MMK

Zábavná oddychová konverzačka bez hlubší myšlenky, ale i bez ubohých "vtipů" ražení Tele tele. Stejně jako R.JELEN patrně brzy zapomenu.

Opravdu zajímavé, jak lidé reagují, když se změní situace.

Divadlo v Celetné. Jak jsou "obyčejní" lidé krutí k těm, co se odlišují, a naopak čeho jsou ti odlišní schopni, aby mohli žít v klidu a měli přátele.

Trapné, ubohé, škoda času a peněz. Asi na 10 sekund se vyskytla zajímavá myšlenka - proč se tak urputně modernizují staří autoři? Na hodinové představení žalostně málo, navíc toto téma skvěle zpracovává Shylock.

Typické představení CC plné slovních hříček, kdy znalost cizích jazyků prospěje. "Kudlič se vrací" byl viditelně slabší než ostatní dvě zpěvohříčky.

Na uprchlicích po porážce Tróji se ukazují dnešní osudy uprchlíků a chování obyvatel "hostitelské" země k nim. Hodně z toho platí o Češích.

Černý až absurdní humor, který ovšem neuráží. Pro vychutnání díla je prospěšné (ale ne nutné) znát pár fakt z historie. Celé představení působí dojmem, že sleduji párty, na které se mladí lidé dobře baví. Doufám, že L. Tomášová poté, co celé představení skřehotá, je schopna mluvit.. Jediná výtka směřuje k nepovedené německé výslovnosti.

Vtipné, ale zároveň se probírají i zajímavá témata. Co všechno jsou rodiče schopni udělat pro své děti. Jak se mění chování učitelky (člověka) podle toho, jestli má nebo nemá co ztratit.

Na začátku není moc jasné, proč je Ludvík tak nervózní, ale v průběhu děje se to projeví a pak nastane ta pravá mrazivá atmosféra, kdy člověk neví, odkud se objeví oprátka.

V inscenaci se do děje z doby před 100 lety vkládají vsuvky upozorňující na paralely se současností. Sice je to pravda, ale nejsem tak hloupý, abych na to nedokázal přijít sám. Některé pasáže jsou příliš rozvláčné a ztrácí se tak působivost děje. Na mě nejvíc zapůsobil kontrast mezi procesem a trestem pro Krügera a Kutznera.
Jako obvykle na českém divadle chyběl jakýkoli náznak snahy o správnou německou výslovnost - hlavní postava se jmenuje Krüger, ne Krieger. Reichswehr se nepřekládá, tedy pokus o puč nepotlačovala říšská obrana.

Výborný text, který byl výborně zahrán. Zážitek kazí obvyklý nešvar La fabriky, kdy navzdory tvrzení, že neexistují rezervace na místa, nejlepší místa zarezervovaná samozřejmě jsou. Zkrátka jsou si někteří rovnější.

Vlastní text je zajímavý, ale sráží ho interpretace. Za celou inscenaci účinkující neřeknou jediné slovo bez mikrofonu s kvalitou reprodukce na úrovni tranzistoráku z 80. let. Kdyby tímto "efektem" upravili některé Tchořovy repliky, umocnila by se tak jeho démoničnost. S tím se pojí i neskutečně hlasitý hudební doprovod, který je asi 100 dB nad hranicí snesitelnosti. Nechápu, co je uměleckého na tom, že doprovodný rámus pode mnou rozvibruje sedadlo. Za těchto podmínek si nejsem jistý, že A. Kalertová nezpívala z playbacku.
Kladně hodnotím, že v dnešní době neúměrného vlivu církve byla zachovaná role chlípného misionáře.

Zajímavý pohled na minulé události současným pohledem (Máša Málková) a s odstupem několika desetiletí (R. Fidlerová) téže osoby.

Vypíchnu rozmístění postav na scéně - jako u výslechu StB.

Kostýmy a orchestr v pořádku, ale to ozvučení... Všichni účinkující měli mikrofony, což hru dokonale srazilo. Zvuk z reproduktorů byl zkreslený (na úrovni tranzistorového rádia z 80. let) a ve srovnání s čistým zvukem orchestru to nepříjemně tahalo za uši. Když účinkující přicházel(a) ze zákulisí, nepřirozeně se z ticha ozval plný hlas (žádné postupné zesilování). Hlasově (by) dokázali bez mikrofonů zpívat L. Obručník Vénosová, R. Hoza a A. Briscein, což je na operetu opravdu málo.
Za Lehára mikrofony neexistovaly, ale současné české "hvězdy" se bez nich neobejdou, ani když orchestr nehraje.

Obsahově velmi zajímavé - pokrytectví a povýšenost Západu, kdy nahlas kritizuje něco, co sám podporoval či způsobil. Mocný vůdce, který je osobně zbabělec. Jen v českém prostředí tato témata nejsou moc "sexy", a proto je hlediště Stavovského d. poloprázdné. (Smekám klobouk před herci, že hrají i za těchto podmínek naplno.) Hra by se proto hodila spíš do menšího divadla typu Rokoka.

První část vyzněla hodně černobíle - nevinné Němky (nepravdivé) vs. česká lůza (v r. 1945 pravdivé). Jako úvod pro druhou část však posloužila dokonale. Je to příběh lidí, které nikdo nechtěl. Čech Karel Němec v Divadle Járy Cimrmana působí poněkud komicky :-) Dámy i pán by měli zapracovat na německé výslovnosti, protože u bilingvních postav působí česká výslovnost německých slov nevěrohodně a navíc je problematické si domyslet, co vlastně postava chtěla sdělit. Mezi vier a für je opravdu rozdíl nejen ve významu, ale i ve výslovnosti ;-)

Nechápu, proč se zmiňuje Lorca, s ním to má společné jen to, že to je divadelní hra. První část je zoufale dlouhá a nezáživná, spíš tlachání určené generacu "júťúberů" a oživuje ji jen skvělá E. Salzmannová. První části by prospělo zkrácení tak na třetinu. Po přestávce se úroveň zvedla, ale i tak se v ní střídají dramatické pasáže, v nichž se mi tajil dech, s "júťúberským" tlacháním. Občas se objeví zajímavé momenty či témata (například když někdo píše příspěvky na (a)sociální sítě a zmiňuje v nich své blízké, jak to ovlivňuje tyto lidi), ale celkové vyznění je dost rozpačité.

Hra s nadsázkou rozebírá to, jak prostředí politiky semele původně upřímnou idealistku, vliv a roli pravicových náboženských fanatiků, superbohatých i ekologických aktivistů až teroristů. Velmi trefný a aktuální byl i dialog se zpochybňovačkou (Přesvědčí mě pořádný důkaz. - Já považuji za důkaz recenzovanou vědeckou studii. Co vy? - Pořádný důkaz.), který jako by z oka vypadl zpochybňovačům covidu a očkování. Téma globálního oteplování v Čezku ovládla fosilní a jaderná lobby, takže hra bohužel nebude mít velký úspěch. O to víc smekám před Švandovým d., že se odvážilo ji uvést.

Allenovský humor, příjemná oddychovka.

Oddechová komedie, která nemá sebemenší ambici překvapit. Vše předem odhadnutelné, a pokud by náhodou něco překvapit mohlo, předem se to vyzradí. Služebná v podání P. Mourkové už je hloupá až moc a není humorná, nýbrž trapná.