Vladimír Rogalewicz

Bylo zvláštní vidět tuto hru den po poměrně vydařené dvojce. První díl nemá žádný děj, vůbec žádnou zápletku. Je to snůška nesoudržných skečů, nekorektních vulgarit, trapností a urážek, které jdou daleko za únosnou míru a je otázkou, zda v některých případech nepřekračují i hranici trestního práva. Jsou zahrnuty snad všechny protisystémové názory, které v ČR v době vzniku hry existovaly, a není vůbec jasné (zejména v druhé polovině), co je míněno jako nadsázka a co vážně. Velká část publika na tyto hlášky vyloženě čekala a bouřlivě jim souhlasně aplaudovala. Smutné!

Sokol si s McDonaghem rozumí. Zde se povedlo prakticky vše: překlad, režie, scéna, hudba, obsazení,... Ne vše se mi od Ondřeje Sokola líbí, ne vždy se dokáže zbavit laciného nátěru Partičky. Zde se mu to podařilo.

Je ostuda, že jsem představení neviděl dřív. I po sedmi letech od premiéry není omšelé. K řadě pochvalných komentářů za dlouhou dobu existence inscenace už není co dodat. Bravo oběma herečkám!

První třetina je dokonalá Itálie. Obdivujete, jak je to umně inscenované a znamenitě zahrané. Druhá třetina sice pokračuje ve stejném stylu, ale už je to velká nuda, příběh se vlastně nijak neposune. Poslední třetina (po přestávce) pak sklouzne za hranu trapného bulváru. Publikum nadšeně reaguje na každé sprosté slovo, politické vtipy vyznívají do prázdna. Asi v současné době nejslabší inscenace Dejvického divadla.

Skvělá groteska, Jedna ruka netleská (či Samotáři) naživo. Skvělá souhra všech herců v (pro ně poměrně neobvyklé) nadsázce. Všichni hrají s obrovským nasazením a radostí!

Herecky nadprůměrné, režijně dobře zvládnuté představení. Avizované vulgarity se příliš nekonají, Joskův výborný překlad i předchozí překlad Pellarových slouží hře stejně dobře. To, co šokuje, není mluva, ale cynické psychické vzájemné deptání obou manželských párů. Další představení, kterým Petr Svojtka cíleně přivádí do maloměstského prostředí MDP zajímavější repertoár. Je zřejmé, že to hereckému souboru svědčí.

Mimořádně zajímavý dramaturgický počin, který přiblížil stěžejní německé dílo, které je v Čechách spíše neznámé. Podle ostatních komentářů jsem měl obrovské štěstí, že jsem představení viděl až ze záznamu. Z tohoto pohledu se jednalo o mimořádnou inscenaci, kde byly vyvážené všechny složky - režie, využití prostoru, kostýmy, spojení deklamace a hudby, to vše završené skvělým Ivanem Řezáčem v roli Kohokoli. Zřejmě bylo špatně zvolené místo provedení - sedadla v dlouhé lodi Pražské křižovatky izolují diváky od herecké akce a činoherní představení degradují. (Záznam ze streamu, 11.4.2020)

Marně přemýšlím, co napsat. První polovina snad slibovala docela vtipnou lehkou komedii, druhá polovina však byla nanejvýš trapná, bez nápadu, nesmyslně přehrávaná, i v silvestrovské noci bylo utrpení se na to dívat. (Ze záznamu.)

Herecky výtečně zvládnutá, režijně přesto nepatrně nedotažená fraška z konce 60. let. Nejzábavnější je představovat si, jaké pozdvižení tehdy muselo každé představení vyvolat. Dnes už nás taková hra nešokuje, Orton však dokáže velice přesně mířit na pokrytectví a přetvářku všech vrstev společnosti. Výtečná scéna.

Nepříliš povedená dramatizace. bez znalosti předlohy se divák ztrácí, pointa je pak zcela nečitelná. Obdivuhodná energie a nasazení celého souboru nepřináší žádné poselství (pokud jím není apoteóza násilí). (Divadlo v Celetné, Praha, 30.10.2014)

Na Činoherní klub netradičně tradiční inscenace. Tennessee Williams uměl velice dobře vyjádřit dusno v rodinných (partnerských, mezilidských) vztazích. Archetypy jednání, které popsal, jsou stále aktuální. V inscenaci ČK se režisérovi i všem hercům podařilo najít inscenační klíč. Velice vyrovnaná nadprůměrná inscenace.

Po 20 letech od chvíle,kdy jsem v Celetné viděl předchozí inscenaci,na mne působila nová inscenace v klubovně ve Štěpánské stejně silně.Intimní prostor umožnil mnohem úspornější až minimální jevištní akci, o to je text inscenace apelativnější.Přestože herci 2 a půl hodiny diskutují o principech kvantové fyziky,jádrem představení jsou etické otázky spolupráce vědce se zjevně zločinným systémem (ale i obecněji jakákoli spolupráce vedoucí k zabíjení lidí).Je hrozné,jak představení získalo kvůli aktuálním událostem až strašidelnou aktuálnost.Můj obdiv (absolventa matfyzu) patří oběma hercům za zvládnutí obrovského množství velice obtížného textu.

74 %. Po Walls and Handbags jsem měl asi vysoké očekávání. Technické představení. Vrcholná akrobacie, skvělá souhra, znamenitý (živý!) hudební doprovod, málokdy vídaný světelný design. Mně tam ale chyběl příběh, sdělení. Na Letní Letné mezi novocirkusovým publikem to bylo asi skvělé, v běžném repertoáru chci víc než řemeslo.

Je to spíše edukativní představení, kde formální stránka (snaha ukázat techniku herectví) převládá nad sdělením. Na to jsem nebyl připraven (po přečtení ostatních komentářů na této stránce) a proto také relativně nižší hodnocení. Od Aleny Štréblové se však jedná o mimořádně soustředěný výkon, který je radost celou hodinu sledovat; díky ní představení nakonec nenudí.

Poctivě vystavená a bez slabších míst provedená inscenace. A to není málo, zvlášť u této silné hry. Vždyť si na tom nedávno vylámali zuby J.A. Pitínský i Martin Františák. Nicméně vzpomínám na skvělé představení Hany Burešové s absolventy KALD DAMU v Dlouhé (pravda, už asi hodně pozapomenuté). (Ze záznamu.)

Skvěle načasovaná inscenace.Poctivé divadlo:dokonalá herecká souhra,realistická detailní scéna a kvalitní minimalistická režie.Popis ruské mentality,kterou nemůžeme pochopit,ale dokážeme ji dokonale popsat bez příkras a bez neopodstatněného očekávání.V publiku sedělo hodně pamětníků,kteří se vděčně smáli přesnému vykreslení dvou ruských rodin v komediální nadsázce,z které mrazí ještě dlouho po doznění dlouhého a vřelého potlesku. Drobné výtky zanikají vedle dojmu z naprosto aktuálního komplexního představení,které jasně ukazuje postoj českého obyvatelstva k aktuálnímu dění na Ukrajině. BRAVO!