Blogy

„To je hrozné, dnes už každý puberťák oslavuje šedesátiny," vzdechl si na páteční oslavě narozenin ředitele Městského divadla v Brně jeden z přátel Stanislava Moši. Když kliknete v Google na jméno toho pracovitého kumštýře a manažera, vysype se na vás ze všech koutů internetové sítě spousta údajů, takže je zbytečné „nosit sovy do Athén". Faktem je, že se stalo činoherní i hudební divadlo pod jeho vedením vyhledávanou a stále beznadějně vyprodanou scénou. Faktem je, že ten velký tým umělců má neuvěřitelně profesionální úroveň. Městské divadlo Brno i jeho ředitel a režisér jsou známí po celé Ev...

Philip Ridley napsal Vanilkovou džungli, monodrama dívky s nepěkným osudem, vtipné i mrazivé, uvěřitelné ve své absurdnosti. Šimon Dominik text přeložil a ujal se režie. A k inscenaci přispělo ještě několik lidí. Tak, tím jsem si odbyl povinné položky, aby se tento blog dal označit za vztahující se k inscenaci jako celku, a teď už se přesuňme k tomu hlavnímu, nebudu předstírat objektivní pohled, nezaujaté stanovisko, to, co Diana Toniková na Kampě předvedla, ve mně vyvolává touhu obětovat tři panenské adeptky herectví na oltář jejího umění. Vybavte si herecký výkon, který vás opravdu zasáhl....

Král Lear bývá často označován za Shakespearovu největší tragédii. Na druhou stranu má tato hra pověst obtížně inscenovatelného díla. Říká se, že je pro jeviště příliš „veliká" a že inscenační ztvárnění nutně musí toto dílo významově okleštit. Řekl bych, že na tom bude něco pravdy, protože jsem zatím na českých jevištích neviděl skutečně strhující provedení Krále Leara. Stanislav Moša pojal Shakespearovu tragédii jako rozmáchlou fresku, na ploše více než tří hodin se snaží přenést na divadelní prkna velké množství témat. Výsledkem je zdařilé převyprávění learovské legendy, které ale k tématu ...

Řidič paní Daisy. Známý titul, který většina zná hlavně ve filmovém provedení. O parketové provedení se pokusilo už více divadel a Most je jedním z nich. Pokus to byl velmi vyvedený. Hlavní roli dámy v letech, židovky a velmi zásadové Daisy ztvárnila paní Regina Razovová a musím říct, že je to opravdu paní herečka. I přesto, že ze začátku byla lehce rozpačitá a ne úplně ve své kůži, během deseti minut to opadlo a paní Razovová byla zase ta stará dobrá a nezaměnitelná Regina. Tvrdohlavost a zarytost stařičké dámy, která si odmítá připustit, že její řidičské schopnosti jsou nebezpečné jak pro ...

Moře kuliček v šedém betonu. Strach, bolest, bezbřehost. Smích zurčících vod. Stín nad domem. Bolest nicnedělání, nemohoucnost v neštěstí. To jsem cítila na sobotní premiéře Betonové zahrady Iana McEwana ve Švandově divadle. Představení je především o emocích, jak těch na jevišti, v příběhu, ale i v hledišti. Dokonalá je scéna Evy Jiřikovské.  Vypráví příběh tak dokonale, že by se dal číst i jen z fotek. Vžít se a zahrát děti, je určitě jedna z největších výzev pro herce a ve Švanďáku jsou buď dobří herci, nebo nedospělé osobnosti, každopádně to v ten večer fungovalo a opravdu jsem se dokáza...

Sláva! Sláva!... sláva Donu Quijotovi! Listy papírů se vznesly do vzduchu. Povznesena je i duše Quijotova. Daleko nad všední realitu. Zatím létá. Zatím nepoznala pád. Divadlo Spektákl, skupina studentů a čerstvých absolventů DAMU a JAMU, uchopila Dykovu „klasiku" Zmoudření Dona Quijota, vycházející z ještě klasičtějšího románu Miguela de Cervantese, poměrně neklasicky. Oprostila ji od dobového zasazení, zbavila historických kostýmů a složitější scény. Místem pro zmoudření rytíře uvízlého ve vlastních snech se stává strohá čtvercová plocha, doplněná o černou stěnu, která je ve skutečnosti něk...

Brněnský Titanic dokáže diváky vtáhnout na palubu Kateřina Šebelová Žánr: osudový muzikálAutoři: Peter Stone, Maury YestonRežie: Stanislav MošaPřeklad: Stanislav Moša, Zuzana ČtveráčkováScéna: Christoph WeyersKostýmy: Andrea KučerováHrají: Zdeněk Junák, Jiří Mach, Kristian Pekar, Jan Apolenář, Petr Štěpán, Petr Gazdík, Dušan Vitázek, Aleš Slanina, Igor Ondříček, Radek Novotný, Zdena Herfortová, Ladislav Kolář, Eliška Skálová, Lucie Bergerová, Marek Kolář, Viktória Matušovová a další. „Muzikál Titanic díky svému dvou a půl hodinovému trvání provází diváky po palubě a umožňuje jim zažívat vze...

Divadlo NaHraně je teprve druhým českým souborem, který nastudoval hru britského dramatika Philipa Ridleyho; předtím pouze Divadlo Letí v roce 2006 uvedlo drama Rtuť. Vanilková džungle je monodramatem pro jednu herečku. Psychicky narušená Andrea ze svého pohledu líčí svůj život a to, co ji v něm potkalo. Nejedná se o chronologické vyprávění, ale o zpověď tak, jak Andree naskakují myšlenky. Do „džungle", kde vyprávění Andrey končí, dívku přivedly poměry, z nichž vzešla, nezájem rodičů, absence citu při výchově babičkou, jež pro ni byla naprosto cizí ženou; negativně ji poznamenali i další lidé...

Sedm lidí, jedna místnost a výběr dvou "dobrovolníků", kteří se obětují pro dobro ostatních. To je modelová situace, která už předem slibuje velkou diváckou atraktivitu, protože když jde o život, jdou všechny ohledy stranou a postavy začnou dávat na odiv i ty nejskrytější zákoutí svých charakterů. Hostina dravců je slušně napsaná hra se zajímavým námětem, nevyhnula se jí ale jistá schématičnost v charakterech postav. Máme tu tedy celkem hloupou mladou ženu (M. Tkačíková), jejího slabošského manžela (M. Sláma), bezskrupulózního doktora (R. Něvečný), slepého válečného hrdinu (M. Siničák), bohém...

Publikováno primárně (i s fotkami) na blogu: http://klarat.blog.idnes.cz/ Chudým brát. Bohatým dávat. Červené komety zasahují. V Městském divadle Brno ale poněkud kapitalistickým způsobem. V červeném oblečku, s bílými vousy a v čepičce s bambulí. Vánoční téma o Vánocích. Risk nebo zisk? Letos se ponese Silvestr v Městském v německém duchu. Zatímco na Hudební scéně si bude vyhrávat slepý Johnny Blue od německého skladatele Ralpha Siegela, na Činoherku se rozhodli nasadit komedii (Kdo by chtěl poslední den roku probrečet u antické tragédie, že?). Taky německou. Divadlo hru Červené komety anonc...

Když příbramské divadlo oznámilo, že do svého dramaturgického plánu zařadilo i operu Prodaná nevěsta, zmocnil se mě nejprve údiv. Přeci jen je to naše divadlo činoherní, na operu jezdíme do Prahy či do Plzně. Vzápětí mě ovládlo velké očekávání, týdny a měsíce jsem se těšil. Koneckonců dobře vím, že herečky a herci Divadla A. Dvořáka zpívají velmi dobře, někteří výborně. Netrpělivý jsem byl i na tiskové konferenci. Byl jsem zvědavý, jak moc nám zástupci umělecké sekce odhalí ze svého ztvárnění české klasiky od Bedřicha Smetany a Karla Sabiny. A světe div se, ani od herců, ani od režiséra Ondřej...

Představení muzikálu V Římě na place byla legrace aneb Chudák Pseudolus (27. 12. 2015, Divadlo Na Rejdišti) Na úvod musím říci, že jsem se bavil, prostě mě to bavilo, smál jsem se, usmíval, uškleboval, prostě jsem s tím příběhem šel. Trochu to mé nadšení ochladlo před přestávkou, kdy jsem si občas již poposedával. Měl jsem strach z druhé půlky, ale ten se během chvíle po jejím začátku ztratil. Takže jsem se bavil až do konce. Co jsem však přes vše dobré navíc zaznamenal také. Často jsem přes hudbu nerozuměl textu (hraje živá kapela), u některých jsem měl vůbec problém s hlasitostí jejich proj...

Dobrou zprávu je, že Praha má ve Fantomovi opery jeden opravdu povedený muzikál a naštěstí se ukázalo, že i na takhle obtížnou produkci je možné si v Čechách troufnout. Ocenit lze fakt, že v Goja Music Hall nepokračovali v nesmyslné tradici pražských muzikálů uvádět hudbu ze záznamu. Orchestr sice není úplně nejpočetnější, takže nevím, jestli dokáže odlišit všechny valéry Webberovy hudby, přesto je to výrazný posun dopředu. Fantom opery patří k pěvecky nejnáročnějším muzikálům, interpreti musí disponovat opravdu školeným hlasem, je nezbytně nutné, aby zvládali různé operní finesy. Skvělé je,...

Román Zbabělci Josefa Škvoreckého zachycuje události několika květnových dní roku 1945. Válka končí a, jak je pro Čechy poměrně typické, začínají revoluci dělat až v okamžiku, kdy už zdánlivě nehrozí žádné nebezpečí. Jenže tenhle odhad je špatný, přes městečko Kostelec (jeho předobrazem je Náchod) se ještě přeženou divoké boje, které vstoupí do života partě mladých seskupených kolem místního dixielandu. Turbulentní události revolučních dní jsou však v románu jen druhým plánem, což je v inscenaci znázorněno tím, že právě akční scény válečných bojů se odehrávají v zadní části jeviště za průsvit...

Brechtova celovečerní prvotina Baal je expresivní drama člověka, který se zřekl jakýchkoliv morálních hranic a jeho kroky jsou vedeny jen poživačností a sebezbožštěním. Nesnadno uchopitelný text se v Aréně povedlo přetavit ve svižnou a herecky silnou inscenaci. Vlastně je to od pozdějšího přesvědčeného marxisty Brechta hodně zvláštní příspěvek – Baal je zarytý individualista, který se dobrovolně vyčleňuje z jakéhokoliv kolektivu a na kterého neplatí žádná měřítka. Je to básník, kabaretiér, dřevorubec, ale hlavně opilec a svůdce. Baalova sebevědomí zdá se nekonečné, odmítnutí pro něj znamenají...

Rozhovory s astronauty patří k těm moderním hrám, kterým chybí konkrétní rozdělení replik mezi jednotlivé postavy. Německá dramatička Felicia Zeller napsala hru jako jeden dlouhý monolog a je na inscenátorech, aby si s tím poradili a drama náležitě interpretovali. Režisér Ondřej Elbel se rozhodl hru přizpůsobit pro jednoho mužského představitele, bezpohlavní dětskou postavu, tři mladé au-pairky a jednu zaměstnanou ženu středních let. Jazykově vytříbený text není založen na dialozích, komunikace mezi postavami je omezená. Fenomén au-pair pečovatelek je znám spíše ze západní Evropy, v naší zemi...

Faustovský mýtus je na jevištích českých divadel stále oblíbeným tématem. Domnívám se ovšem, že ostravské Národní divadlo si k inscenování nevybralo právě nejvhodnější podobu tohoto archetypálního příběhu. Na otázku, proč tomu tak je, si inscenátoři sami odpovídají nejen v programové brožuře, ale i v samotné inscenace, kterou rámují příběhem autora Christophera Marlowa. Právě kontrast mezi dramatickými díly Williama Shakespeara a jeho současníka a přítele Marlowa ukazuje na problém hry Doktor Faustus. Shakespeare se vyhýbal aktuálním námětům, inspiroval se v historii či dokonce bájesloví. Aby...

Proč se zrovna u Bezručů rozhodli uvést tuhle hru Jana Krause? Tahle otázka mi vrtala hlavou po celou dobu sledování zhruba stominutového představení. U běžného oblastního divadla bych výběr přičítal snaze naplnit kasu jednodušší komedií, která může být pro určitý segment diváků vděčnou podívanou. To ale přece Divadlo Petra Bezruče zapotřebí nemá. Navíc pokud by divadlo skutečně shánělo nějakou „řachandu“ nabízela by se celá řada o poznání lépe napsaných textů. Krausova hra vznikla v 90. letech jako satira na léta „divokého kapitalismu“, která byla provázána s celou řadou podvodů, nájemných v...

Mám Shakespeara rád, ale inscenace jeho komedií jsou často sázkou s nejistým výsledkem. Pro režiséry nebývá snadné najít nějaký současný výklad, ale když se to povede, stojí to za to. A to je právě příklad ostravské inscenace Něco za něco. Musím říct, že jsem při sledování této komedie upřímně žasnul. Proč se sakra nehraje častěji? Proč divadla stále do omrzení nasazují na repertoár takřka nehratelnou „Zkrocenku“ a ne tuhle aktuální a přitom velmi vtipnou hru o tom, jak moc korumpuje? Výrazná stylizace napomáhá komickému vyznění hry, aniž by ovšem otupovala satirické ostří. Na příkladu náměs...

Poválečné události spojené především s divokým odsunem obyvatel německé národnosti z českého území se staly inspirací pro mnoho filmařů a divadelníků. Bolavé místo našich dějin přímo vyzývá k tomu, aby k němu umělci zaujali nějaký postoj. Nová ostravská inscenace se však zajímá především o současnost. Nejde tu o dávné viny, ale spíš o společenské klima, které umožnilo eskalaci násilí. Atomizovaní jedinci ve světě, kterému nerozumí a který na ně klade nároky, jež nejsou schopni unést. To všechno vede k rozpadu rodinných vazeb a neschopnosti komunikace i s nejbližšími lidmi. Tato tendence režis...