Vladimír Rogalewicz

Druhá holčičí hra během několika dnů.
Tři sestry 2020 (vím, premiéra byla už před osmi roky, ale stále je to platné).
Generace X se představuje spolu se všemi svými kultovními stereotypy.
Vyrovnané, typově přesné obsazení.
Prostě skvělé!
(Záznam ze streamu, 16.5.2020)

Mladý Semafor (nebo Vodňanský+Skoumal ?) reinkarnoval. Text stejně inteligentní (a absurdní), písně stejně nosné. Je to ale také úplně jiné, má to svou vlastní poetiku. Všichni herci kabaretu Calembour vystupují naprosto přirozeně, vytvářejí dojem (neumělé) improvizace v daném okamžiku a zcela jistě je to baví. Zázrak. (Toto pozitivní hodnocení si koupili bonbonem calenbourkou, kterým mě odměnili hned v začátku představení.)

Stejně skvělé a zábavné jako všechny předchozí díly. Je zřejmé, že to zúčastněné i po 10 letech stále baví. Vzali si ale těžký úkol: naplnit vždy nově stejnou strukturu. To nefunguje napořád a i skalní fanoušek CC přemýšlí a srovnává. Do příště už bude nutné dát hravému stylu CC pevnější (a zajímavější) obsah.

Pokud by Kytici takto ztvárnili venkovští ochotníci, setkali by se s velikým uznáním. Od profesionálního divadla čekám mnohem více. Příběhy ztratily kouzlo částečným převedením do prózy a krácením i doplňováním děje. Pro koho to bylo určené? S životem mladých neměla pseudolidová výprava nic společného. A my starší bychom rádi očekávali nějakou aktualizaci nebo nový výklad, nikoli jen pouhou ilustraci. Tak mé hodnocení jde pouze za herci - ti si zaslouží potlesk. (Ze záznamu.)

55%. Inscenátoři si nevšimli, že už je 21. století.Divadlo by mělo mluvit k dnešku a to zde zcela absentuje.Bombastické a ohromující vizuální obrazy (ND už dlouho nemělo takto drahou a komplikovanou výpravu) připomínají nejvíce obrazy Fr.Ženíška a dalších umělců Generace ND a v dnešní době jsou na hraně kýče.Zcela nevhodná a nefunkční je hudební složka.Radost přinášela kultivovaná deklamace některých herců v čele s Františkem Němcem.Celkově však představení zůstalo na úrovni ilustrované čítanky.Některé balady byly (zručně) lehce upraveny-bylo by zajímavé srovnat v programu úpravu s originálem. (více v článku na blogu)

Natálie Řehořová září ve hře, která za to bohužel nestojí. Děj se vleče extrémně pomalu, protože není, o čem hrát. Tentokrát nefunkční hudba a nepovedené propojení do současnosti.

S touto hrou se míjím už na úrovni výchozího textu. Tentokrát mi přišla průměrná i Mikuláškova režie a výkony herců. Na představení jsem se nudil. Zajímavé kostýmy (úžasné sladění zejména ženských postav včetně výběru bot!).

Přestože je to uvedeno v anotaci,nebyl jsem připraven na to,že se bude skutečně jednat o koncert a nikoli o divadlo.Je zajímavé slyšet skladbu EFB,navíc v takto znamenitém provedení.Asi je EFB nedoceněný skladatel a bylo by zajímavé,kdyby jeho skladby zařadila do programu profesionální hudební tělesa.Dále je zajímavé vidět,kam BodyVoiceBand za sedm let dorazil.Dospěl,z počátečního nadšení došel až k vysoce profesionálnímu představení.Nicméně právě v kontextu BodyVoiceBandu vnímám tento titul jako pracovní etudu.Zajímavější je,když své umění ukážou ve skutečné divadelní hře.(Záznam ze streamu.)

85% Obsahově tři hodiny hnusu, který se obvykle snažíme nevidět. Je dobře,že se najde divadlo, které to inscenuje. Z divadelního pohledu skvělá dramatizace, skvělá režie, velice funkční scéna,dobře zvolená hudba. Představení si za dobu uvádění zjevně sedlo, jednotlivé scény dobře navazovaly, souhra výborně fungovala. Umím si představit obsazení mnohem výraznějšími osobnostmi-tato sestava herců nic nepokazila, ale přeci jen zůstala na (lepším) průměru. Představení, jehož myšlenky dlouho nedostanu z hlavy! (Pozn. Bylo mi líto dětských herců, vystupovat v takovém kusu pro ně musí být stresující.)

Obrovské zklamání. Předně to není muzikál, ale sled starších i novějších písní D.Bowieho se spojovacím textem bez hlavy a paty (ony ani texty těch písní nejsou žádný poklad). Hudebně je to pro milovníky koncertů ve sportovních halách, ani komorní prostředí Komedie tomu nepomohlo. Hodnocení je pro inscenační tým - předně byla skvělá celá čtveřice hlavních představitelů (Orozovič, Stárková, Smolárik, Horáková), dobrá byla doprovodná skupina, režie, kostýmy. Jen to celé dohromady nic neříkalo, zůstalo to chladné, nepůsobivé a zapomenutelné. (Opět potlesk ve stoje - to je však vizitka publika.)

Plně a do všech detailů se ztotožňuji s hodnocením Heleny Grégrové, jen moje hodnocení je výrazně vyšší. Skoro dokonalé!

Jak již bylo napsáno: průměrná hra dávající maximální prostor Petru Nárožnému v jeho skvělé kreaci. Ostatní mu znamenitě sekundují, podíl na dobrém výsledku má i nenásilná ale přesná režie Ladislava Smočka. (Psáno z TV záznamu.)

65 %. Edukativní pásmo ze života sv. Vojtěcha, proložené písněmi s extrémně aktualizovanými texty a záměrně používanými jazykovými novotvary (reset, chat, vykérkovaný,...) a doplněné realistickým pohledem na bezbožný poživačný lid, tentokrát posunutým do současnosti. Vůbec to nedrží pohromadě. Naivní pseudolidové zobrazení se však postupně posouvá a jádro představení je v zásadě strhující a netriviální, až je příběh dovyprávěn zase s tou edukativní dikcí. Boleslavskému divadlu však vzdávám hold za odvahu takovou hru uvést, a v zásadě povedeně. Za to přidávám deset procent. (Online derniéra.)

Dokonalé představení, kde všechno do sebe zapadá a esteticky ladí - moderní scéna, funkční hudba, vynalézavé kostýmy, herecké výkony (nejen hlavní duo - všichni, s výjimkou přehrávajícího Martina Matějky) a hlavně zdánlivě jednoduchá, ale o to rafinovanější režie. K nejvyššímu hodnocení chybí, že tento typ her není můj šálek kávy - nevtáhnou mě do děje, ale dívám se na ně se zvědavostí jakoby zvenčí. A za zmínku určitě stojí pěkný moderní překlad.

Historie vídeňské židovské rodiny v průběhu 1.poloviny 20. století.Jak je u Stopparda obvyklé,jedná se o hru se složitou vnitřní strukturou odkazující vedle výletu do světa matematiky na řadu dobových vídeňských veličin (Mahlera, Herzla, Freuda, Klimta,...). Lipus hru inscenoval s velkým citem pro souvislosti,herce (v množství rolí účinkuje téměř celý soubor) vede poměrně tradičně,přitom ale k výraznému vyznění většiny scén.Pouze poslední scéna z roku 1955 by si zasloužila komornější provedení,ruší v ní i zvolené kostýmy.Za zmínku rozhodně stojí zajímavá "klimtovská" scéna.Inscenace NDB sluší!

Apoteoza Janáčkovy hudby. Vše ostatní hudbě slouží, takže si člověk téměř nevšimne, jak dokonalý je text, režie, kolektivní herecký výkon. Žhavý kandidát na nejlepší inscenaci roku. (Archa, Praha, 10.12.2011)

Ne každý nápad je vhodné realizovat. (Ze záznamu.)

Úžasné divadlo, které má vše, co je na divadle přitažlivé. I přes několik (zanedbatelně málo) méně vydařených momentů je to jedno z nejlépe připravených představení (režie, masky, scéna), jaké lze v současnosti v Praze vidět.
Vyznění textu se mnou nesouznělo (ale s kým souzní?). Proto se mé nadšení s ubíhajícím časem trochu snižovalo. Představení pro mne znamená pokračování poetiky Slečny Jairové, a budu rád, pokud tato minisérie bude pokračovat.