Redakční recenze a blogy

Zahradní slavnost je dodnes patrně nejslavnější hra zesnulého exprezidenta a dramatika Václava Havla. Režisér Dušan D. Pařízek však naštěstí k Havlovu textu nepřistupuje nijak pietně a nebojí se dělat výraznější škrty, kterými se snaží hru aktualizovat a přiblížit dnešnímu divákovi. Ale nebojí se ani přidávat zajímavá inscenační řešení, jakými jsou například zpívané části, které v závěru přerůstají v parodii české národní povahy. Absurdní drama Zahradní slavnost pojednáv

„Kdyby lidé mluvili jen o věcech, kterým alespoň trochu rozumí, to ticho by bylo nesnesitelné.“, píše Jan Zábrana ve svém deníku o atmosféře 70. let. „Nikdy se život nepodobal pohádce o Šípkové Růžence jako tenkrát.“, uvádí na stejné téma Pavel Kosatík. Spojíme-li oba výroky, dostaneme základní ingredienci první inscenace nového tvůrčího týmu Divadla Na zábradlí Šedá sedmdesátá aneb Husákovo ticho. Jan Mikulášek a Dora Viceniková se rozhodli předvést atmosféru této podi

Karel Čapek je na českých jevištích poměrně oblíbeným autorem. V posledních letech se roztrhl pytel především s inscenacemi jeho dramatu Věc Makropulos, ale adaptace se dočkaly i některé prozaické texty či povídkové sbírky. Do psaní Krakatitu se Čapek pustil hned po dokončení Věci Makropulos, během psaní se však jeho zdravotní stav natolik zhoršil, že musel práci přerušit a odcestovat na několikaměsíční dovolenou do Itálie. Hlavní hrdina románu i inscenace je inženýr Pro

Musím přiznat, že nejsem velkým příznivcem českého realismu 19. století na prknech současných českých divadel. Mnoho inscenací her bratří Mrštíků či Gabriely Preissové totiž připomíná spíše skanzen než živé divadlo. Nutno uznat, že občas se podaří zajímavě zvolenou formou inscenace oživit (Rychlíkova Gazdina roba v Národním divadle Brno), ale aktualizovat obsah bývá nad síly inscenátorů. A tak jsem dosud za jedinou aktuální hru tohoto proudu považoval Stroupežnického Naše f

Lovit a být loven. Zabíjet a být zabit. Požírat a být požírán. Morální thriller Lenky Lagronové na motivy knihy polské autorky Olgy Tokarczukové Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých se stal první komediálně laděnou inscenací na repertoáru divadelní společnosti Masopust (působící v Divadle v Celetné) včetně příhodného tématu masa a půstu. V malebné krajině plné lesů, stromů, hor a řek s důrazem na vodopád, kterou chtě nechtě prostě musíte milovat, přejíždí skupina nimr

České buchty, srbské žebírko, vídeňský řízek, židovský šoulet, červené trojúhelníky na mundúrech politických vězňů, žluté hvězdy Davidovy, falešná morálka, emancipace, pivo, šampaňské, káva... a dvě intelektuálky nad studenou plotnou. Dalo by se říci, že tvůrci na základě Mileniných receptů uvařili ostrý guláš s jemným houskovým knedlíkem. Inscenace, která vznikla v koprodukci pražského Studia Hrdinů a brněnského Kabinetu múz, si nese dualismus už ze své podstaty. Montáž

Milovníci originálních témat a neotřelých muzikálových příběhů se stejně jako kritici pražských „písničkálů“ dočkali dalšího sympatického pokusu o návrat k původním hodnotám muzikálového žánru, a to díky projektu nezávislé divadelní společnosti NaDřeň production. Koláž, sestavená ze zásadních vztahů, prožitků a písní Evy Olmerové, definovaná jako „A New Musical“, měla premiéru dne 7. 9. 2013 na hostitelské scéně Divadla v Dlouhé. Na programu je 30 exkluzivních představení.

Hauptmannova hra Před západem slunce vznikla ve složité společenské situaci roku 1932, kdy pomalu odeznívala éra Výmarského Německa a k moci se drala Hitlerova NSDAP. Na hře stárnoucího autora je to hodně poznat, vždyť ztráta morálních hodnot a norem je jedním ze stěžejních témat. Ale režiséra Ladislava Smočka v inscenaci pražského Činoherního klubu možná víc zajímá nezvyklý střet generací – revolta stáří proti hodnotově pochybné mladší generaci. Tajný komerční rada Maty

S Višňovým sadem se v poslední době roztrhl pytel. Hraje se skoro všude – v Huse na provázku, Divadle Na zábradlí, Moravském divadle Olomouc... Na začátku divadelní sezony 2012/2013 měl v režii Oxany Smilkové premiéru také v Uherském Hradišti. A zpracování je to skutečně podivuhodné, jen Antona Pavloviče Čechova byste v něm asi hledali marně. Výkladů posledního Čechovova dramatu, který je vesměs nedějový, bychom našli bezpočet. Režisérka Oxana Smilková s dramaturgyní Ivo

Neobvyklé životopisné drama s podtitulem „zcizené deníky fantoma erotické fotografie“ přivezli do Hradce Králové herci brněnského Divadla Husa na provázku. Hlavním objektem jejich zájmu se stal kyjovský podivín, ale zároveň talentovaný fotograf Miroslav Tichý, který zemřel v roce 2011. Režisérka Anna Petrželková vytvořila na provázkovské Sklepní scéně pozoruhodnou inscenaci, která citlivým způsobem vzpomíná na člověka, který se za svého života dočkal (do značné míry vla

Po úspěšném zinscenování pohádky bratří Grimmů O Sněhurce a sedmi trpaslících do podoby rodinného muzikálu, ulítlé upírské komedii Měsíční kámen a po loňské premiéře o brněnské legendě Baronu Trenckovi přichází autorský tým ve složení Stano Slovák – Jan Šotkovský – Petr Štěpán se zpracováním další legendy. Tentokrát se tvůrci ponořili do naší historie mnohem hlouběji, až do 9. století. Rozhodli se pro letní scénu Městského divadlo Brno na Biskupském dvoře zpracovat příběh o

Rozsáhlá filmová tvorba Ingmara Bergmana získala už za režisérova života přívlastek kultovní. Švédský velikán filmu uměl točit znamenité psychologické studie, ale nevyhýbal se ani komediím. Většina jeho děl se odehrávala v žhavé současnosti, a proto nejspíš producenty jeho filmů překvapilo, když se v roce 1957 rozhodl natočit snímek Sedmá pečeť se středověkými motivy. Tento film patřící do zlatého fondu světové kinematografie se rozhodlo v české premiéře uvést na jevišti Ná

Kultovní status má v českých zemích polská komedie režiséra Juliusze Machulského Sexmise. Mohou za to nejen její nepopiratelné filmové kvality, ale také fakt, že komedie o nesvobodě a utlačovatelském režimu vznikla v roce 1984 v komunistickém Polsku. Dnes má celý příběh již trochu jiné konotace, jako varování před nedemokratickým státním zřízením ale funguje stále. A to i v divadelním zpracování Šimona Cabana, které je k vidění v Klicperově divadle Hradec Králové. Hlavní

Za posledních pár let se Buranteatr vyprofiloval jako soubor vyprávějící klasické příběhy novým, mnohdy až nečekaným způsobem. Příběhy, ve kterých se mísí několik zdánlivě neslučitelných prvků (vzpomeňme na hudební motiv písně Hurikán Dalibora Jandy s litevskou slavností mrtvých v nedávno uvedených Dziadech Adama Mickiewicze). Vše je ale spojeno s divadelnickým umem, takže výsledek nepůsobí nepatřičně. Vedle nezbedností nakažené, ale zároveň promyšlené dramaturgie na tom ma

Tentokrát byly Ohromné maličkosti, festival scénických miniatur, věnovány především dětem, a ve spolupráci s Divadlem na zábradlí byla v nabídce i Hobitova cesta tam a zase zpátky, v jejímž závěru bylo třeba zabít draka. Přemožitelé draků pak dostali jahodový dort. Součástí byly též různé dílny, třeba „Zkus si to!“, kde si děti mohly vyzkoušet chůzi se zavázanýma očima, bílou holí a slepeckým psem, a jízdu na invalidním vozíku. Nebo dílna „Maluj si!“, kde si děti malovaly n

Ve dvou premiérách koncem dubna představilo Studio DAMÚZA v Experimentálním prostoru Roxy / NoD svůj nový projekt. Po faustovském Neúplném snu a NoD Quijotovi se tvůrčí tým Divadla pro příští generace rozhodl naservírovat oněm generacím Shakespearovy Sonety v překladu Martina Hilského. „Takový sonet, to je vlastně šlágr,“ říkával Jiří Suchý v dobách, kdy v Semaforu „odpouštěla má láska mému koni tu jeho loudavost“. Podle Hilského předmluvy, kterou se autorka scénáře Luc

Po Figarově svatbě se umělecký šéf Klicperova divadla David Drábek pustil do další klasiky. Na paškál si tentokrát vzal slavnou tragédii Williama Shakespeara Richard III. A že to rozhodně není klasické nastudování je asi jasné každému, kdo někdy viděl některou z Drábkových režií. V hradecké inscenaci se prolíná černý humor s klasickým Shakespearovým textem, komické pasáže jsou střídány těmi vážnými a tentokrát se zdá, že Drábek trochu přibrzdil s marnotratným rozhazováním n

S inscenacemi her norského dramatika Henrika Ibsena česká divadla v poslední době nešetří. Jen zhruba za poslední půlrok měly na českých scénách premiéru čtyři inscenace, z nichž dvě se zaměřují na méně známé Ibsenovy hry (Rebeka v Divadle na Vinohradech a Eyolfek v Dlouhé). Hned dvakrát bylo premiérováno jedno z nejslavnějších spisovatelových dramat – Nora alias Domeček pro panenky. Kromě Slováckého divadla Uherské Hradiště se ji rozhodlo uvést také malé pražské Divadlo D2

Převést na jeviště poetickou novelu Viktora Dyka je úkol složitý a většina oblastních divadel by se nejspíš do křížku s náročným textem ani nepouštěla. V Klicperově divadle jdou ovšem cestou náročné dramaturgie, na sázky na jistotu v dramaturgickém plánu většinou nenarazíte. Některé odvážné tahy ovšem občas nevyjdou, jako se to stalo u Krysaře režiséra Jana Friče. Novela Viktora Dyka vychází ze známé legendy o severoněmeckém městě Hameln. Do města zamořeného krysami přic

Hudebně-divadelní, stylově vyhraněná představení RockOpery Praha nemají na českých scénách obdoby. Antická trilogie odstartovala v září 2008 Antigonou v Divadle v Dlouhé, o dva roky později následovalo její nové nastudování na nové domácí scéně v RockOpeře Praha spolu s premiérou rockové opery Oidipus Tyranus. U poslední části, uvedené v premiéře 18.4.2013, se autoři rozhodli přitvrdit a dílo 7 proti Thébám pojali jako operu metalovou. Celý třídílný projekt je vystavěn d