Vladimír Rogalewicz

Předvídatelné, nepříliš původní, prvoplánové. Nicméně slovenština v pražských divadlech pomalu mizí a slovenská sekce Divadla v Dlouhé je obecně herecky nadprůměrná. (Záznam ze streamu, 31.3.2020)

Nemohu objektivně hodnotit. Absolutně mimo můj vkus. Ryzí punk. Ale uvědomuju si, že jsem se nenudil. (Live stream, 30.3.2020)

85%. Odlehčená inscenace pro open-air produkci. Velice dobře zvolená historická figura, která je vtipně propojená s dnešním Brnem. Tak by se měli ke svým kořenům chovat všude! Originální, dobře napsaná hra vybavená lehkou, spíš operetní, ale nekýčovitou hudbou plnou citací. Vyrovnané nadprůměrné herecké obsazení. Pokud by se to hrálo v běžném repertoáru v kamenném divadle, byl by vhodný jemný zásah dramaturga a zkrácení některých rozvleklejších pasáží. (Záznam ze streamu, 29.3.2020)

Představení bez invence pouze plní požadavek na představení pro vinohradské abonenty. Problém je zejména ve scénáři; Jan Vedral se bohužel snažil zahrnout z knihy co nejvíce, a výsledkem je rychlý sled kratičkých výjevů, které nedávají možnost hlubší studie, jsou pouze popisné. Režie je hodně konzervativní, hodně staromódní. I když herci hrají se zřejmou chutí, nemají příliš prostoru. Neurazí, nenadchne. (Záznam ze streamu, 28.3.2020.)

Chytře napsaná,trochu cimrmanovská hra o české připosranosti.Mohu být ovlivněn vzpomínkami na 80.léta,kdy jsme byli zvyklí v divadle hledat skryté významy.Teď se většinové publikum chce v první řadě pobavit a je otázka,zda ještě ví něco o událostech 1848;tomu odpovídalo dnešní studené přijetí.Tato nadprůměrná inscenace asi jen nenašla správné cílové publikum (také její umístění do pozlaceného Mahenova divadla není možná ideální).Výborně sehraní vyrovnaní představitelé všech rolí předvedli herecký koncert s inteligentním textem,který byl aktuální v době normalizace a zdá se být aktuální i dnes.

Představení podobné Holmesovi. Dokonalé navození atmosféry Anglie na přelomu 19. a 20. století - to představení je mnohem angličtější, než Anglie sama. Největší ocenění patří hercům, skvělá je i pomalá režie, scéna. Jde spíš o náladu a poukázání na souvislosti, než o příběh jako takový. Oproti Holmesovi tentokrát vše drží lépe pohromadě. Rozhodně doporučuju (je však nutné přijmout Jařabovo neuspěchané vidění Anglie, pro milovníky Tarantina to může být neskutečně nudné).

Představení má dvě naprosto různé poloviny. Ta první je intelektuálně zajímavá, i když poněkud zdlouhavá (těch televizních debat už bylo přesmoc). Druhá je úlet plný neopodstatněného násilí, nesmyslného akčního děje, atd. I když se i zde objevují zajímavé momenty, například setkání s bývalou láskou. Neinvenční hudba na hranici snesitelnosti. Celé to dělá dojem křečovitého vymýšlení, jak navázat na nosný nápad Don Quijote=moderátor televizních debat.

Představení není o Prodané nevěstě (i když obsazení Marie A. Krušinové do role Mařenky je nádherný fór), ale o politických postojích spojených s Národním divadlem. Text mě nepřesvědčil - obecně známé události, žádný nový pohled nebo nová fakta, strašně moc moralizování. Představení má však obrovskou mladou energii, kterou tento ročník DAMU ve svém absolventském představení rozdává na všechny strany.

Zdařilý přepis oblíbeného románu. Martin Františák inscenuje knihu jako velice temný příběh z anglických rašelinišť, zkoumá nejzazší kouty lidské duše. Bohužel naráží na limity svého divadla - zejména pánskou šatnu, nepatřičné kostýmy, hudební složku. Skvělé jsou především představitelky matky i dcery Kateřiny - Marie Štípková a Denisa Barešová, tradičně zajímavá (i když tentokrát přeci jen trochu konvenční) je scéna Marka Cpina. Celkově toto představení rozhodně stojí za návštěvu (i když před lety Jan Mikulášek s Bezruči uspěli ještě víc).

95%. Hra přináší řadu aktuálních a důležitých témat, která však často bývají tabu. Předloha (vlastní text hry) není úplně vyrovnaná. je to však přesně ten typ hry, kterou Ondřej Sokol znamenitě umí. Hlavním plusem je však celá čtveřice herců, kteří jsou prostě dokonalí. Vřele doporučuju!

55%. Inscenátoři si nevšimli, že už je 21. století.Divadlo by mělo mluvit k dnešku a to zde zcela absentuje.Bombastické a ohromující vizuální obrazy (ND už dlouho nemělo takto drahou a komplikovanou výpravu) připomínají nejvíce obrazy Fr.Ženíška a dalších umělců Generace ND a v dnešní době jsou na hraně kýče.Zcela nevhodná a nefunkční je hudební složka.Radost přinášela kultivovaná deklamace některých herců v čele s Františkem Němcem.Celkově však představení zůstalo na úrovni ilustrované čítanky.Některé balady byly (zručně) lehce upraveny-bylo by zajímavé srovnat v programu úpravu s originálem. (více v článku na blogu)

Ano, poctivé divadlo. Expresionistický styl německého divadla. Představení by si zasloužilo ještě více zhutnit, jeho délka byla už za hranou. Navíc dochází k významovému posunu ve prospěch Petra Švajcara, který by měl být chladným strůjcem vší té hrůzy, nikoli obětí. Skvělá scéna se skleněnou kostkou a skvěle využitým zrcadlením. Petra Tenorová, Marie Málková, Miloslav Mejzlík a Milan Kačmarčík ve skvělé formě. (O část bodů představení přišlo, protože já prostě tento hrubý a ukřičený styl nemám v oblibě.)

75 %. Kam chodí Tomáš Dianiška na životopisné náměty svých her? Tentokrát vytvořil text, který je zajímavý, objevný a navíc ukazuje, jak dokážeme být zlí na někoho, kdo je odlišný. Hra svým námětem i (znamenitým) provedením rezonuje se světem mladších generací. K umění, dokonalosti a plnému hodnocení má však daleko. Zatímco první polovina byla strhující, druhá polovina (možná jen poslední třetina) výrazně ztrácela tempo a začínala nudit. (Divadlo v Dlouhé, Praha, 18.1.2020)

Generační výpověď. Punk. Přitom tam nic ze Shakespeara nechybělo. Skvělí Tereza Marečková a Zdeněk Piškula a také Jiří Štrébl. Mimořádně fyzicky náročné divadlo zvládl mladý soubor MDP výborně. (Skvělá režie Michala Dočekala; pro mě milé překvapení, že M.D. udělal takto mladé generační představení.)

Místo hry Ritter, Dene, Voss jsme shlédli další díl Partičky. Není mi jasné, proč Daniel Špinar použil (zneužil) k této své exhibici Bernhardův kultovní text a nepřiznaně mu dal jinou (kýčovitou) interpretaci, což je minimálně proti divadelní etice. Představení má s Bernhardem pramálo společného.

Velice zdařilá inscenace klasiky oděné do současných šatů. Úžasný dopravní prostředek a vtipně udělané filmové dotáčky. Další příklad, že klasika nemusí být nuda.

Obrovské zklamání. Předně to není muzikál, ale sled starších i novějších písní D.Bowieho se spojovacím textem bez hlavy a paty (ony ani texty těch písní nejsou žádný poklad). Hudebně je to pro milovníky koncertů ve sportovních halách, ani komorní prostředí Komedie tomu nepomohlo. Hodnocení je pro inscenační tým - předně byla skvělá celá čtveřice hlavních představitelů (Orozovič, Stárková, Smolárik, Horáková), dobrá byla doprovodná skupina, režie, kostýmy. Jen to celé dohromady nic neříkalo, zůstalo to chladné, nepůsobivé a zapomenutelné. (Opět potlesk ve stoje - to je však vizitka publika.)

85%. Skvěle napsaný minimalistický kompaktní kus. Reflexe naší nedávné historie je nanejvýš potřebná, ale zatím se k ní dostáváme pomalu. Toto je správná cesta, jen houšť! Režijně a herecky bezchybné, i když nepřekvapivé. O to působivější. Není z toho dobře.

Pohled na určitou vrstvu dnešního Izraele. Nevšední zážitek. Izraelská autorka (našimi scénami již prošla její skvělá hra Mikve) se sama ujala režie, a sem míří má jediná výtka. Inscenace příliš tlačí na pilu v zařazení hebrejských slov, modliteb atd. - zde by bylo na místě nechat větší prostor představivosti.

85% Obsahově tři hodiny hnusu, který se obvykle snažíme nevidět. Je dobře,že se najde divadlo, které to inscenuje. Z divadelního pohledu skvělá dramatizace, skvělá režie, velice funkční scéna,dobře zvolená hudba. Představení si za dobu uvádění zjevně sedlo, jednotlivé scény dobře navazovaly, souhra výborně fungovala. Umím si představit obsazení mnohem výraznějšími osobnostmi-tato sestava herců nic nepokazila, ale přeci jen zůstala na (lepším) průměru. Představení, jehož myšlenky dlouho nedostanu z hlavy! (Pozn. Bylo mi líto dětských herců, vystupovat v takovém kusu pro ně musí být stresující.)

Promyšlená a do detailu dotažená režie Hany Burešové, které se podařilo vytvořit hororové prostředí starého činžáku u Karlova náměstí z doby heydrichiády. Herce vede ve vysoce stylizovaném projevu, jehož hlavním rysem je strojová choreografie, která neumožní vložit do postav ani zrnko citu. Toto těžké představení zvládají herci DvD skvěle. Ke kladům patří znamenitá práce s hudbou a využití autentického rozhlasového vysílání, které děj člení a posouvá. Po formální stránce je představení dokonalé, mě ale neuspokojilo. Nijak se mě nedotklo, zůstal jsem vnějším nezúčastněným pozorovatelem.

Soubor se s absurdní předlohou minul.

Beznaděj, bezvýchodnost, hluboká deprese... Skvělá dramatizace Jakuba Nvoty. Další herecký koncert Norberta Lichého (hrál on vůbec? on tam jen tak přirozeně pobýval!), skvěle sekundovala Magdaléna Tkačíková. (Praha, Divadlo v Celetné, 30.10.2019)

První polovina je hodně didaktická a vcelku nepřesvědčivá. Tvoří ale úvod do druhé části, mnohem dramatičtější, apelativnější. Ano, není to nezaujatý obraz, autoři vyjadřují skrz postavu Čapka svůj jasný názor. Povedly se i nenásilné paralely se současností. Kdyby tu hru napsal Karel Čapek, napsal by to asi přesně takto. Toto představení mluvilo i za mne.

Zajímavě zvolený projekt, spousta zajímavých jednotlivých nápadů, ale nějak to nedrží dohromady. Body jsou pro pětici zajímavých, sehraných a nadšených mladých herců.