Blogy

Divadelní soubor Staré arény přivedli hru Václava Klimenta Klicpery Zlý jelen pod širé nebe. Pěkně do parku, na čerstvý vzduch, přímo do Komenského sadů. Zřejmě aby se klasik trochu vyvětral. Klicpera je autor pro dnešního diváka už poněkud komický. Zápletkou, happyendem tak sladkým, že před ním varuje pět ze tří dentistů, o jazyku ani nemluvě. Určitě patří k průkopníkům a zasloužilým buditelům českého divadla, ale dnes se na něj chodí koukat maximálně studenti v rámci povinné četby do muzea pod sklo. Nebo ne? Ani náhodou. Soubor Staré Arény vzal sto šedesát let starý text a vyluftoval ho t...

Mezinárodní festival DIVADLO, jehož 23. ročník právě začal, zvolil na úvod inscenaci Městského divadla Kladno s názvem Brémská svoboda. Není to nic o brémských muzikantech, i když se v inscenaci občas zpívá. Autor hry, Rainer Werner Fassbinder, sestavil text z ironických slovních hříček, které zdařile odvádějí pozornost od toho, co se na jevišti vlastně děje. V režii Martina Františáka tak hlavní hrdinka (Marie Štípková), nejdříve uťápnutá manželka, poté velkopodnikatelka, jen tak mimochodem odpraví deset lidí, a to včetně svých dvou dětí. Divadelní hra vznikla na základě skutečné události, k...

Dnešní sobotní den 31. Skupovy Plzně začal poklidným příběhem o smíření a smrti. Dánské divadlo Refleksion hrálo pomalu a minimalisticky, takové inscenační postupy o smrti a patosu znám zatím jen z polského divadla. Na jevišti sedí tři „živáci“, čelistka (možná to byla violončelistka), loutkář a překladatelka, která byla součástí představení. Líbí se mi, když inscenátoři s takovou možností počítají a dokáží pro mezinárodní publikum inscenaci poposunout tak, aby se ani překlad neztratil. Na malém stolku sledujeme příběh morčete, pana Muffina, kterému už je sedm let, a má tedy strach, že brzy um...

Mimořádný ročník Skupovy Plzně začal již v pátek 28.8., ale až nyní se mi podařilo navštívit dvě představení. O mediálně vděčných obřích loutkách jsem jen slyšela a četla. Obří loutky se líbily, ale prý bylo tolik lidí, že část diváků sledování loutek vzdala, a usedla ke kávě a pivu. Ti, co dále obří loutky sledovaly, většinou nepostřehli, že se obří loutky pokoušely vyprávět ucelený příběh. V pátek 4.9. jsem zhlédla argentinského Cínového vojáčka a japonského Čelistu Gauče. Drobná ukázka toho, jak se v Argentině zpracovává Andersen, příliš nenadchla. Omar Alvaréz vlastně jen ilustroval text...

Když se řekne Tajemný hrad v Karpatech, všem se vybaví jméno slavného spisovatele Julese Verna. V českých končinách navíc velmi dobře známe i film Tajemství hradu v Karpatech v režii Oldřicha Lipského plný zvučných jmen. Nyní se v Příbrami zrodila také jevištní podoba tohoto známého díla. Výtvarnice a v tomto případě také režisérka Kateřina Baranowska může být maximálně spokojená. Tým, který dal hru dohromady, předvedl při premiéře místy až neuvěřitelný výkon. Navíc se ve hře plně uplatnil pěvecký a pohybový potenciál členů souboru, kterým je příbramské Divadlo A. Dvořáka velmi pověstné. Zap...

Dnes byl zahájen festival Letní Letná. Většina cirkusových stanů a maringotek s palačinkami, pivem, klobásami už stojí. Kromě zahajovací představení Bianco britského NoFit State Circus bylo ještě možné vidět virtuální Kaplického knihovnu. Knihovna byla promítána na britský stan jako videomapping. Futuristický stan britského souboru a Kaplického knihovna tak na chvíli splynuly v jedno, a byl to velmi intenzivní zážitek. Samotné představení Bianco střídalo naprosto strhující čísla s celkem nezáživnými pasážemi. Vše se neslo ve stylu rockovo-metalové diskotéky, a kostýmy mi připadaly jakoby z ...

Publikováno primárně (i s fotkami) na blogu: http://klarat.blog.idnes.cz/ Od středy 12.8. až do neděle 16. 8. 2015 proběhne jíž třetí ročník akce s názvem Znojmo žije divadlem. Ve městě vína a okurek v první polovině srpna bude nejen značně zvýšená venkovní teplota, ale i koncentrace divadelního vyžití. První den festivalu, ve středu 12. srpna, zahájí Shakespearovou klasickou zcela neklasicky Divadlo Husa na Provázku s Romeo, Julie a já. Téměř souběžně na hradebním příkopu domácí divadelní spolek Rotunda rozehraje rytířskou veselohru Hadrián z Římsů. Čtvrteční večer 13. srpna se ponese v met...

75% Velkou roli v inscenaci sehrála sice úsporná, nicméně všeříkající scénografie K. Holkové, která děj situovala do fotoateliéru. Rozvěšené fotografie tak byly symbolickými nositeli dávných vzpomínek, ať už hezkých, nebo těch méně šťastných. Jenže někdy mohou také lhát, poněvadž ne každý člověk se před objektivem fotoaparátu dokáže tvářit přirozeně. A přesně takový pohled na postavy v dramatu H. Ibsena vystihl precizní režií P. Gábor. Herecky pečlivě zpracovaná inscenace šla po smyslu textu a vytvořila strhující podívanou, kterou narušily jen dvě věci. Velmi pozvolný začátek a herectví J. Fiš...

Konverzační vztahové drama je standardně napsanou hrou. Nepřináší nic objevného, ale kdo měl nebo má podobné problémy, může být osloven. Režisér Janusz Klimsza hru uchopil za správný konec a směroval herce vhodným směrem. Inscenaci však bohužel částečně ublížilo nepříliš šťastně vybrané obsazení. S rolí Honor se Regina Rázlová nesetkala ve správném věku a postavě o přibližně deset let mladší se zcela nepřizpůsobila. Zejména v první polovině se občas uchylovala k hereckým „fíglům“, které ubíraly na autenticitě jejího projevu. Ve druhé části již hrála přirozeněji a mnohem přesvědčivěji a odkryl...

O závěr letošního jedenadvacátého ročníku festivalu Divadlo evropských regionů se v Hradci Králové postaralo bratislavské Divadlo Aréna. To je v Klicperově divadle častým festivalovým hostem, letos přijelo s inscenací bývalého uměleckého šéfa brněnského HaDivadla Mariána Amslera Lesk a bieda kurtizán. Amsler ve své hře vycházel ze slavného románu francouzského spisovatele Honoré de Balzaca. Román z devatenáctého století je však pro autora a režiséra v jedné osobě jen inspirací k veskrze modernímu vyprávění o lásce, pokrytectví, touze po moci a bohatství. Básník Lucien de Rubempré se zamiluje...

Většinou se člověku na každém festivalu stane, že najde představení, se kterým se zkrátka "nepotká". V mém případě to letos v Hradci byl antimuzikál Švandova divadla Popeláři. Švandovo divadlo je sympatické tím, že jde svou vlastní cestou a nebojí se experimentovat. Jako jedno z mála uvádí i nové české texty (Vladimírova děvka, Dům bez Boha), podporuje malé scénické projekty ve Studiu a herci se nebojí ani extrémního naturalismu (Idioti). Jenže všechno to zkoušení a hledání nových cest zkrátka někdy nevyjde a pro mě jsou tímto nepovedeným kusem právě Popeláři. Pohrávání si s žánrem muzikálu ...

Hlavní hrdinka Štěpka Kiliánová touží po lásce a rodině, nemá to ale vůbec snadné. Není už nejmladší ani nejkrásnější, navíc je její chování pro maloměstskou společnost příliš výstřední. Nakonec uzavře sňatek se svým bratrancem Pavlem, kterého v mládí milovala, ale on si ji nikdy nevšímal. Happy end se ale nekoná, jelikož Pavel kvůli zákeřné chorobě postupem času propadá šílenství. Psychologická dramata z venkovského prostředí jsou pro Martina Františáka velkým lákadlem a programově se jim věnuje. V Petrolejových lampách ovšem dokázal potlačit svůj osobitý režijní rukopis plný symbolů a ornam...

Stárnoucí Arnulf se ze všeho nejvíc děsí, že by se v manželství mohl stát paroháčem a ztratit tak svou čest. Vymyslí proto rafinovaný plán. Vezmi si do opatrovnictví pětiletou Anežku a tu vychovává tak, aby z ní vyrostla bezelstná dívka, která nebude schopná žádné intriky. Jenže právě v okamžiku, kdy se Arnulf rozhodne si svou vyvolenou vzít za ženu, se objevuje mladý Horác, který dívku poblázní a ta začne rychle dohánět vše, co jí nedopřála Arnulfova přísná výchova. Tvůrci využili povedeného překladu Jiřího Zdeňka Nováka z roku 1969, který sem tam obsahuje nějaký archaismus, ale hercům „jde ...

Zelenkova hra obsahuje nepřehlédnutelnou kritiku současné společnosti zaměřené na výkon. Vzestup a pád chladné a cílevědomé podnikatelky, která se neštítí jít přes mrtvoly, v sobě skrývá jistou tezovitost. Zelenka je naštěstí obratný autor, který ji dokáže zamaskovat dobře vypointovanými dialogy a především suchým anglickým humorem. Jediné, co mu v budějovické inscenaci poněkud nevychází, jsou zdlouhavé přestavby. Neustálé přesouvání nábytku zbytečně rozvolňuje tempo, které klipovitě vyprávěný příběh  potřebuje.Jedním z důvodů může být snaha dopřát odpočinek představitelce hlavní role Věře Hl...

Český les je pásmem gagů, skečů, písní a také přímočarou satirou na českou národní povahu. Stojaté vody jedné poklidné lesní mýtiny rozčeří zpráva, kterou přináší sojka – na les se valí pohroma z východu v podobě medvěda  a jeho medvědice. Česká zvířátka se nejprve kasají, jak medvěda lstí a silou porazí. Po zplundrování slovenského lesa ovšem převládne defétismus a snaha nějak se s nevítaným návštěvníkem domluvit. Bránit lesní mýtinu se rozhodne jen malá odbojová skupina v čele s neurotickým myšákem.Svérázný rukopis Davida Drábka je rozeznatelný na první pohled. Už jen kostýmy Jana Štěpánka b...

Stalo se v Brně už dobrým zvykem, že v nádherném prostředí Biskupského dvora pod chrámem Petra a Pavla na Petrově budou v létě realizovány inscenace, ze kterých většina byla napsána právě pro tato kouzelná místa. Také letos bude Městské divadlo hostovat pod věžemi Petrova. Premiérou tohoto léta bude hra Mendel anebo Vzpoura hrášků. V inscenacích uváděných v unikátním prostoru Biskupského dvora se pravidelně dramaturgie věnuje výrazným osobnostem moravské historie. Autorský tým Slovák – Šotkovský – Štěpán by měl inscenací Mendel aneb Vzpoura hrášků završit jakousi volnou, žánrově rozrůzněnou t...

Předem bych velmi rád zdůraznil, že tvůrcům velice fandím, cením si jejich nadšení pro uvádění nových textů a jejich práce, již na této inscenaci strávili. Rozhodně podle mě stojí za návštěvu a ani se o její návštěvnost neobávám, myslím, že bude velmi populární, takže i přes relativně nízké hodnocení je to svým způsobem zážitek. Rád bych začal klady - hlavním přínosem představení pro mě byl soukromý objev Eriky Stárkové, kterou jsem před tím neznal a která je prostě skvělá, živelná, talentovaná, krásná ženská... Ani pánové ve svém snažení nezůstávají nikterak pozadu a sledovat hemžení na jevi...

Hra založená na rozhovorech ruské novinářky Varvary Fajer s vězeňkyněmi. Zpočátku se zdá, že se rozhovory budou točit jen kolem drsného vězeňského života, spáchaných zločinů a vztahů vězeňkyň k mužům. Nakonec se ale ukazuje, že tato práce je pro novinářku (čím dál zajímavější K.Leichtová) něčím víc - je to svérázná terapie, která jí má pomoci pochopit, jak by se ona měla vypořádat se svým neutěšeným vztahem. Jak má získat zpět svého přítele, po kterém stále touží, ale on se jí straní a ponižuje ji? Nebo se má spíš pomstít? Rozdíly mezi novinářkou a odsouzenými ženami se smazávají. Všechny cht...

….proč? Protože se jmenují Adolf! Adolf Born, známý kreslíř a ilustrátor. Adolf Zeman, majitel nejdéle fungující kavárny v Brně. Ono je jich samozřejmě více, ale tito dva se mi vybaví jako první ve spojitosti s oním prokletým jménem. Prokletým dle autorů hry Jméno. Právě hlavní zápletka, kdy postavy propadnou hysterii při pomyšlení, že by se nový rodinný přírůstek měl jmenovat Adolf mi přišla při prvním obeznámení s dějem křečovitá – vykonstruovaná – malicherná.  Ale…. Francie! Francouzi jsou prostě národ sám pro sebe. Mají sýry, co zapáchají, až to ve zdi křiví cihly, jazyk nepřátelský srozu...

Shakespearův Othello se dá interpretovat z mnoha různých úhlů. Pro někoho je to především drama o manipulaci a touze po moci, jiný režisér může akcentovat linii rasismu a xenofobie, další zase lidské city a vášně. Inscenace Daniela Špinara ve Stavovském divadle stojí někde na pomezí. Režisér se úplně nevzdává žádného z témat, ale ani žádné nestaví okatě do popředí. Špinar využil pro svou inscenaci moderní a dobře znějící překlad Jiřího Joska, který ovšem znatelně krátil. Výsledkem je, že Othello působí moderním dojmem, je to akční thriller o tragickém vyústění jedné velké lásky, která se sta...