Redakční recenze a blogy

Konec starých časů
Konec starých časů
Příchod Ondřeje Sokola do Divadla pod Palmovkou jako režiséra a uměleckého šéfa je ve znamení návratu ke klasice. Jako první zde inscenoval Čechovův Višňový sad, který je málokdy nazýván komedií. Ze známé hry o konci starých časů, o dluzích a pokácených stromech si povětšinou pamatujeme sentimentální dialogy podané v psychologickém balení. V minulých letech se objevila řada jiných interpretací her A.P.Čechova, vyložených skrze originální „režisérskou“ formu (inscenace Petra
O samotě s humorem
O samotě s humorem
Téměř monologická hra Morrise Panycha s názvem Tetička a já nabízí jednu takovou zdánlivě banální situaci. Bankovní úředník Kemp dostane dopis od své tetičky, v němž se osamělá dáma svěřuje s očekávaným koncem života. Ačkoliv ji neviděl celých 35 let, přijíždí zaopatřit věci poslední, ale také se okázale připomenout. Na místě však zjišťuje, že stav tetičky není zas až tak vážný, stará paní ne a ne se odebrat na onen svět. Ubíhají dny a měsíce, společně čekají na její smrt.
Tady se už nevraždí, ale rovnou porcuje
Jaroslav Dušek, Nataša Burger a Jan Hřebejk, trojice publiku známější aktuálně spíše jako filmová, se setkala v nedávno zrekonstruovaném Divadle Na Jezerce při projektu divadelním. Nastudovala tady komorní hru současného francouzského dramatika E. E. Schmitta Manželské vraždění. Jedná se o uvedení v české premiéře, světová se konala v Paříži roku 2003. Z ostatních autorových titulů, které lze spatřit na českých i světových jevištích, si připomeňme např. hry Frederick, Liber
Věřím, tedy padám
Dlouho očekávaný projekt Daniela Landy s názvem Tajemství vzbuzoval naděje muzikálových fanoušků už tím, že bude jiný než běžná muzikálová (rozuměj mnohdy písničkálová) produkce. Žánrová specifikace mimo jiné operuje s pojmem „neofolk“, ale za vším bude spíše shoda názvů či nevědomý omyl – o ultrahudební proud určitých skupin 90. let se nejedná ani v nejmenším. I přes absenci vyumělkovaných hudebních pozlátek jde o muzikál, který však ve spojení s činoherními situacemi a ce
Tudy cesta nevede
Tudy cesta nevede
Divadlo ABC uvedlo adaptaci známého románu Žena v bílém od Wilkie Collinse, který bývá považován za zakladatele světového detektivního románu. Žena v bílém však mimo detektivní zápletky nepostrádá prvky romantické a hororové. Složitý děj nás zavádí do viktoriánské Anglie. Jednak ho tvoří milostný příběh bohaté Laury a mladého učitele kreslení Waltera, základní osou je však detektivní zápletka, v níž hraje hlavní roli neuvěřitelná podoba Laury s chudou dívkou Annou. Na záhad
Na Fidlovačce vidí králíka
Na Fidlovačce vidí králíka
„Laskavá dramatika“ je jednou z programových linií Divadla Na Fidlovačce, hýčkanou pro důvtip a hluboce lidské příběhy (jmenujme alespoň oba díly paní Savageové). Oprávněnost tohoto opatrovnického postoje dokazuje zájem diváků spoluprožívat osudy postav v určitých zápletkách života, jejichž přirozenou součástí jsou vždy humor a optimismus. Navíc je dobré si uvědomit, že dnešní divadelní estetika již málokdy předpokládá relevantní katarzní účinek, zvláště v jeho úsměvné podo
Dvě tváře
Dvě tváře
V azylovém prostoru velkého sálu Kongresového centra představilo Hudební divadlo Karlín jeden z nejúspěšnějších broadwayských muzikálů současnosti Jekyll & Hyde, jenž se má stát i vlajkovou lodí při triumfálním návratu do rekonstruované budovy HDK na podzim roku 2006. Ředitel Egon Kulhánek a umělecký šéf Pavel Polák nic neponechali náhodě a ke spolupráci přizvali hvězdnou konstelaci tvůrců a účinkujících. Premiéry se účastnili i autoři muzikálu, broadwayské ikony – skladate
Chudáček Oliver
20.2.2005, Michal Novák
Chudáček Oliver
»Nemohl bych dostat trochu jídla?« Zdenek Plachý a Jiří Šimáček ze sdružení Střežený Parnass se vydali naproti motivům slavného sociálního románu Charlese Dickense a v Divadle Komedie představili experiment, svoji vizi Olivera Twista, jehož štěstí zazdili do pouhých nadějí. Chtějí se tak „zásadně“ vyjádřit k problémům společnosti a blahořečit dokonalost nosů a bezvadnou pokožku dětí. Témata jako soucit, solidarita či nerovnost odpoutávají od realistické a sentimentální p
Unavená tanečnice
Bulvární Divadlo Bez zábradlí po záplavě komedií, které tvoří s několika málo výjimkami téměř celý zdejší repertoár, překvapivě uvedlo hru Martina Shermana Když tančila..., která se do češtiny někdy překládá také jako Když Isadora tančila. U nás se dosud hrála v Opavě a v Českých Budějovicích. Hra je tragikomickou epizodou ze života slavné tanečnice Isadory Duncanové, která možná položila základ modernímu tanci a dokázala svým tělem vyjádřit to, co nikdo slovy popsat nedoká
Plavba nepřátelským mořem
Plavba nepřátelským mořem
V Schillerově dramatu romantického proudu Sturm und Drang mládí revoltuje, až nachází smrt, lásku staví na obřadní piedestal světobolného cíle a je zapleteno do úkladů intrikánského společenského soukolí. Příběh dívky Luisy z chudé rodiny měšťanského muzikanta a Ferdinanda, syna z nejvyšších kruhů, lze pokládat za obdobu nešťastné lásky Romea a Julie. Nenávist rodičů je však v Úkladech a lásce nahrazena předsudky, mocí, klimatem doby. Svět je ovládaný intrikány a jinými vyp
Budoucnost? Prádelní šňůra!
Budoucnost? Prádelní šňůra!
Jedním ze současných autorů, kteří nejvíce poukazují na krizi hodnot, je německý dramatik Marius von Mayenburg. Jeho jméno poměrně rychle proniklo do podvědomí i našeho publika vynikajícím textem Tvář v ohni (hru uvedlo HaDivadlo a Divadlo Nablízko v režii Jiřího Pokorného, resp. Martina Tichého). Jiří Pokorný připravil i Mayenburgovy Parazity, a to s Činoherním studiem. Pozoruhodného mladého autora se rozhodla představit svým divákům konečně i dramaturgie Národního divadla
Tragikomická sonda do mezilidských vztahů
Hned na začátku nového roku 2005 uvedlo Divadlo Na zábradlí další českou premiéru, které tvoří převážnou část zdejšího repertoáru. Tentokrát je to smutná komedie nebo možná spíše tragikomedie skotského autora Davida Eldridgeho Pod modrým nebem. Svou základní stavbou titul připomíná německou hru Push-up 1-3, která je i přes dočasnou pauzu v reprízování dosud na repertoáru. Opět je hra tvořena třemi víceméně samostatnými dialogy, jejichž děj je volně propojený okolnostmi a po
Ani Tonda Procházka by to nezachránil
Antonín Procházka napsal pro Divadlo J. K. Tyla v Plzni, svou dlouholetou domovskou scénu, celou řadu komedií, které jsou její samostatnou dramaturgickou linií a patří zde k nejúspěšnějším titulům. Procházka je naším nejplodnějším současným divadelním autorem, který píše komedie pro širokou diváckou veřejnost – např. S tvojí dcerou ne, Klíče na neděli či Věrní abonenti, které se úspěšně uváděly nejen v Plzni, ale objevily se také v Praze a na televizní obrazovce. Procházka
Trochu jiný Vojcek
Trochu jiný Vojcek
Divák mířící do Švandova divadla na Vojcka v režii hostujícího Doda Gombára se setká s variací na hru George Büchnera. Původní text, jenž vznikal (a nebyl dokončen) v letech 1836-1837, posloužil režisérovi jako předloha, na jejímž základě vytvořil, aniž by výrazně transformoval základní myšlenku díla, nový příběh a osobitým způsobem jej zakomponoval do jevištní inscenace. Část textu byla vypuštěna, část podle potřeby režiséra (a autora úprav) připsána. Poměrně výrazně byl z
Bernhardovi v Komedii rozumí hlavně Kolářová
Pražské komorní divadlo uvedlo v české premiéře v režii Arnošta Goldflama méně známou hru kontroverzního rakouského dramatika Thomase Bernharda U cíle. Pražské publikum má možnost se v posledních létech s tímto dramatikem setkávat velmi často (Ritter, Dene, Voss; Divadelník; Náměstí Hrdinů; Před penzí; Minetti). Koncem minulé sezony nasadilo Divadlo Komedie dramatizaci jeho románu Staří mistři. Na rozdíl od tohoto velmi divácky náročného a inscenačně ne zcela přesvědčivého
Chce to změnu
Chce to změnu
Ve světě jeden z nejuváděnějších současných autorů, rakouský dramatik a prozaik Thomas Bernhard, se těší popularitě i na pražských scénách. Repertoár divadla Komedie nabídl po Starých mistrech tentokrát jeho drama s výmluvným titulem U cíle. Hru nastudoval Arnošt Goldflam. Matka s dcerou se chystají strávit pár dní odpočinku v přímořském letovisku Katwijk, kam spolu každoročně jezdí už třiatřicet let. Matka s nenávistí vzpomíná na rodinnou historii, dcera trpně poslouchá
O čí žíly brousí Solingen?
O čí žíly brousí Solingen?
»Vždyť to přece není Hamlet?!« Je a není. Inscenace Solingen má s Hamletem shodné těkavé atributy typu pohyb v bludném kruhu nebo variování momentů, za nimiž tušíme od Shakespeara extrahovanou situaci. Objevují se i některé postavy z Hamleta, přesněji jejich torza v podání sešlosti nedůvěřivých herců, kteří se jimi pokoušejí být. Naopak jiného charakteru jsou jejich hry se smrtí a šílenstvím. Zatímco sebevražedné sklony Hamleta a Ofélie jsou všeobecně chápány jako cesta
Šír ha-šírím
Šír ha-šírím
Erotické principy stojí na začátku výkladového uchopení Písně písní izraelského krále Šalamouna, který je označován za patrona této části třetího dílu hebrejské Bible. Mýtický ištarsko-tammúzský kult spojení mezi milující ženou a milujícím mužem je obdařen romantickou mystikou v podobě odmítnutí krále vesnickou dívkou, jež zůstává věrna svému milému. Obdiv této lásce vedl krále k sepsání Písně. Židovská i křesťanská interpretace proti tomu zbavuje text prvotního erotického
Nablízko Hippies
»V melounovém cukru se skutky dály a naplňovaly, jako se můj život děje a naplňuje v melounovém cukru.« Poznávací cesta do jáMORU, vyznačujícího se neurčitostí a neuchopitelností, vede kolem obřích soch zeleniny. Je to fakt dobré místo, blahosklonná pohodička líně převrací běh událostí. Emoce jsou zcela nulové, i když vám tygr vedle žere blízké. Šátek, hned ten na začátku, uvozuje Margaretin osud. Všechno je tam z melounového cukru a vypravěč (kterého ztvárňuje Patrik Vo
Starý dobrý mistr provokativního pera
S inscenací dalšího z děl mistra provokativního pera Thomase Bernharda se máme nyní možnost seznámit v Divadle Komedie. Jak už si u této scény pomalu zvykáme, jedná se opět o svým způsobem jevištní experiment, který v tomto případě spočívá zejména v nutné redukci románové předlohy a v její úpravě z monologického textu na part pro dva hlasy. Hlasy zřízence vídeňského Uměleckohistorického muzea Irrsiglera a hudebního kritika Regera. Režisér Dušan D. Pařízek si pro role těchto