Blogy

Úspěšný filmový scenárista John Hodge uvedl v roce 2011 v Londýně s velkým úspěchem hru Spolupracovníci. Je to chytře napsaný text, který kombinuje realitu s fikcí. Skutečné události, osoby či citáty zasazuje Hodge do nových kontextů. Navíc zvláštním způsobem mísí suchý britský humor s groteskním až absurdním viděním světa.  Atmosféra stalinského teroru ale zůstává ve hře zachována, tlustě obtažena je právě její grotesknost a absurdita. Rozostřená je také hranice mezi tím, co se skutečně děje a co si hlavní hrdina spisovatel Michail Bulgakov (na konci svého života již vážně nemocný) jen předst...

Klasika. Kdo Krále Leara nezná, jednou ho znát určitě bude (stejně jako Hamleta či Macbetha). Městské divadlo ke hře přistoupilo s respektem, který přímo vyjádřil sám Stanislav Moša ve svém úvodním slovu. Přece jen Král Lear platí za jednu z nejlepších tragédií mistra a její adaptací si na sebe chtě nechtě každý soubor plete bič. Spousta textu ve verších, vyhrocených emocí a náročného vývoje psychologie postav. MDB však z této výzvy vyšlo se ctí. Všechno krásně šlape a zapadá do sebe s pocitem pevné ruky režiséra, který přesně věděl, co chce. A nechtěl toho málo. Nic není zjednodušeno, oklešt...

Antona Pavloviče Čechova netřeba představovat. Ruský dramatik a prozaik. Je ale potřeba si připomenout hlavní charakteristiky jeho práce. Jeho dramatická díla jsou klasikou a hrají se po celém světě i dnes. Většinou bývá trochu problém určit u jednotlivých her, zda jsou komedií či tragédií nebo něčím mezi tím. Višňový sad není výjimka. Komično na straně jedné, smutek a neštěstí na straně druhé. A dostáváme se k dalšími rysu Čechovových her - to hlavní se odehrává uvnitř postav. Prožitek, osobní tragédie a pohnuté osudy figur na prknech jsou to, co nám Čechov servíruje. Je potřeba myslet i na ...

"Velký třesk na Malé scéně je projekt, který formou světové premiéry a maximálně dvou repríz (tedy tří exkluzivních představení) prezentuje původní tvorby českých umělců." Tolik oficiální definice Divadla D21. Kdybych měl popsat, co tento projekt znamená pro mě, pak večery, při nichž zažijete nečekané (zejména proto, že nemůžete předem vědět, co byste očekávat měli), ale s velkou pravděpodobností to bude dost osobní.Posledním českým umělcem, který převzal štafetový kolík projektu, je Bohdan Bláhovec, dokumentarista a příležitostný divadelní herec, jenž nyní dostal možnost zkusit si, co znamená...

Nač to zastírat, hra Mikve izraelské autorky Hadar Galron je v rámci současné (a deset let vnímám jako současnost) dramatiky zjevením, malým skvostem, s nímž se mohou poměřovat jen nemnohé jiné texty. V čem spočívají její klady? Prvním je fakt, že sledujeme osm ženských postav, z nichž každá je jiná, přesto se ale přirozeně scházejí na jednom místě. Navíc děj není dán čistě "interakcí rozdílností", ale má svůj "objektivní proud", jímž jsou postavy unášeny a během tohoto procesu procházejí vývojem, naší dramatické tradici vyhovuje, že na začátku i na konci je jejich svět v jistém stavu rovnováh...

Hra H. Galron je dobrá. Toť prostý fakt. Podobně dobrá je ovšem i režie P. Mikesky, která dokázala vybudovat nejen atmosféru nám téměř neznámého prostředí a kultury, ale i pracovat se všemi herečkami, jež se režii i divákům odvděčily vytvořením několika nezapomenutelných charakterů. Nejvíce obstála I. Nováčková v roli emocemi zmítané týrané Chedvy (výtečně pracovala hlavně s nonverbálními projevy), S. Milková coby za dobro (uměřeně) bojující Šira, ale i vírou dostižená Tehíla v podání H. M. Marouškové. Přesnou míru pro postavu světácké zpěvačky Miki našla i L. Matoušková, stejně jako E. Reiter...

Poslední den 1. Skupovy Plzně byl zakončen Aladinovou kouzelnou lampou. Inscenace byla velmi pohádková, na úvod se na hledištěm vznášely lampiony, které elegantně zapluly nad jeviště a navodily kouzelnou pohádkovou atmosféru. Tu trochu shodila vypravěčka Anička Duchaňová, která je originální vždy a všude. Aladin byl vyprávěn jako jedna z pohádek Tisíce a jedné noci, takže jsme museli překlopýtat přes Aniččin úvod, a přes stínohrový Šeherezádin úvod, až se některé děti ptaly, kde je Aladin, pohádka má přece býti o Aladinovi. Aladin se nakonec objevil, jako loutka manekýn. Manekýn byla i princez...

V programu ke Korunovaci, nejnovější inscenaci Divadla Komedie, najdeme zdánlivě vše podstatné. Je zde vyjádření autora Marka Modzelewského, proč hru napsal: "Korunovace je velmi osobní hra. Je to do značné míry můj vlastní příběh. Napsal jsem ho v průběhu puberty, která přišla, až když mi bylo třicet. Podíval jsem se na svůj život a něco jsem si uvědomil. Všechno, co dělám, profesionální i osobní záležitosti, je zcela zbytečné. Tak jsem se rozhodl převrátit tento smutný malý svět vzhůru nohama. Napsal jsem tuto hru v nějakém momentálním šílenství. Přepisoval jsem na papír svůj vztek, nenávist...

Není zvykem dvakrát psát o tomtéž. Už vůbec není zvykem, aby se recenzent šel po týdnu podruhé podívat na stejnou inscenaci. U detektivní hry Paula Pörtnea v komediální úpravě dua amerických divadelníků – Bruce Jordana a Marilyn Abramsove Splašené nůžky na to důvod je. Míra improvizace v této hře přesahuje běžné hranice a komunikace s diváky v hledišti je skutečně nebývalá. To je také důvod velké obliby této komedie i důvod mimořádné náročnosti na režijní a hereckou práci. Vždyť improvizace, to je skutečně věda. Hezky o tom píše Jiří Janoušek v akustických nahrávkách: Babí léto Jana Wericha. ...

Ačkoliv inscenaci Anamnéza připravil slovenský režisér Rastislav Ballek, který s Divadlem Na zábradlí spolupracoval poprvé, tak tento kus přesně zapadá do poetiky současného vedení divadla. Svým tématem částečně připomene především zdejší Požitkáře, který v loňském roce uvedl Jan Mikulášek. Na jednu stranu to lze považovat za zápor, jelikož nový tvůrce nevnesl Na zábradlí jinou poetiku. Na druhou stranu se Ballekovi podařilo udělat další inscenaci, která je aktuální, krutá i vtipná. Autorem Anamnézy je maďarský tvůrce Viktor Bodó, ale je znát, že text byl přizpůsoben českým poměrům. Diváci se...

Začnu pár ryze praktickými věcmi: Na R+J se vyplatí zajít, ačkoli lístky jsou lehce předražené (na muzikál bez orchestru), jak už to bývá v Praze dob.. špatným zvykem. Hraje se ve Fóru Karlín, obrovském, nepříliš divadelním prostoru se spousty míst k sezení. Elevace řad není příliš velká, proto nedoporučuji místa od 15. řady dál a po krajích... Nejlepší je asi střed sedmé řady, která je vyvýšená. Na https://www.ticketportal.cz/event.aspx?id=-173997 je vidět, že lístky se zatím moc neprodávají, už na první reprízu 1.10. je spousta míst, asi tedy lze koupit nejlevnější lístky za 390 Kč a jít s...

Poslední loňskou premiérou Divadla Komedie je "dokudrama" Varvary Fajer ZLOČINY.ŽENY.DOC. Nejde o čisté dokumentární drama, inscenace je v několika rovinách rozkročena mezi dvěma světy, což je jednoznačný důvod na ni vyrazit.Leitmotivem tohoto blogu budiž (základní) protiklady, mužský a ženský princip. S prvním se pojí rozum, struktura, řád, rozlišování, světlo, tvrdost, pevnost, s druhým emoce, beztvarost, chaos, jednota, temnota, měkkost, poddajnost. Z tohoto pohledu je i tento text poloviční, mohu nabídnout jen racionální rozbor, úplný obrázek získáte až návštěvou inscenace, protože jedině ...

Režisér Jan Mikulášek v nějakém rozhovoru řekl, že by rád spolupracoval s Dejvickým divadlem. Netrvalo to dlouho a k takové spolupráci skutečně došlo. Řekl bych, že se jedná o spojení z obou stran obohacující - Mikulášek si mohl vyzkoušet práci s mimořádně disponovaným souborem, herci DD si zase zkusili hrát pod režisérem s velmi odlišnou estetikou. Vznikla z toho původní inscenace Kafka ´24, která vypráví o závěrečné fázi života spisovatele Franze Kafky. Inscenace otevírá několik stěžejních témat. Nejvíce akcentován je Kafkův problematický vztah k ženám, jelikož ve svých posledních měsících ...

Moderní verze slavné Beaumarchaisovy komedie je k vidění v Národním divadle Brno. Autorem nové Figarovy svatby je Daniel C. Jackson, který u nás proslul především jako autor velmi povedené vztahové tragikomedie Můj romantický příběh. Jackson vystavěl svůj text na situacích vzdáleně připomínajících původní hru. Hlavní roli tak hrají převleky a intriky, mění se ovšem prostředí - nová verze se odehrává v budově velké banky. Odosobněný svět velkého byznysu zvýrazňuje absurditu děje. Tomu pomáhá i scéna, jejímž autorem je Nikola Tempír. Důmyslná konstrukce evokuje bankovní "open space". Divák tak ...

Čtvrteční program plzeňského festivalu zahájilo Naivní divadlo Liberec inscenací Kapela jede aneb Není pecka jako pecka. Tentokrát však libereckým kapela nejede, a že by inscenace byla zrovna pecka, to se říci nedá. Přesto, že má soubor svého korepetitora a skladatele Miroslava Ošance přímo na jevišti, a dokonce se zapojí do herecké akce, zvuk kapely povážlivě drhne. Také slovní hříčky působí dojmem, že byly vymýšleny na rychlo, vem kde vem, a hlavně, aby to bylo jako že hodně vtipné. Kapela zkouší v garáži, kde stojí i jejich nepojízdné auto, samostatný program s písničkami a se scénkami, ab...

Poslední festivalový den, neděle 13.9., přinesla čtyři inscenace. Všechny byly, řekněme, diskutabilní, možná provokativní. Sociálně angažované pásmo O hezkých věcech, které zažíváme divadelního souboru Masopust ve mně vzbuzovaly značně asociální pocity. Chlapci z Masopustu patrně zkoušeli, co publikum vydrží, a zdá se, že většina publika s tím pozoruhodným dílkem, divadelní dílnou či divadelní laboratoří rezonovala. Cílem představení nebylo, aby diváci zažívali hezké věci. Ale jako vyzkoušet si práci s trapností na jevišti, proč ne. Taneční drama pořádajícího divadla J.K.Tyla Smrt v Benátkác...

Publikováno primárně (i s fotkami) na blogu: http://klarat.blog.idnes.cz/ A kdy se vydat na cestu? Ideálně v noci. Aby to mělo ty správné grády, tak si dáme menší bojovku. Ta, která přežije Noc na Karlštejně, dostane hubičku od pána nebo kmána. Nejšikovnější obdrží hudlana dokonce od samotného Karla IV. I několikrát za rok jsou nám schopné televizní stanice nacpat pod nos Podskalského filmovou verzi. Ta pro někoho představuje srdcovku, kterou může vidět klidně stokrát, jiný už znuděně koulí očima. Oběma táborům nesmí uniknout muzikálová verze Městského divadla Brno. Představení Noc na Karlšt...

Na závěr pátečního večera se konal jeden ze zlatých hřebů festivalu, dlouho dopředu ohlašovaná inscenace Nepřítel lidu berlínské Schaubühne am Lehniner Platz. Ukázalo se, že inscenace byla právem dopředu vychvalovaná. Téma hry je stále velmi aktuální. Jedinec se snaží se svou pravdou prorazit, ale je udolán partičkou, které se jeho pravda nehodí do krámu. Scéna je udělána jakoby z černých tabulí, které jsou popsány křídou, s nápisy jako „dětský pokoj“, „redakce“, či aktuálními časovými údaji „příští den v poledne“. Když dr. Stockmann svolá veřejnost na svou přednášku, jsou černé tabule zabíle...

Filmovou groteskou CHA CHA CHA aneb CHArlie CHAplin a jiná CHÁska, tedy tradiční rakvičkárnou divadla Alfa na téma filmová groteska, byl zahájen třetí den Mezinárodního festivalu DIVADLO. Jedná se o inscenaci ostříleného inscenačního týmu Vašíček-Nesveda-Dvořák, a soubor divadla Alfa zde opět prokazuje, že krátké maňáskové akce jsou jeho silnou doménou. Aby byl navozen duch doby starých němých filmů, je na jevišti přítomen hudebník Daniel Čámský, který dění na jevišti, tedy na filmovém plátně, doprovází na klavír. Také občas dovysvětlí děj, či pomůže cirkusovému principálovi přeložit velevážen...

Hlavním zahajovacím představením prvního dne Mezinárodního festivalu DIVADLO byla inscenace Varšavského divadla s názvem Netopýr. Inscenace byla věnována tématu eutanazie, a dlužno dodat, že takhle velké téma neproměnila, řečeno slovníkem probíhající fotbalové kvalifikace na mistrovvství. V Polsku je inscenace možná provokativní, ale české publikum jejímu uměleckému významu neporozumělo. Soubor je plný hereckých individiualit, zdatných jak herecky, tak hudebně a pohybově, ale v daném představení jejich dovednosti nesloužily celkovému vyznění inscenace. Tvůrci tvrdí, že jejich inscenace je i...