Vladimír Rogalewicz

Anotace zve na úplně jiné představení, realita je nesrovnatelná. Toto představení bych čekal spíše v Kalichu. Společenská konverzace výhradně na explicitní sexuální témata mě vysloveně nudila, navíc mi připadala naprosto nereálná (to se dnes mladí na návštěvách fakt takto baví?). Odlišnost (a neznalost) britského soudního prostředí je další překážkou. Nicméně herecká souhra je excelentní.

Mimořádné představení.Dokonalý minimalistický výběr textů z rozsáhlé korespondence.Z výtvarného pohledu úžasné. Herci hrají soustředěně.Režisér vytvořil představení, jež přináší poetiku V+W, ale konkrétní prostředky jsou jiné, bez citací gagů nebo písní.Z intelektuální pohledu naprosto dokonalé představení.Emocionálně ale zůstalo něco dlužno.Divák zůstane vně a má čas přemýšlet, proč to režisér udělal právě takto, jak to funguje.Stoprocentní představení by mělo diváka vtáhnout, že by neměl čas přemýšlet o ničem jiném.

Soubor se s absurdní předlohou minul.

V zásadě velice povedené. Skvělá Pavla Tomicová, dobří všichni herci, forma kabaretu zde dobře vyvažuje vážnou podstatu celé hry. Zápory: dramaturgie - všechny scény mohly být minimálně o třetinu kratší, ne každý nápad přebujelé fantazie autora a režiséra musí zůstat ve výsledném tvaru; stylizace redaktora jako senilního staříka - nefunkční, rušivá, místy až urážlivá; vystoupení Petra Kotvalda v závěru - naprosto neopodstatněné, opět nefunkční, shazující celou dobře vystavěnou hru. Ryzí (televizní) kabaret - zde sice funguje, ale podruhé bych ho nesnesl. (Divadlo v Celetné, Praha, 3.4.2013)

Zábavná absurdní miniatura.
Dobře zvolené typy a přesně vypointované.
(Ze záznamu.)

Neznám předlohu a nevím, jestli je to plus nebo minus. Představení působí samo o sobě velice silně. Mnohovrstevný pochmurný a lehce tajemný kaleidoskop scén, kde je mnoho nedořečeného, vyvolává zvláštní náladu a vzpomínky. Sehraná dvojice režiséra a scénografa vytvořila velice působivé obrazy. To je naše historie. Skvělé představení hodné Národního divadla. (Poznámka. Přijetí je možná otázkou generační. Kdo nezažil, nechápe.) (Online derniéra.)

Dnešnímu divákovi chybí v antických tragédiích morální poučení - vše se děje z vůle bohů nebo podle věštby.Člověk nemůže nic změnit. Proto se s nimi všichni inscenátoři značně potýkají. Janu Fričovi se to v ND podařilo nečekaně dobře. S pomocí zkrácení i aktualizace dokázal celý příběh mimořádně srozumitelně odvyprávět. Na úspěšné inscenaci mají obrovský podíl i scénograf, autorka kostýmů, autor/interpret hudby a zejména všichni herci v čele s Pavlem Baťkem, kteří se s režijním pojetím dokonale ztotožnili.Inscenaci by ale prospěla větší autocenzura Jana Friče,jehož invence přetéká únosnou mez.

Potlesk ve stoje? Nudněji už to inscenovat nešlo. Maximální snaha o historickou věrnost vedla k velice konzervativnímu představení bez jediného nápadu, bez kouska invence. Rozhodně to nebyla vina herců - ale ta režie, scéna, kostýmy, výběr hudby... taková inscenace by odpovídala ochotnickému souboru na venkově, nikoli bohatě dotovanému pražskému divadlu. I těch 60 procent je vlastně hodně.

Šťastná ruka dramaturgie pro letní scénu. Dobře zvolené charaktery. Jak je v Ungeltu obvyklé, tíha představení leží na znamenitých hercích, zatímco režie zůstala v nepříliš objevné popisné rovině. Dodnes si pamatuju, jaký dojem na mne hra udělala při památné inscenaci Oty Ornesta v Komorním divadle v roce 1969. Očekávání bylo víceméně naplněno i tentokrát.

Skvělý Daniel Bambas v představení, které zejména v první polovině výrazně padá pod hranici šmíry. Celkové pojetí, režie, výběr (a kvalita) hudby, vše katastrofa. Druhá polovina, která je výrazně lepší, se zasloužila alespoň o těch 70 % (spíš 65 %). Velké očekávání vzhledem k hodnocení ostatních a (asi z něj vyplývající) velké zklamání. Nicméně kvůli hostujícímu D. Bambasovi představení stojí za cestu do MB.

Tak silnou hru se snad ani nedá úplně zkazit a kdo ji nezná, bude spokojen. Obě herečky jsou však na své role příliš mladé a režie místy nechává unášet děj samospádem. (Divadlo Komedie, Praha, 25.11.2014)

V této inscenaci se šťastně setkaly poměrně známá emočně vypjatá McDonaghova hra, neagresivní přesná režie Jakuba Špalka i strhující herectví celé čtveřice představitelů, kdy zejména Milena Steinmasslová plně využila možností, které jí vděčná role poskytuje. To vše je emočně zesílené domáckou atmosférou "bytového divadla" v klubovně Kašpara.

Průměrná, jednotvárná a víceméně bulvární hra, kterou na zážitek povýšilo inscenační trio Čičvák, Štěpánová a Brousek. Oba herci jsou skvělí a zaslouží obrovský obdiv za to, jak zvládli hudební stránku inscenace. No a režisér udělal maximum, aby představení nenudilo. (Po návratu domů doporučuji pustit si originální kreace Florence Foster Jenkinsové, např. z YouTube; pak dvojnásobně oceníte, jak ji ztvárnila Bára Štěpánová.)

Nenadchne a neurazí. Rozhodně nedosahuje kvalit Divadla Gočár ani hry Velvet Havel. Problém je v textu hry a tentokrát překvapivě i v režii Jiřího Havelky. Nápad, který se zdá znamenitý, nemusí vést ke znamenitému výsledku.

Skvostná benefice pěti hereček - v jejich výstupech je vše opravdové, nekašírované, přesně vypointované. Zarámování taneční performací a výstupy Davida Prachaře je naopak prázdné a formální. I když chápu, že bylo třeba ty herečky něčím doplnit a vyvážit, zvolené řešení se příliš nepovedlo.

Lukáš Dubský píše: "SKUTR...stvořili vizuálně zajímavou podívanou, ...obrazová a zvuková stránka opět hrají větší roli než samotný text ...hlavně v první polovině se inscenace dost vleče. Děj se zdá utopený v přemíře různých symbolů a ornamentů." Dodávám: Moravský folklór vadil, celá hudební stránka se zdála samoúčelnou. SKUTR vytvořili představení, které nejvíce připomíná režie E.F.Buriana z 50.let nebo "umělecky zpracované" folklórní písně, které se od rána do večera linuly z rádia, aby nahradily buržoazní kulturu. Silný Lorkův text v interpretaci SKUTRů nudí a diváka nezasáhne.

Brilantní hodinová etuda (nikoli plnohodnotné představení) v podání studentů druhého ročníku DAMU. Skvělá Dočekalova režie a zejména přesná a dokonale synchronizovaná herecká akce. Velmi povedené.

Vše podstatné již bylo řečeno. Inspirace Bernhardem (ale nikoli kopie), skvělý pan Kukura (snad ani nehraje), znamenitá a dobře obsazená paní Žilková ve vedlejší roli, nádherně zpracovaná i vedená loutka. Na druhou stranu textově nevyrovnané - chvílemi úžasné napětí, mimořádně trefné postřehy, chvílemi jsem buď vše nechápal nebo to možná chtělo škrtat.

Uvolněné představení o ničem, které donutí diváky hrát si s protagonisty. Relaxace. Poznáte svět dnešní mládeže. Víc bodů chybí kvůli nedostatku témat, které by měly jiný smysl, než pobavit.