Redakční recenze a blogy

„Všechno zlé je pro něco dobré.“ I takto by se dal charakterizovat nedávný mediální „poprask“, jenž se rozpoutal kolem náhlého stažení úspěšné hry Briana Friela Lásky paní Katty z repertoáru Divadla na Vinohradech. Zájem médií lze přičíst faktu, že ústřední roli ztvárňovala jedna z nejvýznamnějších českých hereček Jiřina Bohdalová (jedná se o její jedinou roli, v níž v současné době vystupuje na divadle). Na tuto situaci velice promptně zareagoval principál nově vzniklého D

Po řece Temži pluje parník vstříc vzdáleným zdymadlům a na jeho palubě vzpomínají tři už ne nejmladší pánové Jerome, Harris a George (o Montmorencym nemluvě) na dobu romantického mládí, až po nástup zlověstných vln 1. světové války. S nezbytnými doutníky a přiznanou dávkou sentimentu noří svá vesla do proudu veselých příhod, které propluly jejich životy. Pro starší generaci jsou literární hrdinové knížky spisovatele Jeroma Klapky Jeroma určitými vzory starosvětské elegance,

Po dvou letech se do Slováckého divadla Uherské Hradiště vrátila režisérka Oxana Smilková, aby zde po úspěšném Čechovově Rackovi nastudovala dílo dalšího ruského dramatika, M.J.Lermontova, Maškarádu. Sáhla po dosud neinscenované verzi Arbenin, která se tak stala nejen první premiérou jubilejní 60. sezóny SD, ale také prvním uvedením této verze Maškarády. Monstrózní a dynamický začátek poodhalí veškeré dominantní složky představení – tedy hudbu, tanec, světlo. Tempo navoz

„Cokoli jiného by pro mě bylo lživé. Abych byla upřímná, neznám příliš mnoho šťastných lidí. To je svět, jak jej vidím.“ Toto se smíchem odpověděla současná německá dramatička Dea Loher, ověnčená řadou prestižních ocenění, na všetečnou otázku, zda by to přece jen nešlo trochu veseleji. Klářiny vztahy, uváděné nyní ve Studiu Švandova divadla, nás nenechají ani na chvíli na pochybách, že autorčin pohled na svět je opravdu prostý sklíček růžových brýlí. Jde o pohled skrz pesim

Irská téměř národní klasická hra Hrdina západu má poměrně bohatou inscenační tradici také u nás. Před několika lety jsme Syngeho hru o mladíkovi, co rozťal hlavu svýho táty, mohli vidět v Divadle Na zábradlí nebo ve Stavovském divadle, nedávno se hrála v „domovské“ Ostravě režiséra Janusze Klimszy, který Hrdinu západu přijel inscenovat i do Divadla v Dlouhé. Paradoxně největším otazníkem je samotné uvedení tohoto titulu. Hrdina západu dramaturgicky a režijně totiž vůbec nez

Pražské komorní divadlo vstoupilo do nové sezóny premiérou (nikoli českou premiérou jak je divadlem prezentováno – hra byla uvedena již zlínským divadlem Mandragora při ZSVOŠU) Fassbinderovy hry Hořké slzy Petry von Kantové vyprávějící o ženě, módní návrhářce, která se zamiluje do mladé modelky Karin. Petra se rozešla s manželem. Je zklamaná z klasického vztahu muž – žena, kde je vždy nucena hrát tradicí danou pasivní ženskou roli. Ve snaze se vymanit z těchto stereotypů za

Před časem úspěšně obletěla mnoho českých divadel hororová detektivní komedie Angličana Normana Robbinse (1931) Hrobka s vyhlídkou z roku 1977. V roce 2002 ji v režii Roberta Bellana uvedlo divadlo ROKOKO, scéna MDP. 11. června 2005 se na další scéně MDP, v divadle ABC, konala česká premiéra jejího volného pokračování z roku 1998 Do hrobky tanečním krokem v režii uměleckého šéfa Milana Schejbala. Pokračování úspěšných titulů, ať už filmů, knih nebo divadelních her, mívaj

Divadlo v Dlouhé přizvalo k režii Ibsenovy Divoké kachny diváky rozporuplně přijímaného Jana Nebeského. V programu k inscenaci je uváděno, že díky překladu je možno hru vnímat současně. Ano, zcela určitě má divák nesledující hru v originále výhodu současného jazyka (v tomto případě byl použit překlad Františka Fröhlicha vzniklý u příležitosti nového nastudování ve Stavovském divadle v roce 1993 v režii Ivana Rajmonta). V Divadle v Dlouhé k tomuto přidali ještě další pozitiv

V Ibsenově hře Divoká kachna nenajdeme žádného hrdinu. Její realismus zabíhá k psychologizaci, drobným metaforám či nesofistikovanému podchycení tragikomiky života, a přesto v sobě ukrývá drtivý dopad na divákovo vnímání. Příběh Divoké kachny je černý, ačkoliv tematickým základem je jednoznačně fraškou. Banální poklid a relativně uspokojivé přežívání rodiny Ekdalových naruší parazit, „třináctý u stolu“, otravný horovatel pravdy, který spustí destruktivní průvan v této domác

Přestože poslední verze Shawova Pygmaliónu měla v Národním divadle derniéru teprve před jedenácti lety, vedení divadla rozhodlo, že nechá na jevišti Stavovského divadla opět ožít postavy příběhu o „polidšťování“ dívky z periferie, které je cizí elegantní vystupování a správná spisovná mluva. Její převýchovy se zhostí profesor Higgins, jenž je považován za kapacitu v oboru fonetiky a který uzavře se svým kolegou a přítelem sázku, že Lízu do půl roku představí ve společnosti

Jeden z nejhranějších současných světových dramatiků Martin McDonagh proniká i na česká jeviště. V roce 1999 se v Divadle v Řeznické objevila hra Kráska z Leenane, která byla jeho prvním velkým úspěchem a obletěla celý svět. O tři roky později inscenoval Činoherní klub s mimořádným ohlasem Osiřelý západ a Spolek Kašpar s mnohem rozporuplnějším výsledkem uvedl Mrzáka Inishmaanského. Tyto tři McDonaghovy hry (po českých premiérách se hrály i na mimopražských scénách) se odehr

»V této bláznivé době, při mně stůj...« Tradice poetických kabaretů v Divadle v Dlouhé se datuje již od roku 1998, kdy ve foyer měl premiéru remake původně inscenace Dejvického divadla Rovnováha. Existenciální kabaret sestavený z textů opomíjeného spisovatele Richarda Weinera nabídl v režii Arnošta Goldflama expresionistické panoptikum, v němž se do bizarního kontrastu dostávalo cirkusové prostředí a jeho lidská fatální beznaděj metafyzického rozměru. Síla Kabaretu Richa

Divadlo Ungelt uvádí českou premiéru hry úspěšného britského dramatika Joe Penhalla Láska a porozumění z roku 1997 v režii Hany Burešové. Je druhým pražským divadlem, které nastudovalo jeho hru. Tím prvním byla činohra Národního divadla, která v intimním prostoru Divadla Kolowrat připravila v režii známého Davida Farra hru Slyšet hlasy (původně zamýšlené inscenované čtení se pro úspěch přeměnilo v regulérní inscenaci). Láska a porozumění je po hrách Jak vraždili sestru Char

Divadlo pod Palmovkou začátkem sezóny 2004/2005 avizovalo celou řadu plánovaných premiér, ale nakonec uvedlo úplně jinou hru – Kean. Titulní postavou je anglický herec Edmund Kean, jehož sláva doprovázená nejedním skandálem se stala námětem hned několika autorů. Z toho, co měli možnost čeští diváci vidět v nedávné době, vzpomeňme například televizní inscenaci Zdeňka Zelenky s Jiřím Bartoškou či inscenaci Městského divadla Brno z roku 1997 s Bolkem Polívkou, která bude mít b

»Lži? Jen duchaplné výmysly, plody mé nezkrotné obraznosti.« To jsme to s tou globalizací světa dopracovali, když své přání zlikvidovat turisty zvěčnil anonymní sprejer už i na zdi Brighellovy kavárny. Zas jeden štvanec reality show, podobně jako se jím v Divadle v Dlouhé stal Goldoniho lhář Lelio. Nebo jen neustál věčné šmírování pochodujících zvědavců v turistické destinaci zvané Benátky? S podobným zcizením jsme se mohli setkat již v Gazdině robě Slováckého divadla v

Příchod Ondřeje Sokola do Divadla pod Palmovkou jako režiséra a uměleckého šéfa je ve znamení návratu ke klasice. Jako první zde inscenoval Čechovův Višňový sad, který je málokdy nazýván komedií. Ze známé hry o konci starých časů, o dluzích a pokácených stromech si povětšinou pamatujeme sentimentální dialogy podané v psychologickém balení. V minulých letech se objevila řada jiných interpretací her A.P.Čechova, vyložených skrze originální „režisérskou“ formu (inscenace Petra

Téměř monologická hra Morrise Panycha s názvem Tetička a já nabízí jednu takovou zdánlivě banální situaci. Bankovní úředník Kemp dostane dopis od své tetičky, v němž se osamělá dáma svěřuje s očekávaným koncem života. Ačkoliv ji neviděl celých 35 let, přijíždí zaopatřit věci poslední, ale také se okázale připomenout. Na místě však zjišťuje, že stav tetičky není zas až tak vážný, stará paní ne a ne se odebrat na onen svět. Ubíhají dny a měsíce, společně čekají na její smrt.

Jaroslav Dušek, Nataša Burger a Jan Hřebejk, trojice publiku známější aktuálně spíše jako filmová, se setkala v nedávno zrekonstruovaném Divadle Na Jezerce při projektu divadelním. Nastudovala tady komorní hru současného francouzského dramatika E. E. Schmitta Manželské vraždění. Jedná se o uvedení v české premiéře, světová se konala v Paříži roku 2003. Z ostatních autorových titulů, které lze spatřit na českých i světových jevištích, si připomeňme např. hry Frederick, Liber

Dlouho očekávaný projekt Daniela Landy s názvem Tajemství vzbuzoval naděje muzikálových fanoušků už tím, že bude jiný než běžná muzikálová (rozuměj mnohdy písničkálová) produkce. Žánrová specifikace mimo jiné operuje s pojmem „neofolk“, ale za vším bude spíše shoda názvů či nevědomý omyl – o ultrahudební proud určitých skupin 90. let se nejedná ani v nejmenším. I přes absenci vyumělkovaných hudebních pozlátek jde o muzikál, který však ve spojení s činoherními situacemi a ce

Divadlo ABC uvedlo adaptaci známého románu Žena v bílém od Wilkie Collinse, který bývá považován za zakladatele světového detektivního románu. Žena v bílém však mimo detektivní zápletky nepostrádá prvky romantické a hororové. Složitý děj nás zavádí do viktoriánské Anglie. Jednak ho tvoří milostný příběh bohaté Laury a mladého učitele kreslení Waltera, základní osou je však detektivní zápletka, v níž hraje hlavní roli neuvěřitelná podoba Laury s chudou dívkou Annou. Na záhad