Vladimír Rogalewicz

66 %. Těžko něco vytknout, ryze moderní představení má vyváženou hereckou složku, režii, hudbu, drsnou redukci textu. Přesto je výsledek chladný, odosobněný. Expresivně předváděné city jsem sledoval jako za sklem, nijak mě nezasáhly. Navíc se mi zdálo, že J. Mikulášek postupně ztrácel nápady; nejzajímavější je první dějství, část, která se odehrává "v kontejneru" už nemá takový tah. Scéna neruší, ale není příliš funkční; od M. Cpina jsem už viděl nesrovnatelně lepší kreace.

Nedá se nesrovnávat. J.Mikulášek,který s DPB realizoval řadu skvělých inscenací,tentokrát režíroval Maryšu v Národním divadle a DPB má nové vedení a novou estetiku.Ze srovnání vychází neskonale lépe pražská inscenace,která je sice chladná,ale moderní.Ostravská inscenace je formálně znamenitá,ale se současností nemá nic společného (podobně jako Lucerna v Dlouhé).Zatímco k pražské inscenaci se stále vracím,na představení DPB si už zítra nevzpomenu.Rád bych napsal,že je to kus pro školy,ale je to přesně ta estetika,která středoškoláka od další návštěvy divadla nadlouho odradí.(D. v Celetné,Praha)

Hipsterská Maryša 2020 beze slov, ale se znamenitou zvukovou kulisou skvěle vypráví o změnách světa, kterým ne vždy rozumíme. Závěr je bohužel částečně nejasný, jakoby ze zcela jiné hry. (Záznam ze streamu)

To představení neurazí. Prakticky všichni se snažili (od Ondřeje Soukupa přes scénografii, kostýmy, choreografii, režii až po většinu herců). Bohužel je to vše bezúčelné, bez jakéhokoli smyslu a poselství, a tak je výsledkem spíš velký kýč než umění. (Záznam ze streamu, 15.6.2020)

Skvělá Tatiana Dyková a obdiv k tomu, co Meda Mládková za svůj život dokázala (a co známe asi lépe mimo toto představení), udělaly z představení snesitelnou podívanou. Jinak bych se musel dost kriticky vyslovit jak k dramatizaci (zejména první polovina byla hodně nepovedená), tak k režii.

Na můj vkus příliš edukativní (i když ve škole by takový praktický výklad děti asi hltaly). (Ze záznamu.)

Po rozpačitém začátku, kde inscenace jakoby neví, zda její humor má být laciný nebo inteligentní, se v druhé části přikloní na tu inteligentní stranu. Skládá tím bratrům Nedvědům nenucený a neokázalý hold. Znamenitá hudební složka. (Praha, Divadlo v Dlouhé, 31.3.2017)

Představení mě strhlo, díky Jiřímu Langmajerovi a znamenitému ztvárnění předválečné německé dekadence v první polovině. Přesto ho považuju za nevyužitou příležitost. Nedostatky podrobně popsal Pavel Širmer: škrtat (po slibné první čtvrtině představení často ztrácí tempo), druhou polovinu neinscenovat v tak zjednodušeném černobílém vidění a více propracovat vedlejší postavy (zejména mužské role). Přesto se jedná o představení, která vysoce převyšuje standard Divadla Pod Palmovkou. Doporučuju návštěvu!

Nepříliš povedená dramatizace, s velkým množstvím střihů a často důrazem na levné scény. Režie je nezajímavá, neinvenční, popisná. Herci to v takové inscenaci mají těžké. Poslední čtvrtina celkovému dojmu hodně pomohla. Nicméně na představení asi hodně rychle zapomenu. (Ze záznamu.)

85%. Odlehčená inscenace pro open-air produkci. Velice dobře zvolená historická figura, která je vtipně propojená s dnešním Brnem. Tak by se měli ke svým kořenům chovat všude! Originální, dobře napsaná hra vybavená lehkou, spíš operetní, ale nekýčovitou hudbou plnou citací. Vyrovnané nadprůměrné herecké obsazení. Pokud by se to hrálo v běžném repertoáru v kamenném divadle, byl by vhodný jemný zásah dramaturga a zkrácení některých rozvleklejších pasáží. (Záznam ze streamu, 29.3.2020)

Poprvé nedokážu body přidělit, tato inscenace se s mým vkusem a mým vnímáním estetiky zcela minula. (Je to mým věkem lehce nad 60? To by ale bylo pro generaci 20-30 smutné a nelichotivé.) Systém nedovoluje uložit komentář bez bodového hodnocení - proto těch 50 bodů jako výraz tápání. Takto snad té inscenaci neublížím, když jí nerozumím. Tvůrci hrají jako o život a dokázali, že pro ně není problém připravit inscenaci zcela na úrovni Tarantinových filmů. Podobně jako v těch filmech v tom ale není žádné poselství, žádná estetika, jen naprostá dekadence.

Skvělá hra,objevný pohled na ortodoxní část izraelské společnosti a její srážku s moderní dobou. Skvělá vyrovnaná inscenace, která nechává vyznít sílu textu. (Záznam ze streamu, 2.5.2020)

Povedená dramatizace, moderní režie, scéna i hudba, znamenití herci (mně se vedle Miloslava Königa líbily zejména Lenka Zahradnická a Šárka Opršálová). Celá inscenace nakonec ale vyzní značně chladně a odcizeně. Přes vyloženě moderní pojetí a velmi moderní režii dělá představení dojem dobře odvedeného tradičního divadla. Představení je určitě nadprůměrné a stojí za (jen půlhodinovou) cestu z Prahy.

Z poměrně pubertálního nápadu a omezeného množství sebraného "výzkumného" materiálu se režisérovi i hercům podařilo sestavit mimořádně zábavné představení, které v druhém plánu nastavuje zrcadlo (nevyzrálé a tápající) generaci mileniálů. Účinkující na sebe znamenitě slyší a to se odráží i v přesně uměřené míře milé improvizace. Doporučuju!

Skvělá dramatizace šitá na tělo souboru. Znamenitý kolektivní herecký výkon.

Ambiciózní projekt, který však skončil u snahy o vnější prostředky, úpornou snahu o komedii, neadekvátní prostředky, přehrávání. Přesto to však není úplně ztracené, aktualizace má co říci. (Záznam ze streamu, 16.5.2020)

V zásadě průměrný text přiživující se na slavném jméně. Divadelní zážitek z představení udělal režisér a zejména obě herečky, které na sebe navíc mimořádně slyší.

Tato inscenace zůstala za očekáváním. Neurazí, ale chybí jí náboj. Herecky (a pěvecky) značně nevyrovnané.

Při vhodném (mladém a nekonformním) obsazení najednou režie Jana Friče znamenitě funguje (napadlo mě, jaké by to bylo, kdyby byl podobně obsazen Oblomov na Zábradlí). Neskutečně ujeté provedení jen zesiluje jednotlivé peripetie (zčásti smyšleného) příběhu a hrůzy 50. let se zhmotní před očima. Znamenitý výkon všech herců, kteří na malé scéně nemají, kam se schovat.