Furciferka

Hezky jednoduše řešená scéna, pěkné kostýmy i hudební doprovod, ale ty herecké výkony působily až ochotnicky nepřesvědčivě. 55 %

Slabší odvar Jedlíků čokolády, zejména první polovina. Z mého pohledu bylo toto pokračování trochu zbytečné. 55 %

Přiznávám, že jsem byla jedním z těch mála rebelů, kteří dokázali v sedě vzdorovat standing ovation většiny publika při pražském vystoupení KDHK. Nicméně to neznamená, že by se mi představení nelíbilo, naopak. Drábkovo moderní provedení této skoro již okoukané klasice velmi slušelo. Po první půlce jsem skoro nevěřila, že se podaří představení přenést z komediální roviny k tragickému závěru, ale bylo to ubalancované skvěle. Dojmy veskrze pozitivní, ale na to, abych si také stoupla, tomu ještě něco chybělo, byť nedokážu přesně popsat, co to bylo.

Romantická komedie á la David Drábek. 75 %

Tak trochu novácká silvestrovská estráda, ne? Připouštím, že byly momenty, u kterých jsem se docela dobře bavila. Na druhou stranu některé vtípky byly až moc laciné a prvoplánové.

S více jak tříletým odstupem od doby, kdy jsem viděla brněnskou verzi, jsem si představení užila možná ještě víc. Přenesení na stísněnou scénu DnZ inscenaci rozhodně prospělo.

Výborně zahrané, režijně nápadité, pěkné řešení scény pomáhalo dynamickému plynutí celého představení. Mé relativně nízké hodnocení jé dáno mou velmi chabou znalostí Charmsových textů. Než jsem se naladila na jeho poetiku, byl skoro konec představení. Moje škoda.

Nuda v nebeském předsálí při které já jsem se rozhodně ani chvilku nenudila. Melancholické, hravé a velmi zábavné.

Že by "Shakespeare v 75 minutách"? Po trochu pomalém rozjezdu následuje celkem zábavná podívaná. Kromě Monteků a Kapuletů dojde i na kralevice dánského, krále Leara a další Shakespearovi texty, ale z velkého barda samotného tam toho zůstalo jen velmi málo. Ale zato je tam taky něco ze Cyrana a něco málo z Oněgina. 75 %
(16.11.2014, Praha, Divadlo Archa)

Myslím, že se tvůrci poměrně těžké literární předlohy chopili se ctí. Místy ale inscenace srší režijními nápady přespříliš, až je to trochu na škodu, protože to odvádí pozornost od textu samotného.

Moliere mě už poměrně dlouho dobu nebaví, ale protože je v podání Bezručů, rozhodla jsem se tomu dát šanci. Díky tradičně nadprůměrným hereckým výkonům, výborné režii, grotesknímu až lehce parodickému ladění a zajímavě řešené scéně a dění v ní, se z toho vyklubala celkem zábavná podívaná. Ale pořád je to Moliere a ten mě bavit nezačal. 65 %

Devět velmi svérázných bezejmenných postav v bezčasé čekárně po smrti rozehrává sérii etud o smrti (a o životě). Chvílemi vám z toho běhá mráz po zádech a padá na vás úzkost a za chvíli se smějete věcem, kterým by se slušný člověk za normálních okolností smát asi neměl.
Souhlasím s tím, že představení negraduje, tak jak by asi mohlo, ale vzhledem k délce to zas až tak velkou újmu na kvalitě nepůsobí.

Mimochodem, docela by mě zajímalo, jak to dopadlo s tím Hrušínským ;-)

Ne zcela sdílím nadšení s těmi, kteří označují Ruskou zavařeninu za nejlepší inscenaci loňského roku. Ale protože mám ráda Čechova, nemohla se mi tahle postmoderní variace na čechovská témata nelíbit. Velmi silnou stránkou toho představení jsou herecké výkony celého souboru, z nichž pak nelze nevyzdvihnout naprosto vynikající Danu Fialkovou v roli hospodyně Marjány. (75 %)
(1.11.2014, Praha, Divadlo Komedie)

Díky své krátkozrakosti jsem se marně snažila zaostřit nitky, které zvedaly předměty d o vzduchu, velmi snadno jsem tak podlehla iluzi kouzel, která se na diváka valí od začátku do konce. Hranice mezi divadlem a filmovou groteskou se v Poslednim triku takřka stírá. Velký podíl na tom má i hudba.
Tato pocta G. Meliesovi více než potěší dospělého diváka, i toho malého baví (soudě podle reakcí přítomných ratolestí) od začátku do konce. Vzhledem k tomu, že je dětem vlastně předkládáno téma smrti, klobouk dolů.

Ve chvílích, kdy jsem se nepokoušela chápat, o čem to vlastně celé je (ano, já vím, že se v popisu představení píše, že jsou to dva různé přístupy k fenoménu sebevraždy), tak mě to docela dost bavilo. Kdyby druhá část byla o něco málo kratší, myslím, že by to nebylo ku škodě.

Marek Cpin vytvořil jednoduchou přesto dobu i maloměsto vystihující scénu, herecký soubor podal (jako vždy) nadprůměrné herecké výkony (nelze ovšem nezmínit, že vykony S. Krupanské a L. Melníka jdou nad průměr nejen této inscenace) a těch pár symbolů, které se v jinak jednoduše pojaté inscenaci objevují (Munchův Výkřik či iluze a sny unášející horkovzdušný balón) se vryje do paměti na hodně dlouho. Krásná inscenace.
(16.10.2014 , Praha, Divadlo v Dlouhé)

Úspěch představení nepochybně tkví hlavně v kvalitách téměř geniální literární předlohy, kterou Stephens zpracoval velmi citlivě. Je to knížka pro děti, kterou si oblíbí nejeden dospělý. Nejsem si pak ale zcela jistá, komu je určena tato inscenace. Pro dospělé jistě, pro děti však asi ne zcela bez výhrad.
Pokud bych ovšem měla hodnotit samotný výkon Štěpána Benoniho v roli Christophera, tak bych se nebála ani hodnocení nejvyššího.
(15.10.2014, Praha, Divadlo v Dlouhé)

Představení vychází z toho, že je Audience notoricky známou hrou a pracuje pouze s nejznámějšími replikama, které rozehrává v klauniádě téměř beze slov. Společné uvedení s Audiencí od Bezručů (23.9. v Akropoli) byl nápad takřka geniální, zážitek z obou představení byl o to větší.
Snad jen malá výhrada: uznávám, že masky hlavounů jsou dost efektní a bez nich by inscenace asi ani nemohla fungovat, ale vzhledem k tomu, že toto je třetí inscenace od Spitfire Company, kterou jsem viděla, a zároveň třetí, ve které byly použity jako hlavní rekvizita, říkám si, jestli by to už nechtělo nějakou změnu.

Další důkaz toho, že konkurenci Norbertu Lichému bychom dnes hledali asi velmi těžko.

Vykreslit maloměstský život plný přetvářky a šedi se v inscenaci podařilo téměř dokonale. Ale musím souhlasit s tím, že hře chybí nějaké konkrétnější obsahové sdělení.

Jednoduchá myšlenka, precizní pohybová souhra a zajimavý hudební doprovod vytvářející velmi působivou metaforu nesvobody.

Kvalita v průběhu představení měla naštěstí vzestupnou tendenci, takže poslaední půlhodina mě i bavila. Začátek byl na můj vkus ale asi až moc křečovitý.