Adaben

Bílou nemoc mám rád, protože ji navzdory školním výkladům považuji především za hru plné zajímavé psychologie a přesných (mužských důvěrných) dialogů. Na Dočekalově inscenaci mne však zklamal ten hukot, hlasitost, dost mne to rušilo. A nakonec i to, že herci se střídali v několika postavách, myslím že postavy rozmělňovalo. Donutil byl pro mne zajímavější jako Galén, ačkoliv ta maršálova proměna ze sebejistého vůdce ve zkrachovalého funkcionáře, taky nebyla nezajímavá. Citace z polemik kolem Čapka by ke hře patřily, ale jejich vyznění taky vyšumělo v té burácivosti inscenace. Za vidění však představení stojí, protože Čapek je pořád dobrý.

Ale ano, pěkná inscenace, vesměs osvěživí herci (viděl jsem představení bez I.Bareše, ale "záskok" se s přednostou také slušně popral), nápaditá scéna. Jen ve 2.části mi taky trochu přišlo, že to místy sklouzává až k franc. frašce, nicméně mělo to švih. Kdo má rád Hrabala nebo maloměstská a venkovská nádraží, nebude zklamán. Hrabal prostě do Libně patří. Co mne však zaskočilo, viděl jsem zde i Ostře sledované vlaky před asi 20 lety s hostujícím Víznerem, také se mi to tehdy líbilo, ale mám pocit, že z tehdejší inscenace nehrál v dnešní jediný herec. To se nám ty soubory nějak rychle obměňují, i v pražských kamenných divadlech.

Podle mne zdařilé představení, viděl jsem na předpremiéře. Trochu jsem se bál, jestli ten 60 let starý příběh v hlavní roli s farářem bude znovu působivý, ale byl. Smích i mrazení se střídalo. Dotáčky mi nevadily. Herci zajímaví a ve formě všichni. Je dobře, že tvůrci nekopírovali typově obsazení ze Schormova filmu. Z něj jsem si zapamatoval dialogy "faráře" s učitelem, tentokrát mi víc utkví v paměti hromadné scény zpovědi, svatby, zpěvu atd. Zvláštní je, že nyní z činohry ND mám zdařilejší zážitky z látek, které nebyly psané jako divadlo. Farářův konec. Hordubal. Netrpělivost srdce. Předtím Pýcha a předsudek a hra podle J.Traxlera.

Inscenaci se vcelku nedá nic vytknout, herci mi přišli dobří, a kdybych parafrázoval výrok z nějakého rozhovoru V. Kratiny není to divadlo, kde herci prolézají akváriem a jen vykřikují své repliky, tady se myslím hraje a role jsou role. Jen mne samotná hra přišla až příliš tvrdá a cynická a myslím, že český překlad to se spoustou nespisovných a cynických výrazů také až přeháněl.

Působivé představení. Z hereckých výkonů nepochybně zaujala svěžím výkonem D. Barešová, ale také třeba J.Pidrmanová a M.Stehlíková. Z. Stivínová hraje svou roli asi také dobře, ale já si markýzu de Merteuil představuji typově jinak, "mršku s až andělskou tváří", aby by bylo věrohodné, že jí tolik lidí se svěřuje. Také - jak už poznamenali jiní - ne úplně nejsilnějším prvkem inscenace je síla vazeb Valmonta s ní, tam zůstávali jakési skuliny, a snad i proto je přechod do tragédie trochu nečekaný. Osvěžením byla vždy přítomnost generace I.Janžurové, F.Němce, J.Preissové, rolí se zhostily působivě. Škoda, že mi unikl kdysi Valmont F.Němce.

Žánr, který úplně nevyhledávám. Ani letní divadelní scény. Ale v tomto provedení ve velmi dobré kvalitě představení pobavilo. I na téhle hře jsem si uvědomil, že Francouzi - ať už kdysi Feyedeau, Sardou, nyní tento autor - jsou prostě originální, v tom jak umějí v podobných bláznivých komediích napsat a zpracovat milostné zápletky a konverzace. Myslím, že pochvalu si zaslouží i nápaditý překlad, výkony herců, a že bláznivé představení s mnoha textem, byť herci nejméně jednou měli okno, se drželo přesnosti a nerozplynulo se. Ale souhlasím, že v druhé půlce trochu už člověk čekal, kdy a jak bude hra zakončena. Obsah už začal být nastavovaný.

Ano, to zkrácení je sporné a vzniká opravdu víc koláž dílčích osudů a scén než celkové drama. I ty dlouhé předěly a šikmá plocha mne nějak zvlášť nechytly. Naopak důraz na humor mi nevadil a myslím, že Čechov to i tak chtěl. A herecké výkony jsou poměrně zajímavé a jistá sevřenost v lidské atmosféře - všichni téměř pořád na scéně- která k Čechovovi patří, tam z jeviště do hlediště přecházela. Snad si neprotiřečím.

Představení nápadité. Hodnotit je těžké, protože člověk má ten dávný zážitek, když poprvé, byť jen v TV, viděl původní inscenaci a ještě neznal zápletku. Osvěžující je třeba i Kratina a rozdělení sluhů na br .Dlouhé. Naopak ten dnešní trend zkracovat hry do představení na jeden zátah, tady možná se nevyplatil. Ze začátku to jde příliš rychle, až je to trochu tv. novela. A i později jsem měl pocit, že by spád potřeboval trochu oddechy, aby si divák mohl více prokreslit motivy a charaktery podvodníků a vychutnal si zápletku. (Obzvlášť když zrovna jsou média plná bitcoinové aféry.) Rychlého Icharev zajímavý je.

Zdálo se mi, že se víc povedly jednotlivé monology či dialogy než souhrnné scény, kde se řešily celkové osudy a problémy výpravy. Tím myslím dílčí vstupy Antonína Šůry, vztah Štaidla s americkou milenkou, ale i monology R.Rokla či Bosákové. Se zpěvem Karla Gotta se tvůrci vypořádali nápaditě a zajímavě.

Těžko soudit. Po přestávce mi to přišlo působivější a dobré, do přestávky jsem měl pocit, že z inscenace téhle náročné, ale krásné hry o mužské marnosti i třeba o mužské rivalitě a přátelství si tentokrát odnesu překvapivě v paměti spíše ženské představitelky. V mé představě prostě Hamlet i Claudius jsou trochu jiné typy, než si režiséři vybrali a vytvořili. Ale pravda, že i z předchozí inscenace Ivo Krobota jsem si nejvíce zapamatoval Polonia Mir. Donutila a Ofélii Kat. Winterové a dva hrobníky. Prostorově některé scény pěkné byly, také některé nápady, zúžení na méně herců asi pomohlo srozumitelnosti příběhu. Horší to bylo s motivací postav.

Viděno v kině. Trochu jsem se bál, jak to bude v přímém přenosu natočené, ale bylo to výborně uděláno (včetně detailů apod.). Takže nejen dík hercům a divadlu za nastudování a že se na scéně vzájemně nepřerazili, ale i tvůrcům přenosu. Samozřejmě po tomhle nastudování musí člověk znovu přemýšlet, na kolik Čechov oprávněně měl pocit, že píše komedie a na kolik zlom do tvrdé tragédie v druhé části hry je schůdný. Zároveň člověka pořád bude mrzet, že nikdo v šedesátých letech nenatočil Krejčova Racka z ND s Tomášovou, Fabianovou, Šejbalovou, Medřickou, Třískou, Pivcem/Hogrem, Boháčem, Záhorským. Bylo by to přinejmenším zajímavé srovnání.

Dobré a přesvědčivé. Trochu jsem se bál, jestli to spojení dvou her bude fungovat, ale ano. A je pravda, že já bych pouze na současnou hru o ukrajinských ženách možná nepřišel. Nevím, jestli na ty, co nebyli na vojně, tolik na ně dopadnou všechny vojenské Remarqovy pocity jako, že na vojně nic neznamená síla ducha, ale kartáč na boty apod. Ale zřejmě ano. Za mnou seděli středoškoláci z Vysočiny a zdálo se, že je to chytlo stejně. A ještě mi připomněli, jak my jsme si v 80.letech jedinkrát prosadili školní návštěvu kina na západní film (jindy pouze na sovětské) a to právě na Na západní frontě klid. A jaký to byl pro nás tehdy také zážitek.

Slušné představení. Naštěstí kouzla hry "stará Anglie" a obvyklé postavy A. Christie "lidé s jinou minulostí, než o které mluví, a s jinými vazbami" zůstala zachována. V první půli ještě občas drhlo tempo, ale po přestávce to šlapalo, včetně napětí pro ty, kteří zápletku ještě neznali. Kdyby mi představení nerušily za mnou dvě mladší divačky, neustále vše komentující, byl bych docela spokojený. Aneta Krejčíková mi v roli paní domu seděla, ale i většina dalších hereckých výkonů bylo přesvědčivých, policejním lyžařem Viktorem Javoříkem počínaje. Jen snad samotná scéna rozluštění nepatřila v inscenaci k těm nejzdařilejším.

Dobré představení, které bystře připomnělo Škvoreckého i jeho vrstevníky. Tyhle velké kaleidoskopy mají přirozeně svá úskalí, je otázka jestli jednotlivých scén nebylo až příliš. Přišlo mi, že mnohem lépe fungovaly jednotlivé dialogy a dílčí scény než masové (inscenace v ND o J. Traxlerovi byla v tomhle asi povedenější) a jestli Škvorecký musel mít až čtyři představitele. Co mne překvapilo, že o přestávce spíš odešlo pár starších diváků, naopak spousta mladých se zřetelně bavila 20.stoletím až do konce - Škvorecký by hlavně ze smíchu studentek měl jistě radost. A řada dobrých hereckých výkonů, od P. Kostky, C. Mayerové počínaje. Derniéra.

Spíše zklamání, naladěn některými recenzemi jsem čekal větší zážitek. Herci hrají dobře, ale mám dojem, že se mi líbily některé jednotlivé scény a dialogy, ale celkový příběh a vyznění hry se mne nedotklo. Děj člověka minul nebo ho vlastně skoro nevnímal, jen jednotlivé promluvy. (A při tom dlouhém sezení a mlčení u stolu, nic proti tomu nápadu, ale vzhledem, že bylo zrovna krátce po MS v hokeji, nejradši bych ho z hlediště ukončil výkřikem: Kundrátek, Pastrňák, gól! Protože mi přišlo, že ukončení toho mlčení z hlediště by bylo vysvobození pro všechny.)

Ale ano, myslím, že podařená inscenace, trochu pomalu se rozbíhající, ale postupně získává své napětí každý výstup a čapkovské kouzlo každá postava. Také pěkná a funkční hospodská scéna a herci myslím si role užily, od nejzkušenějších Beneše, Stivínové, Bora i k mladší generaci, Kaňkovský, Mácha, Stavná a další.

Podařená inscenace. Zweigovu novelu jsem kdysi četl a tak jsem byl na dramatizaci zvědav a dopadlo to dobře, téměř celé představení mělo spád a přitom herecké výkony byly prokreslené a přidanou hodnotou, že se tu pěkně sešli mladší herci s nejzkušenějšími členy současného souboru divadla.

Váhal jsem, jestli na tohle představení jít. Viděl jsem kdysi představení v Národním divadle s řadou dodnes pamatujících si hereckých detailů. Ale nakonec jsem nelitoval, Krobotova úprava je opravdu dobrá a samotné představení opět svěží, přes délku slušně utíkající, i zde si krásně, přiměřeně libeňskému jevišti poradili s kostelními scénami, a některé postavy oproti Národnímu byly hrány jinak a přitom taky zajímavě(farář atd.),a O.Veselému hlavní figura Rybáře se velmi vydařila. I snad všem ženským představitelkám se jejich role dost povedly. Smysl příběhu Mrštíků na diváka znovu dolehl.

Pěkná inscenace a působivá, a zdařilé propojení starší, mladší i nejmladší herecké generace současného ND. Ale žel když za Vámi sedí středoškoláci, a úplně celé představení propovídají, tak Vám i tohle podařené představení a Erbenovy verše pokazí.

Některé scény jsou velmi pěkné, některé herecké výkony působivé /Mikluš, Prachař, Batěk, i třeba hlavní mladí hrdinové/, ale v ději jsem se ztrácel a těžko říct, jestli bych se odvážil jiným inscenaci doporučit ke shlédnutí.

Topolova hra dnes asi diváky už míjí, hlediště bylo poloprázdné, škoda. Mně se ta hra pořád líbí a představení to je slušné, pravda lepší po přestávce. A nejlepší ve scénách pantatíků, vždyť různí Cihláři, Smrťáci, předsedové i Králové jsou pořád prototypy Čechů. Jen by se dnes schovávali za firemní akci na kolech či teambuildingy. Ale inscenace je lepší tam, kde se drží své doby, než v bezčasí. Bystré bylo obsadit R.Rázlovou do Pražky. Viděl jsem už třetí inscenaci této hry a ona nejvíc podtrhla pragmatičnost postavy.

Hra jako napsaná je zajímavá, jenže se obávám, že samotná Špinarova inscenace mi zase dlouho v paměti neuvízne. Herci se snaží (například J.Stryková, P.Battěk a další), ale něco tomu všemu chybí, a zase z toho vychází jen takový rej na velkém jevišti. A tak po pár dnech mi zůstává v paměti jen pár věcí (upadlá kabelka z tribuny, zpěv K.Winterové), škoda. Ze Špinarových inscenací v ND, které jsem viděl, mne skutečně chytla patrně jen Pýcha a předsudek.

Po přestávce to bylo docela pěkné divadlo s vyhraněnými postavami, do přestávky bohužel převládl rej, ve kterém se poněkud jednotlivé figury a jejich osudy vytrácely.

Viděl jsem jen do přestávky (z řady i osobních důvodů), takže mé hodnocení není kompletní. Slušné to bylo do konce prvního dílu, především jeviště vždy prozářily scény s V.Lazorčákovou. Mefistoteles i Faust podle mne zas tak výjimeční nebyli (ale vím, že je to těžké). To, co následovalo ještě před přestávkou z dalšího dílu, mne míjelo. Vůbec si myslím, že se spíš tvůrci měli soustředit na propracování děje 1.dílu, například vysvětlení osvobození Markétky bylo trochu odbyté. Zatím pro mne nejzajímavější a nejvyrovnanější Faust zůstává ten rozhlasový s Cupákem, Hrušínským, Medřickou atd.

Moderní pojetí je nápadité, má své silné stránky, ale také své stíny. Tak trochu, čeho je příliš, je někdy příliš. Pavlu Beretovou jako herečku oceňuji, její Maryšu si budu pamatovat. T.Medvecká se chopila Lízalky zajímavým způsobem, Strouhalka M.Stehlíkové je výborná, dobří jsou i pánové. Ale nechat Maryšu ve spodním prádle je pro mužské oko osvěžující, jenže když to trvá desítky minut, celé kouzlo se ztrácí. A po svatbě je ztrát víc. Herci se v hospodě víc plazí, než zaujmou dialogy apod. Viděl jsem předchozí provedení v ND s Pavlicovou hudbou a Štěpničkou, Somrem a to mne chytlo víc.