Redakční recenze a blogy

Tyrský kníže Perikles se na českých jevištích příliš nezabydlel. Nyní lze ale jeho dramatickou životní pouť sledovat v Hradci Králové, kde se rozhodlo Shakespearovu dobrodružnou romanci uvést Klicperovo divadlo. Stejně jako ostatní romance z pozdního období Shakespearova života, je i Perikles plný nepravděpodobných zvratů a zásahů božské moci. Periklova strastiplná cesta tak nevychází z jeho neklidné duše, jako je tomu třeba u Ibsenova Peer Gynta, ale je spíše dílem náhody.

Když se po letech potkají dva přátelé z mládí, může jejich setkání vyústit v řadu veselých okamžiků. Pokud k takovému setkání dojde na pravidelném třídním srazu, dříve či později se na stole objeví fotky partnerů a dětí, domů, psů, zahrad a bazénů. Co se však stane, když se dva přátelé z mládí setkají uprostřed lesa? Trumfovat se tím, kdo má na sobě lepší bundu a v kapse dražší mobil, s tím si v přírodě nikdo dlouho nevystačí. Možná je na čase zapomenout na přítomnost, zahr

Román Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy proslavilo především filmové zpracování, ve kterém excelovali Petr Čepek a Iva Janžurová. Velice zajímavá je také dramatizace, kterou pod vedením bývalého uměleckého šéfa Národního divadla Ivana Rajmonta nastudovalo Klicperovo divadlo. Havlíček se ve své tvorbě často věnoval mezním situacím lidského života a nejinak tomu bylo i v Petrolejových lampách. Hlavní hrdinka Štěpka Kiliánová je emancipovaná a rozverná žena, která má ovš

Psal se rok 1984. V jedné zemi, jmenovala se Oceánie, panovala totalitní Strana se svým (s největší pravděpodobností neexistujícím, či už dávno mrtvým?) vůdcem Velkým bratrem, který své děti vždy a všude sledoval, aby moc nezlobily a nepřestaly ho mít rády. Občas však někoho neuhlídal – v tomto případě Winstona, a ten se zamiloval, začal o pravdivosti nařízeného učení pochybovat a dokonce chtěl i proti stávajícím poměrům bojovat. Pak tedy musely přijít represe, aby se vše d

Sněhurka, tento pohádkový fenomén, urazil klasickou cestu od edukačního slovesného archetypu, první literární zpracování bratří Grimmů a zakotvení i v české pohádkové tradici díky komu jinému než Boženě Němcové. Moderní doba pak přináší legendární animovaný film Walta Disneyho, který chmurnou až hororovou fantasknost předlohy vlastně jako první dramatizuje a při zachování fabule ji etabluje do humorné idealizované podoby, která si získává srdce malých diváků od konce 30. le

Městské divadlo Brno pokračuje ve své sezoně snů. Alespoň pro příznivce velkých opusů žánru zvaného muzikál. Po filozoficky laděném Peklu a rodinné inscenaci Sněhurka a sedm trpaslíků (v obou případech jde o původní české muzikálové novinky) programové schéma Hudební scény MdB obohatily dva legendární světové muzikály – Bídníci a Evita. Přitom Evita byla uznávaným německým režisérem s československými kořeny Pavlem Fieberem nastudována v raketovém tempu. Slavná rocková o

Často se mluví o takzvané postmoderně, ale málokdo je schopen ji přesně definovat. Ona možná ani žádná přesná definice neexistuje, pouze se shodujeme na některých společných rysech, které jsou charakteristické pro tato díla. Příklady postmoderny můžeme nalézt v literatuře, v tomto případě se mluví např. o Kunderovi, Ecovi nebo o Urbanovi, ve výtvarném umění o Enzu Cuchimu či Damienu Hirstovi, ale mohli bychom nalézt nějaké příklady v dramatu? Jako zcela vyhovující zástupce

Asi není jednoduché vžít se do postavení otce, který má dvě dcery zralé na vdávání, avšak nápadníci mají zájem jenom o jednu, totiž o tu mladší a hodnější. V takové chvíli lze mít pochopení i pro extrémní řešení celé situace: mladší Bianka se bude moci provdat až v okamžiku, kdy bude pod čepcem i starší Kateřina. A pochopení lze mít i pro úmysl Biančiných nápadníků najít jakéhokoli muže, který by byl ochoten Kateřinu pojmout za manželku a zkrotit ji – i kdyby to snad měl bý

Wedekindova hra z roku 1891 Procitnutí jara byla ve své době považována za skandální a cenzura ji zakázala. Šokovala především otevřenou kritikou tehdejší pokrytecké společnosti. Poukazovala nejen na neschopnost dospělých osvětlit svým potomkům otázky týkající se jejich probouzející se sexuality, narážela však také na nechuť rodičů svým dětem porozumět a přistupovat k nim jako k rovnocenným partnerům. V dnešní „otevřené“ době může mnohým tato hra připadat zastaralá. Dnes

Mezi premiérami uplynulého roku zaujímá Havlovo Odcházení výjimečné postavení, a to hned z několika důvodů. Předně se jedná o novinku, se kterou se na česká jeviště vrací dramatik, jenž se dvacet let věnoval zcela jiné oblasti veřejného života – navíc bývalý český prezident. Výjimečnost Havlova návratu navíc podpořil i nebývalý mediální zájem o vše, co s novou divadelní hrou Václava Havla byť jen okrajově souviselo. V této mediální smršti možná maličko zapadla informace, že

Plná emocí, ale i humoru je inscenace Panny Orleánské na prknech Klicperova divadla. Královéhradecká scéna je po osmdesáti letech prvním divadelním souborem, který se odvážil zařadit Schillerovu romantickou tragédii do svého repertoáru. Příběh francouzské vojevůdkyně Jany z Arku zná z dějepisu snad každý, ale návštěvník divadla – historik by se ovšem měl mít na pozoru, jelikož Schillerův symbolický text nerespektuje a někdy zcela převrací skutečný příběh této světice. Hrade

V rámci dramaturgického plánu na rok 2009, který se divadlo Komedie rozhodlo věnovat adaptacím českých literárních děl do divadelního média, byla na této scéně uvedena hra Lvíče podle předlohy stejnojmenné novely Josefa Škvoreckého. Převážně detektivní příběh na pozadí začátku sedmdesátých let režisérka Viktorie Čermáková přizpůsobila svému vidění, i když některé aspekty knihy zachovala. V jejím pojetí se Škvoreckého dílo stává spíše dobovou momentkou reflektující morálku n

Objeví-li se v názvu jakéhokoli literárního či dramatického díla slovo naděje, je téměř jisté, že v jeho ději může pozorný divák nebo čtenář nalézt téměř cokoliv – jenom po naději zde nenajde ani stopu. V takových knihách se po naději touží a často se o ní i mluví, ale samotná naděje se v nich neobjeví ani náznakem; v takových divadelních hrách se většina postav pohybuje bezcílně po jevišti, bojuje s imaginárními nepřáteli, vlastní rodinou či dokonce se sebou samými, a nad

Po zinscenování Zmatků chovance Törlesse v Pražském komorním divadle přistoupili k uvedení další hry Roberta Musila, a to ke Snílkům, původně Die Schwärmer – Blouznivci. Hra pochází z roku 1920, ale navzdory tomu se jedná o jednu z nejautentičtějších inscenací reflektující současnou dobu na repertoáru Pražského komorního divadla. Tato úspěšná aktualizace je dokladem režisérského umu Dušana D. Pařízka. Pařízek zachoval původní strukturu Musilových Blouznivců, jen je umístil

Nezávislý soubor Buranteatr, jehož jádro tvoří především nedávní absolventi či současní studenti Divadelní fakulty JAMU, konečně našel na sklonku minulého roku svou vlastní stálou budovu v centru Brna. V tomto novém prostoru byla uvedena premiéra hry Craiga Warnera Cizinci ve vlaku podle románové předlohy americké spisovatelky Patricie Highsmithové z roku 1950. Tento text použil o rok později Alfréd Hitchcock k natočení svého slavného filmu. Všední setkání hlavních hrdi

Požehnáním i prokletím v životě každého divadelního souboru bývá okamžik, kdy vnější obraz divadla začne být až příliš spojován jen s jedinou mediální tváří. Požehnáním proto, že nic nepovzbudí návštěvnost tolik jako jednoduchá mediální zkratka. A prokletím zas proto, že žádná zkratka nikdy nevystihne podstatu věci jinak než pokřiveným způsobem – a v záři hlavní hvězdy souboru navíc ti ostatní zůstávají vždycky maličko skryti. Mediální tváří Dejvického divadla je bezpochyby

Když zhruba před deseti lety odvysílala Česká televize první díl britského televizního seriálu „Jistě, pane ministře“, vyvolal tento její počin u diváků velice pozitivní odezvu. Seriál, ve kterém proti sobě stojí mazaný svět politiky a stejně vykutálený svět státní správy a jehož jednotlivé díly byly natočeny v průběhu let 1980 až 1987, se totiž ještě v polovině devadesátých let jevil v českých reáliích jako zcela aktuální. Zčásti tomu tak bylo proto, že některé principy fu

V kalendáři se píše říjen roku 1941 a Francie je již druhým rokem okupována německou armádou. Do stroze zařízené vyšetřovací místnosti kdesi v Paříži právě přivádějí známého malíře španělského původu Pabla Picassa. Za několik dnů mu bude šedesát a celý kulturní svět ho považuje za malířského génia. Teď se však od něj přízeň osudu náhle odvrací: je zde, ale neví proč; cosi po něm chtějí, ale zřejmě mu neříkají ve všem pravdu; a možná mu za jeho službu i něco nabízejí, jenomž

Mezinárodní divadelní demokratický kabinet SECONDHAND WOMEN založila v roce 2003 pětice nezávislých performerek z ČR, Islandu a Dánska – Petra Moře Lustigová, Daniela Voráčková, Halka Třešňáková, Stefania Thors a Helene Kvint. Secondhand Women je soubor ryze dámský, ale jejich vztah k mužům je vřelý. Jejich první dvě inscenace, Mezzo a Už muž!, se mi velmi líbily, možná i proto, že jsem na tom věkově stejně jako performerky. Byla jsem velmi zvědavá na jejich třetí kus. P

Inscenace Marnotratný syn vznikla na katedře alternativního a loutkového divadla a zároveň se stala druhým projektem absolventského ročníku 2008/2009. Jako autoři jsou pod ním podepsáni režisér Jan Jirků a dramaturgyně Adéla Balzerová. Hlavní postavou celého příběhu je mladý Brouček, který se vydává do světa, aby se stal scénáristou. Hodlá vytvořil nový, neotřelý seriál, který by zobrazoval život takový, jaký ve skutečnosti je. V celé své čistotě a jednoduchosti, anebo