Profil uživatele

Denisa H.

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Pavla Haflantová: 10 % (50)
Jan Pařízek: 11 % (160)
Veronika Boušová: 11 % (55)
Helena Grégrová: 12 % (166)
Iva Bryndová: 12 % (72)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 23.11.2018)
Když jsem hru viděla poprvé, po první půlce jsem opravdu hodně uvažovala, že na druhou část ani čekat nebudu a půjdu domů. Vůbec se mi to nelíbilo a ač nejsem puritán, množství vulgarit mi vadilo. Zůstala jsem ale a můj celkový dojem se naštěstí po přestávce prudce zvedl. Dokonce natolik, že jsem hru zhlédla ještě jednou, dala jí další šanci a dopadlo to lépe (už jsem věděla, do čeho jdu).
(zadáno: 13.1.2020)
Nápadité, moderní, přesto klasické, ale především výborně odehrané.
(zadáno: 8.1.2016)
Moc jsem se na toto téma těšila a jsem ráda, že jsem nebyla zklamaná. Je zde plejáda skvělých scének, z nichž bych jmenovala tu s J. Plodkovou jako zestárlou herečkou, s P. Čtvrtníčkem líčícím vystřízlivění z mladických snů začínajících herců, s V. Vašákem mluvícím o hereckém srdíčku a konečně mého favorita - I. Luptáka, kterak si sundavá několik vrstev masek, aby, když se dostane ke své skutečné tváří, jeviště potemnělo... Pro mě to nejlepší po Požitkářích. 95 %.
(zadáno: 1.1.2022)
Velmi silná inscenace už od úvodní scény, kdy mi na těle vyskákala husí kůže. Dávala předzvěst tomu, co diváka čeká. Knižní předlohu neznám. A po zhlédnutí divadelní adaptace ani znát nechci, takhle mi ten zážitek bohatě stačil. Tvůrčímu týmu v tomto ohledu věřím (i podle ohlasů těch diváků, kteří knihu četli). Souhlasím se zdejšími chvalozpěvy na L. Andělovou, pro mě nejlepší ženský herecký výkon "sezóny". A bohužel souhlasím také s tím, že k dokonalému zážitku, který bych si ráda z divadla odnesla, tomu ale něco chybělo...
(zadáno: 26.1.2018)
Říkala jsem si, jaký to je poměrně odvážný krok, uvést hru s takovou tématikou... MDP ovšem nešlápla vedle a jedná se o velmi dobře zpracované představení, na čemž určitě bude mít lví podíl kvalitní předloha (byť jsem ji nečetla). Na nemoc je nahlíženo z příjemného nadhledu, a proto divák po představení neodchází zdeptán, ale kupodivu příjemně naladěn a možná i s úsměvem na tváři.
Herci jsou skvělí do jednoho!
Kdo jste dosud váhali, zajděte, Happy End si vaši návštěvu zaslouží ;-)
(zadáno: 3.11.2019)
Slabších 70 %. Jestli to měla být komedie, tak tam toho k smíchu moc nebylo (a asi být mělo). Jestli to mělo být hlavně drama, tak se mě tedy příliš nedotklo. Celé mi to připadalo takové mírně nemastné neslané, ač potenciál ve hře cítit je. A je vidět i v hereckém nasazení, hlavně v M. Tkačíkové a V. Johaníkovi. Scéna též nebyla špatná, nebo hudba. Čekala jsem něco jiného, naléhavějšího.
(zadáno: 14.2.2020)
Ale to není vtipné! Nechápu, čemu se obecenstvo tak řehtalo... (Ale jo, taky mi to párkrát ujelo.)
Je to tedy síla! Všemožné formy násilí soubor zpracoval s velkou nápaditostí a přidanou hodnotou. A  oddání se herců a hereček rolím je obdivuhodné a stojí za zvláštní pozornost. Hudba vše skvěle podtrhuje a umocňuje, některé světelné efekty zas dokreslovaly určitou absurdnost situací a vzorců chování.
Závěrečná pasáž byla perfektní a nejmrazivější!
(zadáno: 10.11.2017)
65 %. Přiznávám, že toto nebyl zcela můj šálek. Největší dojem, který přetrvává, je ten, že představení chtělo ukázat, co všechno se kdo naučil, co umí... Pochopit význam toho kterého obrazu/výstupu občas trvalo - a ani ne tolik na myšlení, jako skutečně na čas. Přesto najít v tom všem mumraji dějovou linku nebylo vůbec těžké, což oceňuji; myslím, že právě tam byla nejvíc znát činoherní režie.
Prvotní úžas mě bohužel poměrně brzy opustil a již se nevrátil. Humor byl vytrvalejší a opravdu povedený. Speciální procenta putují DD za odvahu se do takového projektu pustit. A všem za nasazení!
(zadáno: 9.4.2017)
85 %. Marek Marka umí... Terminus je naprosto vynikající hra. Autor hry v ní vypiloval to, co v H&R Lee začal. Nejen ve stavbě příběhu a stylu vyprávění jsou styčné body, ale též v kadenci textu. Občas se herci trochu předběhli a přeříkávali se, ale tempo je místy skoro vražedné. Divák nesmí ani na chvíli vypnout, protože i pár vteřin nepozornosti a příběh je o tolik dál... Být pohlcen a myšlenkami neutíkat však není žádný problém.
Není vhodné pro slabší povahy...
Napadá mě ještě přirovnání k Deštivým dnům s R. Krajčem a D. Švehlíkem.
(zadáno: 6.4.2019)
Tak to byla jízda a především vynikajícího D. Buše. Za závěrečný kankán před ním smekám... Hra má zajímavý koncept a tempo. Rozhodně je odvážná - pojetím i některými scénami. Kolik tam zůstalo Dostojevského, těžko říct, případně to aspoň kompenzovalo opakování jeho jména. Líbila se mi scéna, hudba, herecké výkony a určitě ty různé režijní nápady.
(zadáno: 18.12.2013)
75 - 80 %. Na karban mě běžně neužije, ale tuto partičku karet jsem si vlastně užila. První polovina představení je sice vláčnější, ale druhá už nedá divákovi vydechnout - tu smíchy, tu napětím... V hlavní roli Michal Dlouhý. Na jeho herecký projev si vždy musím chvíli zvykat, ale pak jsem z něj stejně unešená. Nicméně jeho herečtí kolegové za ním nijak nezaostávají a i oni podávají skvělé výkony. Ovšem právě za ten pomalejší až rozpačitý rozjezd uděluji hře o trochu nižší hodnocení...
(zadáno: 23.6.2017)
85-90 % Včera jsem zhlédla (poněkolikáté) Hráče v MDP, takže pro srovnávání jsem je měla v živé paměti. Nejvíc jsem byla zvědavá na rozdíl ve stopáži zhruba 30 min. Pochopila jsem záhy - v KSA upustili od všemožných legrácek a vyprávěli Gogola. Hra měla tempo, spád, ráz. A ačkoliv jsem večer předtím brečela smíchy, když M. Dlouhý vypadl z okna, když M. Písařík měnil polohu, když zkrátka herci blbli, vůbec mi to v pojetí KSA nechybělo. A nakonec se mi to přeci jen líbilo víc, ač laťka byla vysoko. Bylo to takové... jak to říct... poctivější. Spolehli se sami na sebe a na Gogola a - vyšlo to!
(zadáno: 30.10.2018)
Po Oněginovi nebo třeba Strýčku Váňovi MDP sáhlo nejen po další ruské klasice, ale opět ji uchopilo bez snahy ji mermomocí aktualizovat - zasadit do současnosti, nechat postavy mluvit jednoduchým jazykem nebo je obléknout do nějakých kostýmových úletů. Naopak, soustředili se spíš na obsah, protože ten je aktuální až až. Pro mě je tahle skutečnost určitě jedním z hlavních kladů inscenace. Dalšími jsou herecké výkony, zejména A. Bilíka a V. Dvořáka. I scéna je výborně a mnohaúčelně řešená. Moc pěkné a podařené představení!
(zadáno: 19.9.2017)
Dlouho jsem z divadla neodcházela tak nadšená hereckými výkony jako právě dnes z Interview s J. Pleslem a V. Khek Kubařovou! Famózní herectví! Možná můj údiv nad nimi občas způsobil, že jsem se dostatečně nevěnovala obsahu jejich rozhovoru, ale při čtení programu ke mně vše dorazilo, hihi :-) Zajímavé... Rozhodně jsem se ani na chvíli nenudila, protože jestli se někdy někde objevilo hlušší místo, bavila jsem se alespoň sledováním herců, kteří hráli celým tělem, tváří tím rozhodně nevyjímaje!
(zadáno: 23.4.2017)
Očekávala jsem více čtení, ale nakonec se dost hrálo - mně to však nevadilo. Příjemné vystoupení jen s pár okamžiky, které mi zcela nesedly...
(zadáno: 10.12.2019)
Zvykám si, že v Míru se při potlesku vstává skoro pravidelně, bez ohledu na kvalitu hry. U Filipa mi to ale zas tolik nevadilo, protože to byla královská a chytrá zábava. Nejlepší ale byly všechny herecké výkony, dlouho jsem nebyla s celým obsazením tolik spokojená. Oceňuji též, že ač se herci několikrát během hry odbourali, nenechali představení padnout... Závěr, respektive většina 2. půlky mi připadala mírně natahovaná, každopádně díky skvělé pointizaci jednotlivých replik představení pořád bavilo.
(zadáno: 3.11.2019)
To je vždy tak osvěžující navštívit dětské představení! A tohle je hlavně chytře napsané a (přesto) pořád srozumitelné. Oceňuji také, že se obejde bez jakýchkoli pomrknutí na dospělý doprovod v podobě narážek, třeba dvojsmyslných (jež prostě do dětských her nepatří). M. Menšík jako Kuba, Evička, Kristýnka, Tonda, Čenda, Zdenda, Dave, pan učitel a psycholožka (a možná ještě někdo další) byl výborný! Pro každou z postav měl typický např. postoj či hlas, díky nimž se snadno od sebe odlišily a představení tak nebylo zmatené. Jo a neudržet se, tak by i na slzy, které k Cyranovi patří, málem došlo!
(zadáno: 6.2.2016)
To je TAK NÁDHERNÝ pocit! Oprostit se od všech starostí? Vymanit se z každodenního stresu? Zapomenout na realitu. A místo toho se dívat na ten zamračený, šedý svět kolem nás dětskýma očima. Hle - ty barvy, ta radost, to světlo!
Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka je fantastická terapie - doslova útěk do světa fantazie. Do míst, kam nás náš dospělý život pouští už tak málo; nutí nás myslet si, že na to není čas? Nenechávejme si od něj nic takového nalhávat. Však i v této uspěchané době nám činí radost udělat něco někomu takříkajíc na truc - inu, konejme tak občas i životu samému.
(zadáno: 13.9.2020)
Viděno ze záznamu.
Tuhle hru si z hodin literatury nepamatuji, neznala jsem ji. No a nezaujala mě. Myslím, že kvalita inscenace z velké části padá i kvůli předloze samotné. Povyšuje ji jen opět vypiplaný a hravý překlad M. Hilského. Jejímu divadelnímu ztvárnění pak pomáhá obsazení některých rolí, ze všech nejvíc mě bavila Š. Vaculíková, o trošku méně T. Císařová, D. Bambas a V. Javořík hned v několika úlohách. Scéna a kostýmy se mi též docela líbily, ač nic světaborného to není. Průměrná inscenace, která občas sklouzne a o něco méně často se vyhoupne.
(zadáno: 22.4.2022)
Mrzí mě, jak poloprázdné hlediště na "mé" repríze bylo. Myslím, že inscenace Je třeba zabít Sekala do divadla typu Na Vinohradech patří jak sama o sobě svým příběhem, tak i pojetím. Žádné experimenty, naopak vyvážený poměr formy i obsahu. I když co se týče obsahu, má hra již předem pevný a silný základ ve svém námětu... Ta otázka, hranice dobra a zla mě opravdu bavila a je bravurně předkládaná.
Z herců si zaslouží vyzdvihnout M. Holý, V. Javořík, D. Bambas.
Pozn.: Film jsem kdysi viděla, ale nepamatuji si jej, takže nesrovnávam. Ale kouknu! A na inscenaci do DnV určitě ještě zajdu!
(zadáno: 20.11.2015)
Pro mě přinejmenším zvláštní hra, respektive její pojetí a ztvárnění. Zkraje mě bavily výstupy K. Rímského a J. Jankovského, ale i ty se nakonec omrzely. Jednoduché kostýmy a kulisy, ale nevadilo. Pod širým nebem by hra možná měla lepší kouzlo... :-)
(zadáno: 2.2.2018)
Výborná konverzačka v ještě lepším provedení! Ač jsem hru viděla podruhé, bavila jsem se jako při první návštěvě. A to hlavně i díky již naznačeným hereckým výkonům. Zejména J. Dolanský a P. Lněnička válí. A kdyby mi nevadilo častější šumlání R. Zacha a trochu uječenější projev J. Janěkové ml., zvedla bych hodnocení aspoň o 5 %. Za největší pochvalu ale beru asi to, že po představení mě oslovila moje máma, která kulturnímu vyžití obecně moc neholduje, slovy: "Dcero, asi s tebou občas do divadla vyrazím, to bylo výborný!"... :-)
(zadáno: 20.11.2018)
75 %. "Kabaret Kafka" mě opět donutil zamyslet se,jestli bych si předtím,než si téměř bezhlavě koupím lístek,neměla napřed o hře zjistit víc než jen obsazení.Protože když jsem před představením zhlédla videoukázky,zděsila jsem se, na co to večer jdu...
Nakonec jsem svého nákupu nelitovala. Nejednalo se o klasické představení,bylo tak trochu bláznivé,přestřelené až absurdní,podivné...Vážné.Ale pobavilo, aniž by uráželo nebo zůstalo nepochopeno.Na první pohled mohlo působit možná i parodicky,nicméně opak byl pravdou. Kafkův dopis otci o 45 str.byl přednášen maximálně citlivě a herci procítěně.
(zadáno: 9.6.2019)
Myslela jsem, že budu moct dát více procent, ale nakonec mě inscenace nechytla tolik, jak jsem očekávala. Příčinu bych viděla v častých zatmívačkách, ačkoliv jejich použití rozumím. Jenže až takové rozkouskování osudu Wendy mi nedovolilo si k její postavě vytvořit hlubší vztah... Herecky je to bravurní představení a S. Babčáková opravdu válí! U J. Plesla mě mj. zaujalo, když hrál jakože na klavír - a opravdu měl prstoklad! Větší prostor, který rozhodně využili, měli ještě D. Novotný a V. Khek Kubařová.
(zadáno: 21.11.2018)
Záleží, jak moc člověk přijde na chuť specifickému humoru hraničícího u některých postav více či méně s trapností.
Představení by mělo být označeno titulkem "Inspirováno skutečnými událostmi", protože opravdu vychází z pracovního života. Situace jsou akorát zbaveny zbytečné kaše okolo a jdou přímo k jádru všemožných vzorců chování a typů zaměstnanců, které z našich zaměstnání známe.
Králem jeviště je pro mě J. Hána. Znám ho spíše jako uhlazeného elegána s vždy padnoucím oblekem či uniformou a ve tváři téměř s poker face. A najednou takový odvaz a takový slizoun!