Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (136)
Helena Grégrová: 17 % (147)
Iva Bryndová: 17 % (103)
Lukáš Dubský: 18 % (129)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 5.11.2017)
Neumím se rozhodnout, jestli je to geniální, nebo jestli je to průser. Ale vzhledem k tomu, že tak, jako mě rozesmála scéna nácviku představení řemeslníků (v této verzi trochu potrhlé rodinky), už jsem se v divadle hodně dlouho nesmál, tak mám pocit, že tohle se hodně povedlo. Sice je to na mě možná už trochu moc "špinarovské", ale čert to vem. Jsem ochoten odpustit i to, že tohle představení vidělo Shakespeara tak maximálně z rychlíku. A k těm inovacím perfektně sedí i herecké výkony a moderní odění postav. Rád bych vyzdvihl nějakého herce, ale všichni byli skvělí a bezchybní! /31.10.2017/
(zadáno: 28.10.2017)
Opravdu jsem se ocitl na představení Národního divadla? Tahle inscenace působí jako zjevení. A není to jen její kontroverzností. Je to tím, jak je napsaná, jak je zrežírovaná, jak je herecky ztvárněná. Čiší z ní totiž lidství. Uteklo to hodně rychle a zhruba po hodině představení jsem se přistihl, že na představení koukám s otevřenou pusou a usmívám se, aniž bych si to uvědomoval. Bože, tohle bylo tak krásné, tak zábavné, ale zároveň mě to donutilo k zamyšlení. Jana Boušková je zde geniální a nechápu, jak dokázala udržet vážnou tvář. Ale všichni jsou vlastně skvělí! /27.10.2017 - 2. premiéra/
(zadáno: 27.10.2017)
Chtěl jsem vidět moderní drsnější přisprostlou černou komedii, a přesně toho se mi i dostalo. První dějství uteklo hodně rychle, druhé dějství pak chvílemi postrádalo tempo, ale výsledek je z mého pohledu dobrý. D. Punčochář v roli Glendenninga je správně ulítlý a i díky němu to byl zážitek. Taneček M. Dancingerové byla pak pastva pro mé mladé mužské oči a přiznávám, hodně se mi líbil. Celkově je tato inscenace zajímavá, bavila mě a užil jsem si jí. Nicméně inscenace nemá "nic navíc", proto ji hodnotím jen jako mírný nadprůměr. Ale pobavil jsem se opravdu skvěle. /25.10.2017/
(zadáno: 24.10.2017)
M. Dlouhého jsem viděl již v jeho páté divadelní roli. A musím konstatovat, že ačkoliv jeho herecký výraz je vždy totožný, je to pokaždé jiné, a pokaždé skvělé. A ani Válka Roseových není výjimkou. Originální režijní pojetí (archivní fotky, nemocnice, schodiště) spolu s perfektní úpravou scénáře a vynikajícími hereckými výkony (Roman Štabrňák boduje), kdy Michal Dlouhý je tím hlavním tahákem celé inscenace, zaručuje tu pravou zábavu, která se ale odlišuje od všech laciných komedií právě tím, že něco takového v divadle hned tak neuvidíte. Fakt super úlet! /23.10.2017 v Divadle Járy Cimrmana/
(zadáno: 22.10.2017)
Moje úplně první setkání s touto klasikou dopadlo nad očekávání dobře. Inscenace je krásně vizuálně řešená, ostatně na to už jsem od pana Špinara zvyklý. Symbolika papírových lodiček mi přišla velmi originální a vzhledem k závěrečné scéně i perfektně promyšlená. Inscenace byla záživná a dobře pochopitelná i pro mě, který jsem tu předlohu neznal, herecké výkony byly kvalitní, jak jsem ostatně rovněž od pana Špinara zvyklý, a celkově se mi líbilo, že žádná postava výrazněji nevyčnívala a soubor činohry Národního divadla tak mohl naplno ukázat svou skvělou souhru. /14.10.2017/
(zadáno: 13.10.2017)
I přes svou relativně krátkou délku mi tato inscenace přišla chvílemi až neúnosně dlouhá. Pár zajímavých myšlenek se zde našlo, jsou zde krásně popsané rozdílné světy mužského a ženského pohlaví, a vlastně si umím představit, že takový příběh by se mohl odehrát i v současnosti. Ale můj problém s inscenací je ten, že příběh je vlastně zcela obyčejný a inscenace samotná nepřináší hlubší zážitek, který by mi měl utkvět v hlavě. Ale toto představení má nespornou výhodu v podobě pánů Nárožného a Vetchého, kteří z ní i přes její menší atraktivnost dělají mírně nadprůměrný zážitek. /10.10.2017/
(zadáno: 7.10.2017)
Umím si představit, že tato verze by klidně zapadala do období, kdy byla napsána. Dobové kostýmy, dobová živá hudba, minimum modernizací, prostě klasika v klasickém hávu. A na mě to fungovalo. Pravda, Filip Blažek mohl být trochu méně uřvaný, některé laciné vtípky, především ty se sexuálními náznaky, mohly být vynechány, druhá polovina mi pak už přišla trochu utahaná, ale můj výsledný dojem z inscenace je pozitivní. A bylo mi ctí herce, jako je O. Vlach, M. Novotný či L. Veselý vidět naživo v divadle vůbec poprvé. Tato inscenace pro mě byla velkým zážitkem. /viděno 6.10.2017 - 65. repríza/
(zadáno: 7.10.2017)
Měl jsem pocit, jako by ani na jevišti nebyla paní Vilhelmová, ale jako bych koukal na reálnou a živou Boženu Němcovou. Paní Vilhelmová B. Němcovou nehrála, ona se jí stala! Skvěle jí pak doplňoval Aleš Procházka, který svou roli ztvárnil, jak jinak, naprosto perfektně a uvěřitelně. Jediný problém jsem tak měl s občas až kýčovitými výstupy Tomáše Pavelky. Dělal, co mohl, v některých rolích byl skvělý, ale celkově toto řešení v mých očích inscenaci ubralo na kvalitě. Jinak to ale byla silná inscenace o jedné silné ženě a o lásce. A pro mě to byl kvalitní zážitek. /4.10.2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 1.10.2017)
Text samotný mi nepřijde nijak objevný, zajímavý, ani originální. Ale hercům Dejvického divadla dává úžasnou možnost ukázat svou souhru, která zde funguje dokonale. Díky kvalitním hereckým výkonům text získává na atraktivitě, a jsou to právě všichni účinkující pánové, kteří obyčejný text povyšují na kvalitní a zajímavou sondu do prostředí obyčejných lidí podléhajícím hazardu v podobě pokeru. Rozhodně jsem si to užil, i když pokeru vůbec nerozumím. Těžko někoho vyzdvihovat, v mých očích jsou zde k vidění velmi vyrovnané výkony. Bylo to místy vtipné, místy vážné. A to mám rád. /viděno 27.9.2017/
(zadáno: 25.9.2017)
Bohužel se zde povedlo vyprodukovat inscenaci, jejíž výpovědní i umělecká hodnota se takřka rovná nule. Cílem zřejmě měla být taková inscenace, u které se pobaví úplně každý. Diváky, kteří nečekají žádné velké umění a jdou se podívat na známé obličeje inscenace zřejmě uspokojí. Já jsem téměř celou dobu v tom horším případě zíval, kroutil hlavou a obracel oči v sloup, v tom lepším případě jsem se mírně usmíval. A celou dobu jsem si říkal, co to sakra je. Ale abych tvůrcům nekřivdil, byla to docela lehce stravitelná jednohubka, u které jsem se zas tolik nenudil. /21.9.2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 25.9.2017)
Komedie s typicky jednoduchým dějem, která nenabízí vlastně žádný zajímavý děj. Ale to podstatné je, že v hlavní roli účinkuje paní Jiřina Bohdalová, která jednoduchou komedii pozdvihuje tam, kam se jen pozdvihnout dá. Hraje jednoduše, leč efektivně, nepodbízí se, ale umí vystihnout ten správný moment pro nějaké vtipné gesto, a v jejím podání to herectví vlastně vypadá velmi lehce. Přitom svou energií dokáže ovládnout celý prostor. Nebýt paní Bohdalové, hodnotil bych někde kolem 20%, ale díky ní se tato inscenace pohybuje v lehkém nadprůměru. /viděno 20.9.2017/
(zadáno: 17.9.2017)
Výkon Ondřeje Brouska,kdy se téměř nezastaví, byl strhující, přesný a uvěřitelný. Inscenace pochopitelně stojí a padá právě s ním, a on dokázal Peera ztvárnit tak přesvědčivě, že všechno to jeho vyprávění se mi bez problémů zhmotňovalo v mých představách. Potěšila i originální scéna, jíž dominuje šikmá plocha, a muzikálové trollí číslo. Bohužel zde bylo i pár hluchých či nudnějších míst, ale posledních zhruba 40 minut po Peerově úmrtí pak bylo velice emocionálních, smutných, mrazivých a strhujících. A závěrečnou scénu budu mít v paměti asi hodně dlouho. Miluji náročnější inscenace. /16.9.2017/
(zadáno: 13.9.2017)
Nepoznat Manon, nemiloval bych! Ach ano, pro tohle miluji divadlo. Pro ty vzácné chvíle, kdy na mě z jeviště dýchne pocit, že to všechno je reálné, že se to děje, kdy se na mě z jeviště přenese taková síla a takové emoce, že se chvěji, brečím, cukají mi ruce a nohy a mozek vynechává službu a jen se nechává unášet právě viděným. Tohle chci vidět znovu. A znovu a znovu a znovu! Verze s V. Polívkou a J. Pidrmanovou neměla chybu. Jana Pidrmanová je prostě Manon ve vší hříšnosti, kráse a roztomilosti. Bravo, pane Špinare, tohle se Vám povedlo. Zřejmě jako jediný jsem tleskal vestoje... /12.9.2017/
(zadáno: 11.9.2017)
Od vynikající scény, přes úžasně distingovanou režii až po kvalitní herecké výkony mě tato inscenace přesvědčila o své smysluplnosti a o svém výsostném právu být uváděna na scéně takového svatostánku, jakým Stavovské divadlo je. Paní Janžurová byla bezchybná a za její kostýmy si tvůrci zaslouží jedno velké WAU. I. Bareš, T. Medvecká a V. Postránecký byli rovněž skvostní. Ale především exceloval Jan Hartl. Je to kvalitativně vyvážená inscenace, kde nic nechybí ani nepřebývá. Bohužel ale ve mně neprobudila žádné vnitřní emoce, a proto nehodnotím plným počtem. /10.9.2017 ve Stavovském divadle/
(zadáno: 6.9.2017)
Tato inscenace dopadla asi nejlépe, jak mohla. Richard Krajčo mě naprosto šokoval svým kvalitním herectvím a tím, jak střídal jednotlivé emoční polohy a vždy dokázal perfektně vystihnout tu správnou emoci. David Švehlík proti němu neměl šanci příliš vyniknout, ale i on předvádí perfektní výkon. Oceňuji interakci s diváky, která se sem perfektně hodila. Nicméně myslím, že inscenaci by prospělo trochu ji zkrátit (délka 2:20 s přestávkou mi přišla dlouhá) a vést ji spíše komornějším směrem bez častého korzování po celé délce jeviště. Jinak to bylo skvělé! /viděno 3.9.2017 v Divadle ABC/
(zadáno: 31.8.2017)
Zajímavě pojatá klasika. I přes krácení a úpravu textu jsem se perfektně orientoval v ději a užíval si komorní psychologické drama, které si vystačilo jen se šesti židlemi na originálně pojaté scéně uprostřed publika. Ta síla, ty emoce, to bylo něco neuvěřitelného. Vynikající J. Vajda, skvělá (jak jinak) V. Kubařová a L. Kostelný jako Jago, to je asi ten největší záporák, jakého jsem zatím na jevišti viděl, už mu chyběly jen čertovské rohy. Toto je inscenace postavená především na hercích, kteří to musí uhrát sami bez rekvizit, a daří se jim to znamenitě! /30.8.2017 - Lichtenštejnský palác/
(zadáno: 30.8.2017)
Skvělé, báječné! Chvílemi jsem se v tom i trochu poznával (je mi 30 let), obzvlášť v postavě M. Kerna (vážil jsem 190 kg). Bylo vidět, že se zde sešla skvělá parta, která si to užívá, a která to dělá především z čirého nadšení. Všichni zúčastnění podali skvělé a uvěřitelné výkony a při závěrečné scéně jsem měl husí kůži a srdce se mi rozbušilo na maximum, protože jsem měl pocit, jako bych koukal na svůj současný život. A musím pochválit vizuální stránku inscenace. Všechna videa na zadní stěně perfektně dotvořila výsledný dojem. Byl to nezapomenutelný zážitek. /29.8.2017 - Činoherní klub Praha/
(zadáno: 26.8.2017)
Tato překvapivě záživná komedie disponuje jednoduchým dějem, který je ale zároveň dostatečně zajímavý a záživný na to, abych se u něj ani na okamžik nenudil a abych byl zvědavý na samotný konec, který jsem nedokázal odhadnout. Herci byli skvěle sehraní, Václav Vydra a Jan Šťastný excelovali, ale třeba i takový Martin Zahálka byl skvělý. Vlastně příliš nemám, co této komedii vytknout, ale hlubší dojem nezanechala. Nicméně pro pobavení na jeden večer to je výborná volba. A jen pro info, představení trvalo 150 minut (i s přestávkou). /viděno 21.8.2017 v Českých Budějovicích/
(zadáno: 13.8.2017)
Tato zajímavě pojatá inscenace, jak je ostatně u SKUTRu zvykem, ve mně zanechala velký dojem. Hříšně okouzlující Tereze Voříškové jsem věřil její zamilování. Překvapivě mladě působící Jan Sklenář Romea nehrál, on se jím stal. Netypicky pojatý Vavřinec v podání Saši Rašilova pak byl zážitek sám o sobě, stejně jako Jan Cina s Petrem Vančurou. Dojem zanechal i Jiří Vyorálek a Naďa Konvalinková, ale všichni herci byli skvělí. Trochu jsem měl problém s místy až parodickým vyzněním jednotlivých postav, ale vážné scény to spolehlivě vyvážily. Tohle se mi líbilo! /viděno 11.8.2017 na Pražském hradě/
(zadáno: 22.7.2017)
Měl jsem problém s velmi zvláštním dějem a nelogickým chováním postav, stejně jako s hlavní zápletkou a poněkud zvláštním koncem. A bohužel tato komedie nevynikala ani svou komediálností. Upřímně řečeno, vlastně jsem byl rád, že jsem neusnul, protože chvílemi jsem k tomu neměl daleko. Ale nechci být přehnaně přísný, Rudolf Hrušínský tuto komedii trochu pozvedl a kvalita jeho herectví stačí k tomu, abych úplně nelitoval toho, že jsem představení viděl. A jen doplňující informace, představení trvalo zhruba 85 minut a bylo bez přestávky. /viděno 19. července 2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 7.7.2017)
Velká očekávání tentokrát nebyla úplně naplněna. Nevadily mi ruchy ze silnice, prolétající dron (skvělá reakce herců), ani nazvučení zespodu. Vadil mi ale nevyužitý potenciál. Odbýt šílenství Ofélie jednou scénou a nechat ji zemřít mimo jeviště, to je plýtvání potenciálem. I v té jediné scéně šílenství ale V. Kubařová excelovala. Nechápu ani konec, kdy mi přišlo, že se vraždí jen proto, že to divák čeká, ale postavy jednají bez zjevných příčin. Jinak jsou zde k vidění kvalitní herecké výkony a déšť při závěrečné scéně krásně podtrhl smutný konec příběhu. Jsem vcelku spokojen. /viděno 5.7.2017/
(zadáno: 29.6.2017)
Jsem nadšený. Inscenace mě ihned vtáhla do děje, hodně rychle to utíkalo, nedokázal jsem odhadnout konec, a bylo mi líto, když konec přišel. Tato inscenace je skvělou žánrovou míchanicí, která si s divákem krásně pohrává. Kromě toho mi bylo ctí poprvé vidět na jevišti Vladimíra Polívku a naopak již posedmé vidět hrát Veroniku Kubařovou. A konečně jsem viděl, jak to vypadá, když se herci Dejvického divadla odbourávají a bojují se smíchem. Toto bylo osmé představení DD, které jsem viděl, ale první, kde herci neudrželi vážnou tvář po celou dobu. O to víc jsem si to užil. /viděno 25. června 2017/
(zadáno: 29.6.2017)
O Franzovi Kafkovi jsem nevěděl nic víc než co jsem znal ze školy z hodin literatury. Ale to mi nepřekáželo v tom, abych se v inscenaci velice dobře orientoval. Představení mi hodně rychle uteklo, ani na okamžik jsem se nenudil, a celou dobu jsem si téměř z prostředku první řady užíval velmi zblízka kvalitní herecké výkony. Dokonalý David Novotný, skvělá Lenka Krobotová, perfektní Václav Neužil a vynikající Martha Issová. A dozvěděl jsem se díky hře i něco více o F. Kafkovi, a to se cení. Děkuji Dejvickému divadlu za další skvělý divadelní zážitek. /viděno 22. června 2017/
(zadáno: 27.6.2017)
Vtipná inscenace s kvalitními hereckými výkony. Režijně velice dobře zvládnuté, vše perfektně vypointované a vygradované, a příjemně to uběhne, že se člověk ani nenaděje a je tu konec. Oceňuji zejména scénu s blitkami, klobouk dolů před jejím pojetím. Rovněž oceňuji herectví všech aktérů, kdy nikdo nevyčníval, ale všechny herecké výkony byly stejně kvalitní. Za mě spokojenost. /viděno 20. června 2017/
(zadáno: 20.6.2017)
Od samého začátku na mě inscenace dokázala přenést atmosféru moravské vesnice konce 19. století. Úžasné folklórní scény, dokonale nacvičený přízvuk a mluva, rovněž scénické řešení je skvělé. A vše je podpořeno dokonalými hereckými výkony. Tereza Terberová předvedla skvělý výkon, jenž mi způsoboval husí kůži a slzy dojetí. Totéž platí i na Dagmar Havlovou, jež zde předvedla dokonalý dramatický výkon, který ve mně rovněž vzbuzoval mnoho emocí. Potlesk vestoje zaplněného hlediště, kdy já se postavil jako první, byl rozhodně zasloužený. Tohle chci vidět ještě aspoň jednou! /viděno 17. června 2017/