Recenze

Bulvární Divadlo Bez zábradlí po záplavě komedií, které tvoří s několika málo výjimkami téměř celý zdejší repertoár, překvapivě uvedlo hru Martina Shermana Když tančila..., která se do češtiny někdy překládá také jako Když Isadora tančila. U nás se dosud hrála v Opavě a v Českých Budějovicích. Hra je tragikomickou epizodou ze života slavné tanečnice Isadory Duncanové, která možná položila základ modernímu tanci a dokázala svým tělem vyjádřit to, co nikdo slovy popsat nedoká

V Schillerově dramatu romantického proudu Sturm und Drang mládí revoltuje, až nachází smrt, lásku staví na obřadní piedestal světobolného cíle a je zapleteno do úkladů intrikánského společenského soukolí. Příběh dívky Luisy z chudé rodiny měšťanského muzikanta a Ferdinanda, syna z nejvyšších kruhů, lze pokládat za obdobu nešťastné lásky Romea a Julie. Nenávist rodičů je však v Úkladech a lásce nahrazena předsudky, mocí, klimatem doby. Svět je ovládaný intrikány a jinými vyp

Jedním ze současných autorů, kteří nejvíce poukazují na krizi hodnot, je německý dramatik Marius von Mayenburg. Jeho jméno poměrně rychle proniklo do podvědomí i našeho publika vynikajícím textem Tvář v ohni (hru uvedlo HaDivadlo a Divadlo Nablízko v režii Jiřího Pokorného, resp. Martina Tichého). Jiří Pokorný připravil i Mayenburgovy Parazity, a to s Činoherním studiem. Pozoruhodného mladého autora se rozhodla představit svým divákům konečně i dramaturgie Národního divadla

Hned na začátku nového roku 2005 uvedlo Divadlo Na zábradlí další českou premiéru, které tvoří převážnou část zdejšího repertoáru. Tentokrát je to smutná komedie nebo možná spíše tragikomedie skotského autora Davida Eldridgeho Pod modrým nebem. Svou základní stavbou titul připomíná německou hru Push-up 1-3, která je i přes dočasnou pauzu v reprízování dosud na repertoáru. Opět je hra tvořena třemi víceméně samostatnými dialogy, jejichž děj je volně propojený okolnostmi a po

Antonín Procházka napsal pro Divadlo J. K. Tyla v Plzni, svou dlouholetou domovskou scénu, celou řadu komedií, které jsou její samostatnou dramaturgickou linií a patří zde k nejúspěšnějším titulům. Procházka je naším nejplodnějším současným divadelním autorem, který píše komedie pro širokou diváckou veřejnost – např. S tvojí dcerou ne, Klíče na neděli či Věrní abonenti, které se úspěšně uváděly nejen v Plzni, ale objevily se také v Praze a na televizní obrazovce. Procházka

Divák mířící do Švandova divadla na Vojcka v režii hostujícího Doda Gombára se setká s variací na hru George Büchnera. Původní text, jenž vznikal (a nebyl dokončen) v letech 1836-1837, posloužil režisérovi jako předloha, na jejímž základě vytvořil, aniž by výrazně transformoval základní myšlenku díla, nový příběh a osobitým způsobem jej zakomponoval do jevištní inscenace. Část textu byla vypuštěna, část podle potřeby režiséra (a autora úprav) připsána. Poměrně výrazně byl z

Ve světě jeden z nejuváděnějších současných autorů, rakouský dramatik a prozaik Thomas Bernhard, se těší popularitě i na pražských scénách. Repertoár divadla Komedie nabídl po Starých mistrech tentokrát jeho drama s výmluvným titulem U cíle. Hru nastudoval Arnošt Goldflam. Matka s dcerou se chystají strávit pár dní odpočinku v přímořském letovisku Katwijk, kam spolu každoročně jezdí už třiatřicet let. Matka s nenávistí vzpomíná na rodinnou historii, dcera trpně poslouchá

Pražské komorní divadlo uvedlo v české premiéře v režii Arnošta Goldflama méně známou hru kontroverzního rakouského dramatika Thomase Bernharda U cíle. Pražské publikum má možnost se v posledních létech s tímto dramatikem setkávat velmi často (Ritter, Dene, Voss; Divadelník; Náměstí Hrdinů; Před penzí; Minetti). Koncem minulé sezony nasadilo Divadlo Komedie dramatizaci jeho románu Staří mistři. Na rozdíl od tohoto velmi divácky náročného a inscenačně ne zcela přesvědčivého

»Vždyť to přece není Hamlet?!« Je a není. Inscenace Solingen má s Hamletem shodné těkavé atributy typu pohyb v bludném kruhu nebo variování momentů, za nimiž tušíme od Shakespeara extrahovanou situaci. Objevují se i některé postavy z Hamleta, přesněji jejich torza v podání sešlosti nedůvěřivých herců, kteří se jimi pokoušejí být. Naopak jiného charakteru jsou jejich hry se smrtí a šílenstvím. Zatímco sebevražedné sklony Hamleta a Ofélie jsou všeobecně chápány jako cesta

Erotické principy stojí na začátku výkladového uchopení Písně písní izraelského krále Šalamouna, který je označován za patrona této části třetího dílu hebrejské Bible. Mýtický ištarsko-tammúzský kult spojení mezi milující ženou a milujícím mužem je obdařen romantickou mystikou v podobě odmítnutí krále vesnickou dívkou, jež zůstává věrna svému milému. Obdiv této lásce vedl krále k sepsání Písně. Židovská i křesťanská interpretace proti tomu zbavuje text prvotního erotického

»V melounovém cukru se skutky dály a naplňovaly, jako se můj život děje a naplňuje v melounovém cukru.« Poznávací cesta do jáMORU, vyznačujícího se neurčitostí a neuchopitelností, vede kolem obřích soch zeleniny. Je to fakt dobré místo, blahosklonná pohodička líně převrací běh událostí. Emoce jsou zcela nulové, i když vám tygr vedle žere blízké. Šátek, hned ten na začátku, uvozuje Margaretin osud. Všechno je tam z melounového cukru a vypravěč (kterého ztvárňuje Patrik Vo

S inscenací dalšího z děl mistra provokativního pera Thomase Bernharda se máme nyní možnost seznámit v Divadle Komedie. Jak už si u této scény pomalu zvykáme, jedná se opět o svým způsobem jevištní experiment, který v tomto případě spočívá zejména v nutné redukci románové předlohy a v její úpravě z monologického textu na part pro dva hlasy. Hlasy zřízence vídeňského Uměleckohistorického muzea Irrsiglera a hudebního kritika Regera. Režisér Dušan D. Pařízek si pro role těchto

Na pozadí neustálé možnosti propuknutí válečného konfliktu či teroristického útoku se odehrává příběh našich současníků, kteří nám jsou blízcí již tím, že touží po zemi, která by byla plná štěstí... Každý z nich vidí a představuje si "Eldorádo" zcela jinak. U někoho je ono slůvko synonymem lásky, u někoho kariéry, u dalšího člověka se štěstí přeměňuje v bohatství či hmotné statky. O tomto všem a též i o pocitu neustálé nejistoty, na kterou si dnešní člověk musí chtě nechtě

V červnu uběhlo sto let od narození téměř zapomenutého velikána českého umění Emila Františka Buriana (1904–1959). Tehdy proběhla diskuze v Divadle Archa, kde se kdysi nacházelo jím založené divadlo D34. Hned v září zde k tomuto výročí uvedli projekt, který vznikl na námět ředitele Ondřeje Hraba, jenž přizval ke spolupráci Jiřího Pokorného. Původní scénář E.F.B. – Kladivo na divadlo nemá za cíl pouze mapovat Burianův život a konstatovat fakta, ale naopak se snaží netradiční

Poslední tři roky se v pražských divadlech objevilo několik her George Taboriho – Balada o vídeňském řízku (Divadlo Na zábradlí), Kanibalové (koprodukce Pražského komorního divadla a Činoherního studia Ústí nad Labem), Můj boj (společnost Jana Hrušínského) a nejnověji Goldbergovské variace v Divadle v Dlouhé. Uvádění her tohoto žijícího devadesátiletého dramatika lze skoro označit za „boom“, protože předtím se inscenoval spíše výjimečně. Například v Národním divadle byla uv

Bulvární Divadlo Bláznivých dramat a jeho hvězda Frederick Lemaitre. Paříž roku 1832. Současný francouzský dramatik Eric-Emmanuel Schmitt rád zpracovává osudy slavných, připomeňme např. hru Libertin, pojednávající o encyklopedistovi Diderotovi a jeho trablech se ženami. Ve hře Frederick je to slavný bulvární herec 19. století, k němuž v autorské licenci přiřazuje několik dalších skutečných postav své doby. Bulvární umění, ještě v tom nezatíženém významu, je východiskem pro

Na samý závěr sezóny načasovala dramaturgie Činoherního klubu premiéru hry Správce od britského dramatika Harolda Pintera. Inscenace v režii Ivo Krobota opět potvrzuje dlouhodobé umělecké směřování souboru. Avšak na rozdíl od Osiřelého západu nebo Sexuálních perverzí v Chicagu postrádám v jejím případě katarzi, očistný prožitek z předvedeného. Pinterova černá komedie se vyznačuje banální zápletkou. Do společné domácnosti dvou bratrů si přivede jeden z nich (uzavřený, tro

V září 2002 byla v Divadle Na zábradlí, krátce po nástupu Jiřího Pokorného do vedení, avizována premiéra klasického českého dramatu Gabriely Preissové Gazdina roba, které tvoří spolu s Její pastorkyňou vrchol tvorby této průkopnice venkovského realismu. Uvedení bylo odloženo a inscenace se na repertoáru objevila až těsně před koncem letošní sezóny. Chudá vesnická krejčířka Eva je nešťastně zamilovaná do Mánka odlišného náboženstvím i výší svého jmění. Eva se provdá za hodné

»Člověk není Bůh. Ale co když ani Bůh není Bůh.« Divadlo je subjektivní a leckdy pošetilá prezentace autorských duší. Platí to dvojnásob, stane-li se komunikace mezi nimi a diváky explicitní překážkovou dráhou, která rozhodně nic neusnadňuje. Násobnost subjektivity pokračuje přes oživovací týmy, co inscenaci tvoří, aby se následně všechno nekontrolovatelně roztříštilo ve stovkách subjektivních vnímání diváckého různotypu. Rovnice má jednu konstantu, a to právě diváka jak

Charlie: "Vy jste rasista. Xenofob." Leslie: "A co to je?" Charlie: "To je ten, komu nejsou dost dobří ostatní, protože mu vadí, že jsou jiní." Leslie: "Tak to já nejsem. Mně nevadí, že jsou ryby jiný. Mně vadí, že jsou blbý, špinavý a že jsou všude!" Pobřeží není jen název, ale současně i jediné místo děje Albeeho hry. A také čtvrtý titul tohoto amerického dramatika uvedený na scéně Divadla na Vinohradech v posledním desetiletí (předcházely Křehká rovnováha, Tři velk