Redakční recenze a blogy

Mezi zbabělostí a hrdinstvím existuje někdy jen velmi tenká hranice: někdo se hrdinou už narodí, z jiného udělají hrdinu okolnosti; a občas se přihodí i to, že se někdo stane hrdinou tak nějak nedopatřením – prostě jenom proto, že v něm druzí chtějí hrdinu vidět. A vůbec nezáleží na tom, že ještě včera to byl pro ostatní jen takový cucák, nemehlo a budižkničemu, kterému se všichni okolo jenom vysmívali. Hra irského dramatika Johna Millingtona Synge Hrdina západu, jejíž prem

Ke konci sezony 2007/08 uvedlo Jihočeské divadlo před otáčivým hledištěm v Českém Krumlově svoji nejnovější premiéru v podobě dramatické novinky tamního šéfa činohry Martina Glasera a dramaturgyně Olgy Šubrtové nazvanou Robin Hood. Diváci se tak mohli po několik letních večerů setkávat s legendou o jednom z nejznámějších světových zbojníků, jež láká dramatiky a inscenátory ke stále dalším pohledům na tuto již značně probádanou látku. Otázkou zůstává, co nového se dá na této

Divadlo Minor již několik let pracuje s ideou tzv. „rodinného divadla“, kde se baví všichni – děti i dospělí bez rozdílu věku. Tento sympatický záměr naplňuje i nejnovější inscenace divadla Minor Popelka. Tři autorky – spisovatelka Jitka Ondrášková, dramaturgyně Petra Zámečníková a režisérka Apolena Vynohradnyková upravily Popelku k obrazu svému, ale základní dějová linie zůstala zachována. Po filmu Tři oříšky pro Popelku je tu další emancipovaná Popelka, která se nebojí vz

Někdy aby divák ze sladkobolnosti většiny původních muzikálů vyletěl z kůže. Tvorba z domácího hřiště se často uchyluje k romantickým pózám a schématům, které u soudnějšího diváka maximálně vyloudí shovívavý úsměv a hudební složce vykonají službu medvědí. Průraznějších počinů, snad s výjimkou tvorby Daniela Landy, se nějak nedostává. Muzikálový průmysl v Praze nám jasně dává najevo, že máme co dočinění s lidovou zábavou, jejíž základní koncepcí je nasadit hvězdy a hvězdičky

Pakliže Pavel Šimák v předcházející sezóně MDZ inscenací Krále Leara povolil opasek pomyslně svazující k tradičnímu uchopení shakespearovských témat, jak na to byli zlínští diváci doposud zvyklí, Katharina Schmitt v Romeovi a Julii směle odhodila opasek v dál. Pokud její inscenaci něco svírá, jedná se o odcizení, chlad a minimalismus s absencí vášní. Od zdejšího konzervativnějšího publika se její prosincová premiéra dočkala podobně odtažitého a zdrženlivého ohlasu. Režij

Dürrenmattova Návštěva staré dámy, která se na repertoáru Národního divadla v Brně objevila letos v červnu, je vždy velkou hereckou příležitostí pro každou představitelku titulní role. Herecký výkon Marie Durnové, které byla v tomto případě úloha svěřena, také patří k nemnoha světlým stránkám brněnské inscenace. Dokáže přesvědčivě vykreslit osobnost stárnoucí ženy, kterou "život naučil" a která jde pragmaticky za svým cílem. V rámci dané inscenace jí může z jejích hereckých

Muzikálovou trilogii posledních čtyř sezón v MDZ dovršil po úspěšném Šumaři na střeše a Muži z kraje La Mancha neméně slavný muzikál Kabaret. Ten prožil svou broadwayskou premiéru v roce 1972 a dočkal se několika přepracování. Režisér Dodo Gombár vyšel při přenesení předválečného smrákajícího se Berlína do záře reflektorů zlínského divadla z poslední úpravy režiséra Sama Mendese z roku 1998 v překladu libreta Jiřího Záviše a překladu textu písní Jiřího Joska. Úlisný Kaba

Inscenace Česká pornografie si stihla vydobýt renomé průrazného inscenačního počinu, který by měl patřit mezi „nej“ roku, již při své předpremiéře v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí. Ale až La Fabrika byla svědkem oficiální premiéry této inscenace Divadelního studia Továrna. Naplnila se očekávání návštěvníků festivalu …příští vlna/next wave…, v rámci něhož oficiální premiéra proběhla? Bezesporu ano. Režisérka Viktorie Čermáková se na konvence neohlíží, stejně jako m

Dramaturgie Divadla pod Palmovkou nasadila do repertoáru klasické drama Gabriely Preissové Gazdina roba. Výběr právě tohoto titulu se může stát určujícím pro další směřování renomované pražské scény, která po zlaté éře 90. let zažívá v posledních několika sezónách jakousi stagnaci. Uvedení významného titulu z okruhu českého venkovského realismu totiž představuje značné vybočení z dosavadní dramaturgie divadla, jejíž těžiště spočívalo především ve světovém repertoáru 20. sto

Po Radovanu Lukavském, Lubě Skořepové a Janu Kačerovi se nyní v divadle Kolowrat se svojí beneficí představuje i Vlasta Chramostová. Název večera „Tři životy“ odkazuje ke třem etapám hereččiny umělecké dráhy: první, kdy se v poměrně mladém věku rychle etablovala jako výrazný talent divadelního i filmového herectví, druhá (spadající do období 70. a 80. let), kdy jí byla znemožněna veškerá veřejná činnost, a konečně třetí, porevoluční. Osudy Vlasty Chramostové se z tohoto úh

V nabídce titulů MDZ se již po několik let pravidelně objevuje alžbětinský dramatik William Shakespeare. Toto cílené zařazování jeho her zavazuje k hledání nových a kreativních cest jejich ztvárnění. Po triu inscenací Ivana Baladi převzal „žezlo“ Pavel Šimák, který se po loňském komediálním titulu Zkrocení zlé ženy pokusil zkrotit i k šílenství spějícího krále Leara. Idea spodobnění této tragédie člověka vedla u Šimáka až k samým počátkům lidské existence, spiritualismu

Sezónu skládající se výhradně z her současných dramatiků zahájilo na své malé scéně Jihočeské divadlo. V české premiéře zde byla uvedena hra Neila LaBute Tlustý prase. Po divadlech Komedie, Ungelt a Divadlu J. K. Tyla v Plzni tak tento americký autor »doputoval« až na jih Čech, aby tu svým textem mohl oslovit diváky nejen mladé generace. LaBute již mnohokrát dokázal, že má cit a schopnost k nekompromisnímu reálnému popsání uvažování a jednání obyčejných lidí. A hrou Tlustý

V předsíni před zavřenými vstupními dveřmi se odehrává rozhovor. Dialog otázek; bez odezvy. „S kým to mluvíš?“/ „Já?“/ „Ty – s kým mluvíš?“/ „Já – s nikým. S kým bych měl mluvit?“ Odpověď, dá-li se to tak říci, stojí za dveřmi. Nenadálým hostem, který zatím setrvává před prahem, je Romy Vogtländerová; žena přicházející z anonymní minulosti, aby pod záštitou tzv. osudové spravedlnosti změnila budoucnost muže, kterého kdysi znala. Žena z dřívějška prezentuje subtilní př

Je pozoruhodné, jak málo původních dramatických textů u nás vzniká. Jen zlomek z nich se navíc dočká divadelní realizace. Hrdinové Ivy Klestilové to štěstí měli. Bohužel. Ve spolupráci s režisérským tandemem SKUTR byla hra dopsána, inscenace nazkoušena a Národním divadlem 17. června poprvé uvedena v rámci projektu Bouda 2006. Inscenace je poskládána z útržkovitých výpovědí pěti postav, pojednávajících o - pro vývoj jejich osobnosti - důležitých momentech, kterými stručně

Nejnovější premiérou Docela velkého divadla je původní hudební komedie Cesta za Julií. Na počátku byla dle slov autorky Jany Galinové inspirativní vzpomínka na nezapomenutelné bývalé kolegy pedagogy z jedné střední školy v Mostě, kteří rozvíjeli její schopnost nebrat se moc vážně, vidět to, na co se dívá, a neustále ji uváděli v úžas svou ochotou převléknout se kdykoli za cokoli, jenom aby byla „sranda“. Zároveň také jde o úsměvnou poctu velikánům světového umění, jakými js

Na premiéru nové inscenace tvůrčího tandemu SKUTR v Divadle Archa 8 - polib prdel kosům jsem se dostavila více méně náhodou; bez jakékoli konkrétnější představy, o čem že to vlastně má být. Jisté (nepatrné) povědomí o „SKUTRECH“ a o jejich divadelní činnosti ovšem mám a s ohledem na tuto mou, dá se říci zkušenost, mě do prostoru Archy doprovázelo jakési očekávání. Byla jsem připravena tak na hodinovou - takřka - zábavu; na inscenaci, která (nejen) vzhledem ke krátké době tr

Divadlo ABC uvedlo hru Pavla Kohouta Arthurovo Bolero. Autor nezastírá, že pro její vznik našel inspiraci jinde, což dokonce promítl i v názvu. První slovo je křestním jménem dramatika Arthura Schnitzlera, který na začátku 20. století napsal hru Rej (upravenou podobu uvádí již řadu sezón Divadlo v Řeznické pod názvem Omámený kolotoč), jejíž model Kohout používá. „Bolero“ je stejně jako Rej hrou pro pět mužů a pět žen tvořenou deseti dialogy. V dialogu, který vystřídá předch

Zlověstný sprejer v kukle se plíží nočním městem, přitom jeho duše konspiračně souzní s tou pohádkáře Andersena. Paradox, na první pohled synkretické spojení, nebo rovnou fabulační blábol má však v Arše životnou a tematicky logickou podobu. Kdo nevěří, ať tam běží a přesvědčí se sám. Tolikrát v inscenační praxi, hrdě označené jako experimentální, narážíme na schválnosti, k nimž nepasuje žádný klíč, přestože divák nemusí být nutně nepřítel. Projekt Archy.lab nazvaný SenAnder

V komornějším prostředí Studia Švandova divadla byla uvedena v české premiéře hra současného ruského dramatika Nikolaje Koljady Slepice z roku 1989. Koljada, který v ruské dramatické tvorbě patří v současnosti ke špičce a jehož hry jsou hodně uváděny i ve světě, na česká jeviště začal pronikat teprve nedávno. V roce 2004 uvedla Divadelní společnost NUN jeho hru Murlin Murlo a poměrně čerstvým počinem je inscenace hry Zatmění v podání generačního souboru Letí. Děj komedie

Na první pohled obyčejný stárnoucí manželský pár. Edward si s oblibou pročítá historickou válečnou literaturu, Alice již po nějaký čas pracuje na antologii poezie, kterou miluje. Ostatně, trefná citace z básně byla tím, čím ho při jejich prvním setkání doslova okouzlila. Každý den večer si uvaří čaj, on se pohodlně usadí do křesla a pokud si zrovna nelistuje v tlustých knížkách, luští křížovky, kdežto ona by si ráda povídala. Jenomže právě v komunikaci se jim daří stále mén