo meze naší omezené představivosti. Z tohoto pohledu nemůže být běžnému s

Divadelní hra Maškaráda sice byla za života svého autora ruského básníka a dramatika Michaila Jurjeviče Lermontova nepochopena a odmítána, ale v dnešní době její nadčasové téma režiséry českých divadel láká. V Klicperově divadle je k vidění v silné režijní interpretaci Daniela Špinara, který s královéhradeckými umělci spolupracoval již při realizaci Shakespearovy Zimní pohádky. Hlavním hrdinou veršované romantické tragédie je Jevgenij Alexandrovič Arbenin, který se potýk

„Radúz a Mahulena. Slovenská pohádka o čtyřech dějstvích.“ Těmito slovy otvírá režisér Jan Antonín Pitínský nejnovější inscenaci stejnojmenné hry Julia Zeyera. Tato slova pronesou dva muži v černých, střízlivých oblecích a s bílými rukavičkami, v pozadí se počíná rozsvěcovat geometricky strohá scéna laděná do odstínů zelené a my pomalu tušíme, že nepůjde o běžnou adaptaci Zeyerovy dnes již klasické hry. Jedna z nejvýznamnějších složek celé inscenace, která určuje její ce

Existují lidé, kteří jsou schopni donutit své okolí, aby obíhalo okolo jejich života podobně jako Země okolo Slunce. Na tom ještě není nic mimořádného: podobné chování vídáme u většiny politiků a téměř u všech celebrit. Jenom málokomu se ale podaří donutit veřejnost, aby se v uctivosti skláněla i před životem naplněným pouze absolutním marasmem a bídou. A ještě méně je na světě těch, kteří dokáží udělat z vlastního zbabraného života zdroj své obživy. Anglickému novináři Jef

V přítmí se začínají pohybovat nezřetelné siluety. Vydávají tiché skřeky a prodírají se, přehrabují a válejí se v kupičkách hadrů. Jsou to lidé, a nebo zvířata? Takto nějak začíná projekt skupiny BUBU ZOO RAT Zkouška sirén, která se utvořila právě pro jeho vznik. Jak sami autoři hlásají, jedná se o kolektivní projekt, kde se každý ze členů aktivně zapojuje do procesu tvorby. I přes to výsledný tvar působí překvapivě konzistentně, i když si můžeme povšimnout určitých tendenc

Nikdo tu není. Nikdo. A ta postava v kabátu přes hlavu, která se motá dole u uličky a docela překáží, tak ta tam není už vůbec. Je tady ale hlas. Poměrně zvučný, hlasitý, zdravící příchozí a každého ujišťující, že je zde dosti místa, ať se nikdo netlačí a v klidu si najde volnou židli. Sál se zaplnil a začíná se stmívat. V tom ze strany vyskočí „hlas“, velké brýle na očích a začíná úvodní přednáška. Pomalu nám to dochází: Aha, doktor. A díky programu doplňujeme: Aha, doktor

Dramaturgie Divadla Polárka se zpracováním husitské látky vytáhla. Na první poslech je námět nezáživně provařený. Kališníci se nezdají být přitažliví ani dávno zprofanovaným patosem ani kritickou hysterií, která se kolem nich rojí. Podat je záživně a s přesahem, to je docela odvážný cíl. Zásadní krok, který v Polárce udělali správným směrem, byl přesun důrazu od popisnosti a historičnosti k vyfabulovanému příběhu. Dějiny tak zde zůstávají sice výrazným a důrazným, nicmén

V běžném životě vede mezi fikcí a realitou velmi zřetelná hranice, jejíž rozlišení by nemělo nikomu činit potíže. Pouze umělcům je občas přiznávána výsada pohybovat se beztrestně na samé hraně obou světů a z každého si vybírat jen to, co se jim právě hodí do krámu. I k tomu však potřebují toleranci a respekt svého okolí, protože nerozlišovat svět reálný od světa nereálného, to je v běžném životě dovoleno pouze bláznům a psychopatům. Možná právě takovým bláznům a psychopatům

Dramatem cti lze nazvat českou dramaturgií opomíjené dílo španělského barokního dramatika Calderóna. V Divadle v Dlouhé se Lékaře své cti rozhodla inscenovat režisérka Hana Burešová a jako tradičně se jí daří věrně zachytit poetiku a atmosféru předlohy. Když se k tomu přidá pevné dramaturgické vedení Štěpána Otčenáška a brilantní herecké výkony, je na zaděláno na umělecky velmi zdařilou inscenaci. Pedro Calderón de la Barca, s inscenováním jehož her má Burešová již značn

Taneční skupina NANOHACH přinesla v choreografii Michala Záhory inscenaci s názvem Resonance. Jedná se o tvar pro tři tanečnice (zde Dora Hoštová, Dagmar Chaloupková a Lotte Nouwkens), který zcela naplní očekávání obsažené v názvu a v rámci pozvolné, ovšem nezadržitelné gradace ho dokonce značně překročí. V první půli je inscenace poplatná svému názvu. Tanečnice pozvolna rozviřují prostor, až se jim zcela suverénně podaří ovládnou celé jeviště a držet ho zaplněné, nabyté

Čas od času se stane, že ač nikým neočekáván, přesto se na českých jevištích objeví drobný klenot. Možná není na první pohled efektně nablýskaný, zato má jasné a ostré hrany, a každá jeho drobná ploška vyzařuje do okolí paprsky úspěchu, radosti a vrcholné profesionality. Všichni jsou v té chvíli překvapeni a ptají se jeden druhého, co za tím přesně vězí. A všichni se také ptají, zda se tento nepatrný umělecký šperk stane počátkem nového trendu nebo zda po čase zapadne jako

Nejslavnější Shakespearovo drama se vrací do Pardubic. Dánský princ Hamlet vstupuje na pardubické jeviště po dlouhých čtyřiadvaceti letech a není to vůbec špatný návrat. V režii Jiřího Seydlera se klasický příběh o zradě a pomstě dočkal modernizace, která mu ale na naléhavosti neubrala. Pardubická inscenace pracuje s tzv. prvním kvartem. To je verze z roku 1603, která je v dnešní době na prknech, která znamenají svět, uváděna spíše výjimečně. Tato verze je oproti ostatním k

Když někdo ve škole tajně namaluje na tabuli obrázek kosočtverce, jde zpravidla pouze o hloupou klukovinu. Rozhodně se však nejedná o žádnou mimořádnou událost, kvůli které by musely zasedat početné vyšetřovací komise, a jejíž viníci by se po dopadení měli exemplárně trestat uřezáním obou uší. Co když však stejný obrazec namaluje na tabuli ředitel dané školy – a to prostě jen tak, bez nějakého zjevného důvodu? Jak se v takové chvíli zachová dosud loajální a ve své podstatě

Na temperamentní romskou hudbu, emoce i romantický příběh s tragickým koncem se mohou těšit návštěvníci pardubického nastudování Cikánů. Slovenský režisér Marián Pecko pojal příběh slavného zloděje koní Lujku Zobra opravdu ve velkém stylu, a tak se je neustále na co koukat. Celý příběh je situován do prostředí romského tábora a jeho hlavním hrdinou je Lujku Zobar, který sám o sobě prohlašuje, že je největším zlodějem koní pod sluncem. Volnost je mu nade vše, ovšem jen do ok

O Americe se říká, že je to země neomezených možností. A něco na tom možná bude. V malých podzemních obchůdcích sní miliony drobných obchodníčků svůj americký sen – sen o tom, že jednoho dne zbohatnou a stanou se zajištěnými, zámožnými nebo dokonce neřestně bohatými. Podobná myšlenka se vkrádá na mysl i Donu Dubrowovi, majiteli maličkého krámku s honosným názvem „Donův maloobchod“. Donův podzemní krámek připomíná něco mezi hokynářstvím, vetešnictvím a bazarem. Svému majitel

Ačkoliv římský filozof Seneca napsal Faidru před téměř dvěma tisíci lety a téma je známé, tento antický text se na českých jevištích nezabydlel. Do programu repertoárového divadla se dostává až nyní, kdy ji v režijním provedení Hany Burešové inscenuje Divadlo v Dlouhé. Na rozdíl od klasických řeckých tragédií je divák v Senekově díle vržen rovnou do víru zhoubné Faidřiny vášně a Hippolytovy rostoucí nenávisti k ženám. Faidra se při nepřítomnosti svého muže Thesea zamiluje d

Show must go on, řekli si v Dlouhé a po Soudných sestrách si vzali na paškál další román Terryho Pratchetta. Tentokrát si vybrali Maškarádu, která paroduje Lerouxova Fantoma opery a vůbec celou divadelní mašinérii. Vzhledem k tomu, že Pratchett je autor, který má smysl pro dramatické situace, nepůsobí jeho divadelní nastudování nijak knižně. Režisérka Hana Burešová a dramaturg Štěpán Otčenášek vycházeli z adaptace Stephena Briggse, kterou si však upravili tak, aby více o

Po Starcích na chmelu, české verzi muzikálu Cats a muzikálovém znásilnění Dvořákovy Rusalky přináší Divadlo Milenium – prostor, na který se téměř zapomnělo – další ambiciózní projekt, původní český multimediální muzikál Kladivo na čarodějnice hudebních skladatelů a zároveň producentů Pavla Holého a Milana Levého. Libreto připravil Marek Kožušník. Na jevišti Milenia tak jako memento z dávnověku našich dějin defilují skutečné historické postavy, oběti zinscenovaných čarodějni