Redakční recenze a blogy

Na pozadí neustálé možnosti propuknutí válečného konfliktu či teroristického útoku se odehrává příběh našich současníků, kteří nám jsou blízcí již tím, že touží po zemi, která by byla plná štěstí... Každý z nich vidí a představuje si "Eldorádo" zcela jinak. U někoho je ono slůvko synonymem lásky, u někoho kariéry, u dalšího člověka se štěstí přeměňuje v bohatství či hmotné statky. O tomto všem a též i o pocitu neustálé nejistoty, na kterou si dnešní člověk musí chtě nechtě

V červnu uběhlo sto let od narození téměř zapomenutého velikána českého umění Emila Františka Buriana (1904–1959). Tehdy proběhla diskuze v Divadle Archa, kde se kdysi nacházelo jím založené divadlo D34. Hned v září zde k tomuto výročí uvedli projekt, který vznikl na námět ředitele Ondřeje Hraba, jenž přizval ke spolupráci Jiřího Pokorného. Původní scénář E.F.B. – Kladivo na divadlo nemá za cíl pouze mapovat Burianův život a konstatovat fakta, ale naopak se snaží netradiční

Bulvární Divadlo Bláznivých dramat a jeho hvězda Frederick Lemaitre. Paříž roku 1832. Současný francouzský dramatik Eric-Emmanuel Schmitt rád zpracovává osudy slavných, připomeňme např. hru Libertin, pojednávající o encyklopedistovi Diderotovi a jeho trablech se ženami. Ve hře Frederick je to slavný bulvární herec 19. století, k němuž v autorské licenci přiřazuje několik dalších skutečných postav své doby. Bulvární umění, ještě v tom nezatíženém významu, je východiskem pro

Poslední tři roky se v pražských divadlech objevilo několik her George Taboriho – Balada o vídeňském řízku (Divadlo Na zábradlí), Kanibalové (koprodukce Pražského komorního divadla a Činoherního studia Ústí nad Labem), Můj boj (společnost Jana Hrušínského) a nejnověji Goldbergovské variace v Divadle v Dlouhé. Uvádění her tohoto žijícího devadesátiletého dramatika lze skoro označit za „boom“, protože předtím se inscenoval spíše výjimečně. Například v Národním divadle byla uv

Na samý závěr sezóny načasovala dramaturgie Činoherního klubu premiéru hry Správce od britského dramatika Harolda Pintera. Inscenace v režii Ivo Krobota opět potvrzuje dlouhodobé umělecké směřování souboru. Avšak na rozdíl od Osiřelého západu nebo Sexuálních perverzí v Chicagu postrádám v jejím případě katarzi, očistný prožitek z předvedeného. Pinterova černá komedie se vyznačuje banální zápletkou. Do společné domácnosti dvou bratrů si přivede jeden z nich (uzavřený, tro

V září 2002 byla v Divadle Na zábradlí, krátce po nástupu Jiřího Pokorného do vedení, avizována premiéra klasického českého dramatu Gabriely Preissové Gazdina roba, které tvoří spolu s Její pastorkyňou vrchol tvorby této průkopnice venkovského realismu. Uvedení bylo odloženo a inscenace se na repertoáru objevila až těsně před koncem letošní sezóny. Chudá vesnická krejčířka Eva je nešťastně zamilovaná do Mánka odlišného náboženstvím i výší svého jmění. Eva se provdá za hodné

Charlie: "Vy jste rasista. Xenofob." Leslie: "A co to je?" Charlie: "To je ten, komu nejsou dost dobří ostatní, protože mu vadí, že jsou jiní." Leslie: "Tak to já nejsem. Mně nevadí, že jsou ryby jiný. Mně vadí, že jsou blbý, špinavý a že jsou všude!" Pobřeží není jen název, ale současně i jediné místo děje Albeeho hry. A také čtvrtý titul tohoto amerického dramatika uvedený na scéně Divadla na Vinohradech v posledním desetiletí (předcházely Křehká rovnováha, Tři velk

»Člověk není Bůh. Ale co když ani Bůh není Bůh.« Divadlo je subjektivní a leckdy pošetilá prezentace autorských duší. Platí to dvojnásob, stane-li se komunikace mezi nimi a diváky explicitní překážkovou dráhou, která rozhodně nic neusnadňuje. Násobnost subjektivity pokračuje přes oživovací týmy, co inscenaci tvoří, aby se následně všechno nekontrolovatelně roztříštilo ve stovkách subjektivních vnímání diváckého různotypu. Rovnice má jednu konstantu, a to právě diváka jak

Současná uznávaná britská autorka Caryl Churchill se během dvou dní dočkala v pražských divadlech dvou českých premiér. Vinohradské divadlo uvedlo ve zkušebně Řadu a Národní divadlo na scéně Stavovského divadla Prvotřídní ženy. Autorka bývá označována jako feministická a Prvotřídní ženy bezpochyby feministickou hrou jsou. Marlena (Petra Špalková nebo Sabina Králová) pořádá fiktivní nadčasovou hostinu, kam pozve několik historicky významných žen. Všechny účastnice hostiny sp

Jindřich Hýl (Tomáš Pavelka) se probere z bezvědomí. Kdo je vlastně Jindřich? Je to agent vydávající se za skladníka, nebo skladník, který je agentem pouze v představách? Do místnosti přichází jeho kamarád Prcek (Martin Sitta). Co se s Prckem děje? Je potrhaný, zřejmě má v hlavě zamontované vysílací zařízení pro spojení s Hýlovým šéfem. Prcek Hýlovi postupně odkrývá, co se stalo. Lže, nebo mluví pravdu? Stalo se to skutečně, nebo je to jen jeho fantazie způsobená poruchami

Přátelství jako hybatel dějotvorného étosu hry kdoví proč, snad pro svou neúprosnou logiku, zní ve světě dramatické literatury většinou tragickými tóny. Padá za oběť náhodám, zoufalství, závisti a jako by odkazovalo na první konflikt biblického příběhu Kaina a Ábela. V čem je příběh osudového přátelství a následné rivality skutečných postav anglických dějin, Jindřicha II. a Tomáše Becketa, ve hře Jeana Anouilha jiný? Především se dostal do soukolí politických mechanismů hi

Dejvickému divadlu náramně sluší dramaturgická linie samotářů a snaha o různé náhledy na možnou variantnost existenciálních pocitů člověka v současném světě. Je to snad proto, že mají k tomu řadu disponovaných herců v čele s Ivanem Trojanem. Reálná zakotvenost dejvických příběhů není důležitá, pokud determinace postav vychází z nich samých. K jistému realismu, můžeme-li to tak nazvat, je divák přiveden pozpátku, skrze hravost, komediálnost, či dokonce vyšinutost situací. Na

»Bylo tu, není tu, havrani na plotu. Bylo víno v sudě, teď tam voda bude, není, není tu.« Baladický příběh Nikoly Šuhaje již ztratil rozměr vzdoru proti řádu, téma transformoval proměněný čas a tu píseň života a smrti je nutné "ožít" jinak a po svém. Současný pohled buduje příběh především z jeho svébytné poezie a za inscenační východisko volí mýtickou rovinu hry s přítomností čarodějek. Hudebně-dramatický tvar, jak jej Divadlo Na Fidlovačce v režii Petera Gábora předsta

Ondřej Pavelka se ke hře Faust, ve které v osmdesátých letech hrál titulní roli, a jejíž inscenování se prý stalo kultovní záležitostí tehdejšího Rubínu, vrátil protentokrát jako režisér. Že při novém nastudování nešetřil esencí svých nejniternějších zkušeností, je znatelné. Také komorní sklepní prostory A studia Rubín jsou intenzitě prožitku a celkovému vyznění inscenace příznivě nakloněny. Už úvod samotný zaujme - originální formou jakési předscény si můžeme s představ

Poručík z Inishmoru je čtvrtou hrou dramatika irského původu Martina McDonagha (nar. 1970), která je k vidění na pražských jevištích. Po Krásce z Leenanne v Divadle v Řeznické, Osiřelém západu v Činoherním klubu a Mrzákovi Inishmaanském, kterého uvádí Spolek Kašpar, je to nyní Švandovo divadlo na Smíchově, které zařadilo do svého repertoáru dílo tohoto kontroverzního autora. K psaní divadelních her se McDonagh dostal přes několik pokusů o filmové scénáře a rozhlasové hry

Martina Stropnického zaujala slovenská inscenace Slovenského národního divadla Krajčírky s Mariánem Labudou v roli optimistického, se životem bojujícího, ale zároveň lehce bezohledného Leona, jehož hlavním cílem je přežít a vydržet. Rozhodl se ji uvést v české premiéře na scéně Vinohradského divadla a k hostování přizval právě Labudu. Režii svěřil hostujícímu Petrovi Novotnému, který by se vzhledem k počtu nastudovaných inscenací na této scéně dal nazvat režisérem kmenovým.

Pozor zlý pes! Přízrak baskervillských blat ožívá. Sherlock Holmes a Dr. Watson v akci. Tímto tématem navazuje divadelní sdružení CD 2002 na kontinuitu dřívějších svérázných aplikací autorského stylu téměř na cokoliv. Původní formace byla již od roku 2000 štěpena černou poetikou Langovců, jejichž anabáze (Divadlo pod Palmovkou, Činoherní klub, CD 94) nakonec v tandemu se skupinou Daniela Hrbka (aneb částí býv. CéDéčka) skončila v novém působišti, Švandově divadle. Odpadlíci

V Činoherním klubu působí herec Ondřej Sokol i jako režisér. Po mimořádně zdařilé inscenaci hry Martina McDonagha Osiřelý západ zde inscenoval Sexuální perverzi v Chicagu od uznávaného amerického dramatika Davida Mameta. Stejně jako v Osiřelém západu zde vystupují čtyři postavy, dvě z nich znovu hrají Jaromír Dulava a Marek Taclík a autorem překladu je opět sám režisér. Dan (Marek Taclík) se přátelí s Bernardem (Jaromír Dulava), Deborah (Lucie Pernetová) s Joan (Ivana Ch

Má to lehkost, vtip a dokonce i sexappeal divadelního experimentu. Na jevišti se tančí, skáče, křepčí. Originální pohybové divadlo Veselé skoky je partička mladých herců se smyslem pro pohyb i legraci. Choreografie a režie se ujala trojice choreograf Martin Pacek, zakladatel tanečního divadla BUFO a vedoucí kabinetu pohybu na DAMU, choreografka Jana Vašáková a její manžel Miroslav Hanuš, herec Divadla v Dlouhé (a příležitostný režisér). Vznikla pohybová groteska s názvem Na

Slovenský režisér a herec Martin Huba inscenoval se souborem Divadla v Dlouhé Garderobiéra - jednu z nejvíce překládaných a nejhranějších anglických her posledních desetiletí. Její autor Ronald Harwood těžil z vlastních zkušeností a znalostí divadelního zákulisí (působil jako herec i garderobiér). Cesta Garderobiéra vedla do Divadla v Dlouhé velkými oklikami. Původně měl Martin Huba (někdejší představitel Normana ve slovenské inscenaci) režírovat hru v roce 2001 ve Stavovsk